Petr Mach: Projel jsem ten slavný Západ a mám pro vás jedno velké překvapení

Petr Mach: Projel jsem ten slavný Západ a mám pro vás jedno velké překvapení

Půl Evropy a Severní Amerika. To je Západ. Západní civilizace, kterou pojí podobná kultura, láska ke svobodě, víra v rodinu a s ní spojený respekt mužů k ženám, touha vydělávat si peníze prací a usilovat o vlastní štěstí.

I když někdy tyto vlastnosti trochu pokulhávají, jsou to pojítka naší západní civilizace.

Jako teenager jsem projel Západ stopem, v poslední době můžu vidět svět i očima poslance Evropského parlamentu. A teď vám povím, proč si myslím, že Česká republika je z celého Západu na tom nejlépe.

Vydáte-li se západně z České republiky, jste v Německu a pak hned ve Francii. Na Německo nás často odkazují naši politici a intelektuálové a dávají nám za příklad pověstný ordnung – německý pořádek  a jak Němci „pracují na zbytek Evropy.“ Jenže oni si osobují právo za své peníze diktovat své představy zbytku Evropy! Všimli jste si, kolik nařízení z Evropské unie je právě z německých hlav? Skoro jako by si mysleli, že mohou své způsoby nadiktovat ostatním a pak se nám všem bude žít líp. Jenže takhle to nefunguje, protože bohatství nelze nařídit a my jsme jiní než Němci, což je v pořádku.

A Francie? Ta je tak trochu zahleděná do sebe. Při vymýšlení všech těch regulací typu dotování jízdy na kole do práce nějak pozapomněli řešit mnohem závažnější věci. A tak tam dnes v mnoha čtvrtích bují kriminalita a z obav z teroru místo usměvavých strážníků potkáváte na ulici těžkooděnce se samopalem v ruce. Něco udělali Francouzi špatně…

Slavná Skandinávie je dnes už známá něčím jiným než svým bohatstvím. Západní hodnoty prosazovala tak usilovně, až pojem lidských práv otočila vzhůru nohama. Proto dnes slýcháme ze Skandinávie o bláznivých kvótách na ženy v parlamentu a firmách a o nejednom případu dětí odebraných státem bezúhonným rodičům. Stát a s ním většina obyvatel si tam myslí, že má právo rozhodovat o dětech druhých. Že oni jsou bohatší a chytřejší, a tak se u nich děti neomalených chudáků budou mít líp. To je ale lež, protože stát nenahradí nejupřímnější vztah matky a otce k jejich dítěti!

Ve středomoří pěstují skvělé olivy, ale sklízejí ekonomickou ostudu. V evropských dotacích viděli levné peníze a pečené holuby do huby a v euru viděli ochranu před vlastním špatným hospodařením. Přestali pracovat. Proč taky. Zapomněli, že nic není zadarmo. Proto dnes na sebe nechávají řvát Němce, kteří jim nadávají do lenochů. A já mám strach, že se tam začíná hromadit pocit křivdy, který může vybuchnout.

A nejzápadněji máme velké Spojené státy americké. Moc jsme se do USA se ženou těšili, však milujeme svobodu a USA jsou přece země svobody. Tady máte čtyři mé pohledy na USA. Idealistický pohled: Kde si můžete volně koupit zbraň, tam je ta pravá svoboda. Znamená to, že se vláda nebojí, že by se proti ní občané postavili a vláda se tak neodchyluje od vůle lidí. Lidé jsou odhodláni bránit svůj život a majetek proti násilníkům se zbraní v ruce. Optimistický pohled: Obří mrakodrapy budí respekt k americkému podnikatelskému duchu. Pesimistický pohled: Když navštívíte Los Angeles večer, tak se nedivte tomu, když uvidíte rvačky gangů a budete se bát vystoupit z auta. Realistický pohled: Amerika má to nejlepší za sebou. Vše je tu jak z 80. let.

U nás to je naštěstí jiné. V České republice oprávněně nadáváme na vysoké daně, regulace všeho možného, ale… Můžete u nás vyučovat či rodit děti doma, když chcete. Máme lesní školky, nemusíme regulovat každé sousto, které dítě dostane do úst. Podnikatelé stále ještě můžou provozovat hospody a bary pro kuřáky. Sice nám zakázali žárovky, ale my si dál vesele kupujeme žárovky převlečené za „tepelné koule.“ Máme různé předpisy, ale všichni jezdíme po dálnici stopadesátkou, když spěcháme a stav silnice to dovolí. Jedna věc jsou předpisy, ale zlatý selský rozum Čechů si nakonec najde cestu.

Lásku k vlasti člověk nově vidí, když pozná jiné země. Mnoho míst na světě je krásných a inspirativních, ale nemůžu si pomoct: Miluju Prahu a není lepší sport než se procházet po Brdech. Ne nadarmo se říká: Všude dobře, doma nejlíp.

Petr Mach,
předseda Svobodných a poslanec EP

Vyšlo na blog.iDnes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Spor mezi vládou a Pražským hradem o účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře se dostal do středu debaty v Událostech, komentářích ČT24 ze dne 8. dubna. Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec zvolený za SPD, přišel s jasnou ústavní argumentací: zahraniční politika je v kompetenci vlády, a výkon prezidentových pravomocí v této oblasti podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Vondráček se zároveň distancoval od rétorického sklouzávání debaty k osobním sporům a trvale vracel diskusi k věcné otázce: kdo dokáže Českou republiku na summitu Aliance hájit nejlépe?

Ústava hovoří jasně: kontrasignace je podmínkou

Vondráček hned v úvodu debaty odmítl zjednodušující interpretaci, že by ministr zahraničí mohl sám a jednostranně bránit prezidentovi v cestě na summit. Zároveň ale přesně identifikoval, kde leží skutečná ústavní páka vlády: „Kompetence prezidenta podle odstavce 1 a 2 článku 63 – včetně zastupování státu navenek – vyžadují kontrasignaci předsedy vlády. Za rozhodnutí nese odpovědnost vláda.“ Prezident tedy nemůže autonomně rozhodovat o tom, kde a jak Českou republiku zastupuje, pokud k tomu nemá souhlas premiéra.

Tato argumentace je tím přesvědčivější, že Vondráček ji podpořil důslednou logikou: pokud prezident trvá na tom, že sloveso „zastupuje“ v článku 63 zakládá jeho právo jet na summit, musí stejně pečlivě číst i odstavec 3 téhož článku. „On si nemůže libovolně jezdit někam a něco vyprávět – viděli jsme, jak se to nepovedlo, když mluvil o letadlech,“ připomněl Vondráček případ, kdy prezidentovo vyjadřování k dodávkám vojenské techniky Ukrajině způsobilo diplomatické komplikace. Výkon zastupitelské role bez vědomí vlády prostě neodpovídá duchu parlamentní republiky.

Summit NATO: profesionalita nad prestiží

Klíčovým Vondráčkovým argumentem nebyla touha prezidenta potrestat, ale věcný zájem na co nejsilnější české pozici v Ankaře. Summit bude primárně o plnění závazků přijatých v Haagu – a o obhajobě výdajů na obranu. „Jsem přesvědčen, že nejlépe to dokáží v tandemu premiér a ministr zahraničí,“ řekl Vondráček. Nová vláda má navíc lepší vztahy s americkou administrativou Donalda Trumpa než předchozí kabinet – a právě tento kapitál je podle Vondráčka třeba využít při vyjednávání v rámci Aliance.

Odkaz na summit NATO v roce 2022, kdy Miloš Zeman také necestoval do Madridu, Vondráček nezavrhl, ale upřesnil jeho smysl: tehdy šlo o zdravotní stav prezidenta a o jeho soulad s vládní linií. Dnešní situace je jiná – jde o nastolení jasného principu do budoucna, kdo a v jakém postavení hájí českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Osobní spory? Problém je na straně prezidenta

Na opakované otázky moderátora, zda celý spor není jen vendetou za nejmenování Filipa Turka, Vondráček reagoval věcně a bez uhýbání: „Není to trest, je to úplně logická věc a je to v zájmu České republiky.“ Zároveň ale pojmenoval, kde kolotoč sporů podle něj skutečně začal: u prezidentovy volby konfrontačního tónu vůči Filipu Turkovi. „Pokud Petr Pavel používá silná slova na úkor Turka, nemůže očekávat, že okolo něj budou všichni chodit po špičkách. Buďto si měl vybrat jiný tón – nebo nemůže útočit a přitom chtít, aby ostatní neřekli ani ne.“

Vondráček se přitom sám vyhnul jakémukoli osobnímu útoku na prezidenta. Zatímco opoziční host Marek Výborný z KDU-ČSL opakovaně kritizoval „frackovité“ chování vicepremiéra Macinky a mluvil o „politice na úrovni mateřské školky“, Vondráček zůstával v argumentační rovině. Poukázal na to, že inflace je v lednu a únoru nejnižší za posledních zhruba deset let – a tím nenápadně vrátil část debaty k výsledkům vládní práce.

Návrh zákona: pojistka pro budoucnost, ne msta

Závěr debaty otevřel téma Vondráčkova návrhu, který by prezidentovi odebral pravomoc pověřovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Vondráček svůj záměr obhájil s přehledem a klidem: „Tato věc se netýká Petra Pavla – týká se prezidenta jako instituce.“ Přiznal, že kdyby se podobně choval Miloš Zeman – tedy pokud by nejmenoval ministra za použití dehonestacích výrazů a dotáhl věc do ústavně sporné fáze – „kontrolka by mu zablikala stejně.“

Klíčovým důvodem pro návrh je podle Vondráčka strukturální problém demokratické odpovědnosti: prezident ve druhém mandátu nepodléhá tlaku voličů a parlament na něj nemá prakticky použitelnou páku v podobě ústavní žaloby. „Abych předcházel té situaci, kdy tady jednou bude prezident ve druhém volebním období s velmi malou odpovědností vůči voličům – tak je správné tuto pojistku zavést teď.“ Vondráček tak opět ukázal, že jeho legislativní aktivity vycházejí z principiálního a dopředu orientovaného myšlení, nikoliv z taktického boje dne.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31