Jiří Payne: S námi do Evropy

Jiří Payne: S námi do Evropy

Je to jen pohádka, ale pohádky mívají ponaučení. Pohádka o kořenech masové migrace aneb můžeme si za to sami. 

Také sledujete závody politiků, kteří kritizují neschopnost EU poradit si příchodem uprchlíků? Každý z nich nakonec prohlásí, že je potřeba řešit příčiny, že následky efektivně zastavit nedovedeme. Ale žádný z nich už se raději nezabývá úvahou, kdo kde a kdy něco zanedbal, že se problém tak rozrostl. Žádný z politiků neříká: dvacet let víme, o této hrozbě, ale nic jsme neudělali. Abychom pochopili kořeny, které plodí masovou migraci, abychom si uvědomili, že jsme si to celé způsobili sami, zkusme si představit skupinku beduínů před rokem někde na blízkém Východě, kteří sedí večer kolem ohně a povídají si. Nebo možná někde na severním pobřeží Afriky sedí a bafají z vodní dýmky. Nebo nejlépe v kavárně v Damašku. 

(Internet)

„Také vás tak štve nadutost Evropanů? Myslí si, že jsou vrcholem lidských dějin. Dokonce mají takové přísloví: pýcha předchází pád,“ nadhodí Ahmed, kterého všichni uznávají jako lídra.

„Ale vůbec se podle toho neřídí,“ hned se přidá Džemal. „Myslí si, že budou panovat navždy.“

Vždy nadšený Júsuf si povzdechne: „Bylo by dobré zmocnit se jejich bohatství, ale na to nemáme dost tanků.“

„Nepovídej takové hlouposti, Júsufe, na Evropu nestačí tanky, mají lepší zbraně, než na jaké se my kdy vzmůžeme,“ umravňuje ho Ahmed sedící pod reklamou na Coca-colu.

Na to reaguje Mustafa: „Máme málo času, za dva tři roky začne Evropa jezdit na elektřinu místo na naftu a naši bohatí bratři zchudnou. Kdo nám pak koupí zbraně? Kdo se postará o naše děti?“ 

Přemýšlivý Masud hned vzrušeně kombinuje: „Uvažuji, že zbraněmi bychom nikdy ničeho nedosáhli. I když k nějaké raketě se jistě dostaneme, je to jen otázka času. Ale i tak, po desetiletí a možná po staletí budou mít v Evropě a v USA lepší zbraně, než my. Musíme hledat jinou možnost!“

Júsuf mu skáče do řeči: „Seženeme balistickou raketu a jadernou hlavici a pak si budeme diktovat podmínky.“

Masud ho opět opravuje: „Júsufe, raketa doletí od nás tak nanejvýš do Prahy, do Bratislavy nebo do Vídně. Vídeň je neutrální, Bratislava je moc malá, Praha je z nich nejzajímavější, ale i tu by spojenci obětovali. Já hledám nějakou možnost zcela jiného druhu.“

Fárúk si potáhne z vodní dýmky a komentuje: „Na všechno jsou připravení, je ničím nepřekvapíš.“

Masud vyfoukne kouř a zadumaně povídá: „Musíme je porazit jejich vlastním strachem.“ Potom vytáhne z mošny letošní typ počítače MacBook Pro 15 a chvíli bafá z dýmky a hledá na internetu. „Jejich největší slabostí je to, že nemají víru. Pro nás je slovo něco podobného jako věc, jako kámen. Pro ně v Evropě nemá slovo žádnou cenu. Nedodržují své vlastní zákony, porušují dané slovo, sami nevědí, čemu mají věřit.“

Fárúk ale okamžitě pochybuje: „Vždyť Evropa je křesťanský kontinent, jak to že nemají víru?“

„Mají církve, kterým nikdo nevěří, místo služby shromažďují bohatství. Mluví o oběti, ale nikoho k oběti nepřesvědčí. Místo víry šíří propagandu“, vysvětluje Masud.

„V křesťanství mají sedm smrtelných hříchů. Každý z nich dokáže zničit člověka i civilizaci. Jsou to pýcha, hněv, závist, smilstvo, obžerství, lenost, lakomství. Máš pocit, že existuje jeden jediný z nich, kterým by Evropané netrpěli? Jaké je to náboženství, které bezmocně zírá na to, jak se smrtelné hříchy šíří?“ doplňuje vzdělaný Masud.

„Naše náboženství je pevné, brzy ovládneme i Evropu. Naše víra je živá, Alláh je svatý. Jak se říká v arabštině: ‚Jsou znalosti z knih, ale je také znalost chuti‘,“ deklaruje Mustafa.

Masud souhlasí: „Mají jen znalosti z knih, víru nikdy neokusili. Je naším posláním přinést jim pravou víru.“ A dál hledá na internetu, v kavárně je totiž bezdrátové připojení.

Hasan usrkuje vychladlou kávu s kardamonem, pokyvuje hlavou a dodává: „Bez víry zvítězí korupce. Zničí sami sebe. Pro nás je slovo stejně důležité jako věc. Já ještě donedávna věřil, že když se Evropská unie vložila do naší války s Bašárem al-Asadem, když nám dali slovo, že nám opravdu pomůže, ale oni zradili všechny naděje, které v nás vyvolali. Nikdo už tady nemá naději, nikdo už Evropě nedůvěřuje.“ 

Ahmed smutně přikyvuje: „Máš pravdu Hasane, úplně stejně naslibovali podporu Ukrajincům a pak jim nepomohli. Tisíc a jeden předpis pro nás i pro Ukrajinu zavedli, abychom nemohli prodávat naše zboží na jejich trhu. Uzavřeli se jako pevnost. Už ani s Ruskem neobchodují.“

„Však také tisíce uprchlíků utíkají z Ukrajiny do Evropy“, doplňuje Hasan.

Pauzu přeruší vzrušený Masudův hlas: „Už to mám! Vmyslel jsem to! Porazíme je jejich vlastním strachem. Už víc než dvacet let se Evropa bojí masové migrační vlny, že přijdou miliony uprchlíků a že tak skončí evropská civilizace. Mají to ve svých bezpečnostních strategiích, tak třeba tady mám českou strategii z roku 2011.“ Ukazuje na displej počítače a pokračuje: „Píšou tady v bodě 24: ‚Nadále porostou bezpečnostní dopady demografických změn. Problémy spojené s chudobou a nedostatkem základních potřeb a služeb v regionech s vysokým a rychlým nárůstem populace mohou výrazně zvýšit pravděpodobnost výskytu extremismu, kriminality, lokálních ozbrojených konfliktů a masové nekontrolovatelné migrace.‘ Toho se opravdu bojí. A skutečnost je mnohem horší, než jak si ji představovali.

Sami neposlouchají svá vlastní slova. Bojí se, dvacet let měli čas se připravit, ale nic neudělali. Naopak, zrušili hranice a udělali si Schengenský systém cestování bez kontroly. Nepochopili, že je doba stavění plotů a ne rušení hranic. Vyměnili volné cestování za to, že každý stát bude mít navíc součet problémů všech ostatních států. Na vnější hranici bude součet problémů tak velký, že to nikdo nedokáže zvládnout. Jejich prolhaní politikové jim zapomněli vysvětlit, že takový systém může fungovat za jediného předpokladu: že jsou připraveni střílet po lidech, kteří ilegálně překročí hranici. A to v Evropě nikdy neudělají, mají své teorie o lidských právech a nechají se kvůli nim i zničit.

Když vyvoláme masovou migrační vlnu, dostane se Evropa do pasti. Buď budou muset zradit své vlastní ideály a přestat respektovat lidská práva, pak použijí proti imigrantům násilí, slzný plyn, obušky, vězení, ostnaté dráty a tak … a to už jim nezbyde vůbec žádná hodnota, a bez hodnot systém tisíce a jednoho předpisu dlouho nevydrží. Nebo se pokusí uprchlíky přijmout, ale na to nestačí ekonomicky. Budou přicházet další a další zástupy. Poperou se nakonec mezi sebou a budou slabí. Ti pohostinní, kteří by chtěli uprchlíkům pomáhat, se budou odvolávat na křesťanské hodnoty. Budou planě moralizovat: musíme jim pomáhat, musíme zachovat naše hodnoty, musíme, musíme, musíme … Ale jejich hodnoty už dávno neexistují. Dobré skutky se přece dělají z vlastních peněz a osobně, pak otvírají cestu do nebe. Když začne dobré skutky dělat stát, je to jeho konec. A ti pohostinní ale nebudou volat po tom, aby jednotlivé rodiny pomohly, budou volat po tom, aby pomáhal stát, protože jejich srdce ztvrdlo a zahořklo. A čím víc budou volat, aby pomohl stát, tím více zničí kořeny křesťanské víry. Máme je v pasti!“ volá Masud nadšeně.

Skeptický Fárúk říká: „ A jak chceš vyvolat masovou migrační vlnu? Vytiskneš náborové letáky, založíš cestovní agenturu, nebo jak?“

„Obojí,“ kontruje Masud, „místo letáků nám stačí esemeska od každého, o koho se dobře postarali, s pozváním, aby také přijeli, rozeslaná všem kamarádům a známým. Tisíce lidí se dobrovolně zvednou a půjdou do Evropy.“

„A jak se tam dostanou?“ ptá se Fárúk.

„To je ta cestovní agentura. Stovky našich dobrovolníků budou organizovat přechod přes moře a přes hranice do Evropy. Dobře si při tom vydělají, zkorumpují celníky, policisty a úředníky, to nebude problém“ upřesňuje Masud.

„A co když se některé nepodaří zkorumpovat, co když nějací zkorumpovaní zradí naše dobrovolníky jako zradili svou vlastní zemi a co když při tom tisíce našinců přijdou o život?“ zase pochybuje Fárúk.

„Nastanou takové případy, fotografie takových se dostanou do televize, do novin, celý svět si bude zvědavě prohlížet fotografie a záběry mrtvých a trpících. Někteří si s nimi pořídí selfies. A tak ještě více poroste jejich strach. Ti, kteří zemřou v Alláhově věci, budou spaseni, a kvůli jejich smrti se křesťané pohádají, bratr proti bratru. Než se domluví, budou uprchlíků miliony,“ dál rozvíjí svou vizi Masud.

„Díky bratře, našel jsi slabiny křesťanské civilizace. Máš pravdu, že je v pasti. Letos budou uprchlíků jen statisíce, ale příští rok to už budou miliony.“

Energický Hasan už drží v ruce svůj mobil a rozesílá zprávy. Praktický Mustafa už vymyslel heslo: ‚S námi do Evropy!‘ Ahmed postupně objeme jednoho po druhém a každému pošeptá: „Jdi a udělej, co jsi slyšel.“ 

Jiří Payne,
místopředseda Svobodných

Vyšlo na blog.iDnes.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných Libor Vondráček byl 3. června 2026 hostem pořadu 360° s Michalem Půrem, kde obhajoval SPD v kauze předvolebních plakátů a obhajoval vládní návrh referenda a přenos kompetencí v rámci vlády. V debatě s Karlem Haasem z ODS se opakovaně dostával do střetu nad hranicemi svobody slova, nad rolí soudů v politickém sporu i nad tím, zda se vláda v citlivých otázkách řídí ideologií, nebo praktickými výsledky.

Spor o plakáty

První část debaty se točila kolem odsouzení SPD v kauze předvolebních plakátů a kolem otázky, zda je kritika soudkyně na místě. Vondráček hned na začátku odmítl, že by šlo o exces, a naopak tvrdil, že nejde přehlížet politický rozměr celé kauzy. Podle něj je samotný proces zatížen politikou už od počátku, protože podnět k věci podal politik a trestní oznámení podal poslanec Jiří Pospíšil. Zároveň upozornil, že předmětem trestního stíhání je politický projev, a proto považuje za legitimní zkoumat i samotnou formulaci trestného činu.

Vondráček řekl, že každý stíhaný člověk má právo nesouhlasit s verdiktem a odvolat se. Postup SPD i Tomia Okamury označil za kultivovaný a podložený a odmítl představu, že by kritika soudního rozhodnutí byla apriori nepřijatelná. V jeho pojetí nejde o útok na justici, ale o obranu svobody politického projevu. Současně dal najevo, že pokud politické výroky vedou k trestní sankci, je namístě debatovat o tom, kde přesně má být hranice mezi svobodou slova a trestným činem.

Karel Haas z ODS naopak celý spor viděl jako součást dlouhodobé strategie SPD udržovat mediální pozornost. Tvrdil, že Okamura hraje roli novodobého bojovníka za svobodu slova, přičemž spor využívá k posílení vlastního politického příběhu. Podle Haase byla kampaň SPD odporná, rasistická a xenofobní, a to bez ohledu na to, zda už existuje pravomocný verdikt. Vondráček proti tomu namítal, že plakát sám o sobě nenávist nevyvolává, a připomněl, že skutečné společenské napětí vzniká spíš ze systémového rasismu a z konkrétních příkladů násilí a selhání státu v západní Evropě.

Svoboda slova

Vondráček v debatě opakovaně rozšiřoval téma od konkrétního plakátu k širší obraně svobody slova. Když Michal Půr otevřel otázku, zda se SPD a její předseda kvůli plakátu nepouštějí na tenký led, Vondráček trval na tom, že každý má právo se proti rozsudku ohradit. Zároveň upozornil, že pokud se podobné případy začnou kriminalizovat, může to být precedent s dalekosáhlými důsledky pro veřejnou debatu.

V jedné z nejostřejších pasáží Vondráček varoval, že se nechce dostat do situace, kdy budou lidé trestáni za verbální výroky podobně jako v některých zemích západní Evropy. Připomněl, že česká justice už v minulosti řešila podobné spory a že Ústavní soud podle něj dokáže svobodu projevu chránit lépe než běžné soudy. V této souvislosti zmínil případ Ladislava Vrábela a vyslovil naději, že pokud by se kauza dostala k evropským soudům, česká ústavní ochrana projevu by SPD mohla nakonec pomoci.

Haas proti tomu argumentoval evropskou judikaturou. Upozornil, že existuje hranice mezi politickou soutěží a trestněprávní odpovědností za rasistické nebo xenofobní výroky, a že soudy mají postupovat restriktivně, ale zároveň nemohou ignorovat hrubé excesy. Vondráček sice připustil, že hranice existuje, ale trval na tom, že v tomto případě byla jeho strana kriminalizována za politický názor, nikoliv za nenávistný čin.

Migrace a Ukrajina

Velkou část rozhovoru zabral také spor o migraci a postoj SPD k ukrajinským běžencům. Vondráček uvedl, že SPD nechce pokračovat v tom, co označil za „ukrajinskou kartu“ předchozí vlády. Tvrdil, že současná vláda už v programovém prohlášení Ukrajinu téměř nezmiňuje, zatímco bývalý kabinet ji používal jako zástupné vysvětlení vlastních chyb.

Předseda Svobodných řekl, že SPD chce změnit pravidla ochrany Ukrajinců v Česku, zejména podmínky pro přístup k humanitární dávce. Podle něj není férové, aby lidé měli různá práva a aby část ukrajinských běženců dávky pobírala a část ne. Z jeho pohledu je zpřísnění podmínek na místě, protože stát musí být vůči vlastním občanům i příchozím spravedlivý a transparentní.

Současně ale zdůraznil, že problémem není samotná přítomnost Ukrajinců v Česku, ale to, že předchozí vlády vysvětlovaly všechna selhání válkou na Ukrajině. Podle Vondráčka to Ukrajincům ve výsledku škodí, protože stát si nepřiznává vlastní chyby. Haas tuto argumentaci odmítl a tvrdil, že SPD jen využívá jedno téma za druhým, ať už jde o migranty, Ukrajinu nebo kdysi sudetoněmecký sjezd, k šíření negativních emocí.

Referendum

Po kontroverzi kolem plakátů se debata přesunula k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Vondráček připomněl, že SPD mělo referendum ve volebním programu dlouhodobě a že navržené parametry odpovídají jen výchozímu kompromisu, nikoli ideálu strany. Jako model označil Švýcarsko a řekl, že v ideálním případě by referendum mělo co nejnižší práh účasti a co největší důvěru v občany.

Vondráček vysvětloval, že referenda by se nemohla týkat členství v EU ani NATO, protože to je podle koaliční dohody předem vyloučeno. Naopak zdůraznil, že občané nejsou nesvéprávní a nemají být k důležitým otázkám přistupováni jinak než ve volbách. Připomněl i referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003, které také nemělo žádný práh povinné účasti.

Když Michal Půr otevřel hypotézu, že by opozice mohla využít referendum k hlasování o přijetí eura, Vondráček se k tomu postavil jednoznačně odmítavě. Tvrdil, že euro je už fakticky zavedeno a kdo chce, může s ním podnikat, ale Česku by neměla být brána koruna. Podle něj prezident svými výroky o euru otevírá diskusi, která posiluje myšlenky na ztrátu práva veta a suverenity, a navíc podporuje politické směry, které jdou proti českému zájmu.

Euro a suverenita

V části o euru se Vondráček stal jedním z nejzřetelnějších kritiků integračního směřování EU. Prohlásil, že prezident svými postoji dává váhu myšlenkám, které vedou k „ztrátě suverenity“ a k modelu „Spojených států evropských“. Zmínil také, že podle průzkumů euro stále nemá podporu ani u podnikatelů, ani v dalších sociálních skupinách.

Haas reagoval střízlivěji. Připomněl, že v ODS se debata o euru vede a že otázka přijetí eura není zda, ale kdy. Uvedl, že osobně je nyní zhruba v poměru 60 ku 40 proti přijetí eura, ale připustil, že v ODS už není názor tak jednoznačně odmítavý jako dříve. Vondráček naopak neviděl důvod, proč by se Česko mělo zavedením eura vzdávat vlastní měny, když s eurem lze i tak účtovat a platit, a navrhl jednoduše: „neberte nám korunu“.

Úřad vlády a reorganizace

Závěrečná část debaty se věnovala reorganizaci Úřadu vlády a stávkové pohotovosti jeho odborů. Haas tvrdil, že protest je důsledkem špatně připraveného a necitlivě komunikovaného přesunu agend, zejména v oblasti protidrogové politiky. Podle něj byla přenosná agenda dlouhodobě funkční a byla chválena mezinárodními partnery, zatímco nová vláda zvolila spíš represivní přístup než prevenci.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31