Petr Mach: Povinné odvody budou drahou byrokracií bez efektu

Petr Mach: Povinné odvody budou drahou byrokracií bez efektu

Vláda chce obnovit od roku 2017 pravidelné odvody, a to pro muže i ženy. Je to nesmyslná snaha o „genderovou vyváženost“. Vláda by udělala lépe, kdyby miliardy na odvody využila na posílení profesionální armády nebo na zatraktivnění dobrovolné služby.

Když byla v roce 2004 zrušena povinná vojenská služba pro muže, došlo i ke zrušení pravidelných odvodů. Odvody občanů do armády (nástup občana před komisi a prohlášení za vojáka) od té doby mohou být vyhlášeny jen ve „stavu ohrožení“ – v situaci hrozby vojenského napadení České republiky.  To se – zaplať pánbůh – dosud nestalo.

Zastánci odvodů mužů a žen na základě toho tvrdí, že branná povinnost existuje v našich zákonech již nyní a že novela branného zákona tedy není žádnou zásadní novinkou. Jenže dnes se odvody mohou dít jen za stavu bezprostředního ohrožení a války, a to je situace, kdy jdou lidská práva – bohužel – stranou. Ve stavu ohrožení nás totiž stát může nejen odvádět do armády, může nám také zabavovat auta, domy a jiné věci, které může armáda potřebovat nebo nám může uložit nucenou práci.

O vyhlášení „stavu ohrožení“ rozhoduje parlament, a to jen pokud je bezprostředně ohrožena svrchovanost země.

Vláda nyní chce odvody pro muže i ženy bez rozdílu zahájit od roku 2017. Všechny dívky a chlapci, kterým je nyní 16 a méně, budou postupně po svých osmnáctých narozeninách povoláváni k odvodům. Budou tak připraveni k povolání do války. Kdo projde odvodem, stává se vojákem. Armáda ho pak může kdykoliv „zařadit do aktivní zálohy“ a povolat ke službě, ať doma nebo v zahraničí.

Kdo se bude odvodům vyhýbat, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok.

Proč to vláda dělá?

Vláda jako důvod uvádí „aktuální nemožnost rozvinout počty ozbrojených sil k zajištění obrany státu nebo k plnění mezinárodních závazků za válečného stavu.“

Vláda chce mít odvody „genderově neutrální“. Bude tedy povolávat i ženy, bude zřizovat dvojí odvodové komise, odvodový proces bude stát podle vládní zprávy 241 milionů ročně. K odvodu nebudou muset jen těhotné ženy, rodiče pečující o dítě do 3 let nebo osamělý rodič, který pečuje o dítě do 15 let.

Drahé odvody bez efektu

Kdybych byl poslancem českého parlamentu, návrh vlády bych nepodpořil. Jsem přesvědčen, že máme mít obranu země postavenou na profesionální armádě a na dobrovolných civilních zálohách.

Čtvrt miliardy ročně, které chce vláda použít na provádění odvodů, bude podle mě proplýtváno. Půlka té částky padne na odvodní komise pro ženy a ročně se obešle doporučeným dopisem na 50 tisíc žen. Kolik z nich ale nevyužije možnosti odmítnout službu v armádě z důvodů „svědomí“ a stane se pro armádu zálohou k boji? Nebylo by lepší peníze použít na posílení profesionální armády a dobrovolné služby?

Armáda by měla zatraktivnit dobrovolné aktivní zálohy, aby se do nich hlásili lidé, ať muži nebo ženy, kteří mají k obraně vztah.

Chápu rozhořčení matek, které děsí představa, že jejich dcera bude muset za pár let k odvodu a bude moci být povolána ke službě, a to i když naše země nebude v ohrožení.

Vláda z centrálního registru obyvatel ví, kdy jsme se narodili, kde bydlíme, jaké je naše pohlaví. Mimořádně v době války nás může povolat k vojenské službě. Nač tedy dělat odvody v době míru? Co tím vláda zjistí nového? Nic. Ti stejní lidé, kteří by z důvodu náboženství nebo svědomí odmítli službu při stavu ohrožení, ji odmítnou nyní při odvodu. Vytvoří se jen nová byrokracie za čtvrt miliardy ročně.

Věnujme ty peníze raději na profesionální armádu a trénink dobrovolných záloh.

Petr Mach,
předseda Svobodných a europoslanec

Vyšlo na blog.idnes.cz

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31