Víte, co je to národní sebevražda? To je případ, kdy vláda likviduje budoucnost země tím, že několika způsoby poškozuje děti.
Vždycky je důležité, aby měl politik jasně stanovené priority a aby je veřejnost znala. Vláda premiéra Babiše opakovaně odmítá diskusi o prioritách, sama žádné nezveřejnila. Proto nám nezbývá, než si je odvodit z reálných kroků, které vláda dělá. Můžeme je porovnat s osobním bezohledným přístupem premiéra k vlastním dětem.
Vláda opakovaně uzavřela školy jako první, nezveřejnila, na základě jakých informací považuje děti za nejnebezpečnější část obyvatel. Existují vážné pochybnosti, že k tomu měla důvody, že se jedná opravdu o největší hrozbu, takové opatření je nutno považovat za svévoli a je trestné.
Vláda drží děti rok v domácím vězení – pro některé ročníky bude mít toto roční omezení psychické důsledky na desetiletí, jsou ve věku, kdy si vytvářejí obraz světa a potřebují k tomu mít masivní kontakty s vrstevníky, v budoucnu by mělo být možno soudně vymáhat v občanskoprávním řízení odškodnění na jednotlivých osobách, které takové opatření učinily.
Aby měly děti imunitu dostatečně silnou na to, aby odolaly infekci, musí být denně na čerstvém vzduchu a volně dýchat. Pokud jim vláda předepsala nosit roušky pod širým nebem, znemožňuje jim odolat bez komplikací infekci. Přitom doposud neexistuje vakcína, která by se podávala dětem. Je důvodné předpokládat, že vláda dětem neposkytne žádnou podporu v této oblasti ani v nejbližší době. Vláda je odsoudila k těžšímu průběhu a horším důsledkům, než by normálně měly.
Vláda zadlužila Českou republiku přímo sama a zároveň v rámci Evropské unie tak, že tento dluh budou děti splácet desítky let, možná až do konce života.
Z peněz, které si vláda půjčila, neudělala pro děti vůbec nic, použila je na své krátkodobé politické cíle, upřednostnila dárečky důchodcům, čímž dala najevo své priority.
Vláda neudělala vůbec nic pro důchodovou reformu, takže tím vzkazuje dětem, že budou muset uživit všechny důchodce v budoucnosti. A důchodců v populaci přibývá.
Prosím, vyřiďte svým dědečkům a babičkám, a také rodičům, kteří volí Babišovo hnutí, aby se vzpamatovali a přestali ho podporovat, protože země, která nenávidí děti, směřuje k sebevraždě.
Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.
Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.
Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.
Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.
Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky
