PAYNE: Korupce přichází z ministerských pracoven

PAYNE: Korupce přichází z ministerských pracoven

Premiér Nečas v prosinci před hlasováním o nedůvěře vládě důrazně přednesl svůj prý staromódní ‚standardní‘ názor: „Jsem přesto přesvědčen, že státní úředník má jít na policii nebo státní zastupitelství, jestliže dospěl k názoru, že je někde páchán trestný čin.“

Premiér Nečas v prosinci před hlasováním o nedůvěře vládě důrazně přednesl svůj prý staromódní ‚standardní‘ názor: „Jsem přesto přesvědčen, že státní úředník má jít na policii nebo státní zastupitelství, jestliže dospěl k názoru, že je někde páchán trestný čin.“

Nechtělo se mi torpédovat předsedu vlády v rámci tehdejší mediální kampaně, tak jsem čekal, kdy si tohoto výroku všimnou novináři, od opozice jsem totiž nějaké intelektuální vzepjetí neočekával. Žádný se nad tím nepozastavil. Vzhledem k tomu, že kauza pravděpodobného vykrádání státního fondu pod taktovkou ministra hrozí skončit u nás ‚standardním‘ způsobem, tedy do ztracena, s nadějí že se na to zapomene a věc se promlčí, musím se k projevu předsedy vlády vrátit.

Kdybychom byli ‚standardním‘ státem, mohl by státní úředník postupovat ‚standardním‘ způsobem. Ale po kauze Čunek (a několika dalších podobných), při které vláda pravděpodobně manipulacemi na státním zastupitelství dosáhla odložení případu ministra podezřelého z korupce, takže se vůbec nedostal k soudu, je nedůvěra v nezávislé trestní řízení proti politikům zcela na místě. Vinou předchozích předsedů vlád a ministrů u nás ztratily Policie, Státní zastupitelství i soudy důvěru. Vzpomeňme si, že v té době byl Nečas místopředsedou vlády.

Zkusme si představit Nečasův recept proti korupci v praxi. Libor Michálek byl nejen nabádán, ale nucen k majetkové trestné činnosti včetně zneužití pravomoci veřejného činitele. Poté, co zjistil, že za tím stojí dokonce jeho nadřízený ministr, měl by se podle Nečase odebrat se svým podezřením na policejní služebnu někde v Praze 1 a tam službu majícímu policistovi oznámit podezření na trestnou činnost ministra. Dotyčný policista by druhý den zašel na úřad vlády nebo na ministerstvo životního prostřední a tam by podezřelého ministra vyslechnul a pak vzal do vazby jako ‚standardního‘ zloděje, aby nemohl uprchnout nebo manipulovat s důkazy? Cožpak není premiérův recept obrátit se na Policii čirým bláznovstvím? Nečas ale o tomto postupu řekl: „Já jsem dokonce přesvědčen, že v právním státě je jediný možný.“

Dokonce i ve ‚standardních‘ demokratických státech existuje zvláštní procedura pro situace, kdy je z trestného činu podezřelý politik. Nelze je vyšetřovat běžným způsobem. Co kdyby byl podezřelý ministr vnitra? Zvláštní ‚nestandardní‘ procedura musí v takovém případě suspendovat některé jeho pravomoci vůči policii. Zřízení speciální protikorupční jednotky nepomůže, protože ministři budou předem vědět, s kým se mají domluvit a budou hledat cesty jak tuto jednotku ovládnout daleko dříve, než se nějaké podezření objeví. U soudů se někdy používá losování, aby nikdo nemohl předem tušit, komu bude případ přidělen. Namísto zúžení počtu případných vyšetřovatelů by naopak měl být jejich počet rozšířen na mnoho set a pro konkrétní kauzu by se měli losovat. Oponenturu vyšetřování by měla v případě politiků vést druhá nezávislá skupina vylosovaných vyšetřovatelů pod dohledem například Senátu.

Zajímavé je, že naše Ústava v článku 65 obsahuje zvláštní, slovy premiéra ‚nestandardní‘, postup pro případ, že by byl z velezrady podezřelý president republiky. Proč nemáme ústavní zákon, který by určil, jak postupovat, když je z trestného činu podezřelý ministr či premiér? Když se psala ústava, nikoho nenapadlo, že by se do ministerských funkcí mohli dostat zločinci porušující zákony. Česká společnost se od devadesátých let výrazně posunula – naneštěstí k horšímu.

Pokud si vláda chce říkat protikorupční, nepřesvědčí mne o svých úmyslech, dokud neprosadí zákon o postupu proti ministrům v případech podezření z trestné činnosti a pletich. Vím, že je pro ministry nepohodlný a že dokonce může být zneužit. Ale je to splátka za to, že kdo ví, jak dlouho, ministři zneužívají svých pravomocí a kradou. Někteří asi pro sebe, někteří asi pro stranické pokladny. Odposlechy, přísné sankce a vše, co vláda chystá, aby nachytala státní úředníčky při korupci, je zcela zbytečné, protože korupce přichází z ministerských pracoven.

Zájem vypořádat se s korupcí a dosáhnout odchodu zkorumpovaných politiků ze scény, a to navždy, je nadřazen jak předpokládané loajalitě úředníků, tak zájmu státu mít stabilní vládu. Oznámení pokusu o korupci, pletich a podobného jednání nejen vyšetřujícím orgánům, ale i médiím, je morálně nadřazeno požadavku loajality státních úředníků. Na korupční praktiky politických stran a politiků doplácíme všichni hrůzostrašným způsobem. Korupční jednání ve střednědobé perspektivě poškozuje všechny včetně těch, kteří se korupce dopouštějí. Prosperita české společnosti doslova závisí na omezení korupce.

Pro inspiraci nám může posloužit příběh etické neloajality britského důstojníka. Když se v roce 1999 chystaly k vojenské intervence na Balkáně, ruští vojáci obsadili strategicky důležité prištinské letiště Slatina. Vrchní velitel vojenských operací NATO na Kosovu, americký generál Wesley Clark vydal rozkaz zaútočit na ruské jednotky, čítající asi 200 vojáků a zničit je. Kapitán britské mechanizované jednotky parašutistického pluku James Blunt odmítl rozkaz uposlechnout, ačkoliv jeho podřízená jednotka se na útok proti Rusům těšila, a spojil se s  velitelem britského vojska generálem Mikem Jacksonem. Ten rozkaz změnil tak, aby letiště Slatina jen obklíčili. Blunt riskoval přinejmenším vojenský soud. Po staletí dokonce platilo, že za neuposlechnutí rozkazu v bojové situaci je trest smrti. Britský důstojník byl za své etické jednání vyznamenán nejen v Británii, ale dokonce i v USA. Generál Wesley Clark byl krátce na to odvolán z postu vrchního velitele NATO v Evropě. Přitom nešlo o korupci, pouze o etický charakter nějakého rozhodnutí. O tom, že pletichy a korupce jsou neetické, není žádná pochybnost, a proto si etické jednání úředníků zaslouží vyznamenání.

Zatímco Milan Knížák na adresu Libora Michálka řekl: „Pro mne je takový člověk nedůvěryhodný, bezcharakterní a připadá mi odporné se s ním vůbec bavit,“ nám zase připadá odporné dívat se na to, jak ministři kradou. Připadají nám nedůvěryhodní, bezcharakterní a je nám odporné se s nimi bavit.

Jiří Payne je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček, předseda Svobodných a poslanec, vystoupil v neděli v politickém pořadu Partie na CNN Prima News, kde moderátorka Terezie Tománková vedla rozsáhlou debatu s čelními představiteli parlamentních stran. Vondráček se prezentoval jako hlas věcného pragmatismu a důraz kladl zejména na to, aby navyšování výdajů na obranu mělo skutečný obsah a reálný strategický základ.

Summit NATO a prezident Pavel

Jedním z prvních témat byl spor vlády s prezidentem Petrem Pavlem ohledně jeho účasti na summitu NATO v Ankaře. Zatímco část diskutujících volala po tom, aby na summit odjeli jak premiér, tak prezident, Vondráček zaujal jasné a konzistentní stanovisko. Poukázal na to, že zájem České republiky vyžaduje, aby nová vláda na summitu vystupovala jednotným hlasem a mohla přesvědčivě obhájit svou obrannou strategii i plánované výdaje. „Je v zájmu České republiky, aby nová česká vláda tam mluvila jednotným hlasem, aby tam zaznělo, jaká je naše strategie z hlediska výdajů do obrany,“ řekl Vondráček.

Připomněl rovněž, že prezident Pavel opakovaně veřejně deklaroval, že by nemohl zcela stát za pozicemi vlády a takový postoj by mohl summitu spíše uškodit. Vondráček poukázal na historický precedens: ani cesta Miloše Zemana do Madridu v roce 2022 se nekonala kvůli zdravotním důvodům, a přesto to nemělo zásadní dopad na výsledky české delegace. Zdůraznil, že summit nakonec ukáže, co vláda dokázala prosadit, a ne kdo u jednacího stolu seděl.

Výdaje na obranu: čísla musí mít smysl

Největší část diskuse se stočila k výdajům na obranu a závazkům v rámci NATO. Vondráček zde vystoupil jako hlasatel zodpovědného přístupu k veřejným financím. Odmítl pojetí, kdy se navyšování výdajů stává samoúčelným plněním procentuálních kvót, a místo toho zdůraznil, že klíčové je, co Česká republika za vynaložené prostředky skutečně dostane. „Pro nás je klíčové, co za ty peníze dostaneme, ne za kolik peněz,“ řekl Vondráček a dodal, že vláda chce zakázky transparentně soutěžit – na rozdíl od praxe předchozích kabinetu, kdy se drtivá většina armádních zakázek nesoutěžila standardním způsobem.

Vondráček rovněž uvedl na pravou míru polemiku o škrtech v obraně. Připomněl, že žádné vysoutěžené a vygenerované zakázky nebyly zastaveny, a obhájil kroky vlády čísly: mezi lety 2020 a 2025 vzrostly výdaje na obranu o více než 20 miliard korun. Zdůraznil, že nová koncepce obrany – KVAČR – bude předložena v květnu a teprve na základě ní se bude odvíjet plánování pro příští roky. Vyzval k tomu, aby diskuse o obraně nestála na emotivních obvinění, ale na ověřitelných faktech.

Pragmatická vize bezpečnosti

Na přímou otázku moderátorky, zda je obranyschopnost České republiky v nynější době prioritou, Vondráček bez zaváhání odpověděl: „Samozřejmě je to priorita.“ Pohled SPD na bezpečnost je přitom komplexní – zahrnuje nejen výdaje na armádu, ale i nutnost zachovat funkční ekonomiku a veřejné služby. Vondráček varoval před scénářem, kdy honba za procenty HDP roztočí kola inflace a povede k dalšímu zadlužování země, aniž by armáda získala reálnou bojeschopnost.

Ocenil přitom výrok premiéra Andreje Babiše po setkání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem, že obranyschopnost je pro vládu prioritou. Vondráček také upozornil, že efektivní obrana vyžaduje nejen nákup techniky, ale i zázemí, servis a dostatek vyškolených vojáků – tedy komplexní systémový přístup, nikoli jednorázové navyšování rozpočtových položek.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31