PAYNE: Korupce přichází z ministerských pracoven

PAYNE: Korupce přichází z ministerských pracoven

Premiér Nečas v prosinci před hlasováním o nedůvěře vládě důrazně přednesl svůj prý staromódní ‚standardní‘ názor: „Jsem přesto přesvědčen, že státní úředník má jít na policii nebo státní zastupitelství, jestliže dospěl k názoru, že je někde páchán trestný čin.“

Premiér Nečas v prosinci před hlasováním o nedůvěře vládě důrazně přednesl svůj prý staromódní ‚standardní‘ názor: „Jsem přesto přesvědčen, že státní úředník má jít na policii nebo státní zastupitelství, jestliže dospěl k názoru, že je někde páchán trestný čin.“

Nechtělo se mi torpédovat předsedu vlády v rámci tehdejší mediální kampaně, tak jsem čekal, kdy si tohoto výroku všimnou novináři, od opozice jsem totiž nějaké intelektuální vzepjetí neočekával. Žádný se nad tím nepozastavil. Vzhledem k tomu, že kauza pravděpodobného vykrádání státního fondu pod taktovkou ministra hrozí skončit u nás ‚standardním‘ způsobem, tedy do ztracena, s nadějí že se na to zapomene a věc se promlčí, musím se k projevu předsedy vlády vrátit.

Kdybychom byli ‚standardním‘ státem, mohl by státní úředník postupovat ‚standardním‘ způsobem. Ale po kauze Čunek (a několika dalších podobných), při které vláda pravděpodobně manipulacemi na státním zastupitelství dosáhla odložení případu ministra podezřelého z korupce, takže se vůbec nedostal k soudu, je nedůvěra v nezávislé trestní řízení proti politikům zcela na místě. Vinou předchozích předsedů vlád a ministrů u nás ztratily Policie, Státní zastupitelství i soudy důvěru. Vzpomeňme si, že v té době byl Nečas místopředsedou vlády.

Zkusme si představit Nečasův recept proti korupci v praxi. Libor Michálek byl nejen nabádán, ale nucen k majetkové trestné činnosti včetně zneužití pravomoci veřejného činitele. Poté, co zjistil, že za tím stojí dokonce jeho nadřízený ministr, měl by se podle Nečase odebrat se svým podezřením na policejní služebnu někde v Praze 1 a tam službu majícímu policistovi oznámit podezření na trestnou činnost ministra. Dotyčný policista by druhý den zašel na úřad vlády nebo na ministerstvo životního prostřední a tam by podezřelého ministra vyslechnul a pak vzal do vazby jako ‚standardního‘ zloděje, aby nemohl uprchnout nebo manipulovat s důkazy? Cožpak není premiérův recept obrátit se na Policii čirým bláznovstvím? Nečas ale o tomto postupu řekl: „Já jsem dokonce přesvědčen, že v právním státě je jediný možný.“

Dokonce i ve ‚standardních‘ demokratických státech existuje zvláštní procedura pro situace, kdy je z trestného činu podezřelý politik. Nelze je vyšetřovat běžným způsobem. Co kdyby byl podezřelý ministr vnitra? Zvláštní ‚nestandardní‘ procedura musí v takovém případě suspendovat některé jeho pravomoci vůči policii. Zřízení speciální protikorupční jednotky nepomůže, protože ministři budou předem vědět, s kým se mají domluvit a budou hledat cesty jak tuto jednotku ovládnout daleko dříve, než se nějaké podezření objeví. U soudů se někdy používá losování, aby nikdo nemohl předem tušit, komu bude případ přidělen. Namísto zúžení počtu případných vyšetřovatelů by naopak měl být jejich počet rozšířen na mnoho set a pro konkrétní kauzu by se měli losovat. Oponenturu vyšetřování by měla v případě politiků vést druhá nezávislá skupina vylosovaných vyšetřovatelů pod dohledem například Senátu.

Zajímavé je, že naše Ústava v článku 65 obsahuje zvláštní, slovy premiéra ‚nestandardní‘, postup pro případ, že by byl z velezrady podezřelý president republiky. Proč nemáme ústavní zákon, který by určil, jak postupovat, když je z trestného činu podezřelý ministr či premiér? Když se psala ústava, nikoho nenapadlo, že by se do ministerských funkcí mohli dostat zločinci porušující zákony. Česká společnost se od devadesátých let výrazně posunula – naneštěstí k horšímu.

Pokud si vláda chce říkat protikorupční, nepřesvědčí mne o svých úmyslech, dokud neprosadí zákon o postupu proti ministrům v případech podezření z trestné činnosti a pletich. Vím, že je pro ministry nepohodlný a že dokonce může být zneužit. Ale je to splátka za to, že kdo ví, jak dlouho, ministři zneužívají svých pravomocí a kradou. Někteří asi pro sebe, někteří asi pro stranické pokladny. Odposlechy, přísné sankce a vše, co vláda chystá, aby nachytala státní úředníčky při korupci, je zcela zbytečné, protože korupce přichází z ministerských pracoven.

Zájem vypořádat se s korupcí a dosáhnout odchodu zkorumpovaných politiků ze scény, a to navždy, je nadřazen jak předpokládané loajalitě úředníků, tak zájmu státu mít stabilní vládu. Oznámení pokusu o korupci, pletich a podobného jednání nejen vyšetřujícím orgánům, ale i médiím, je morálně nadřazeno požadavku loajality státních úředníků. Na korupční praktiky politických stran a politiků doplácíme všichni hrůzostrašným způsobem. Korupční jednání ve střednědobé perspektivě poškozuje všechny včetně těch, kteří se korupce dopouštějí. Prosperita české společnosti doslova závisí na omezení korupce.

Pro inspiraci nám může posloužit příběh etické neloajality britského důstojníka. Když se v roce 1999 chystaly k vojenské intervence na Balkáně, ruští vojáci obsadili strategicky důležité prištinské letiště Slatina. Vrchní velitel vojenských operací NATO na Kosovu, americký generál Wesley Clark vydal rozkaz zaútočit na ruské jednotky, čítající asi 200 vojáků a zničit je. Kapitán britské mechanizované jednotky parašutistického pluku James Blunt odmítl rozkaz uposlechnout, ačkoliv jeho podřízená jednotka se na útok proti Rusům těšila, a spojil se s  velitelem britského vojska generálem Mikem Jacksonem. Ten rozkaz změnil tak, aby letiště Slatina jen obklíčili. Blunt riskoval přinejmenším vojenský soud. Po staletí dokonce platilo, že za neuposlechnutí rozkazu v bojové situaci je trest smrti. Britský důstojník byl za své etické jednání vyznamenán nejen v Británii, ale dokonce i v USA. Generál Wesley Clark byl krátce na to odvolán z postu vrchního velitele NATO v Evropě. Přitom nešlo o korupci, pouze o etický charakter nějakého rozhodnutí. O tom, že pletichy a korupce jsou neetické, není žádná pochybnost, a proto si etické jednání úředníků zaslouží vyznamenání.

Zatímco Milan Knížák na adresu Libora Michálka řekl: „Pro mne je takový člověk nedůvěryhodný, bezcharakterní a připadá mi odporné se s ním vůbec bavit,“ nám zase připadá odporné dívat se na to, jak ministři kradou. Připadají nám nedůvěryhodní, bezcharakterní a je nám odporné se s nimi bavit.

Jiří Payne je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31