Payne: Komise z nás dělá idioty

Payne: Komise z nás dělá idioty

Evropská komise se rozhodla rázně bojovat proti euromýtům tím, že je uvádí „na pravou míru“. U nás se do boje zapojilo oficiální zastoupení Komise v Praze.

Podívejme se na mýtus, podle kterého EU zakazuje silné vysavače. Komise vysvětluje, že od září 2014 se mohou prodávat pouze vysavače s příkonem maximálně 1600 wattů a od 1. září 2017 se dále limit snížil na maximálních 900 wattů. Uvádí jediný argument: EU přece omezuje pouze příkon, nikoli sací výkon! Zákazníci tedy budou nadále vysávat za použití vysokého výkonu, omezený bude pouze elektrický příkon. Komise to přece dělá v zájmu našeho dobra! Doslova píše: „Vyšší příkon tedy není zárukou lepšího sacího účinku, ale s jistotou se projeví na účtu za elektřinu.“ A důvod, proč se komise tak stará o naše dobro: „Evropská unie dlouhodobě podporuje omezování energeticky neúsporných přístrojů.“

účinnost

Již na základní škole se ve fyzice probírá pojem účinnost (označuje se řeckým písmenkem η) a je to podíl výkonu a příkonu. Výkon je užitečná energie, v našem případě síla nasávání. Příkon je spotřeba elektřiny. Zároveň se učí, že účinnost je vždy menší než 1, protože každý stroj má nějaké ztráty. Stoprocentní účinnost má pouze perpetuum mobile, tedy zařízení, které dovede běžet donekonečna a nespotřebovává při tom žádnou energii. Je to vlastně jen důsledek zákona zachování energie.

Komise nám tedy tvrdí, že svou regulací sice omezila příkon na 900W, ale sací výkon zůstane stejný. Takže si můžeme například koupit vysavač s příkonem pouhých 900W, který nám bude poskytovat sací výkon nějakých 1800W, na který jsme byli zvyklí u vysavačů se spotřebou 2000W. Ó jak blahovolná je Evropská komise: vždyť nám nezakázala perpetuum mobile, klidně můžeme mít vysavače, které poskytují větší sací výkon, než kolik energie jim dodáme.

Jako fyzik však musím konstatovat, že Komise svým vyvracením vzbuzuje jen výsměch. Kdyby jí skutečně šlo o úspory energie, mohla by stanovit minimální účinnost vysavačů (dobré vysavače mají účinnost kolem 90%, ty horší 75%). Komise v nezřízené touze po moci však raději zakázala všechny silnější vysavače. A nezapomněla svůj argument podepřít čísly: „Přijatá opatření sníží roční spotřebu elektrické energie v EU o 30% a emise o 15%. Oproti scénáři bez opaření se jedná o úsporu elektřiny ve výši téměř 20 TWh, což odpovídá třetině roční spotřeby elektřiny České republiky. Emise skleníkových plynů budou o více než třetinu nižší, než kdyby žádná opatření nebyla přijata.“

Komise nám chce při vyvracení mýtu namluvit, že produkce třetiny všech evropských elektráren se spotřebovává jen na ztráty ve vysavačích, což svým zákazem napraví? Komise nám chce namluvit, že údajné snížení emisí o 15% se rovná snížení o více než třetinu?

Připomnělo mi to dávnou příhodu za studií na Matematicko-Fyzikální fakultě. Jistý občan tehdy napsal na ÚV KSČ, že vynalezl perpetuum mobile. Vylíčil barvitě politicko-propagandistické výhody takového objevu včetně konstatování, že staré spalovací motory by mohlo komunistické Československo nějak levně prodat západním Němcům a že v důsledku nekonečných zdrojů energie bude možné na Petříně založit skleníky, kde budeme pěstovat banány. Doplnil svůj vynález podrobnými technickými výkresy. Měl jenom jednu drobnou podmínku: trval na tom, že Federální shromáždění musí zrušit zákon zachování energie. Komunistickým papalášům se návrh zalíbil, nicméně dříve, než se přistoupilo k realizaci, požádali ve slabé chvilce MFF UK, aby ke zlepšovacímu návrhu vypracovala odborný posudek. A protože profesorům se na takové blbosti nechtělo trávit čas, předali to nám studentům, abychom si procvičili formulační schopnosti při zpracování odpovědi. Dokumenty byly označeny jako přísně tajné, takže tím patrně došlo k vyzrazení státního tajemství.

Propaganda Evropské komise má ještě těžší kalibr, než měla komunistická propaganda v dobách totality. Jenom v Bruselu zapomněli, že Evropský parlament bude muset ještě zrušit zákon zachování energie. A v důsledku teorie relativity bude nutné zrušit i zákon zachování hmoty. Na rozdíl od komunismu europropaganda nepodléhá utajení, takže si to každý může přečíst na https://ec.europa.eu/czech-republic/news/euromyty_cs.

 

Jiří Payne
poslanec v Evropském parlamentu

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných a poslanec klubu SPD Libor Vondráček se 11. února ve studiu Událostí, komentářů střetl s exministrem kultury Martinem Baxou z ODS v debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií a napjatých vztazích vlády s kulturní scénou. Vondráček obhajoval plány vlády na zrušení koncesionářských poplatků a jejich nahrazení financováním ze státního rozpočtu, zatímco Baxa varoval před ohrožením nezávislosti České televize a Českého rozhlasu.

Libor Vondráček byl v úvodu konfrontován s kontroverzním výrokem Trikolóry, která je součástí klubu SPD. Ta na sociálních sítích srovnala Hynka Čermáka s Jurajem Cintulou, atentátníkem na slovenského premiéra Roberta Fica. Moderátorka Tereza Řezníčková citovala: „Nový hrdina angažovaného umění, Vášáryová v kalhotech, tvrdý jak Juraj, ať žije svobodná kultura, Cintule.“ Vondráček se od výroku distancoval slovy: „Nevím, co tím sledovali kolegové z Trikolóry. Já jméno pana Cintuly teďka slyšším v podstatě poprvé.“ Zároveň ale odmítl výrok komentovat a zdůraznil, že nemá potřebu „komentovat každý jeden příspěvek Trikolóry.“

Když mu byla připomenuta programová priorita Svobodných – „Zamezíme zneužívání státní moci a represivních složek vůči občanům za jejich názory či veřejné postoje. Svoboda projevu je nedotknutelná“ – Vondráček trval na tom, že pan Čermák „má svobodu slova a bude ji mít před projevem i po projevu.“ Dodal, že Svobodní chtějí odstranit paragraf 318a z trestního řádu: „Rozhodně se pan Čermák nemusí obávat toho, že by byl jakkoliv popotahován za své projevy, takže tohle to období už máme za sebou.“

Slovenský model a jeho důsledky

Klíčovým tématem debaty bylo financování veřejnoprávních médií a možná inspirace Slovenskem. Vondráček neváhal přiznat, že vláda se slovenským modelem inspiruje: „Za minulé vlády slovenské se sloučila Slovenská televize, Slovenský rozhlas. Začaly se platit poplatky ze státního rozpočtu, minimálně to, že nechceme platit koncesionářské poplatky tím způsobem jako dnes a chceme, aby se financovaly tyto dvě organizace ze státního rozpočtu, je určitě věc, kterou vidíme na Slovensku, vidíme, že to tam nějak funguje.“

Zároveň zdůraznil, že jde o splnění volebního slibu: „My nechceme měnit naše názory, my nechceme měnit naše sliby a chceme dodržet to, co je v programovém prohlášení.“ Reagoval i na ministra kultury Oto Klempíře, který původně prosazoval zachování koncesionářských poplatků: „Pan Klempíř to říkal jako svůj občanský názor. Každý v té koalici má různé názory na různé problémy, ale v momentě, kdy se někdo stane ministrem s nějakým programovým prohlášením a s nějakým mandátem vlády, tak je dobré, když jako ministr vystupuje konzistentně.“

Martin Baxa, který v minulé vládě stál v čele ministerstva kultury, ostře reagoval na Vondráčkovy argumenty. Označil změnu financování za „vážný zásah do fungování jednoho z pilířů svobodné společnosti“ a vytknul vládě nedostatek transparentnosti: „Pokud se chystá vážný zásah do fungování médií veřejné služby, zdůrazňuji vážný zásah, tak je vaší povinností to od začátku veřejně diskutovat.“ Připomněl, že při své vlastní novele mediálního zákona zřídil od začátku expertní skupinu a celý proces byl veřejný.

Obvinění z netransparentnosti

Vondráček odmítl poskytovat konkrétní informace o připravovaných variantách s odůvodněním, že by to mohlo vést k nesplněným slibům: „Já jsem rád, že pan Klempíř neříká žádné podrobnosti, které se zatím zcela neprojednali na té koaliční úrovni, aby se mu právě nestalo to, co panu Baxovi, tedy že pak bude muset brát zpátky to, co by řekl.“ Dodal: „Ty informace se postupně budou dávkovat tak, jak na nich bude shoda, protože není důvod tady hovořit o věcech, které se dějí na uzavřeném jednání.“

Baxa tento postup označil za „naprosto nepřijatelné v demokratické společnosti“ a zdůraznil: „Generální ředitelé obou veřejnoprávních médií zcela legitimně vznesli požadavek na zřízení odborných skupin.“ Varoval, že předseda SPD Tomio Okamura „opakovaně ve sněmovně hrubě napadal média veřejné služby“ a „říkal, že by se měly transformovat na příspěvkové organizace, kdy může prostě politik okamžitě odvolat ředitele a úplně je řídit.“

Spor o nezávislost médií

Zásadní rozpor mezi oběma politiky se projevil v otázce, jak zajistit nezávislost veřejnoprávních médií. Vondráček tvrdil, že současný systém nezávislost nezaručuje: „Jak to zaručovala ta předchozí varianta? Kdy mohl přece úplně stejně ten poslanec a ta většina ve sněmovně snížit výši poplatků a úplně tak by zkrouhla rozpočet České televize a Českému rozhlasu. Není v tom téměř žádný rozdíl.“

Baxa oponoval, že současný systém „zajišťuje to, že je to přímý, přímá cesta poplatků k těm médiím veřejné služby, to znamená, neexistuje možnost politické kontroly toho, jak se s těmi penězi nakládá.“ Dodal: „My prosazujeme návrh, aby je kontroloval i Nejvyšší kontrolní úřad, ale nelze do nich zasahovat.“

Vondráček argumentoval neefektivitou současného systému: „Když tady vychází zprávy o tom, že Český rozhlas na výběr správy poplatků má náklady 100 milionů korun, no tak je otázka, jestli je nutné, aby se 100 000 000 Kč z těch, které vyberou koncesionáři, konzumovalo na výběr těchto poplatků.“ Současné poplatky označil za „internetovou daň“ s tím, že lidé je platí, „ať už se koukají nebo nekoukají.“

Když byl dotázán, zda nepůjde o zavedení nové daně, Vondráček kategoricky odmítl: „Určitě ne. My nechceme zvyšovat daně, nechceme zavádět nové daně ani windfall tax, ani internetovou daň.“ Zároveň ale přiznal, že půjde o „další mandatorní výdaj“ ze státního rozpočtu.

Časový harmonogram a politický kontext

Vondráček potvrdil, že vláda chce změnu stihnout do rozpočtu na rok 2027: „Byl už veřejně řečeno, řečen termín, že by bylo dobré, kdyby se to týkalo rozpočtu 2027, aby se ty všechny věci stihly v rámci tohoto kalendářního roku. Očekávají to od nás naši voliči, protože ty strany, které kandidovaly s tímto volebním slibem, tak to slibovaly.“

Baxa mu vytknul pokrytectví s odkazem na rok 2009, kdy ODS zvažovala zrušení poplatků. Vondráček reagoval, že tehdy šlo o jinou éru: „Opravdu žijeme v jiné době. Dneska jsou jiné DVBT-2, možnosti vysílat stovky, tisíce kanálů frekvencí. Všechno funguje jinak než v tom roce 2009.“ Baxa ale připomněl, že za vlády ODS Mirka Topolánka došlo v roce 2008 naopak k výraznému navýšení poplatků na 135 korun, což umožnilo veřejnoprávním médiím dlouhodobou stabilitu.

Osobní postoj versus vládní politika

Zajímavým momentem bylo Vondráčkovo osobní vyjádření, že by sám šel ještě dál než vládní plány: „Kdyby to bylo na mě, já bych šel cestou Javiera Mileie. Podle mého názoru už je to přežitek ty státem zřízená média.“ Zároveň ale zdůraznil, že jde o jeho pravicový postoj, nikoliv o vládní záměr: „To, že by to bylo zrušeno úplně, to je můj postoj, ale ne většinový postoj vlády. Já jsem prostě pravicový politik, tak se nemůžu ubránit tomu, když můžu šetřit.“

Baxa uzavřel debatu varováním: „Dneska dělají tu reformu strany, které prostě veřejnoprávním médiím nevěří a z toho důvodu já mám vlastně vážné obavy z toho, jak ten princip dopadne.“ Slíbil, že opozice bude „bránit jakýmkoliv pokusům, které budou zavánět tím, že někdo tady chce ovládnout veřejnoprávní média,“ a že už včera se pokusil zařadit na program Poslanecké sněmovny bod o aktuální informaci k přípravě legislativy – návrh byl ale zamítnut.

Vondráčkovo vystoupení ukázalo, že vláda má jasný záměr změnit financování veřejnoprávních médií do roku 2027, ale zatím není ochotna zveřejnit konkrétní podobu připravovaných variant. Zatímco on sám argumentuje splněním volebního slibu a úsporami na administrativě, opozice varuje před ohrožením nezávislosti médií veřejné služby a nedostatkem transparentnosti celého procesu. Spor se tak přesouvá z roviny technické do roviny hodnot – jde o to, zda veřejnoprávní média mají být pilířem demokracie, nebo zda představují „přežitek“, jak naznačil Vondráček ve svém osobním postoji.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31