PAYNE: Jak by obce měly a neměly nakládat se svými nemovitostmi

PAYNE: Jak by obce měly a neměly nakládat se svými nemovitostmi

Svobodní teprve svoji obecní politiku utváří. Máme základní politický program , doplněný o zásady komunální politiky . Naši kandidáti v různých obcích si na jejich základě a na základě místních podmínek a potřeb vytvářejí vlastní programy. Dovolím si rozebrat dvě otázky, které jsou v mnoha obcích aktuální – otázku, jak privatizovat obecní byty a otázku, zda mají obce podporovat podnikání budováním průmyslových zón.

Mají se byty privatizovat za zvýhodněné ceny?

Pokud jde o byty, první vlna privatizace obecních bytů počátkem devadesátých let probíhala v prostředí, kdy neexistovaly tržní ceny, takže se musela cena nějak stanovit a používaly se odhady. Aby mohl trh vzniknout, musely napřed být nějaké byty ve vlastnictví fyzických osob, takže nebyla jiná možnost. Následně se rozběhly restituce, takže trh začal lépe fungovat.

Druhá vlna už byla sporná – tržní ceny již částečně existovaly a prodej za zvýhodněné ceny je velmi sporný. Dnes je dokonce zakázaný. Zákon o obcích stanoví, že se nepotřebný obecní majetek smí prodávat výhradně za cenu v místě obvyklou, což je přibližně tržní cena. Pokud nějaká politická strana prosadí prodej bytů a peníze zůstanou v obecní pokladně, může po nějakých volbách jiná strana teoreticky za tyto peníze nakoupit jiné byty nebo nemovitosti. Politika nesmí činit nevratné kroky a privatizace za dumpingové ceny je nevratná. Kromě toho – ti, kdo nebydlí v obecním bytě, jsou zvýhodněným prodejem okradeni. To by byla nespravedlnost, zvýhodnit jednu skupinu těch, kdo žijí v obecních bytech.

Domnívám se, že pro obec neexistuje lepší možnost, jak uložit rezervní fondy, než koupit nemovitost za tržní cenu. Ceny nemovitostí v delší perspektivě pomalu ale jistě rostou, takže investice přináší nějaký výnos. Obecní nemovitosti lze propachtovat (takže obec nepodepisuje nájemní smlouvy s nájemníkem), takže obec dostává přiměřený výnos z investice i průběžně. Vlastní podnikání s nemovitostí ať dělá pachtýř, obec je příjemcem renty. Radní na pronájem bytů pak nemají žádný vliv. Důležitá je samozřejmě smlouva mezi obcí a pachtýřem, musí být zajištěna řádná péče o nemovitost pod podmínkou ukončení smlouvy. Fond na opravy v domě si podle smlouvy vytváří sám pachtýř.

Protože již žijeme v tržním prostředí nebo si jej alespoň přejeme, nesmíme trh narušovat výprodejem obecních bytů za netržní ceny. A že je cena dnes jiná, než byla v devadesátých letech? Samozřejmě, ceny na trhu se vyvíjejí a podmínky se od té doby zcela změnily. Na tom není nic nespravedlivého, že dnes jsou ceny jiné, než před dvaceti lety.

Má druhá poznámka směřuje k vytváření průmyslových zón.

Měly by obce budovat průmyslové zóny?

Obec by měla nanejvýš v územním plánu nastínit, co by kde případně mohlo být. Podnikatelské investice musí provádět investor, nikdy ne obec. To je přece součást práce developerů, vykoupit pozemky, zasíťovat je, a stavět. Sami si nesou tržní rizika za případné špatné rozhodnutí. Statisticky by se dalo dokázat, že všechny průmyslové zóny zřízené samosprávou nebo vládou (patří to obvykle do repertoáru levicových stran) nakonec špatně dopadly. Umělé rozhodnutí nikdy není tak dobré, jako když něco vyroste přirozenou cestou.

Pokud obec chce přilákat developery, může nanejvýš připravit balíček informací pro investory, které jim pomohou v úvaze, zda se podnikání v dané lokalitě a daném oboru vyplatí. Může to být informace o tom, jaká je struktura vlastnických vztahů pozemků (s kolika vlastníky se bude muset jednat), jaké jsou příjmy místního obyvatelstva (od toho se odvíjí mzdová hladina budoucích zaměstnanců), jaká je nezaměstnanost, jaká je věková struktura obyvatel obce, jaké tržní možnosti jsou v okolí (kolik lidí bydlí nebo pracuje v blízkých lokalitách a je možné je reklamou přilákat), jaká je dopravní obslužnost (vybudování příjezdové komunikace je zpravidla podmínkou udělení stavebního povolení). Pro zkušeného investora ale není žádný problém tohle všechno si rychle zjistit. Pro některé obory je důležitá také informace, jaké hotely jsou v místě a jaké pronajímané konferenční prostory jsou k dispozici.

Já bych ještě souhlasil, že stručnou informaci o investičních možnostech může radnice zveřejnit v inzerátu. Někteří ale tvrdí, že ani to by radnice neměla dělat. Je to věc k diskusi. Problém je, že když obec nějak podpoří vznik průmyslové zóny, deformuje tržní podmínky, a když se to pak nepovede, tak za to nese odpovědnost. Přitom nemá žádný vliv na to, jak tam investoři podnikají. Pokud se v dané lokalitě podnikání nějakého typu nevyplatí, tak je hloupost myslet si, že to radnice dokáže jakoukoli pobídkou změnit. Samozřejmě je otázkou, zda se vůbec má stavět na dosud nezastavěných pozemcích. Co když by bylo lepší investovat do historických domů a přizpůsobit je současným podmínkám? To ať si spočítá investor a majitel, obec do toho nemá zasahovat.

Jiná věc může být úvaha o tom, zda se má v obecních domech bydlet nebo podnikat. Normálně je to dané kolaudačním rozhodnutím, ale v případě rekonstrukce se to dá změnit. Radnice by měla pečlivě naslouchat dobrému pachtýři (když si je postupně najde), který má samozřejmě normální zájem dosáhnout zisku za daných podmínek. Může vypsat výběrové řízení na propachtování nemovitosti včetně záměru, jak by měla být nemovitost využita. Pachtýř dovede nejlépe navrhnout, co by zlepšilo podmínky. Radní nikdy nebudou tak zkušení. Někdy by ale možná radnice měla nepatrně preferovat bydlení, ale i to by se mělo podrobněji diskutovat.

Každopádně jakmile obec zvýhodní jednoho podnikatele oproti ostatním, vzniká podezření z korupce.

Jiří Payne je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

V Událostech, komentářích se Lukáš Dolanský pokusil zatlačit Libora Vondráčka do obhajoby toho, proč Česká republika nefiguruje mezi devíti zeměmi, které oznámily vznik takzvané antibalistické koalice. Proti němu na dálku stál senátor Pavel Fischer, který v otázkách obrany razí tón naléhavosti a alarmu. Vondráček ale ukázal, že chladná hlava a rozpočtová kázeň jsou v bezpečnostní politice někdy cennější než rychlé přihlášení se k další nové struktuře.

Vondráčkova odpověď na úvodní otázku byla věcná a bez vytáček. Česká republika podle něj nepotřebuje další paralelní struktury vedle NATO, zvlášť ve chvíli, kdy sama plní takzvané capability targets a v příštím roce poprvé po více než dvaceti letech, naposledy za vlády sociální demokracie, přesáhne dvouprocentní hranici HDP na obranu, tedy téměř 200 miliard korun. Přidávat k tomu závazky vůči nejasně definované iniciativě, u které nikdo nezná harmonogram ani rozpočet, je podle něj zbytečné riziko rozhazování peněz tam, kam nikdo pořádně nedohlédne.

Ještě zajímavější byl moment, kdy Vondráček nabídl politické čtení celé iniciativy. Upozornil, že za snahou Emmanuela Macrona budovat nové obranné struktury mimo klasický rámec NATO může stát především domácí francouzská politika, kde se mu nedaří prosadit evropskou armádu na půdorysu EU a kde mu doma hrozí, že příštím prezidentem bude Jordan Bardella nebo Marine Le Pen. Fischer sice odmítl toto čtení, ale nedokázal nabídnout přesvědčivější vysvětlení, proč mezi zeměmi antibalistické koalice chybí právě ti, kdo jsou Rusku geograficky nejblíž, tedy Polsko, Finsko, pobaltské státy, Rumunsko nebo Bulharsko.

Vondráček přitom nezůstal jen u kritiky, nabídl i konkrétní argument, proč je zdrženlivost oprávněná. Připomněl, že už dnes je odpovědnost za ochranu vzdušného prostoru České republiky v rukou velitelství NATO v Ramsteinu, a že Česko už má vážné a nákladné závazky, například nákup letounů F-35, které samy o sobě stojí desítky miliard korun ročně. Když se ho Fischer snažil zatlačit poukazem na premiérův projekt Europatriot, Vondráček poctivě přiznal, že nezná přesně premiérovy úvahy, ale trefně upozornil na nekonzistentnost debaty: stejná výtka, že chybí harmonogram a rozpočet, platí stejnou měrou i na samotnou antibalistickou koalici, kterou senátor hájil.

Vondráček přinesl i konkrétní dobrou zprávu: k armádě letos nastoupilo 2300 nových vojáků. Místo honby za symbolickými procenty a novými strukturami navrhl soustředit se na výzbroj, výstroj, boty a batohy pro nováčky, a na budování obranných schopností podle jasné, dlouhodobé koncepce.

Na otázku, zda Česko utrpělo na summitu v Ankaře „diplomatický výprask“, reagoval klidně. Přiznal, že Česko mluvilo poslední a vydávalo nejméně na obranu, ale dodal, že je to vizitka minulé vlády, ne té současné, která u moci je půl roku a chystá historicky první překročení 2 % HDP po více než dvou desetiletích.

Celý duel tak ukázal dva přístupy k obraně, jeden založený na dramatických gestech bez konkrétního plánu, druhý na rozpočtové kázni a ochotě přiznat, kde je potřeba zlepšení, aniž by se sahalo po planých slibech.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31