PAYNE: Jak by obce měly a neměly nakládat se svými nemovitostmi

PAYNE: Jak by obce měly a neměly nakládat se svými nemovitostmi

Svobodní teprve svoji obecní politiku utváří. Máme základní politický program , doplněný o zásady komunální politiky . Naši kandidáti v různých obcích si na jejich základě a na základě místních podmínek a potřeb vytvářejí vlastní programy. Dovolím si rozebrat dvě otázky, které jsou v mnoha obcích aktuální – otázku, jak privatizovat obecní byty a otázku, zda mají obce podporovat podnikání budováním průmyslových zón.

Mají se byty privatizovat za zvýhodněné ceny?

Pokud jde o byty, první vlna privatizace obecních bytů počátkem devadesátých let probíhala v prostředí, kdy neexistovaly tržní ceny, takže se musela cena nějak stanovit a používaly se odhady. Aby mohl trh vzniknout, musely napřed být nějaké byty ve vlastnictví fyzických osob, takže nebyla jiná možnost. Následně se rozběhly restituce, takže trh začal lépe fungovat.

Druhá vlna už byla sporná – tržní ceny již částečně existovaly a prodej za zvýhodněné ceny je velmi sporný. Dnes je dokonce zakázaný. Zákon o obcích stanoví, že se nepotřebný obecní majetek smí prodávat výhradně za cenu v místě obvyklou, což je přibližně tržní cena. Pokud nějaká politická strana prosadí prodej bytů a peníze zůstanou v obecní pokladně, může po nějakých volbách jiná strana teoreticky za tyto peníze nakoupit jiné byty nebo nemovitosti. Politika nesmí činit nevratné kroky a privatizace za dumpingové ceny je nevratná. Kromě toho – ti, kdo nebydlí v obecním bytě, jsou zvýhodněným prodejem okradeni. To by byla nespravedlnost, zvýhodnit jednu skupinu těch, kdo žijí v obecních bytech.

Domnívám se, že pro obec neexistuje lepší možnost, jak uložit rezervní fondy, než koupit nemovitost za tržní cenu. Ceny nemovitostí v delší perspektivě pomalu ale jistě rostou, takže investice přináší nějaký výnos. Obecní nemovitosti lze propachtovat (takže obec nepodepisuje nájemní smlouvy s nájemníkem), takže obec dostává přiměřený výnos z investice i průběžně. Vlastní podnikání s nemovitostí ať dělá pachtýř, obec je příjemcem renty. Radní na pronájem bytů pak nemají žádný vliv. Důležitá je samozřejmě smlouva mezi obcí a pachtýřem, musí být zajištěna řádná péče o nemovitost pod podmínkou ukončení smlouvy. Fond na opravy v domě si podle smlouvy vytváří sám pachtýř.

Protože již žijeme v tržním prostředí nebo si jej alespoň přejeme, nesmíme trh narušovat výprodejem obecních bytů za netržní ceny. A že je cena dnes jiná, než byla v devadesátých letech? Samozřejmě, ceny na trhu se vyvíjejí a podmínky se od té doby zcela změnily. Na tom není nic nespravedlivého, že dnes jsou ceny jiné, než před dvaceti lety.

Má druhá poznámka směřuje k vytváření průmyslových zón.

Měly by obce budovat průmyslové zóny?

Obec by měla nanejvýš v územním plánu nastínit, co by kde případně mohlo být. Podnikatelské investice musí provádět investor, nikdy ne obec. To je přece součást práce developerů, vykoupit pozemky, zasíťovat je, a stavět. Sami si nesou tržní rizika za případné špatné rozhodnutí. Statisticky by se dalo dokázat, že všechny průmyslové zóny zřízené samosprávou nebo vládou (patří to obvykle do repertoáru levicových stran) nakonec špatně dopadly. Umělé rozhodnutí nikdy není tak dobré, jako když něco vyroste přirozenou cestou.

Pokud obec chce přilákat developery, může nanejvýš připravit balíček informací pro investory, které jim pomohou v úvaze, zda se podnikání v dané lokalitě a daném oboru vyplatí. Může to být informace o tom, jaká je struktura vlastnických vztahů pozemků (s kolika vlastníky se bude muset jednat), jaké jsou příjmy místního obyvatelstva (od toho se odvíjí mzdová hladina budoucích zaměstnanců), jaká je nezaměstnanost, jaká je věková struktura obyvatel obce, jaké tržní možnosti jsou v okolí (kolik lidí bydlí nebo pracuje v blízkých lokalitách a je možné je reklamou přilákat), jaká je dopravní obslužnost (vybudování příjezdové komunikace je zpravidla podmínkou udělení stavebního povolení). Pro zkušeného investora ale není žádný problém tohle všechno si rychle zjistit. Pro některé obory je důležitá také informace, jaké hotely jsou v místě a jaké pronajímané konferenční prostory jsou k dispozici.

Já bych ještě souhlasil, že stručnou informaci o investičních možnostech může radnice zveřejnit v inzerátu. Někteří ale tvrdí, že ani to by radnice neměla dělat. Je to věc k diskusi. Problém je, že když obec nějak podpoří vznik průmyslové zóny, deformuje tržní podmínky, a když se to pak nepovede, tak za to nese odpovědnost. Přitom nemá žádný vliv na to, jak tam investoři podnikají. Pokud se v dané lokalitě podnikání nějakého typu nevyplatí, tak je hloupost myslet si, že to radnice dokáže jakoukoli pobídkou změnit. Samozřejmě je otázkou, zda se vůbec má stavět na dosud nezastavěných pozemcích. Co když by bylo lepší investovat do historických domů a přizpůsobit je současným podmínkám? To ať si spočítá investor a majitel, obec do toho nemá zasahovat.

Jiná věc může být úvaha o tom, zda se má v obecních domech bydlet nebo podnikat. Normálně je to dané kolaudačním rozhodnutím, ale v případě rekonstrukce se to dá změnit. Radnice by měla pečlivě naslouchat dobrému pachtýři (když si je postupně najde), který má samozřejmě normální zájem dosáhnout zisku za daných podmínek. Může vypsat výběrové řízení na propachtování nemovitosti včetně záměru, jak by měla být nemovitost využita. Pachtýř dovede nejlépe navrhnout, co by zlepšilo podmínky. Radní nikdy nebudou tak zkušení. Někdy by ale možná radnice měla nepatrně preferovat bydlení, ale i to by se mělo podrobněji diskutovat.

Každopádně jakmile obec zvýhodní jednoho podnikatele oproti ostatním, vzniká podezření z korupce.

Jiří Payne je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Výběr delegace na Slovensko

Libor Vondráček, předseda strany Svobodní a místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, hájil v pondělním vysílání Událostí, komentářů rozhodnutí omezit složení delegace na Slovensko pouze na poslance z vládní koalice. Vondráček argumentoval, že „odcházející koaliční strany se v minulém období nacestovaly hodně“ za peníze daňových poplatníků, a proto je jasný veřejný příslib, že tyto prostředky se budou vynakládat šetrněji.​

Zvláště ostře kritizoval bývalého ministra vnitra Víta Rakušana za účast na protivládní demonstraci na Slovensku, kterou označil za neinteligentní krok. Podle Vondráčka by při představě, že by Rakušan byl dnes místopředsedou Poslanecké sněmovny, bylo setkání se slovenskými představiteli problematické. Na otázku moderátorky, proč delegace necestovala vlakem nebo autem, pokud chce tolik šetřit, Vondráček odpověděl, že jeli tak, jak to uznali za nejvhodnější a nejefektivnější.​

Strategický význam vztahů se Slovenskem

Vondráček označil vztahy se Slovenskem za „obrovský strategický kapitál“ s podrobným odůvodněním. Zdůraznil, že obrovské množství Slováků žije v České republice, přičemž historická blízkost, jazyková příbuznost a ekonomická propojenost jsou unikátní. „To si myslím, že nám ukládá za úkol i naší Poslanecké sněmovně, té nové, udržovat ty vztahy co nejlepší,“ prohlásil Vondráček.​

Podle něj byla první cesta na Slovensko speciální právě proto, že měla obnovit vztahy po období, kdy „ty vztahy opravdu nebyly dobré“. Vondráček naznačil, že příští cesty na Slovensko a do jiných států budou mít daleko rovnoměrnější rozložení politických stran. Na otázku, zda se jedná o restart vztahů nebo příklon k zahraniční politice Slovenska, jednoznačně odpověděl, že jde o restart vztahů.​

Ostré odsouzení evropského „dotačního socialismu“

Vondráček přinesl do debaty názornou pomůcku – konvičku, kterou mu vyrobil kolega poslanec – aby demonstroval, jak podle něj funguje česká ekonomika v rámci Evropské unie. „To je výrobek kolegy, který se snažil naznačit, jak fungujeme často v rámci Evropské unie,“ vysvětlil Vondráček a přirovnal systém k „transfuzi z pravé ruky do levé“.​

Podle Vondráčka Poláci od začátku členství v EU hájili svoje zájmy a jasně pojmenovávají, že „svobodu a prosperitu ohrožuje nejenom Moskva, ale i Brusel“. Česká republika je naopak podle něj „bruselštější než Brusel“ a přejímá jeden nesmysl za druhým. Vondráček citoval výpočet britského eurokomisaře, podle kterého se musí vynaložit 4% HDP na byrokracii spojenou s členstvím v EU, což za 21 let představuje více než 3,8 bilionu korun.​

„My v podstatě přejímáme jeden nesmysl za druhým. Jsme bruselštější než Brusel,“ kritizoval Vondráček současný přístup k evropské politice. Dodal, že „eurosocialismus, který nás dovedl do té dotační ekonomiky, tak ten nám tady kazí ta naše ekonomická čísla“.​

Nuancovaný postoj k podpoře Ukrajiny

V citlivé otázce podpory Ukrajiny Vondráček prezentoval stanovisko, které odlišuje otázku agresora od otázky finanční podpory. „Přece nerozporujeme, kdo je na cizím území se svými vojáky,“ zdůraznil s tím, že nikdo nezpochybňuje, že Rusko je agresor. Problém však vidí v rozsahu finanční podpory ze státního rozpočtu.​

Jako libertariánská strana Svobodní podle Vondráčka razí nízké daně, a proto nechtějí rozdávat peníze kamkoliv do ciziny, „byť se někde děje příkoří, které prostě odsuzujeme“. Vondráček argumentoval, že Česká republika poskytuje Ukrajincům přístřeší podle dublinských úmluv, což považuje za velkou pomoc, ale to neznamená nutně posílat peníze ze státního rozpočtu.​

Na otázku moderátorky ohledně hlasování na výboru pro obranu, kde poslanec Jindřich Rajchl hlasoval proti usnesení o podpoře Ukrajiny, Vondráček vysvětlil, že usnesení obsahovalo další pasáže, ze kterých nebylo zřejmé, zda bude pokračovat podpora ze státních peněz. „Neznamená to, že by zpochybňovali, kdo je a není agresor,“ dodal. Vondráček také potvrdil, že by stejně jako předseda Okamura sundal ukrajinskou vlajku z budovy Poslanecké sněmovny, protože Svobodní by sundali všechny cizí vlajky.​

Alarmující ekonomická data a srovnání s Polskem

Vondráček prezentoval ostré ekonomické srovnání mezi Českou republikou a Polskem. Podle dat Eurostatu, která Vondráček označil za nezpochybnitelná, má Česko nejhorší změnu reálných mezd ze všech států Evropské unie v období 2019–2024, přičemž reálné mzdy klesly o 10 %. Pro srovnání Polsko a Maďarsko dosáhly výrazně lepších výsledků.​

„Abych se určitě nepohoršoval nad těmito státy, myslím si, že my se od nich musíme učit,“ prohlásil Vondráček. Moderátorka upozornila, že polské mzdy se počítají jinak a nezahrnují menší firmy pod 10 zaměstnanců, ale Vondráček trval na tom, že cituje data Eurostatu, nikoli nějakou vlastní vybranou statistiku.​

Vondráček připustil, že Polsko má jinou startovací linii, protože v devadesátých letech neprivatizovalo tak masivně jako Česká republika, a nyní může snáze růst. „To neznamená, že my máme couvat a my prostě tady jsme minus 10% reálné mzdy, Česká republika, to není žádná omluvenka,“ zdůraznil.​

Odmítnutí konkrétních slibů a kritika předchozí vlády

Když moderátorka položila přímou otázku, o kolik procent chce nová vláda za první rok zvednout reálné mzdy, Vondráček kategoricky odmítl uvést konkrétní číslo. „Takhle to nejde dělat, to nelze plánovat. Soudruzi v Bruselu chtějí plánovat počasí. My nemůžeme tady lidem říkat, že se to zvedne o nějaká procenta, pak se snažit dohánět pětiletky,“ argumentoval.​

Místo konkrétních slibů Vondráček prohlásil: „My budeme dělat všechno pro to, aby se lidem ulevilo, aby ty náklady na život byly co nejmenší. A pokud ekonomika poroste, no, tak samozřejmě porostou ty reálné mzdy“. Zdůraznil, že v předchozím období nominálně vzrostly platy, ale ve finále to znamenalo, že lidé si mohli koupit na konci roku méně než v roce předchozím.​

Vondráček také kritizoval předchozí vládu za zásah do zákoníku práce v roce 2023, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka připravil změnu, která „v podstatě zlikvidovala dohodáře“. „Mohli jsme si to odpustit. Tady ta změna zákoníku práce byla úplně zbytečná, my jsme to kritizovali od začátku,“ řekl Vondráček s tím, že flexi novela je sice krok správným směrem, ale v roce 2023 se jelo cestou, která vedla ke špatným výsledkům.​

Debata o polské cestě a zadlužení

V diskusi o tom, co Poláci udělali lépe, Vondráček přiznal, že Polsko investovalo významně do infrastruktury a má jiný přístup k evropským fondům. Na otázku polské energetiky, která je podle moderátorky podfinancovaná a 65% elektřiny pochází z uhlí, Vondráček odpověděl, že věří, že v roce 2049, kdy Polsku vyprší výjimka z uhlí, možná na evropském kontinentu už nebude ideologie odmítající uhlí.​

„Poláci prostě jednají racionálně, tak jako v Číně staví uhelné elektrárny a vedle toho budují obnovitelné zdroje, až jich budou mít dost a budou se na ně moci spolehnout, tak pak si možná ty uhelné vypnou,“ vysvětlil Vondráček. Dodal, že Česká republika si vypnutí uhelných zdrojů dovolit nemůže, ale přesto to vypadá, že něco podobného bude brzy riskovat.​

Na závěrečnou poznámku Jiřího Havránka z ODS, že se těší na to, jak Vondráček vysvětlí své ekonomické postoje předsedovi vlády, Vondráček odpověděl: „Já se na to taky moc těším“.​

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31