Payne: Další podezření z velezrady

Payne: Další podezření z velezrady

Tak trochu jsme doufali, že vznikající vláda přinese změnu. Budeme mít pravicovou či snad dokonce konzervativní vládu?

Tak trochu jsme doufali, že vznikající vláda přinese změnu. To nejpodstatnější pro každou politickou stranu a každého politika je totiž pojetí státu, představa, jak má stát vypadat a fungovat. Zakusili jsme v posledních několika letech, že politické vedení státu žádnou konzistentní představu nemělo, žádnou filosofii, žádnou politiku, jenom se to plácalo podle toho, co by tomu řekli lidé. Tak v tom, jak bude fungovat stát, tady jsme právě změnu čekali. Tedy jak bych nás nazval, řekněme pro jednoduchost někteří pravicoví občané.

V médiích se tu a tam ozývá, že snad budeme mít pravicovou, či snad dokonce konzervativní vládu. Trochu se tomu smějeme. Není jasné, odkud se to jejich přesvědčení bere.

Zatím nevíme, jak bude Fialova vláda fungovat, známe jen stručné politické prohlášení koalice, které se v programové části podobá spíš pětiletému plánu, tak typickému pro komunistické státy, než vytyčení politického směru. Někdo by možná čekal, že nastupující vláda zvedne vysoko prapor své filosofie a prohlásí: ‚Pojďte, víme kam jít!‘ Zatím jsme zaznamenali podezření, že se chápání státu dosavadní vlády bude spíš záplatovat, než měnit. Designovaný premiér Fiala si notuje s premiérem v demisi Babišem, byť jen v jedné věci. Kdo ví, možná to vůbec nic neznamená, anebo to možná symbolicky předznamenává, že nastupující vláda přijímá dosavadní zmatené pojetí státu, že bude opravdu jenom záplatovat to, co zavedla vláda dosluhující.

Nejvíc jsme se z médií patrně dozvěděli o aktuálním potýkání s korona-virem, i když v programu koalice o tom není ani slovo. Budoucí vláda slibuje, že regulace budou logické, srozumitelné a konzistentní, že nebude chtít lock down, nebude zavírat školy, trochu nejistě také naznačuje, že si nebude přát povinné očkování podle skupin obyvatelstva. Chce víc testovat a chce udílet vysoké sankce za jakékoliv porušení regulací.

Inu trvat na dodržování regulací může mít jisté oprávnění, ale kterých regulací se to má týkat? Máme jich pěkných pár tisíc. Jsou rozporuplné, ani policisté si nemohou být jisti, co vlastně platí. Proto jsou nevymahatelné.

Někteří pravicoví občané tak trochu očekávali, že vláda vedená ODS bude vycházet ze svého teorému, podle kterého má být demokracie stavěna zdola, v pořadí priorit „jednotlivec – rodina – obec – stát“. Jak má jednotlivec znát, které regulace platí za jakých okolností? Pokusí-li si je jen přečíst, dočte je pravděpodobně v době, kdy už korona-krize pomine. Někteří pravicově smýšlející občané si představovali, že prvním krokem nové vlády bude, že všechny regulace zruší a začne pěkně od podlahy na zelené louce znova a jinak, že nová vláda změní filosofii boje s infekcí, že základem bude odpovědný jednotlivec a jeho rodina, že nové regulace týkající se jednotlivého občana budou stručné a srozumitelné, tak aby se vešly na jednu stránku. Snad by pravicoví voliči dokonce připustili, že by ještě mohla existovat druhá taková stránka pro podnikatele. Je jasné, že k takovým dvěma stránkám, obsahujících spíše doporučení než rozkazy, je třeba připočíst trpělivé vysvětlování a odhadem asi tak dva měsíce času, než se informace o nich donesou do každé i té nejposlednější osady od Šumavy po Jeseníky. Fatální chyba dosluhující vlády přece spočívala v tom, že se regulace stále měnily. Někteří pravicoví voliči by si představovali, že vláda pověří obce, aby si přizpůsobily dotyčnou stránku vládních doporučení podle svých vlastních podmínek. Starosta, který dostane přesné informace o epidemii u něj v obci a v sousedství, dokáže mnohdy velmi přesně identifikovat, kde jsou místa případného šíření nákazy, starosta se dokáže většinou i bez asistence uniformovaných dohližitelů se svými lidmi domluvit, aby se chovali přiměřeně okolnostem. Babišův stát založený na marxistických zásadách typu „zakázat a zastrašit“ a „všechno dělat plošně a centrálně“ neumí poslat do každé vesnice hejno policistů, aby tam vybírali pokuty. Efektivita potírání infekce závisí na individuální odpovědnosti jednotlivce a jeho rodiny, na praktickém přizpůsobení pravidel podle podmínek v domě a v obci, ne na sankcích. Někteří pravicoví voliči čekali, že nyní vznikne program ‚zdravá vesnice‘ a také ‚zdravé město‘, kde se shrnou doporučení, jak posilovat imunitu a jak se vyrovnávat s infekcí. Představovali si, že se možná někde začnou stavět obecní na rodiny orientované sauny (sauny totiž Babiš zakázal, ačkoliv mají podle ‚odborníků‘ pro posílení imunity značný význam), možná se někde dohodnou, že do místní prodejny budou vstupovat po jednom. Naši občané nejsou hloupí a dovedou se chovat odpovědně, když jim vláda věří. Žádná vláda neví, ve kterých osadách a usedlostech má za jakých okolností smysl nosit roušky, jen Babišova vláda nám před nedávnem dokonce centrálně a plošně přikázala nosit roušky i pod širým nebem, aby o pár měsíců později pod heslem „musíme jim znepříjemnit život“ jen na základě vlastních pocitů bez relevantních podkladů centrálně zakázala všechny vánoční trhy pod širým nebem. Vláda neví, kde a včas má smysl bránit mobilitě obyvatel a kde má smysl uzavřít hranice okresů, jen Babišova vláda to pro jistotu plošně zakázala všem. V obcích se to ví o týdny dříve, než si toho všimnou vládní ‚odborníci a hygienici‘.

Jen omezení lidé mohou tvrdit, že existuje pouze jedno řešení, že jedinou možností je očkování. Vždycky existují různé přístupy a různé možnosti a podle podmínek mají své oprávnění. Nikdy není jen jedna možnost. Právě v tom se liší totalitní, marxistická a neomarxistická politika od demokratické. V demokracii počítáme s tím, že mohou být různé názory, že není jen jedna pravda, kterou by šlo přikázat. Svobodná iniciativa jednotlivých lidí je řádově účinnější, než vládní příkazy. Osobní odpovědnost je nad zákon. Teprve tam, kde to obec nezvládne, má smysl intenzivnější asistence a pomoc státu.

Náznaky, jak bude Fialova vláda postupovat, nám však na optimismu nepřidávají. Vypadá to, že zapomene na pořadí jednotlivec – rodina – obec – stát“ a že převezme Babišovo v podstatě marxistické pojetí státu, kde se bezhlavě přikazuje shora. Vypadá to, že ODS už dávno zapomněla na větu ze svých stanov, podle které chce „být stranou, která rozhodně odmítá marxistickou a leninskou ideologii ve všech jejích projevech a důsledcích“. Zřejmě už v ODS nejsou lidé, kteří by alespoň trochu věděli, v čem marxismus spočívá.

Někteří pravicoví občané ještě doufají, že by se to mohlo obrátit k lepšímu, ale někteří se obávají, že v osobě premiéra Fialy budeme mít nejspíš ‚Babiše s lidskou tváří‘.

Jiří Payne

Zdroj: blog Idnes

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31