Payne: Další podezření z velezrady

Payne: Další podezření z velezrady

Tak trochu jsme doufali, že vznikající vláda přinese změnu. Budeme mít pravicovou či snad dokonce konzervativní vládu?

Tak trochu jsme doufali, že vznikající vláda přinese změnu. To nejpodstatnější pro každou politickou stranu a každého politika je totiž pojetí státu, představa, jak má stát vypadat a fungovat. Zakusili jsme v posledních několika letech, že politické vedení státu žádnou konzistentní představu nemělo, žádnou filosofii, žádnou politiku, jenom se to plácalo podle toho, co by tomu řekli lidé. Tak v tom, jak bude fungovat stát, tady jsme právě změnu čekali. Tedy jak bych nás nazval, řekněme pro jednoduchost někteří pravicoví občané.

V médiích se tu a tam ozývá, že snad budeme mít pravicovou, či snad dokonce konzervativní vládu. Trochu se tomu smějeme. Není jasné, odkud se to jejich přesvědčení bere.

Zatím nevíme, jak bude Fialova vláda fungovat, známe jen stručné politické prohlášení koalice, které se v programové části podobá spíš pětiletému plánu, tak typickému pro komunistické státy, než vytyčení politického směru. Někdo by možná čekal, že nastupující vláda zvedne vysoko prapor své filosofie a prohlásí: ‚Pojďte, víme kam jít!‘ Zatím jsme zaznamenali podezření, že se chápání státu dosavadní vlády bude spíš záplatovat, než měnit. Designovaný premiér Fiala si notuje s premiérem v demisi Babišem, byť jen v jedné věci. Kdo ví, možná to vůbec nic neznamená, anebo to možná symbolicky předznamenává, že nastupující vláda přijímá dosavadní zmatené pojetí státu, že bude opravdu jenom záplatovat to, co zavedla vláda dosluhující.

Nejvíc jsme se z médií patrně dozvěděli o aktuálním potýkání s korona-virem, i když v programu koalice o tom není ani slovo. Budoucí vláda slibuje, že regulace budou logické, srozumitelné a konzistentní, že nebude chtít lock down, nebude zavírat školy, trochu nejistě také naznačuje, že si nebude přát povinné očkování podle skupin obyvatelstva. Chce víc testovat a chce udílet vysoké sankce za jakékoliv porušení regulací.

Inu trvat na dodržování regulací může mít jisté oprávnění, ale kterých regulací se to má týkat? Máme jich pěkných pár tisíc. Jsou rozporuplné, ani policisté si nemohou být jisti, co vlastně platí. Proto jsou nevymahatelné.

Někteří pravicoví občané tak trochu očekávali, že vláda vedená ODS bude vycházet ze svého teorému, podle kterého má být demokracie stavěna zdola, v pořadí priorit „jednotlivec – rodina – obec – stát“. Jak má jednotlivec znát, které regulace platí za jakých okolností? Pokusí-li si je jen přečíst, dočte je pravděpodobně v době, kdy už korona-krize pomine. Někteří pravicově smýšlející občané si představovali, že prvním krokem nové vlády bude, že všechny regulace zruší a začne pěkně od podlahy na zelené louce znova a jinak, že nová vláda změní filosofii boje s infekcí, že základem bude odpovědný jednotlivec a jeho rodina, že nové regulace týkající se jednotlivého občana budou stručné a srozumitelné, tak aby se vešly na jednu stránku. Snad by pravicoví voliči dokonce připustili, že by ještě mohla existovat druhá taková stránka pro podnikatele. Je jasné, že k takovým dvěma stránkám, obsahujících spíše doporučení než rozkazy, je třeba připočíst trpělivé vysvětlování a odhadem asi tak dva měsíce času, než se informace o nich donesou do každé i té nejposlednější osady od Šumavy po Jeseníky. Fatální chyba dosluhující vlády přece spočívala v tom, že se regulace stále měnily. Někteří pravicoví voliči by si představovali, že vláda pověří obce, aby si přizpůsobily dotyčnou stránku vládních doporučení podle svých vlastních podmínek. Starosta, který dostane přesné informace o epidemii u něj v obci a v sousedství, dokáže mnohdy velmi přesně identifikovat, kde jsou místa případného šíření nákazy, starosta se dokáže většinou i bez asistence uniformovaných dohližitelů se svými lidmi domluvit, aby se chovali přiměřeně okolnostem. Babišův stát založený na marxistických zásadách typu „zakázat a zastrašit“ a „všechno dělat plošně a centrálně“ neumí poslat do každé vesnice hejno policistů, aby tam vybírali pokuty. Efektivita potírání infekce závisí na individuální odpovědnosti jednotlivce a jeho rodiny, na praktickém přizpůsobení pravidel podle podmínek v domě a v obci, ne na sankcích. Někteří pravicoví voliči čekali, že nyní vznikne program ‚zdravá vesnice‘ a také ‚zdravé město‘, kde se shrnou doporučení, jak posilovat imunitu a jak se vyrovnávat s infekcí. Představovali si, že se možná někde začnou stavět obecní na rodiny orientované sauny (sauny totiž Babiš zakázal, ačkoliv mají podle ‚odborníků‘ pro posílení imunity značný význam), možná se někde dohodnou, že do místní prodejny budou vstupovat po jednom. Naši občané nejsou hloupí a dovedou se chovat odpovědně, když jim vláda věří. Žádná vláda neví, ve kterých osadách a usedlostech má za jakých okolností smysl nosit roušky, jen Babišova vláda nám před nedávnem dokonce centrálně a plošně přikázala nosit roušky i pod širým nebem, aby o pár měsíců později pod heslem „musíme jim znepříjemnit život“ jen na základě vlastních pocitů bez relevantních podkladů centrálně zakázala všechny vánoční trhy pod širým nebem. Vláda neví, kde a včas má smysl bránit mobilitě obyvatel a kde má smysl uzavřít hranice okresů, jen Babišova vláda to pro jistotu plošně zakázala všem. V obcích se to ví o týdny dříve, než si toho všimnou vládní ‚odborníci a hygienici‘.

Jen omezení lidé mohou tvrdit, že existuje pouze jedno řešení, že jedinou možností je očkování. Vždycky existují různé přístupy a různé možnosti a podle podmínek mají své oprávnění. Nikdy není jen jedna možnost. Právě v tom se liší totalitní, marxistická a neomarxistická politika od demokratické. V demokracii počítáme s tím, že mohou být různé názory, že není jen jedna pravda, kterou by šlo přikázat. Svobodná iniciativa jednotlivých lidí je řádově účinnější, než vládní příkazy. Osobní odpovědnost je nad zákon. Teprve tam, kde to obec nezvládne, má smysl intenzivnější asistence a pomoc státu.

Náznaky, jak bude Fialova vláda postupovat, nám však na optimismu nepřidávají. Vypadá to, že zapomene na pořadí jednotlivec – rodina – obec – stát“ a že převezme Babišovo v podstatě marxistické pojetí státu, kde se bezhlavě přikazuje shora. Vypadá to, že ODS už dávno zapomněla na větu ze svých stanov, podle které chce „být stranou, která rozhodně odmítá marxistickou a leninskou ideologii ve všech jejích projevech a důsledcích“. Zřejmě už v ODS nejsou lidé, kteří by alespoň trochu věděli, v čem marxismus spočívá.

Někteří pravicoví občané ještě doufají, že by se to mohlo obrátit k lepšímu, ale někteří se obávají, že v osobě premiéra Fialy budeme mít nejspíš ‚Babiše s lidskou tváří‘.

Jiří Payne

Zdroj: blog Idnes

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31