Dnes jsme podali další z mnoha návrhů na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví. Tentokrát jde o opatření z 20. listopadu 2021 č.j. MZDR 42085/2021-1/MIN/KAN, ve znění mimořádného opatření odpůrce ze dne 22. listopadu 2021 č.j. MZDR 42085/2021-2/MIN/KAN.
To ukládá zaměstnavatelům testovat neočkované zaměstnance a zavádí přímou diskriminaci na pracovišti. Jsme přesvědčeni, že jde o zcela nezákonný a protiústavní zásah do pracovněprávních vztahů, který jen vytváří další nátlak na zaměstnance, aby se podrobili očkování proti onemocnění covid-19. Výsledkem tohoto opatření je prohlubování napětí mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, před kterým důrazně varujeme a proti němuž se také důrazně staví s námi spolupracující Odborová organizace Pro Libertate.
Opatřením vytýkáme zejména následující:
1) Napadené opatření je diskriminační, neboť bez objektivních důvodů krátí na právech skupinu lidí, kteří nepodstoupili dobrovolné očkování. Je tedy v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod.
2) Napadené opatření je vydáno v rozporu s přímo použitelným evropským právem, když ukládá povinnost zpracovávat citlivé osobní údaje v rozporu s nařízením GDPR,
3) Napadené opatření je vydáno v rozporu se zákonem, když na základě ustanovení umožňující uložení jiné povinnosti ve skutečnosti brání kontaktu skupiny neočkovaných zaměstnanců se skupinou zaměstnanců očkovaných, čímž se dostává též do rozporu s čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny.
4) Napadené opatření nelze zhodnotit ve smyslu jeho nutnosti a nezbytnosti, neboť odůvodnění postrádá hodnocení jak nebezpečnosti onemocnění, tak hodnocení alternativních přístupů, které zasahují do práv a svobod v menším rozsahu, ale slibují dosažení stejného cíle, tedy snížení počtu úmrtí a nižší zatížení zdravotního systému.
5) Napadené opatření je v rozporu se zákonem i s dosavadní judikaturou Nejvyššího správního soudu, když omezuje na právech neočkovanou skupinu obyvatel plošně bez ohledu na to, zda je možné tyto osoby považovat za osoby podezřelé z nákazy.“
Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.
Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.
Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.
Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.
Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky