Parlamentní listy: Běžte před továrny, které prodávají do Ruska, rozdávat vyhozeným lidem peníze. Pak mějte řečičky, vzkazuje pravičák Pajonk příznivcům sankcí

Parlamentní listy: Běžte před továrny, které prodávají do Ruska, rozdávat vyhozeným lidem peníze. Pak mějte řečičky, vzkazuje pravičák Pajonk příznivcům sankcí

Zdrojem Parlamentnilisty.cz

ROZHOVOR Kdo chce potrestat Rusko, ať nekupuje jeho výrobky, ale nenutí k tomu ostatní, říká ParlamentnímListům.cz místopředseda pravicové Strany svobodných občanů Tomáš Pajonk, který nesouhlasí s plánovanými hospodářskými sankcemi proti Rusku. Podle Pajonka je čas si přiznat, že jak Ukrajinci, tak Rusové páchají zvěrstva, a neidealizovat si ani jednu ze stran.

Kdo je podle vás viníkem sestřelení malajsijského letadla na Ukrajině a věříte tomu, že protiletadlovou raketu dodalo separatistům Rusko, které je údajně podporuje?

Nevím. Od stolu na Veselé (Pajonkova obec na severu Moravy, pozn. red.) vidím pouze zprávy, blogy, komentáře. Je to však pouhý obraz reality. Nejsem na místě. Nevěřím ani jedné z válčících stran. Pro obě strany je dezinformace zbraň v jejich válce. Rozdíl mezi tím, že jedna strana asi lže, zatímco druhá lakuje fakta na růžovo a vybírá střípky informací, které se jí hodí do krámu, vidím, ale není velký. To je pouze otázka kvality propagandy. Bohužel tento postoj bývá mnohými označován za morální relativismus, ale o tom to opravdu není. Když nevím, tak nechci soudit. Když uvidím dva lidi ve rvačce, tak se přeci nepřidám k jednomu z nich jen proto, že ten druhý má tričko mého oblíbeného fotbalového týmu.

Ale k věci. Myslím si, zdůrazňuji, pouze myslím, že pravděpodobně letadlo omylem sestřelili povstalci. Raketový systém buď získali od ukrajinské armády kořistěním, nebo z Ruska, to opravdu nemohu tušit.

Na druhou stranu, říci, že za smrt všech lidí na palubě může Vladimir Putin osobně, je hodně zajímavé uvažování. Stejnou logikou bych nyní musel soudit Baracka Obamu, který osobně může za včerejší požár skladu paliva v Libyi. Také přeci podporoval rebely proti Kaddáfímu, dokonce přímo a vojensky.

Evropská unie rozšířila sankce vůči Rusku. Nicméně k plošným sankcím zatím nedošlo. Jak vnímáte diskuze mezi umírněnějšími a radikálnějšími zeměmi a jakou pozici bychom měli zaujímat my?

Nejsme ve válečném stavu. Sankce vůči jednotlivým osobám, či dokonce jakési veřejné „lynčování“ dcery Vladimira Putina není ani efektivní, ani správné. Zákaz vstupu zločincům je samozřejmě možný, ale zločinec je někdo po odsouzení soudem, třeba mezinárodním. Cíleně si vybrat, proti komu namířím sankce, je produktem staronového „bruselsko-sovětského“ uvažování. Dnes je „normální“ vybrat firmy a jednotlivce, kterým se nasypou peníze jako dotace, a tak brzy asi bude „normální“ vybrat nežádoucí jedince, kterým budeme život komplikovat. Toto je způsob totalitního uvažování, který zničí zbytky naší vznikající demokratické kultury.

Evropská unie ani jednotlivé státy v ní nemají co zakazovat obchod jednotlivým firmám. Je to přeci morální odpovědnost právě těch firem a jejich zákazníků a partnerů. Nepřevádějme odpovědnost za morálku na byrokraty, nechme ji na lidech.

Historička a mimo jiné také manželka polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského Anne Applebaumová ve svém komentáři publikovaném v deníku The Washington Post tvrdí: „Rusové se na začátku 90. let naučili, že je velmi důležité při pronikání na západoevropské trhy nepodcenit vztahy s vlivnými politickými stranami. Rovněž správně vytušili, že nejlepší je tak učinit akvizicemi důležitých podniků dominujících na trzích v jednotlivých evropských státech.“ Vnímáte také vliv Ruska na evropskou ekonomiku jako zhoubný?

Vyměňte Rusové za Američané a západoevropské za východoevropské. Vnímáte také vliv Spojených států na evropskou ekonomiku jako zhoubný?

Jak si představujete, že by měl fungovat obchod mezi Českou republikou a východními a západními zeměmi?

Bez celních a jiných bariér obchodu. Bez připravovaných složitých neprůhledných tisícistránkových smluv mezi státy. Nevím, proč by někdo na ministerstvu měl rozhodovat o tom, zda si mohu koupit takový či onaký přístroj.

Ne vždy platí, že když hranice překračuje zboží, pak je nepřekračují tanky. V dnešní situaci, kdy nejsme kolonií SSSR, by náš obchod a spolupráce s Ruskou federací přivedly více lidí v Rusku k tomu, že západ není prokleté a dekadentní místo plné morálně pustých lidí. Naopak my bychom se obohatili ruskou kulturou a oni naší, tak to vždy během obchodu fungovalo.

Kde, kdy sankce vedly ke změně režimu? V Iráku ne, na Kubě ne, v KLDR také ne.

Budeme-li kompletně tlačit Rusko ke zdi, spojí se s Čínou a jinými zeměmi. Vznikne, a už vzniká, protiváha hegemonu USA v podobě BRICS, zlatem kryté čínské měny a podobně. Ve světle vznikajícího kalifátu mi přijde, že obrovský problém, který čeká naši civilizaci, nepřichází z Kremlu.

Jakým způsobem bychom měli ekonomicky vycházet s Ruskem? Může být pro nás stále obchodním partnerem?

Určitě může. Dívejme se na to bez nálepek. Máte-li potřebu potrestat ruské výrobce, prosím, nekupujte jejich zboží. Tlačte na své obchodní partnery. Nechte vaše spoluobčany, kteří mají jiný názor, ať si obchodují.

Poprosil bych všechny, kteří prosazují sankce, aby se pak šli postavit před firmy, které s Ruskem obchodují, a nebudou moci. Jejich zaměstnancům by pak měli ze svého vyplácet ušlé mzdy a prémie. Ať také podají pomocnou ruku každému jedinému propuštěnému člověkovi a najdou mu stejně dobrou práci. Pak mohou mít morální řečičky o silné, jednotné a tvrdé ruce vůči Rusku, která je podle nich tak potřeba. Oni náklady neponesou.

Mohli by jít do firem a továren také teď. Pokud to všem sankcemi postiženým lidem vysvětlí, že je to pro ně dobré, a oni budou souhlasit, pak proč ne. Do obchodu s Ruskem nemáme právo nikoho nutit a ani nikomu bránit. Nejsme ve válce.

Ekonom Tomáš Sedláček ve svém komentáři pro iHNed.cz zmínil, že se Česká republika odklonila od Havlovské zahraniční politiky lidských práv: „S velikým zklamáním jsem sledoval, jak se tato úspěšná, promyšlená a mnoho let budovaná strategie vyhazuje zbůhdarma oknem.“ Souhlasíte s tímto názorem? V čem dělá Česká republika největší chyby po stránce zahraniční politiky?

Četl jsem jeho komentář. Jde o typicky elitářské chápání světa. Pan Sedláček se vlastně zlobí, že stát protežoval obchod s Ruskem, a to je prosím ZLO. To mu přijde hloupé a nebezpečné. Stát by přeci měl protežovat obchod s těmi správnými režimy! Těmi co dělají DOBRO. Ach jo. Jen doufám, že pan Sedláček už nevěří na pohádky a že toto je z jeho strany pouhá póza.

Vidíme, jak dopadla Česká exportní banka. Vidíme, jak dopadla ta či ona „státní obchodní strategie“. Zaměstnanci státu a polostátních firem dostali peníze, odměny a funkce a výsledek šel do kopru. Účel byl splněn, pohádka prodána.

Pan Sedláček chce po zahraniční politice státu „havlovský směr“. Já nechci od státu žádný směr. Stát má být rozhodčí. Nemá určovat směr zahraničního obchodu. Nemá co posílat poslance do Nepálu, aby si tam s místními elitami podali tlapky.

Kněz a teolog Tomáš Halík uvedl na serveru aktuálně.cz své obavy z šíření dezinformací prostřednictvím příznivců prezidenta Vladimira Putina, cituji: „Loví v nejkalnějších vodách české společnosti, o tom svědčí různí ti přátelé Ruska a další vynořivší se spolky putinovců. Někteří tu šíří putinovskou propagandu vysloveně goebbelsovského rázu.“ Co říkáte na toto Halíkovo varování?

Říkám ach jo. Další mlžitel. Potřebujeme hlas rozumu. Ne dalšího hysterického antiputinovce a ani žádné hysterické putinovce á la Adam B. Bartoš a další.

Konflikt na Ukrajině prostě není černobílý, jsou tam vrazi na obou stranách. Je to občanská válka, sakra. Dělat z jedné strany hrdiny a z druhé lidský odpad, je lhaní si sami sobě. Ano, EU a USA podporují režim, který nemá problém zabíjet vlastní lidi. Ano, Rusko podporuje režim, který nemá problém zabíjet vlastní lidi. Obě strany sporu vždy použijí jen jednu z vět.

Dokázal bych ještě pochopit tento postup. Ano podporujeme oligarchy a lidi, kteří nemají žádný velký respekt k majetku a životu cizích lidí, ale podpora se nám vyplatí, zajistí to pro EU vzácné zdroje a bude lepší, když je bude mít EU než Rusko. Také doufáme, že se polepší, když jim nasypeme peníze. Možná to zní sobecky a cynicky, ale bylo by to alespoň fér přiznání. Tohle by byl opravdový postoj a ne pohádky pro občánky.

Naštěstí vliv pana Halíka mimo pražskou kavárnu je poměrně malý a občané mají více rozumu, než aby si z takových výkřiků něco dělali.

Ruská cenzura například nedovoluje kritizovat připojení Krymu. Vnímáte ruskou propagandu jako nebezpečnou i pro Českou republiku?

No, nikdo si snad nemyslí, že Ruská federace je stát s velikou svobodou tisku.

Propaganda je problém. Hlavně pro ty, kteří jsou zvyklí manipulovat veřejným míněním a potřebují to. Těm propaganda, jiná než ta jejich, kazí plány. Pokud budeme mít občany, kteří jsou jakékoli propagandě náchylní věřit – a náš vzdělávací systém tak nastaven byl a spíše je dodnes – pak se může stát, že produkčně lepší propaganda vyhraje nad tou „naší“, a máme problém.

Jediné řešení je velmi dobře lidi na propagandu připravit a naučit je vidět ke kořenům problémů. To by mělo být úlohou vzdělávání, naučit základům kritického myšlení. Lidé zvládli v minulém režimu dobře filtrovat propagandu a teď se bohužel děje to, že poté co přestanou věřit našim a západním médiím, které se také chovají propagandisticky, nebudou věřit už vůbec nikomu, což povede k zbytečné frustraci.

Někteří lidé mají možná i oprávněné obavy z války. Mohou být aktuální vyostřené vztahy mezi velmocemi předzvěstí konfliktu? (v jaké šíři, koho by mohl zasáhnout…)

Myslím, že otevřený konflikt s vyhlášením války nebude. Jde vidět, že spory o zdroje se budou řešit podobně jako za studené války. Otázkou je, zda ze světa s jedním hegemonem, tedy USA, vznikne svět bipolární, nebo spíše vznikne několik mocenských bloků. Mocenské bloky nemusí být pro naši zemi nutně špatné. Historie je plná stabilních období, kdy například v Evropě bylo mnoho malých států a ty velké se navzájem držely v šachu.

Jak velké jsou „imperiální choutky“ Ruska? Bude se snažit získávat další území?

Na spekulativní otázku, spekulativní odpověď. Ve chvíli, kdy pro vládnoucí elity v jakékoli velmoci je zdánlivě výhodné, nebo životně nutné získat zdroje z válečného konfliktu, tak to udělají. Jedná se samozřejmě spíše o zisk interních zdrojů, neboť během konfliktu se nehledí na legálnost opatření a pod rouškou sjednocení národa a podpory války se mohou dít věci, které by jim v období míru neprošly.

Tak jako USA jako celek nezbohatly na žádné z válek, kterých se účastnily (ale mnoho vlivných jedinců v USA ano), tak samotné Rusko na válkách nezbohatne, ale vládnoucí ruské vrstvy mohou konfliktem upevnit své pozice.

Z toho pohledu přeju občanům Ruské federace, aby nebylo pro jejich vládce výhodné vyvolávat konflikty, a hlavně jim přeju, aby našli sami odvahu s tím něco udělat, protože cenu za konflikt, v podobě dřevěných truhel, budou platit převážně oni. Dnes, cenu za vměšování se do jiných zemí platí velmi draze například občané USA. Mám americké přátele a jen málo z nich je nadšeno z jejich přítomnosti v Afghánistánu a k čemu to vede.

Schvalujete aktivity NATO a mobilizaci jednotek?

Nevím o nějaké přehnané reakci NATO. Začít řešit obranu země mi přijde vhodnou reakcí na konflikt v sousední zemi. Česká republika mezitím přidala na kulturu 17,17 % a obraně 0,15 % rozpočtu ubrala. Budeme se bránit házením sebraných spisů politicky korektních autorů, k likvidaci útočníků použijeme zpěv a alternativní divadlo.

Parlamentnilisty.cz

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Presumpce neviny není luxus. Je to poslední pojistka

Existuje v české veřejné debatě žánr, který se opakuje s pravidelností ročních období: politik se dostane do maléru, kamery zaberou zmuchlaný plech a ještě než se stačí usadit prach, je vynesen rozsudek. Ne u soudu — ten se ozve tak za tři roky, unaveně a bez publika. Rozsudek padne ve studiu, na sociálních sítích a v komentářích, které se píší rychleji, než policie stihne vyplnit protokol. A tak když se poslanec Libor Vondráček v pořadu 360° na CNN Prima NEWS postavil proti tomuto zvyku, nebylo to gesto obhájce Filipa Turka. Bylo to gesto obhájce něčeho podstatně důležitějšího.

Moderátorka Pavlína Wolfová se ho ptala opakovaně a z různých úhlů, a to je poctivá novinářská práce, zda výroky Filipa Turka po nehodě nejsou samy o sobě dostatečným důvodem k odchodu z politiky. Vondráček odpověděl způsobem, který se v dnešní době nosí čím dál méně: řekl, že neví. Že nebyl u toho. Že nezná obsah telefonátů ani lékařských zpráv, a proto se k nim nebude vyjadřovat. V zemi, kde má každý na všechno okamžitý názor podložený jedním videem z dopravní kamery, je přiznaná neznalost skoro subversivní čin.

Na co ale odpověděl velmi jasně, byla otázka rezignace. Připomněl kauzu takzvané Ibizy v Rakousku, která svrhla vládu a jejíž skutečný obsah se ukázal být podstatně chudší, než sliboval mediální humbuk. Vzpomínka to není náhodná. Ukazuje totiž mechanismus, jemuž se lidový soud nikdy nevyhne: rozsudek je vysloven okamžitě, oprava přichází po letech a nikoho už nezajímá. Poškozený mezitím přišel o mandát, o pověst i o možnost obhajoby. „Dokud soudy neuznají vinu jakéhokoliv člověka v České republice, tak je ten člověk nevinný,“ řekl Vondráček. Věta banální jako učebnice ústavního práva, a přesto se za ni dnes platí politická cena.

Zajímavější, než sama obhajoba principu byla ovšem poznámka, kterou Vondráček vpustil do debaty jaksi mimochodem: co ta křižovatka? Ony podivné žluté šipky, které nejsou jako obyčejné šipky. Tramvajový pás, po němž běžně nikdo nejezdí. Auta, včetně policejních, která tudy projíždějí dnes a denně. A hlavně statistika nehod, jež z toho místa dělá nikoli kuriozitu, ale systém. Piráti řídili pražskou dopravu osm let a tohle je jeden z výsledků, které se nedají odbýt konstatováním, že za všechno může řidič. Je pozoruhodné, že tuto věcnou rovinu do debaty přinesl právě ten účastník, jemuž bylo vytýkáno, že se vyhýbá odpovědi.

Protipól tvořil Jan Bartošek, který volil jinou strategii dlouhý seznam. Turek prý hajloval, sdílel, legalizoval moštárnu, létal vrtulníkem s odsouzeným člověkem. Každá z těch položek by si zasloužila samostatné a poctivé projednání; naskládány za sebe však tvoří něco jiného než argument. Tvoří portrét. A portrét se nedá vyvrátit, protože nic netvrdí, pouze naznačuje. Když Bartošek v jednu chvíli řekl „proč se vůbec zabývat Filipem Turkem“, měl paradoxně pravdu; jen o pár vteřin dřív se jím zabýval čtyři minuty v kuse.

Druhá polovina debaty patřila sportu, tedy zdánlivě lehčímu tématu, na němž se ale ukázalo totéž. Svobodní se ohradili proti vyloučení ruských hokejistů z mistrovství světa a Vondráček to obhájil argumentem, který je nepříjemný právě svou konzistencí: nikdo nemůže za to, kde se narodil. Kolektivní vina byla morální omyl u sudetských Němců a je jím i teď. Spojené státy napadly Irák a nikdo nenavrhoval vyhodit americké plavce z olympiády v Athénách. Sportovec, jenž se čtyři roky připravuje na jediný týden svého života, není nástroj zahraniční politiky. Vondráček k tomu připomněl osud československých olympioniků, kteří v roce 1984 nesměli do Los Angeles — pro mnohé z nich to nebyla epizoda, ale konec kariéry.

Bartošek namítl, že Rusko vraždí civilisty, a má samozřejmě pravdu. Jenže z toho neplyne, že trest má dopadnout na dvacetiletého brankáře. To není relativizace agrese, to je trvání na tom, že vina je osobní. Kdo tento princip opustí u sportovců, obtížně jej pak bude hájit u kohokoli jiného.

A do třetice svoboda slova. Vondráček označil skutkovou podstatu šíření předsudečné nenávisti za tak vágně formulovanou, že „za chvilku může být stíhaný kdokoliv na cokoliv“. Studio se na tom neshodlo, moderátorka debatu utnula. Škoda. Právě tady se totiž debata dotkla dna, na němž stojí všechno ostatní — včetně toho, zda smíme mít jiný názor na ruské hokejisty.

Poslední čtvrthodinu vedl Vondráček po telefonu, protože ve studiu selhala technika. Bartošek argumentoval do prázdna a korektně na to sám upozornil. Vondráček se přesto vrátil, dořekl své a rozloučil se s díky za pozvání. Jestli něco tato část večera ukázala, pak to, že klidný hlas se prosadí i přes praskající linku. Zvlášť když má co říct.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31