Žádost o schůzku ve věci zadržovaných českých děti v Norsku
Vážená paní ministryně,
se značným znepokojením jsem si v médiích přečetl Vaše dnešní vyjádření ke kauze českých dětí zadržovaných v Norsku, které podle mě matce dětí situaci příliš nezlepšuje, ba spíše naopak. Velice rád bych se s Vámi osobně setkal a probral s Vámi tento případ, jímž se už řadu měsíců intenzivně osobně zabývám.
Osobně jsem se s matkou dětí setkal a tento týden jsem byl u jejího jednání s norským úřadem pro ochranu dětí (Barnevernet), společně s mým kolegou europoslancem Tomášem Zdechovským, poslankyní Jitkou Chalánkovou a právníkem rodiny Pavlem Hasenkopfem.
Poté jsem jednal i s norskou policií, která celý případ vyšetřovala a nic podezřelého neshledala, žádné obvinění nepotvrdila. Dokonce sama norská policie stojí na straně paní Michalákové, u soudu hodlá ve prospěch matky dětí svědčit osobně i policejní komisařka Torill Sorteová, která podnět na zneužívání dětí vyšetřovala. Řekla mi to osobně poté, co mi potvrdila, že veškeré podněty na zneužívání nebo týrání dětí se ukázaly jako zcela nepodložené.
Vážená paní ministryně,
opakovaně naznačujete (bez dalších podrobností), že matka dětí něco tají. Já jsem naopak přesvědčen, že veřejnosti ani úřadům netají naprosto nic a jen se zoufale snaží získat zpátky svoje děti. I proto bych s Vámi rád hovořil a případné nejasnosti si s Vámi vyjasnil.
Uvádíte, že jde o „rodinný spor“ – to ale rozhodně není pravda. Podle mě jde o šikanu matky úřadem, který od začátku nedbá na princip presumpce neviny. Dále jste dnes řekla, že když budou chlapci chtít, tak se jejich schůzky s matkou prodlouží. Dokážete si ale představit, co se děje v hlavě malého dítěte, které už tři roky v podstatě nevidělo svou matku (max. 2x ročně na chvíli, pod dozorem pěstounů, kdy matka své děti ani nesměla spontánně obejmout)? Takové dítě ji už dnes považuje za cizí paní a dobrovolně si neřekne o častější schůzky. Řekla jste, že „Norská strana maximálně respektuje to, co řekne dítě“ – jak víte, že minimálně na začátku, krátce po odebrání, děti nechtěly ke své matce a opakovaně se po ní neptaly?
Opravdu Vás neděsí, že české děti, z nichž jedno se prokazatelně narodilo v ČR (a není tedy pravdou tvrzení norské strany, že obě vyrůstají od narození v Norsku), už ani neumějí mluvit česky? Nepřijde Vám to jako cílené vymývání mozků? Nezaznamenala jste, že podobných případů už byly přinejmenším stovky? Nikdy jste neslyšela o tom, že pěstounství je v Norsku dobře placený byznys?
Za měsíc začne zásadní soud, ve kterém, doufám, získá Eva Michaláková své děti zpět, kam patří – tedy do své rodiny. I proto bych to vše s Vámi rád co nejdříve probral, aby konečně český stát začal účinně bránit a chránit své vlastní občany.
Dejte mi prosím vědět, kdy bych Vás mohl v této věci navštívit.
S pozdravem,
Petr Mach,
poslanec Evropského parlamentu
V Praze dne 22. ledna 2015
