Poučíme se ze státního bankrotu Řecka?Zbankrotoval členský stát eurozóny. Řecko není samo schopno splácet své dluhy, které dosáhly neuvěřitelných 250 miliard eur (6 bilionů korun). Letošní rok, kdy Řecko opět hospodaří s deficitem, přidá k dluhu dalších 25 miliard euro. To jsou čísla, která se vymykají lidskému chápání. Řečtí politikové zadlužili každého obyvatele průměrnou částkou přes 600 tisíc korun.
Obyčejní Řekové nechápou, co se vlastně stalo. Vždyť jsou členy EU, vždyť ostatní země se také zadlužují. Vždyť slova státní bankrot a státní převrat už nemají v evropské politice místo!
Omyl! Tak jako se nemůže donekonečna zadlužovat rodina nebo firma, i zadlužování státu má své meze.
Kde se problém Řecka vzal? Řekové si navykli na dotace z Evropské unie. Jen za posledních dvacet let dostávali Řekové nad rámec toho, co do EU zaplatili, roční dotace ve výši 5 miliard eur (100 miliard korun). Od vstupu Řecka do unie tak již cizí daňoví poplatníci poslali do Řecka přes sto miliard eur (2,5 bilionu korun). EU po členských státech požaduje „kofinancování“, takže aby Řekové dostali peníze z EU, museli vždy ke každým třem eurům z Bruselu přidat jedno další. Tak se zadlužovali. Řekové si navykli hospodařit úkor druhých a – na dluh. Nyní jsou v pozici narkomana, kterému už dealer nechce dát další dávku drogy.
Řekové si mysleli, že když zruší národní měnu a zavedou euro, že je to ochrání od nepřízně věřitelů. Neochránilo. Původně stanovená pravidla – mít deficit maximálně do tří procent hrubého domácího produktu – dnes nedodržuje v eurozóně prakticky nikdo. Řekům se říkalo, že euro je ochrání, že být v euru je jako být v pevném korábu na rozbouřeném moři, že je to jistější než plout na vratké bárce malé národní měny. Byla to ale jen propaganda. Euro místo toho dnes Řeky stahuje ke dnu.
Jediné, co můžeme udělat, je vzít si z řeckého odstrašujícího příkladu ponaučení.
Nechceme-li dopadnout jako Řecko, musíme ukončit zadlužování státu. Ne kvůli tomu, abychom směli zavést euro. Kvůli sobě. Kvůli tomu, že žití na dluh končí krachem. Nespoléhejme se na evropské dotace. Nejlepší bude, když budeme utrácet jen své vlastní peníze. Nezavádějme euro. Smíme chtít obojí: vyrovnaný rozpočet a současně zachování koruny.
Založili jsme Stranu svobodných občanů, abychom mohli hlasovat pro konec zadlužování i pro zachován koruny i pro skoncování s evropskou byrokracií.
Petr Mach.
Autor je předsedou Strany svobodných občanů a lídrem kandidátky v Praze.
Článek byl otištěn v novinách Náš region č.10 dne 13.5.2010
Terezie Tománková otevřela druhou část pořadu Partie představením hostů a klíčových témat, včetně návrhu programového prohlášení nové vlády ANO, SPD a Motoristů sobě, s důrazem na důchody, financování slibů a ustavující schůzi sněmovny plánovanou na pondělí. Diskuze začala otázkou na Aleše Juchelku ohledně zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let, což bylo slibováno před volbami, a jak to kompenzovat vzhledem k demografickým výzvám po roce 2030. Juchelka obhajoval návrat k valorizaci důchodů podle poloviny růstu reálných mezd plus inflace, motivaci seniorů k delší práci prostřednictvím kompenzací za odpracované roky a slev na sociálním pojištění, což podle něj vyváží systém bez nutnosti prodlužovat pracovní aktivitu. Moderátorka upozornila na ekonomické varování před deficity bez prodloužení věku, navazujíc na kritiku předchozí vlády.
Martin Baxa z ODS ostře kritizoval plán s odkazem na příliv 150–190 tisíc lidí do důchodů ročně oproti přítoku méně než 100 tisíc na trh práce, což má vést k deficitům průběžného systému. Podle něj chybí reálné argumenty kromě volebních slibů a připomněl neúspěšné pokusy o konsenzus, jako schůzku na Hradě, kde ANO údajně couvlo z dohody. Libor Vondráček reagoval, že zodpovědnost spočívá v komplexním přístupu, včetně podpory porodnosti, ochrany zaměstnanosti před zelenými předpisy jako Green Deal, které ohrožují průmysl Česka. Kritizoval parametrické změny předchozí vlády jako neefektivní, které sebraly důchodcům valorizaci retroaktivně a strašily prodloužením věku na 66–67 let bez motivace k dobrovolnému spoření v třetím pilíři.
Vondráček navrhl alternativy, jako zkrácení základní školní docházky z 9 na 8 let, aby mladí lidé dříve vstupovali na trh práce a přispívali do důchodového fondu, místo prosazování 50 % vysokoškoláků, což podle něj vede k nedostudovaným studentům bez uplatnění. Zdůraznil, že i při současném nízkém podílu vysokoškoláků (27 % v Česku, nejnižší v OECD) mnozí neuplatňují své vzdělání, ale priorita by měla být kvalita před kvantitou a podpora řemesel. Moderátorka prezentovala data OECD, podle nichž vyšší vzdělání zvyšuje konkurenceschopnost, výdělky a delší pracovní aktivitu, na což Vondráček oponoval, že systém potřebuje stabilizaci skrze podporu porodnosti nad dvě děti na ženu, což je kulturně neuskutečnitelné bez širších opatření.
Aleš Juchelka obhajoval, že růst reálných mezd a mírný hospodářský růst umožní udržet systém, s odkazem na vyřešení předčasných důchodů, které tvořily 80miliardový deficit, díky podmínkám předchozí vlády. Zdůraznil, že nižší valorizace by snížila životní úroveň seniorů, kteří by se obrátili na sociální dávky jako příspěvek na bydlení (20,3 miliardy Kč pro 310 tisíc domácností, převážně seniory), a volal po komplexním pohledu na sociální systémy. Vondráček souhlasil s komplexností, ale kritizoval předchozí vládu za nedostatek motivace k spoření a protahování věku bez reálného dopadu, navrhuje racionalizaci školství pro rychlejší vstup do práce.
Diskuze přešla k personáliím, kde moderátorka ptala Juchelku, zda premiér Babiš představí prezidentovi nominanty od SPD a Motoristů sobě, včetně Filipa Turka, na kterém trvá SPD kvůli údajným kontroverzním výrokům. Juchelka potvrdil, že Babiš nese zodpovědnost, ale Turek se očistil a vysvětlil. Vondráček odmítl odhalovat jména před oficiálním oznámením, aby nedošlo k prodlení, a zdůraznil, že SPD nominuje odborníky neposlance pro plné soustředění na resorty, což bylo slibováno voličům. Na otázku k videu a spekulacím, že nominanti nejsou skutečně SPD, Vondráček potvrdil, že jména zná, ale koaliční smlouva obsahuje jen resorty, ne osoby, a obhajoval rychlost jednání bez kumulace funkcí.
Baxa souhlasil se zodpovědností Babiše, ale varoval, že prezident má manévrovací prostor podle ústavy. Pivoňka Vaňková se ptala, zda prezident musí jmenovat všechny, což vedlo k debatě o Lipavském před čtyřmi lety bez kompetenční žaloby. Libor Vondráček popřel, že SPD vyměnila vládní posty za předsednictví sněmovny pro Tomia Okamuru, a zdůraznil strategii oddělení funkcí pro efektivitu, navazujíc na minulou praxi ANO-ČSSD. Obhajoval Turka jako partnera pro východoevropské země díky jeho bruselskému působení ve frakci Patrioti, a vysvětlil spekulace kolem Pošarové jako reakci na mediální tlak.
Závěrečné body k volbám a ideologiím K volbě předsedy sněmovny Juchelka řekl, že koalice podpoří nominanta SPD (Okamuru), ale tajná volba neumožňuje záruky, a popřel spekulace o závazném dodatku k smlouvě. Baxa navrhl Bartoška jako kandidáta SPOLU, kritizoval Okamuru a upozornil na absenci kompromisu. Vondráček označil podpis smlouvy všemi 108 poslanci za standardní praxi z roku 2018, ne závazek hlasovat, ale pro stabilitu vlády na čtyři roky, a označil Okamuru jako schopného nástupce Pekarové Adamové. K Rakušanovi jako místopředsedovi za STAN Vondráček slíbil gentlemanské dohody v tajné volbě bez strachu, a kritizoval předchozí vládu za nepravicové kroky jako zvyšování daní a ETS 2. Debata skončila ujištěním o rychlém nástupu vlády ke sjednání nápravy.
