Kypr se stal po Řecku, Irsku a Portugalsku čtvrtou zemí eurozóny, která se ocitla na pokraji státního bankrotu a požádala o mezinárodní pomoc. Evropská unie výměnou za půjčku 10 miliard eur po Kypru žádá konfiskaci části bankovních vkladů a zvýšení daní.
Jak to začalo?
Když v roce 1960 získal Kypr nezávislost na Velké Británii, zuřila v Řecku už 15 let občanská válka, kterou ukončila až vojenská vláda. Ta se pokusila v roce 1974 o násilné připojení Kypru k řeckému státu. Zájmy turecky mluvících Kypřanů vpadla na ostrov chránit turecká armáda. V následných sporech zahynuly stovky lidí na obou stranách a čtvrtina obyvatel ostrova byla nucena opustit své domovy. Turecky mluvící Kypřané vyhlásili na severu ostrova vlastní stát – Severokyperskou tureckou republiku.
Zatímco v Severokyperské republice se dnes platí tureckou lirou a hospodářství prosperuje, Řecko i Jižní Kypr postupně vstoupily do Evropské unie a zavedly euro.
Kypr se stal přístavem pro bankovní vklady pro jednotlivce i firmy z mnoha zemí. Objem bankovních vkladů několikanásobně převýšil hrubý domácí produkt země. Kyperské banky nemohly takový objem peněz použít na půjčky domácím podnikatelům, a tak masivně investovaly do zahraničních aktiv. Předně do řeckých dluhopisů. Jevilo se to jako bezpracný byznys – Kypr i Řecko měly euro, kurzové riziko tedy neexistovalo a řecké vládní dluhopisy nesly bezpracných 4-6 procent ročně.
Kyperské banky nuceny odepsat polovinu řeckých dluhopisů
V roce 2010 se Řecko dostalo na pokraj bankrotu, od kterého ho zachránila jen nouzová půjčka od členů eurozóny a Mezinárodního měnového fondu ve výši 110 miliard eur. V rámci následného plánu EU byli soukromí držitelé řeckých dluhopisů nuceni odepsat polovinu hodnoty dluhopisů v rámci programu „zapojení soukromého sektoru“.
Kyperské banky tak ztratily ze dne na den aktiva v hodnotě asi 15 miliard eur. Zatímco Evropské centrální bance mělo Řecko dál splácet 100 procent starých dluhů, kyperské banky byly rozhodnutím EU o odepsání soukromých pohledávek za řeckou vládou hozeny přes palubu.
15. března 2013 se sešla Rada ministrů financí eurozóny a vymyslela plán, podle kterého půjčí Kypru ze záchranného fondu ESM 10 miliard eur s tím, že Kyperská vláda zruší bankovní závazky v objemu dalších 5,8 miliardy eur jednorázovým zdaněním vkladů, které dohromady představují asi 70 miliard eur.
Kyperský parlament nejprve plán půjčky podmíněné konfiskací desetiny vkladů rázně odmítl – pro vládní návrh nehlasoval nikdo. Pak postupně vláda vymýšlela alternativy směřující ke konfiskaci vkladů nad 100 tisíc eur. Od 15. března byly na Kypru zavřené banky a výběr z bankomatů byl omezen na 100 eur denně. Peníze není možné převádět do zahraničí. Na své peníze se vkladatelé mohou dívat přes internet, to je tak ale všechno.
Co dál?
Evropská unie pomoc Kypru zbabrala. Nejprve zničila kyperský bankovní sektor tím, že jej donutila odepsat polovinu řeckých dluhopisů, zatímco Evropská centrální banka dostává splácený plný díl. Pak vyhlášením plánu na konfiskaci desetiny vkladů ministři financí eurozóny de facto vyhlásili run na banky. Bylo jasné, že až se banky otevřou, pokusí se obyvatelé vybrat maximum peněz.
Vláda buď zakáže, nebo omezí převody do zahraničí a omezí výběry v hotovosti. Bude tak v rozporu se zásadami práva i principy EU, ale jinou možnost mít nebude. Pokud by vláda po dohodě s ECB umožnila vybrat z kont všechny vklady, vybrali by si vkladatelé vše, tedy asi až 70 miliard eur. Tolik hotovosti na ostrově v bankách není, takže likviditu by musela půjčit Evropská centrální banka. Ta by musela na ostrov nejspíš vypravit letadlo nebo loď s nákladem asi tří miliard bankovek a mincí.
Kypr by se pak trvale zmítal v dluzích a hospodářské krizi a používal by měnu, jejíž hodnota je vzdálená tomu, co by pro kyperskou ekonomiku bylo přirozené.
Měnová odluka jako řešení
Alternativou je návrat ke kyperské libře. Vláda by natiskla nové peníze, poskytla je bankám do bankomatů a vyhlásila počáteční kurz 1:1. Hodnota vkladů by se přeměnila z eur na nové kyperské libry a v poměru 1:1 by se změnily veškeré soukromé i veřejné dluhy. Následně by vláda kyperskou libru devalvovala vůči euru až o polovinu hodnoty. To by mohlo na ostrov vrátit stabilitu a hospodářský růst.
Kypr může být modelovým příkladem pro další padlé státy eurozóny. Euro, jedna měna pro půl miliardy lidí žijících v 17 různých zemích se 17 různými daňovými systémy je experiment, který se nezdařil.
Nejhorší scénář
Ještě existuje třetí možnost, nejhorší a bohužel nejpravděpodobnější.
Kypr dostane nějakou půjčku (kterou nebude moci nikdy splatit). Výměnou bude Evropskou unií donucen zvýšit daně z kapitálu a ze zisku firem, čímž definitivně vyžene z ostrova zahraniční investory. Evropská centrální banka dodá nějakou likviditu, ale ne potřebných 70 miliard eur. Výběry v hotovosti a převody peněz do zahraničí zůstanou omezeny. Budeme se všichni tvářit, že Kypr zůstal v eurozóně a že rozpad eura a přiznání omylu nepřipadá v úvahu. Pouze německé euro bude mít hodnotu jednoho eura, zatímco kyperské euro půjde vybírat a převádět jen z padesáti procent.
Petr Mach vyučuje ekonomii na VŠEM a VŠFS a je předsedou Strany svobodných občanů. Vyšlo v časopisu FORBES Česko.
