Lékař a místopředseda Svobodných: Chovají se k nám jako k ovcím. Pseudoodborníci jako Flegr, profesor životního prostředí. Zdravotnický bizár

Lékař a místopředseda Svobodných: Chovají se k nám jako k ovcím. Pseudoodborníci jako Flegr, profesor životního prostředí. Zdravotnický bizár

Miroslav Havrda je lékař, ale současně místopředseda Svobodných. Události posledního roku, kdy za „lékaře“ směla hovořit pouze jedna vybraná skupina s jedním názorem na pandemii, hodnotí jako „covidovou totalitu“. O vládě říká: „Chová se k nám jako ke stádu hloupých a nesvéprávných ovcí, které je potřeba organizovat a co nejvíce je přitom ostříhat“.

Jste lékař a lékařská věda se v posledním roce a půl stala tou suverénně nejdiskutovanější. K medicínským otázkám se vyjadřoval doslova kdekdo. Jak těžké pro vás bylo udržet si v této debatě klid a nadhled?

Ano, těžké, protože debata v médiích (kromě Parlamentních listů a několika málo dalších médií) byla a je převážně jednostranná. Slovo dostávají pouze odborníci, kteří jsou poplatní politickým a možná i ekonomickým zadáním vlády a určitým marketingovým skupinám. Zavírat malé obchody v době pandemie a nechat otevřené supermarkety, nosit povinně roušky na ulici, testovat děti ve školách pochybnými testy a očkovat těhotné ženy jsou jedny z černých zpráv této doby.

Role lékaře vůči pacientovi je z principu autoritativní a pro mnohé ne úplně slučitelná s ideály svobody. Vy jste lékař a zároveň místopředseda strany, která svobodu hájí. Jak se díváte na tento rozpor?

U mne osobně i na mé Podiatrické klinice v Hradci Králové to takto nefunguje. Pacient je pro mne a pro mé zaměstnance vždy partner. Pacient vždy musí dostat komplexní informaci, aby se mohl dobře rozhodnout. To co uvádíte, je pozůstatek z doby socialistického zdravotnictví.

Vámi popsaným způsobem se však ke svým občanům chová naše současná vláda. Chová se k nám jako ke stádu hloupých a nesvéprávných ovcí, které je potřeba organizovat a co nejvíce je přitom ostříhat. Nazývám to covidovou totalitou.

Často se též stalo, že se lékaři, včetně nejvýznamnějších kapacit, neshodli. A často diametrálně. Společnost pak moc nevěděla, co s tím. Jedni nabádali, že lidé mají „poslouchat pana doktora“ a být zodpovědní, jiní protestovali, že pohledů může být více a žádný z nich by neměl být odmítán a třeba označován za „dezinformační“. Co o tom soudíte vy?

Vláda celou dobu hraje pouze na jednu branku a nefér. Např. informuje pouze „o tom skvělém očkování“, ale již zatajuje rizika a zdravotní problémy spojené s očkováním. Jede se linka: „My tě, nesvéprávný občane, zachráníme, i proti tvé vůli. I kdyby to stálo cokoliv. I za cenu ožebračení slušných lidí.“ Komu však šly a jdou do kapes peníze za roušky, za testování, za očkování??? Já se nyní více bojím naší vlády než viru. Ano, virus zabíjel, ale pokud by občané věděli, jak se mají chovat, jak předcházet nemoci, jak se co nejefektivněji bránit při začátku nemoci, kdyby se řádně léčilo v ambulancích a v nemocnicích, mohlo umřít podstatně méně lidí. Došlo k obrovskému zanedbání péče o chronicky nemocné jedince také tím, že lidé byli tak vystrašeni, že nechodili na preventivní prohlídky, nebyla dispenzární péče a normální léčba byla prostě odložena.

Došlo a dochází k obrovské manipulaci ze strany zejména České televize, a dalších významných médií, která nepřipustila do diskuzí odborníky s odlišnými názory a dávala prostor jenom jedné straně strašičů, testovačů a covidistů. Došlo také k obrovskému selhání lékařských a odborných špiček, i když ne všech. Byla opakovaně prokázána manipulace s čísly a s fakty a pouze jednostranný pohled vládních špiček s podporou tzv. bruselské pětky v parlamentu vyústil ke schválení zoufalého Pandemického zákona, který platí doposud, kdy zde již několik měsíců není ani epidemie a ani pandemie. Epidemie je situace, kde onemocní, zdůrazňuji onemocní 16 000 lidí na 100 000 obyvatel.

My jsme v situaci, kdy je nakažených (nikoliv nemocných!) 16 lidí na 100 000 obyvatel. Na co si to tedy zde hrajeme? Komu to slouží? Slušným a zodpovědným občanům tedy určitě ne.

Některým expertům bylo z jedné strany vytýkáno, že nebezpečí pandemie příliš zlehčovali, druhým naopak z druhé strany, že občany příliš strašili. Kdo podle vás v této debatě zaznamenal nejšílenější exces či „úlet“?

Největší úlet zaznamenal profesor životního prostředí Jaroslav Flegr, který strašil občany mrazáky plnými mrtvol. To byla podle mne poplašná zpráva na hranici žalovatelnosti. Asi druhým strašičem bych vyhodnotil prezidenta ČLK Milana Kubka, který v době, kdy již nikdo roušku nenosil, se dobrovolně dusil s respirátorem na nose. A třetím adeptem a bronzovou medaili bych dal profesoru Petru Ahrenbergerovi, který kromě obrovského střetu zájmů, zatajených polností a nemovitostí přiznal, že vydává sice nezákonné vyhlášky, ale že je to vlastně ve prospěch našich občanů.

K pandemii se ale nevyjadřovali jen lékaři, ale i experti z jiných oborů. Když odečteme biochemiky, kteří k tomu ještě mají oborem docela blízko, tak se najednou vyjadřovali i statistici, matematici nebo „datoví vědci“. Jak fundovaný pohled na pandemii podle vás dokážou poskytnout lidé z těchto oborů?

Opět zde byli medializováni jenom vybraní (pseudo)odborníci ze skupiny MeSES a Sníh. Jako by zde již nebyl nikdo další. Vakcinologové, imunologové, lékaři, biochemici, matematici a právníci, kteří neměli ten správný názor, ti slovo nedostali nebo byli umlčováni a mediálně diskriminováni.

Nesvoboda, mediální totalita, která se velmi blíží cenzuře před rokem 1989.

Lidé byli lákáni na očkování se sloganem „tečka za koronavirem“ a bylo jim slibováno, že po očkování budou moci žít plnohodnotný život. Tyto výhody dokonce jmenovaly lékařské kapacity jako důvod pro očkování v případě, že člověk má po prodělaném covidu protilátky a medicínský smysl očkování je u něj sporný. Teď ze slov ministra zdravotnictví vyplývá, že lidé i po očkování budou muset plnit určité povinnosti a strpět určité zásahy. Nemohou to občané vnímat tak, že byli reklamou oklamáni?

Očkování je i nadále dle evropské právní a odborné autority dobrovolné. Jakékoliv znevýhodňování neočkovaných je nezákonné. Očkování není žádnou tečkou, řekl bych, že se jedná o pomlčku, neboť se již nyní uvažuje o třetí dávce vakcíny pro velkou skupinu obyvatel. Místo toho, abychom se snažili naočkovat nejvíce ohrožené, a to asi půl milionu osob nad 65 let, které očkování doposud nepodstoupily, snaží se covidisté alibisticky naočkovat stále mladší ročníky dětí a dokonce si dovolují sáhnout i na těhotné ženy. Očkování u nás již není problém zdravotní, ale problém politický a ekonomický. Copak se očkují děti a mladí lidé aby neonemocněli? Nikoliv! Tito lidé se „dobrovolně“ na základě obrovské mediální masáže očkují proto, aby mohli tzv. normálně žít, cestovat, jít si zacvičit, podívat se na fotbal nebo jít na jídlo do restaurace. A ostatní, ti zdraví, ti s dobrou imunitou a dobrými protilátkami, snad mají sedět doma? Opět jde o obraz falešné covidové totality. Očkovaný může být také pozitivní a dokonce může i onemocnět. Obávám se, že při zjevném nadbytku vakcín, které jsou v ČR k dispozici, budou prohlášeny za potencionální roznašeče viru domácí zvířata, např. psi a kočky. A také asi budeme brzy očkovat již velmi malé děti, abychom zabránili nárůstu infekce, která zde již dávno není.

Mělo by vůbec rozhodování o lidském zdraví být předmětem reklamy? A kde je v tomto směru hranice mezi „osvětou“ a nátlakem?

Nikoliv. Jde o falešnou a lživou manipulaci organizovanou státem s vystrašenými lidmi. Nedivím se jim, že jich již mnoho rezignovalo. 31. srpna bude demonstrace v Ostravě a 5. září na Staroměstském náměstí v Praze. Požádáme aktuálního ministra zdravotnictví, aby to vysvětlil obyčejným lidem!

V očkovacím centru na pražském hlavním nádraží jsou očkovaní lidé prezentováni jako „hrdinové s tečkou“. Co říci na tuto kampaň, která z rozhodnutí o svém zdravotním stavu dělá akt hrdinství a společenského prospěchu? Mělo by se očkování prezentovat takto, jako „služba společnosti“?

Žádný společenský prospěch ani veřejné zdraví neexistuje. To je marxistický slovník. Existuje pouze můj prospěch a moje zdraví, prospěch a zdraví mé rodiny. Pokud po aplikaci vakcíny zemřu, nebo onemocní moje dítě, budu šťasten, že jsem pomohl společnosti?

Víte co? Mnoho lidí má po očkování menší i větší zdravotní problémy a chodí s nimi k lékařům a do nemocnic. Zde podle mých osobních zkušeností dochází k zatajování potíží v souvislosti s očkováním. Potom není potřeba ani manipulovat statistiky, které vždy vyjdou tak, jak je potřeba. Ti lidé, co mají problémy po očkování v marketu, či na nádraží, by si i v případě komplikací měli stěžovat zde.

Nemáte pocit, že se za poslední rok změnil pohled veřejnosti na to, co znamená „být nemocný“? Dříve se to bralo tak, že nemocný je ten, kdo má příznaky. Teď čím dál více lidí zastává názor, že nemocný je ten, komu vyšel pozitivně jakýsi test. Co jako lékař na tuto změnu uvažování říkáte?

Je to zdravotnický bizár. Nemocný člověk je ten, kterému nemoc určí lékař. Nějaká positivita zjišťovaná pochybným testem je pouze varováním a známkou případné budoucí nemoci, ale nemusí to znamenat vůbec nic. I v nedávné minulosti při chřipkové epidemii umírali u nás stovky a tisíce lidí navíc, ale nikdo z toho nedělal vědu. Nikdo se netestoval a normálně se léčilo. Je potřeba se ptát, komu tento stav vyhovuje, kdo z něho profituje a kdo si vytáhl černého Petra!?

MUDr. Miroslav Havrda, místopředseda strany, garant pro oblast zdravotnictví

Zdroj: zde.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

MUDr. Miroslav Havrda

MUDr. Miroslav Havrda

místopředseda strany a mluvčí odborné skupiny Svobodných pro zdravotnictví

Novinky

Nejnovější video

Nedělní debata Lukáše Dolanského u jednoho stolu posadila Radka Vondráčka z ANO, Jiřího Pospíšila z TOP 09, Alexandra Vondru z ODS a Libora Vondráčka, předsedu Svobodných. Právě Libor Vondráček, jehož nezaměňovat s poslancem ANO stejného jména, se v hodinové debatě prosadil ne hlasitostí, ale tím, že u dvou nejsložitějších témat, střetu zájmů a vlastního zákona o pravomocích prezidenta, dokázal nabídnout přesnější argument než všichni ostatní kolem stolu.

V úvodní části o možném střetu zájmů Andreje Babiše, kde se Pospíšil a Vondra přetahovali s Radkem Vondráčkem o desítky a miliardy korun, zůstal Libor Vondráček nad politickým handrkováním. Připomněl výrok Jaroslava Kubery, že dotace by měly být trestným činem, minimálně sprostým slovem, a rovnou dodal, že kdyby dotace neexistovaly, nikdo by u stolu neřešil hodiny diskuzí o tom, kdo je v konfliktu zájmů. Šlo o řízný, ale věcný komentář, který posunul debatu od osobních útoků k podstatě problému.

Na dotaz, zda riziko nakonec nezaplatí čeští občané, odpověděl Vondráček jasným rozlišením kompetencí: ministerstvo spravedlnosti je dohledový orgán podle českého zákona, a to, že Evropská komise má jinou, širší definici střetu zájmů, je realita, se kterou je třeba počítat, ale neznamená to automaticky prohru. Zdůraznil princip, že pravidla pro vyplácení dotací musí platit stejným metrem pro všechny aktéry na území republiky, bez výhod pro premiéra i bez výhod proti němu, což je přesně ten typ nestranného postoje, který v ostré předvolební atmosféře ostatním hostům u stolu chyběl.

Když se debata přesunula k technickým rozdílům mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi, Vondráček doplnil argumentaci Radka Vondráčka o důležitý detail: pokud by v budoucnu vznikla prokázaná pohledávka státu vůči firmě z nesprávně vyplacených prostředků, je jednou z podmínek nárokových dotací i to, že firma nemá vůči státu nesplacené závazky, takže stát má nástroj k započtení dlužné částky i u dotací, které jinak automaticky náleží. Šlo o konkrétní, prakticky použitelnou informaci, nejen politické ujišťování.

Nejsilnější část večera ale patřila obhajobě zákona, který sám Vondráček prosadil ve sněmovně a který nedávno přehlasoval veto Senátu, totiž zákona, jenž prezidentovi odebírá pravomoc jmenovat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. Zatímco Pospíšil, Vondra i moderátor Dolanský ho tlačili k přiznání, že jde o pomstu prezidentu Pavlovi, Vondráček zůstal u právního jádra věci: podle článku 44 Vídeňské úmluvy jsou prezidentskými velvyslanci pouze ti, kteří jsou přijímáni hlavou jiného státu v rámci bilaterálních vztahů, zatímco vedoucí stálých delegací se předkládají vedoucímu mezinárodní organizace a jejich listiny podepisuje ministr zahraničí, nikoli prezident. Na podporu svého výkladu citoval tři nejčastěji zmiňované komentáře k ústavě, které jeho interpretaci potvrzují, a odmítl, že by šlo o svévolné rozšíření role vlády.

Na tvrdý argument Jiřího Pospíšila, že otázka nikdy nebyla sporná a že to potvrdí devadesát procent ústavních právníků, Vondráček nezačal ustupovat ani se hádat, ale klidně zopakoval, že situaci vyjasňuje pro všechny budoucí prezidenty a vlády, bez ohledu na politickou konstelaci, a otevřeně přiznal, že motivací je i obava z dalšího stupňování takzvaných naschválů ze strany hlavy státu, pokud by získala druhý mandát bez nutnosti obhajoby u voličů. Právě tato kombinace právní argumentace a otevřeně vysloveného politického kontextu působila mnohem přesvědčivěji než snaha ostatních hostů celou věc zredukovat na jedno slovo.

V pasáži o volebním vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku pak Vondráček ukázal, že umí kritizovat extremismus konzistentně na obě strany politického spektra. Připomněl teroristický útok v Pardubicích spojený se Stiftung Rosy Luxemburgové a ptal se, proč česká média nevěnují stejně důslednou pozornost krajně levicovým hnutím jako AfD, když nastupující vítězství Die Linke v Berlíně bude podle průzkumů podobně výrazné. Zároveň jasně a bez váhání odmítl požadavky některých zemských politiků AfD na zrušení Benešových dekretů, čímž ukázal, že sympatie k některým konzervativním pozicím AfD u něj nepřebíjí obranu národních zájmů.

Vondráček přiznal i praktickou inspiraci, kterou německá strana pro Svobodné představuje, konkrétně v tom, jak komunikuje s voliči a jak dokázala z jednotek procent vyrůst na téměř třicet procent podpory celostátně, v Sasku-Anhaltsku dokonce na 43,8 procenta. Zároveň ale hned dodal, že jde o inspiraci ve způsobu komunikace, nikoli v programu, a připomněl, že postoj Svobodných k evropské integraci je dlouhodobý a nemění se podle toho, jak si aktuálně vede některá zahraniční strana. Svobodní podle něj hlásají už od Lisabonské smlouvy totéž, totiž že by pro Česko bylo výhodnější být součástí EFTA, tedy uskupení po vzoru Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska než hluboce integrovanou součástí Evropské unie.

Poznamenal také, že AfD by na rozdíl od současné německé vlády nikdy nevypnula jaderné elektrárny, což je z pohledu Vondráčka relevantní i pro Česko, protože Německo dnes kvůli odstavení vlastních jaderných zdrojů potřebuje dovážet energii i od nás, a to je jeden z důvodů, proč jsou ceny elektřiny v regionu dlouhodobě vyšší, než by musely být. Vondráček tím ukázal, že i k tématu, které je v médiích často redukováno na emoce a nálepky, dokáže přistoupit věcně a spojit ho s konkrétním dopadem na české spotřebitele.

Když se moderátor Dolanský pokusil Vondráčka zatlačit otázkou, zda by Svobodní byli ochotni s AfD spolupracovat i za cenu ústupků v citlivých otázkách, odpověděl bez zaváhání, že spolupráce v Evropském parlamentu je věc programových průsečíků, ne bezvýhradného souhlasu se vším, co ten který spojenec řekne. Zdůraznil, že stejně jako u domácích partnerů posuzuje Svobodní zahraniční spojence podle konkrétních kroků, ne podle toho, jak je která strana označena v titulcích zpravodajství, a že tento přístup platí i směrem k voličům, kterým chce nabídnout srozumitelné vysvětlení, nejen politický slogan.

Celý večer tak Vondráček ukázal politika, který dokáže obhájit vlastní legislativní práci právním rozborem, rozlišit spravedlivou kritiku od demagogie a nebát se nepříjemných otázek, aniž by sklouzl k výkřikům, které kolem něj předváděli ostatní hosté. Zatímco debata jako celek často sklouzávala k vzájemným obviněním mezi ANO, TOP 09 a ODS, Libor Vondráček si udržel roli hlasu, který věcné argumenty upřednostňuje před politickým divadlem, a to je přesně ten typ vystupování, který voliče Svobodných dlouhodobě přesvědčuje, že jde o stranu se skutečným programem, nejen s hlasitými hesly.

Oblíbené štítky

MUDr. Miroslav Havrda

MUDr. Miroslav Havrda

místopředseda strany a mluvčí odborné skupiny Svobodných pro zdravotnictví

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31