Marie Terezie pro rok 2030

Školství je obor, který je zhusta (přímo či nepřímo) regulován a řízen státem. To má mnoho negativních důsledků – znemožňuje to ekonomickou kalkulaci ve vzdělávání, mimo jiné.

Ceny přenášejí informace a signály. V hustě regulovaném a státem (vynucováním) financovaném oboru ale nemáme reálné ceny, které by vznikly dohodou mezi kupujícím a prodávajícím, proto nemáme reálné informace.

Nemáme tak informaci o tom, co se ne/má učit, nevíme, o co je zájem na trhu příležitostí po studiu, nevíme, o co mají reálně zájem studenti. Byrokraticky je školství schopné reagovat pouze na podněty z minulosti. Obrazně tak pro rok 2030 vzděláváme děti na základě informací z roku třeba 2010. Marie Terezie pro 21. století už taky nebude tolik aktuální.

Školství v zajetí ideologií

Výsledkem je, že školství je řízeno byrokraticky – nejen, že cílem pak není efektivita, ale rozšiřování byrokratického aparátu, přičemž se vzdělávání zároveň stává politickým nástrojem.

Příklad zásahu vlády Viktora Orbána je tím krásným příkladem. Vládě se nějaký obor nelíbí, tak prostě zařídí jeho zákaz či zruší jeho financování. Reálně nevíme, jestli jde skutečně o ne/užitečný obor. Reálně nevíme, jestli by skutečně na volném trhu daní studenti tento obor tak či tak studovali (nebo ne). Nikdo – ani trh postudijních příležitostí, ani studenti sami – neměli šanci reálně projevit své preference za reálné ceny.

Místo toho, aby o ne/užitečnosti oboru rozhodovali všichni aktéři, kterých se to skutečně týká, do celé situace vstoupí jeden člověk – Viktor Orbán – který nemá nic společného ani se studenty, ani s danými školami, ani s trhem příležitostí, a na základě svého osobního ideologického přesvědčení rozhodne o zrušení oboru.

Spousta konzervativců mu tleská. Co když se příště zakáže či pokřiví obor, který je blízký jim? V tuto chvíli nejde o vzdělávání, ale o ideologickou indoktrinaci – ze strany vlády Viktora Orbána. Že z pohledu konzervativců jsou „Gender Studies“ ideologicky indoktrinované neznamená, že to samé, ale s opačným znaménkem, je řešení.

To, že jeden člověk může rozhodnout od stolu o studiu a osudu takového množství lidí, je přeci absurdní. Jde o relikt centrálního řízení, kdy se centrálně rozhoduje o osudech lidí.

Řešení je jen jedno – a je jím změna systému.

Svobodné školství

Kdy se ze vzdělávání vytratí byrokratický aparát, ideologické zásahy a překrucování? Kdy se vzdělávání stane skutečně výsledkem interakce mezi studenty, školami a „trhem postudijních příležitostí“? Kdy se rozhodování o vzdělávání vrátí těm, kterých se týká?

Bude to ve chvíli, kdy:

• důležitější, než „školství“ bude vzdělávání
• vzdělávání bude odstátněné
• vzdělávání bude pouze privátně financované na základě dobrovolných rozhodnutí lidí (tržní)
• ve vzdělávání bude možná volná konkurence
• o vzdělávání budou rozhodovat lidé skrze dobrovolné transakce

Jinak řečeno, bude to ve chvíli, kdy vzdělávání bude svobodné. K tomu samozřejmě vede dlouhá cesta a pochybuji, že lze něčeho takového docílit revolucí, ale spíše evolucí.

Každý krok směrem ke svobodnějšímu vzdělávání je však krokem správným směrem.

Lukáš Kubec,
člen Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.