Největší diskuse se zpravidla vedou na téma manželství. Homosexuálové a zastánci homosexuálních sňatků argumentují tím, že stát jim upírá možnost uzavřít manželství. Ale ani to není pravda.
Manželství je svazek muže a ženy a může ho uzavřít každý (pomineme-li podmínky věku, apod.). KAŽDÝ. Tedy i homosexuálové. Pokud ho ale někdo uzavřít nechce nebo nemůže, ať už pro svou sexuální orientaci nebo i z jiných důvodů, nelze mluvit o diskriminaci, protože zákon mu to nezakazuje. O diskriminaci by šlo v případě, že by bylo uzavření manželství homosexuálům zakázáno, a to není.
V čem je tedy problém? Homosexuálové a jejich zastánci, chtějí změnit manželství na svazek dvou lidí bez ohledu na pohlaví. A to ale pro mnoho heterosexuálních lidí problém představuje. Manželství je zpravidla vnímáno jako posvátné, jako vztah, který je základem pro přirozené plození dětí. Manželství nám ve své jedinečnosti a přirozenosti umožňovalo vytvořit rodinu a přežít tak miliony let. Není tedy divu, že se změně významu tohoto slova pomocí zákona bráníme. Prostou zákonnou přeměnou podstaty manželství na svazek dvou lidí by došlo k jeho degradaci, která naprosto ignoruje lidskou přirozenost, totiž to, že spojení muže a ženy je pro přežití lidstva nezbytné.
Odmítáním přijetí zákona, který by umožnil homosexuálům uzavírat manželství, tedy nechceme diskriminovat homosexuály, ale chceme, aby nám byla ponechána podstata manželství tj. svazek muže a ženy.
Pokud mají homosexuálové potřebu žít v registrovaném svazku, tu možnost v současné době mají. Pokud mají pocit, že se jim v rámci takového svazku nedostává nějakých práv, nechť o ně usilují.
Ale měnit podstatu manželství je špatné. Nechme manželství tím, co je a co vždycky bylo: svazkem muže a ženy.
Helena Sasová,
člen Svobodných
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Předseda Svobodných k článku paní Sasové:
Definice slova manželství nebyla v historii světa jedna. V ideálním světě podle Svobodných by stát dobrovolné svazky mezi lidmi téměř nereguloval a různých definic manželství by mohlo být více. Tak, jako dnes máme církevní a občanský sňatek. Dokud si stát osobuje posvěcování soukromých vztahů mezi jeho občany, tak na ně musí hledět stejně bez rozdílu. Na světě, zvláště pak v západních zemích, jsou stejnopohlavní sňatky běžné. Nazýváme je jako heterosexuální a žádná ze zemí přitom neregistruje v souvislostí s přijetím obdobného zákona jakékoliv problémy, a to ani ohrožení či rozpad tradiční rodiny. Manželství ničí rozvody a nevěra, nikoli homosexuální pár, toužící po rovnocenné právní ochraně pro svůj dobrovolný svazek. Současná právní úprava je nedostatečná. Mimo symbolické a praktické rozdíly, vidíme i nedostatečnou úpravu vzájemné ochrany, zvláště pak ve vztahu k dětem. Ve zkratce většině to neublíží a menšině pomůže.
Můj soukromý názor je, že rodina ve formě muž, žena a děti je stabilní, tradiční a osvědčená instituce. Přesto všechno není mým přáním komukoli jinému jakoukoliv formu uspořádání vztahů nutit, doporučovat a žehrat nad tím, že zvolil jinou než já. Státní moc rodinu tradičně z mocenských důvodů rozkládá v touze po novém člověku, ve snaze o potlačování autonomie (dávné boje s klanovou strukturou apod.), ve snaze dokázat svou moc nad běžným životem občanů.
Podrobné poukázání na jednotlivé rozdíly současné úpravy naleznete zde:
http://libinst.cz/snatky-homosexualu-vztah-k-detem-pravni-nerovnost-a-symbolicka-rovina-hovori-pro/
