Kontaktní kampaň – očima člena týmu

Kontaktní kampaň – očima člena týmu

Uběhl první z pěti týdnů, během nichž Svobodní opět po čase objíždějí kraje s kontaktní kampaní. Minulý rok jsem se účastnil jako koordinátor, zatímco letos ji vidím z pohledu člena týmu. Rád bych zde tedy napsal pár postřehů a zážitků.

Letošní kampaň mi přijde jiná než všechny ostatní, kterých jsem se zatím zúčastnil. Jedná se zejména o podstatný fakt, že Svobodní již nejsou tak úplně na okraji a spousta lidí nás už zná a alespoň přibližně ví, o co nám jde. Vždy potěší, když třeba stojíme se stánkem v menším městě a kolemjdoucí babička s kolem reaguje: „Ale jo, Svobodní, to znám, já to sleduju.“ Už není pravda, že nás zná jen pár nadšenců do politiky. Svobodní se stávají zavedenou značkou. Mnozí si nás také pamatují již z předchozích kampaní, a tak můžeme slýchávat: „Vy už jste tu stáli posledně, vás si pamatuju.“

Mění se zjevně i přístup našich soupeřů, což mohu ilustrovat příkladem z Olomouce. Jelikož na místním náměstí sbíral podpisy pod petici Jan Zahradil, dohodli jsme se s Petrem Machem, že se za ním zajdeme podívat a případně si podiskutovat. Ve chvíli, kdy se Mach objevil před stánkem ODS, se ukázalo, že přišel skutečný politik a osobnost. Celý hlouček jejich členů se v momentě odtrhl od pana Zahradila, kterého nechali stát u stánku a začali obletovat našeho předsedu, podávali si s ním ruce, fotili se s ním, a já jsem jen čekal, kdy si ještě řeknou o podpis. A nešlo jen o nějaké brigádníky z Modrého týmu, ale bývalého primátora Olomouce, přerovské zastupitele nebo předsedu Mladých konzervativců. Hezkým momentem ještě bylo, když pan Zahradil ocenil naše tričko „Kašlu na průzkumy, volím Svobodné“ s tím, že jej za chvíli začnou také potřebovat.

Dalším příjemným překvapením pro mě osobně i pro další členy bylo zjištění, v jakých stereotypech vlastně žijeme. To se například ukázalo při objíždění Moravskoslezského kraje. Sami členové se pana Macha ptali: „Jak to zvládáte?“ nebo, „určitě vám lidi nadávají.“ A několikrát jsme si vyslechli, že tento kraj patří socialistům. Už dříve jsem měl možnost se přesvědčit, že minimálně horníci z karvinských dolů na nás reagují pozitivně, ale přikládal jsem to tomu, že patří do skupiny s nadstandardními příjmy a nemají existenční starosti. I pro mě však bylo překvapením, že jsme se setkali s naprosto kladnou reakcí i ve městech jako Havířov. To, že máme místním co nabídnout, jsem pochopil, když se po diskuzi s námi lidé sami ptali, kde mají podepsat, že nechtějí EU.

Důvod bych možná viděl v tom, že voliče už unavuje, jak každý něco neustále slibuje, zatímco Svobodní nabízejí zcela odlišný přístup. Každopádně ať jsou důvody jakékoli, musíme víc myslet na to, abychom se přestali řídit stereotypy a předsudky. Jednoduše mluvme s lidmi, ptejme se, co je trápí, zajímejme se a seznamujme je pozitivní cestou s myšlenkami, za které chceme bojovat.

Závěrem týdne se nabídlo ještě jedno srovnání s naší konkurencí. V Olomouci jsme se zúčastnili výstavy Flora, kterou přes víkend navštívily desítky tisíc lidí. Na místě byli i okamurovci s hlavní kandidátkou Klárou Samkovou. Přestože tato má k dispozici desítky milionů a pravidelný příspěvek od státu, naše kampaně vypadaly asi takto: Svobodní – velký stan u hlavní silnice vedle tramvajové zastávky s jedním členem u petic, mezi davy lidí průběžně dalších 5–7 Svobodných v terénu a velké auto s billboardem kroužící kolem vchodů. Úsvit – stan s cca 8 brigádnicemi stojícími u petice. Jedna se s námi dala do řeči a situaci zhodnotila: „Jsem ráda, že nemusíme být mezi lidma a v klidu tu stojíme.“ Jediný, kdo šel mezi lidi, byla paní Samková, která zřejmě vykonávala práci brigádnic a rozdávala v davu letáky. K tomu také musím pochválit, jak se osvědčily naše „tisícovky“, pro které si lidé chodili sami, zatímco letáky Úsvitu zůstávaly z větší části odmítnuty. O to více potěší, když po reakci na Úsvit: „Běžte někam s politikou,“ přijde stejný člověk k nám se slovy: „Jéé, vy máte penízky.“

Ze svého pohledu pozoruji, jak se v kampani ukazuje, že v jednoduchosti je síla. Úsvit má spoustu najatých lidí, ODS nová naleštěná auta, ale potom efekt jejich venkovní kampaně je oproti naší nula. Nakonec se ukazuje, že stačí tisícovka, balonky, čokoláda a sympatický Petr Mach, který se s lidmi baví tak, že odcházejí s úsměvem. Náklady jsou podstatně nižší a výsledek mnohonásobně lepší. Jediné, co Svobodným schází, je mít přístup do médií jako tyto strany. Ovšem dobrá zpráva je, že i toto se začíná zlepšovat a věřím tomu, že tentokrát už prorazíme a do Evropského parlamentu naše zástupce dostaneme.

 

Miroslav Jahoda,
člen Republikového výboru Svobodných

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Nejnovější video

Debata o plánovaném sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně opustila sněmovní lavice a přesunula se do studia CNN Prima News. Ve středu 14. května se v pořadu 360° střetl poslanec Libor Vondráček, předseda Svobodných a člen výboru pro evropské záležitosti, s bývalým ministrem zahraničí Janem Lipavským (nestraník za ODS). Výsledkem bylo jasné střetnutí dvou nepřekonatelně rozdílných přístupů k témuž historickému i politickému problému.

Lipavský: „S touhle špínou nechceme mít nic společného“

Lipavský hned v úvodu razantně odmítl celou parlamentní debatu jako předem ztracený čas. Opozice se rozhodla sněmovní jednání bojkotovat a svůj postoj obhajoval slovy, že koalice ANO, SPD a Motoristů celou aférou záměrně „překrývá jiné hrozné věci“ – jako jsou EET nebo nový stavební zákon. Sudetoněmecký sjezd označil za přehlídku „německých důchodců“ a celou debatu smetl ze stolu jako zbytečně vyvolané politické divadlo.

Vondráček: Historický kontext se bagatelizovat nedá

Právník a absolvent brněnské Právnické fakulty Vondráček na tuto interpretaci nereagoval rétorickými výpady, ale věcnými argumenty zakotvenými v historické paměti. Připomněl, že sjezd se má konat pouhých několik set metrů od Kounicových kolejí – místa, kde nacisté za druhé světové války uvězňovali a popravovali. Přirovnání k Polsku bylo přitom zvlášť výstižné: „Absolutně si nedovedu představit, že kdyby se Němci rozhodli mít sjezd v blízkosti Varšavy, kde ji sami vybombardovali, polští politici by to takto bagatelizovali.“ Vondráček tak přirozeně přesunul debatu ze sféry emocí do sféry principů a historické logiky.

Sporná otázka veřejného financování

Vondráček v debatě otevřel i méně diskutované, ale o to podstatnější téma: financování celé akce z veřejných zdrojů. Podle jeho slov stojí za organizací sjezdu spolek Meeting Brno, který čerpá peníze z veřejných rozpočtů, přičemž právě brněnská koalice vedená Spolu tyto prostředky poskytuje. Svobodní přitom od počátku důsledně rozlišují mezi soukromým shromážděním a akcí s veřejnou patronací – tu považují za politicky nepřijatelnou, nikoli protože by popírali právo na svobodu shromažďování, ale protože veřejné peníze de facto legitimizují organizaci, jejíž část členské základny poválečné uspořádání zpochybňuje.

Název a identita organizace jako klíčový argument

Jeden z nejpůsobivějších momentů debaty přinesl Vondráčkův argument o samotném názvu organizace. Sudetští Němci jsou podle něj historický konstrukt z roku 1903 – záměrně vytvořená identita těch, kdo chtěli tvrdit, že jsou na území českých zemí utiskováni. „Už jenom z podstaty svého názvu budou vždycky zpochybňovat celistvost českých zemí,“ řekl Vondráček. Porovnání s komunistickým programem roku 1946 přitom nebylo náhodné – varoval před tím, že deklarované postoje organizace a její reálné cíle nemusí být totéž.

Silná slova a jejich meze

Moderátorka Pavlína Wolfová v debatě otevřela i otázku použití pojmu „kolaborant“, který v téže věci použil Jindřich Rajchl. Vondráček se od tohoto označení zřetelně distancoval – nikoli proto, že by považoval postoj opozice za správný, ale protože má za to, že podobná slova prošla „inflací“ a ztratila váhu. Tento moment vystihoval celkový styl jeho vystoupení: věcnost, historická důslednost a odmítání lacině vyhrocené rétoriky – i tam, kde by ji situace zdánlivě svádějícím způsobem nabízela.

Kontext celého sporu

Poslanecká sněmovna přijala 13. května 2026 usnesení vyjadřující nesouhlas s konáním 76. sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu na území České republiky. Pro hlasovali poslanci ANO, SPD a Motoristů, opozice jednání zcela bojkotovala. Sjezd je plánován na 22.–25. května 2026 v Brně a půjde o historicky první konání podobné akce na území České republiky – dosud se vždy odehrávala v Německu nebo Rakousku. Právě tato symbolická premiéra dává celé debatě rozměr, který přesahuje jednu sněmovní schůzi.

Oblíbené štítky

Petr Mach

Petr Mach

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31