Uběhl první z pěti týdnů, během nichž Svobodní opět po čase objíždějí kraje s kontaktní kampaní. Minulý rok jsem se účastnil jako koordinátor, zatímco letos ji vidím z pohledu člena týmu. Rád bych zde tedy napsal pár postřehů a zážitků.

Letošní kampaň mi přijde jiná než všechny ostatní, kterých jsem se zatím zúčastnil. Jedná se zejména o podstatný fakt, že Svobodní již nejsou tak úplně na okraji a spousta lidí nás už zná a alespoň přibližně ví, o co nám jde. Vždy potěší, když třeba stojíme se stánkem v menším městě a kolemjdoucí babička s kolem reaguje: „Ale jo, Svobodní, to znám, já to sleduju.“ Už není pravda, že nás zná jen pár nadšenců do politiky. Svobodní se stávají zavedenou značkou. Mnozí si nás také pamatují již z předchozích kampaní, a tak můžeme slýchávat: „Vy už jste tu stáli posledně, vás si pamatuju.“

Mění se zjevně i přístup našich soupeřů, což mohu ilustrovat příkladem z Olomouce. Jelikož na místním náměstí sbíral podpisy pod petici Jan Zahradil, dohodli jsme se s Petrem Machem, že se za ním zajdeme podívat a případně si podiskutovat. Ve chvíli, kdy se Mach objevil před stánkem ODS, se ukázalo, že přišel skutečný politik a osobnost. Celý hlouček jejich členů se v momentě odtrhl od pana Zahradila, kterého nechali stát u stánku a začali obletovat našeho předsedu, podávali si s ním ruce, fotili se s ním, a já jsem jen čekal, kdy si ještě řeknou o podpis. A nešlo jen o nějaké brigádníky z Modrého týmu, ale bývalého primátora Olomouce, přerovské zastupitele nebo předsedu Mladých konzervativců. Hezkým momentem ještě bylo, když pan Zahradil ocenil naše tričko „Kašlu na průzkumy, volím Svobodné“ s tím, že jej za chvíli začnou také potřebovat.

Dalším příjemným překvapením pro mě osobně i pro další členy bylo zjištění, v jakých stereotypech vlastně žijeme. To se například ukázalo při objíždění Moravskoslezského kraje. Sami členové se pana Macha ptali: „Jak to zvládáte?“ nebo, „určitě vám lidi nadávají.“ A několikrát jsme si vyslechli, že tento kraj patří socialistům. Už dříve jsem měl možnost se přesvědčit, že minimálně horníci z karvinských dolů na nás reagují pozitivně, ale přikládal jsem to tomu, že patří do skupiny s nadstandardními příjmy a nemají existenční starosti. I pro mě však bylo překvapením, že jsme se setkali s naprosto kladnou reakcí i ve městech jako Havířov. To, že máme místním co nabídnout, jsem pochopil, když se po diskuzi s námi lidé sami ptali, kde mají podepsat, že nechtějí EU.

Důvod bych možná viděl v tom, že voliče už unavuje, jak každý něco neustále slibuje, zatímco Svobodní nabízejí zcela odlišný přístup. Každopádně ať jsou důvody jakékoli, musíme víc myslet na to, abychom se přestali řídit stereotypy a předsudky. Jednoduše mluvme s lidmi, ptejme se, co je trápí, zajímejme se a seznamujme je pozitivní cestou s myšlenkami, za které chceme bojovat.

Závěrem týdne se nabídlo ještě jedno srovnání s naší konkurencí. V Olomouci jsme se zúčastnili výstavy Flora, kterou přes víkend navštívily desítky tisíc lidí. Na místě byli i okamurovci s hlavní kandidátkou Klárou Samkovou. Přestože tato má k dispozici desítky milionů a pravidelný příspěvek od státu, naše kampaně vypadaly asi takto: Svobodní – velký stan u hlavní silnice vedle tramvajové zastávky s jedním členem u petic, mezi davy lidí průběžně dalších 5–7 Svobodných v terénu a velké auto s billboardem kroužící kolem vchodů. Úsvit – stan s cca 8 brigádnicemi stojícími u petice. Jedna se s námi dala do řeči a situaci zhodnotila: „Jsem ráda, že nemusíme být mezi lidma a v klidu tu stojíme.“ Jediný, kdo šel mezi lidi, byla paní Samková, která zřejmě vykonávala práci brigádnic a rozdávala v davu letáky. K tomu také musím pochválit, jak se osvědčily naše „tisícovky“, pro které si lidé chodili sami, zatímco letáky Úsvitu zůstávaly z větší části odmítnuty. O to více potěší, když po reakci na Úsvit: „Běžte někam s politikou,“ přijde stejný člověk k nám se slovy: „Jéé, vy máte penízky.“

Ze svého pohledu pozoruji, jak se v kampani ukazuje, že v jednoduchosti je síla. Úsvit má spoustu najatých lidí, ODS nová naleštěná auta, ale potom efekt jejich venkovní kampaně je oproti naší nula. Nakonec se ukazuje, že stačí tisícovka, balonky, čokoláda a sympatický Petr Mach, který se s lidmi baví tak, že odcházejí s úsměvem. Náklady jsou podstatně nižší a výsledek mnohonásobně lepší. Jediné, co Svobodným schází, je mít přístup do médií jako tyto strany. Ovšem dobrá zpráva je, že i toto se začíná zlepšovat a věřím tomu, že tentokrát už prorazíme a do Evropského parlamentu naše zástupce dostaneme.

Miroslav Jahoda,
člen Republikového výboru Svobodných