Karešová: Za poslušnou společnost si můžeme sami

Karešová: Za poslušnou společnost si můžeme sami

Položili jste si někdy otázku, proč je pro většinu lidí přijatelné neustálé omezování svobod? Proč si lidé poslušně nasadí roušku i tam, kde to nedává smysl, postaví se do fronty na očkování jen proto, aby mohli do kina nebo na lyže, proč bez reptání zaplatí koncesionářské poplatky nebo vyplní při sčítání lidu i údaje, do kterých nikomu nic není? Protože jsme zvyklí poslouchat. A jako vše v životě člověka, začíná to už v dětství.

„Ten váš chlapec je tak vychovaný!“, rozplývá se nejedna sousedka nad dítkem, které na povel matky stojí na místě a ani nedutá. A matka se dme pýchou, jak svou rodičovskou roli dobře zvládla. Ale je tomu tak doopravdy? Opravdu je poslušné dítě cílem rodičovské výchovy? Podle mě ne.

Dítě, které „zlobí“, je mnohem přirozenější než dítě, které poslechne na povel. Protože to „zlobivé“ dítě, nepotlačuje svou přirozenost. Dítě, které „odmlouvá“, zdravě projevuje svůj názor. Když však toto všechno potlačíme, nejprve v rodině, následně ve školce a ve škole, vyroste z našich poslušných a dobře vychovaných dětí jen poslušný a dobře vychovaný dospělý. Přesně ten, který poslechne na slovo. Přesně ten občan, který nedokáže bránit svá práva, který se zmůže maximálně na reptání u piva. Děti není třeba drezurovat, děti je třeba směrovat, učit, nejlépe vlastním příkladem a dávat jim prostor. Protože dítě není pes.

Vím, že vysvětlovat dítěti, proč by něco mělo udělat tak, jak to považujeme za správné, je mnohem náročnější, než dát příkaz, po jehož nesplnění přijde trest. Pak se však nemůžeme divit, že žijeme ve společnosti, která je většinově poslušná. Která se nebouří, neprotestuje, nevzdoruje. Která nemá svůj názor na věc a věří „autoritám“ místo sama sobě. Je pak téměř nemožné, nastavit svobodnou společnost, ve které bychom se cítili dobře. Protože mnozí nevědí, jak taková svoboda vypadá. Protože jim to nebylo dovoleno a sami si to dovolit neumí. Je to pro ně krok do neznáma.


Mám radost, když mé dítě vzdoruje. Když dává otázky. Když chce něco dělat po svém. Protože nám oběma to dává prostor o věcech přemýšlet, vyjasnit si pojmy a dojít k řešení. A také proto, že chci, aby z mého dítěte vyrostl dospělý, který se nebojí vyjádřit svůj názor. Který ví, co je svoboda slova a svoboda projevu a který nebude tyto svobody odpírat sobě ani druhým.

Markéta Karešová

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: blog Echo 24

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Markéta Karešová

Markéta Karešová

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Markéta Karešová

Markéta Karešová

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31