Vláda opět rozhodla o zvýšení minimální mzdy. Důsledky zasáhnou ty nejchudší pracující – některým vezme práci a jiným sníží čistý příjem.
Zvýšení minimální mzdy samozřejmě znamená, že nikdo nemůže za celý úvazek v pracovním poměru získat méně peněz, než kolik vláda určila. Takže ten, kdo je blízko hranice minimální mzdy možná získá lepší plat, jeho zaměstnavateli se zvýší náklady a dojde k tlaku na zdražení produkce. Možná získá, možná nezíská. Může se stát, že zaměstnavatel po zvýšení minimální mzdy dokáže jeho práci zajistit jinak. McDonalds propustí polovinu obsluhujících a nahradí je objednávacími automaty. Supermarket propustí polovinu pokladních a nahradí je automatickými pokladnami a třeba jedním dohlížejícím strážcem.
Proč to ale vláda dělá, když alespoň její ekonomicky vzdělaní členové musejí vědět, že tím dále znevýhodňují málo kvalifikovanou práci? Jako by nestačily daně, které konkurenti zaměstnanců (stroje či dodávky např. zahraničních firem) za svůj výkon platit nemusí. Dělá to proto, aby z těch nejchudších zaměstnanců získala větší daňový výnos, konkrétně pro systém zdravotního pojištění, který nespravuje stát, ale tzv. zdravotní pojišťovny. (v praxi jde spíš o jakési další finanční úřady)
Minimální pojistné zaměstnanců – ať už pracují na celý úvazek nebo třeba méně – se totiž podle § 3 zákona o pojistném na zdravotní pojištění počítá z minimální mzdy. Pojistné činí 13,5 %. Zvýšení minimální mzdy o 700 Kč měsíčně tedy vynutí zvýšení odvodu pojistného těch, kteří pracují na méně, než na plný úvazek a legálně tedy za méně, než za minimální. O 94,50 Kč měsíčně.
Všimněme si, že tato změna zasahuje výhradně zaměstnance, ne osoby samostatně výdělečně činné (podnikatele). Jejich minimální měsíční vyměřovací základ je totiž polovina průměrné mzdy v ekonomice – tedy vyšší než je minimální mzda.
Zvýšení minimální mzdy je tedy jen trikem, který má především zvýšit výběr na zdravotním pojištění – a to ze mzdových nákladů těch nejchudších zaměstnanců.
Karel Zvára
místopředseda Svobodných
