„Obří pokutu 551 miliónů korun týkající se skandálně předraženého ozvučení českého předsednictví EU v roce 2009 firmou Promopro vystavil minulý čtvrtek pražský finanční úřad Úřadu vlády.“
Po přečtení této zprávy jsem si vzpomněl na několik dalších podobných případů z poslední doby:
- Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) udělil Chebu pokutu 600.000 korun za nezákonný postup při zadávání veřejných zakázek;
- Každému ze zadavatelů (MPSV a MV) byla za porušení zákona o veřejných zakázkách současně uložena rovněž pokuta ve výši 500 tisíc Kč;
- Antimonopolní úřad udělil ministerstvu vnitra třímilionovou pokutu;
- Tři sta tisíc korun z obecní pokladny možná padne na zaplacení pokuty, kterou udělil antimonopolní úřad Ostravě-Jihu;
- Za porušení zákona o veřejných zakázkách má Praha zaplatit 600.000 korun, dopravní podnik 500.000 korun.
Toto je namátkou vybraných několik případů, kdy příslušné kontrolní orgány udělily pokuty orgánům státu či jiným veřejnoprávním subjektům za pochybení jejich úředníků. Není náhodou, že k největšímu množství pochybení dochází právě při realizaci veřejných zakázek. Právě manipulace s veřejnými zakázkami a jejich předražování bývá považováno za nejobvyklejší formu korupčního jednání.
Je chvályhodné, že se příslušné orgány zabývají kontrolou dodržování pravidel při zadávání veřejných zakázek. Za odhalenými případy porušení zákona pak lze zpravidla vidět pouze dva důvody. Buď je to snaha o zmanipulování veřejné zakázky a z toho plynoucí vlastní prospěch, nebo naprostá nekompetentnost rozhodujících úředníků.
Ukládání takovýchto pokut má jediný cíl – vytvořit dojem, že se proti nešvarům při zadávání veřejných zakázek aktivně bojuje a že viníci jsou trestáni vysokými pokutami. Stát předpokládá, že občan už nedomyslí, že pokuta hrazená ministerstvem nebo obcí, je vlastně hrazena jeho penězi, penězi, které od něj stát musí vybrat ve formě daní.
Pokud úředník svým chybným rozhodnutím zapříčiní nehospodárné využití prostředků státu nebo obce, má to naprosto stejný následek, jako když podnikatel zaplatí na daních méně, než mu ukládá zákon, ať už úmyslně nebo neúmyslnou chybou. V obou případech přichází stát o peníze, které by měl k dispozici, pokud by k porušení zákona nedošlo. Zásadní rozdíl je v tom, že odhalení chyby (nebo úmyslu) na straně podnikatele je potrestáno doměřením daně, pokutou a úrokem z prodlení, které musí uhradit chybující podnikatel. Odhalení pochybení na straně úředníka je také potrestáno pokutou, ale tuto pokutu nehradí tento úředník, ale my všichni ze svých daní.
Nechci přispívat svými daněmi na úhradu pokut, které jedna státní instituce uloží jiné složce státu. Nechci platit ze svých daní pochybení úředníků. Odpovědnost za chybná rozhodnutí, ať už se za nimi skrývá korupce či neschopnost, musí nést ten, kdo takováto rozhodnutí učinil a ne všichni daňoví poplatníci.
Karel Havelka
člen republikového výboru Svobodných
