Článek se věnuje dopravním kolizím a rizikům plynoucí z inženýringu dopravy. Jaké řešení by mělo být nabídnuto, aby se zajistila bezpečnost bez ukrajování svobody. Lze maximalizovat jak svobodu, tak i bezpečnost v dopravě? Svoboda = anarchie? Bezpečnost = totalita?

Na konci července otřáslo společností nehoda policejního motorového člunu, který usmrtil plavce na jesenické přehradě nedaleko Chebu. Některé mediální zdroje uvádí, že plavec měl na sobě tmavý neopren a koupací čepici, takže nebyl vidět. Pro policisty, kteří jej přejeli, to musel být šok do konce života. Nechci být v jejich kůži. Obrázek rozcupovaného lidského těla vyděsí i otrlé.

Příběhy podobné tomuto jsem nezávisle na sobě slýchával od různých řidičů. Já sám jel metrem, které přejelo sebevražedného skokana. Řidič se zhroutil. Další osobní příběh. Jel jsem vlakem jako cestující směrem na Radotín. Na půl cesty u Velké Chuchle začal vlak prudce brzdit. Dál jsme již nejeli. Vlak přejel nejspíše bezdomovce, který se na trati potácel. Mašinfíra byl známý známého a také se prý zhroutil. Ani v jeho kůži nechci být.

Nedávno medializovaný případ přejetého dítěte na parkovišti havířovského supermarketu řidičem, který couval, byl taktéž velmi diskutovaný. Pro mě nelogické rozhodnutí Nejvyššího soudu ve mně zanechává otazníky. Ten řidič bude mít trauma do konce života za to, že někoho nechtěně neúmyslně zabil. Již to je pro něj velkým trestem a stigmatem. Nehledě na dodatečné tresty vynesené v jeho neprospěch. Nezávidím mu. A plošně generalizovat všechny české řidiče jako bezohledné je ubohé.

Polský řidič kamionu neuposlechl červeného světla na přejezdu u Studénky. Pendolino a náraz způsobily pohromu, jaké vídáme leda v dokumentárních filmech. Řidič kamionu kromě ztráty životů způsobil vlnu negativity na všechny poctivé a slušné řidiče kamionu. Možná dokonce vyvolal i lehký polský sentiment. Na smrti a zkáze se honily politické body nechutných rozměrů. Někteří fanatičtí anti-dopravní novináři a glosátoři nemohli na kamionové dopravě nechat nit suchou (Jan Lipold, Aktuálně.cz, „Je čas bránit se kamionům, vážně“). Komentátoři se předháněli v tom, kdo to zavinil a jaké jsou příčiny nebo důsledky. Jako kdyby všichni byli komisaři Drážní inspekce.

A co ve vzduchu? Amatérské drony: V Seattle, letošního července, nezkušený pilot způsobil nehodu, při které do stěny narazivší dron spadl na hlavu mladé ženy. Nebo letadla obecně. Jsou známé letecké nehody, které byly způsobeny kolizí dvou letadel. V drtivé většině případů šlo o lidskou chybu a neuposlechnutí pravidel provozu.

Řešení se nabízí

Přemýšlel jsem, co je v silách politiků, kteří mohou ovlivnit zvýšení bezpečnosti při maximalizaci svobody ve společnosti. Část ovšem leží na bedrech společnosti, lidí, jako takových. Nejdřív to druhé.

Co lidé sami?

Ohleduplnost a zodpovědnost. Mé jednání ovlivňuje druhé. Stejně tak jako doprava. Jezdím tak, jak chci, aby jezdili i ostatní. Beru ohled na začátečníky a vždy předpokládám riziko. Neexistuje korelace mezi zkušeností a mezi bezpečností. I zkušení piloti dopravních letadel konají chyby, které byly obtížně předpokládatelné.

Žít a nechat žít. Nevnucuj ostatním tvou vůlí preferovaný dopravní prostředek. A pokud si jej chceš pořídit a infrastrukturu k tomu, tak si to zaplať ze svého.

Prevence a vzdělání. Každá autoškola je jako příběh sám. Někdo měl instruktora jak z pohádky, někdo tam měl u zkoušky zívačku. A absolvovat autoškolu na Smíchově (Úroveň těžká) vs. autoškolu na malé dědině (Úroveň lehká) je také patrný rozdíl. Ale nekončí to jen autoškol. Rodiče přebírají zodpovědnost za své děti. Ne stát.

Politici nesmí zůstat pozadu.

Novelizace. Absolutní přednost pro chodce na přechodu znamenala jen jedno. Problém se nevyřešil a naopak prohloubil. Bodový systém také nevyřešil problém. Značka na každým metru také ne. 130 km/h také ne. Pokud podle dopravních autoritářů selhal liberalismus, tak prosím, v kterém bodě uspěl dopravní fašismus? Prosazoval bych ukončení nulové tolerance alkoholu za volantem, protože existuje něco jako zbytkový alkohol, na který doplácejí ti „slušní“ zatímco „hovadům“ je nějaká nulová tolerance i tak ukradena. 0,25 nebo 0,5 promile není podle mě problém vodky za volantem, když dovolíte.

Segregace dopravy. Vybavuje se mi obrázek letiště na Gibraltaru, jehož vzletová plocha leží na křižovatce s běžnou místních komunikací. Pokud existuje možnost, preferujme tunely, podjezdy, podchody. Přejezd přes koleje zvyšuje riziko selhání. Řidiče navíc deptá to čekání, které jsem zažil naposledy u Řevnic. Bylo to krásných kulatých 20 minut. Je to prosté, stejně jako chodci nemají co dělat na dálnici, tak nevím, co by mělo dělat auto na kolejích. Více tunelů a méně přejezdů tedy prosím!

Odluka. Současný stav, kdy hlavní český dopravce na železnici je ve stejných rukou, jako je Drážní inspekce, je nebezpečný! Existuje důvodné podezření, že DI nemusí být nezávislá. Je škoda, že v našem „papežštějším než papež“ státě, kdy Evropské komisi vyhovíme snad ve všem, tak požadavku na nezávislost DI nejdeme vstříc. Mým řešením je privatizace Českých drah a ČD Cargo a vytvoření přirozeného konkurenčního prostřední na tratích. SŽDC, DI a Drážní úřad by měl zůstat státní! Je vůbec s podivem, že doporučení DI dnes vůbec někdo promítá do reality.

Toto se týká také potenciálního vyšetřování leteckých nehod. Uvidíme, jestli si vůbec někdo koupí ten zbytek po zubožené ČSA.

Místní správa. Náměstci pro dopravu musí aktivně chtít nechat měřit hustotu a rychlost provozu na místních komunikacích. Musí jednat s ministerstvem dopravy o bezpečnostních rizicích a upozorňovat na problematická místa jako jsou přejezdy, nadbytečné značky nebo zbytečně zúžené komunikace. Tam, kde je intenzita (hustota krát rychlost) vysoká, je na místě urychleně stavět obchvaty.

Co můžou udělat dopravci a podnikatelé?

Společenská zodpovědnost. Před tím než se zhrozíte, tak chci podotknout, že je to zodpovědnost každé společnosti před očima svých klientů. Pokud má dopravce mizernou reputaci pro svou bezpečnost, tak v přirozeném konkurenčním prostředí odmítnu jím jezdit.

Nabízet kvalitu. Pokud stát dovolí jen vybranému (státnímu) dopravci přepravovat cestující, tak dopravce není pod tlakem konkurence pracovat na zvyšování kvality svých služeb. Dopravci bojují o své zákazníky různými způsoby a nabízí jim rozličné služby. Wi-fi zdarma, kompenzace za zpoždění, ale také „spotless record“ tedy čistý štít v bezpečnosti. Dobrovolně podstupují certifikací ISO 9000 nebo ISO 14000, aby svým zákazníkům dokázali, že o kvalitě jen neplácají.

Vyvíjet bezpečnostní normy. Existují různé mezinárodní dohody v dopravě, které byly vytvořeny na základě nejlepších praktik. Sami dopravci nebo výrobci dopravních prostředků se angažují ve vývoji. Existuje něco jako Kaizen, japonsky sebezlepšování. Nechme tedy výrobce dopravních prostředků, v tom, co již dávno společnost Toyota vymyslela a tím je neustálé sebezdokonalování za účelem nabídnout zákazníkům to nejlepší na trhu.

Jaké je mé poselství na závěr?

Musíme mít zdravou rovnováhu v dané regulaci, tak, aby byla jasná, srozumitelná, logická. Ptejme se alegoricky. Když se zakázalo konopí, vyřešilo to problém s jeho kouřením? Když se drogy dekriminalizovaly v Portugalsku, klesl počet drogově závislých.

Aby byla zajištěna bezpečnost v dopravě, tak není potřeba mít totalitní stát. I přes všechny zákazy, nákazy a příkazy vidíme, že přehnaná regulace nefunguje. Ani anarchie nefunguje, protože neexistuje. Existuje princip samoorganizace, což znamená, že společnost si najde cestu sama, aniž by brala ohled na nějaké příkazy.

Josef Novotný,
člen Svobodných a koordinátor pobočky Praha 12