Senát vrátil zpět poslancům novelu zákona o veřejných zakázkách. Novela má odstranit komplikace způsobené přemírou aktivity našich zástupců v Parlamentu v minulém období, kteří do zákona o veřejných zakázkách „zapracovali“ podmínky a požadavky mající zvýšit transparentnost jejich zadávání. Již záhy po nabytí účinnosti tzv. transparentní novely (tj. novely, která předcházela nyní projednávané a jejíž neblahé důsledky mají být projednávanou novelou odstraněny) se zjistilo, že transparentnost dostává na frak a nákup např. speciálních zařízení legální cestou se stává nemožným.
Pominu nyní fakt, že mnozí naši zákonodárci opět předvedli výkon hodný génia v oboru předstírání práce. Zaměřím se na samotnou nově schvalovanou novelu. Není nikterak obsáhlá. Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová o ní veřejně prohlašuje, že je zbytečná. Mnozí zadavatelé (to jsou ti, kteří se tímto zákonem musí řídit – stát, obce, příspěvkové organice apod.) si však myslí pravý opak, přesto však se již naučili žít a vybírat dodavatele v režimu zákona současného znění.
Jaké novinky má novela přinést? Téměř žádné. Převážně se jedná o návrat do stavu minulého. Například s velkou pompou byla v minulosti zavedena podmínka, že v případě podání pouze jedné nabídky do soutěže, musí být soutěž zrušena a opakována. Zákonodárci zašli dokonce tak daleko, že v původním znění této podmínky vynechali jakoukoli pojistku proti neustálému opakování zakázek (tato pojistka se dostala do zákona až o něco později). Zákonodárci se domnívali, že je-li do soutěže podána pouze jedna nabídka, musí se jednat o zmanipulovanou zakázku. Není přeci možné, aby se firmy o zakázky neucházely. Zcela opačný názor však mají zástupci vysokých škol, kteří se dostali do legálně neřešitelného problému při nákupech vědeckých zařízení financovaných z tzv. evropských fondů (ať si kdo chce co chce říká, pořád se jedná převážně o peníze, které jsme my poslali do Bruselu a ten nám je laskavě poslal zpátky, sice na cestu přidal nějaký balík, ten však převážně slouží na propagaci značky EU a bujení administrativy). Pokud vysoká škola požadovala speciální mikroskop, jehož funkční vlastnosti jsou jedinečné, měla smůlu. Tento mikroskop totiž vyrábí a dodává jediná firma v Evropě. Do soutěže tudíž byla podána pouze jedna nabídka a zakázka musela být zrušena, zaoceánské firmy mající obdobný přístroj tento ze zásady do Evropy nedodávají. Zahraničním dodavatelům se velice špatně vysvětlovalo, proč se musí zakázka zrušit. Tito dodavatelé totiž uvažují většinou logicky.
Nejsou to však jen vysoké školy, které trpí tímto nesmyslným požadavkem rušení zakázky. Nákup speciálního software byl a je také problém. Většina firem má totiž striktní regionální zastoupení. Není tedy možné, aby se sešly dvě konkurenční nabídky pro jednoho zadavatele.
Překvapivě se zakázky rušily zejména v počátcích účinnosti transparentní novely. Dodavatelé se rychle přizpůsobili. Začaly se objevovat nabídky podávané stejnou firmou, avšak z různých zahraničních poboček. Nebylo překvapením, že se na zakázku dodávky software přihlásila česká firma a její zahraniční kolegyně stejného názvu, jen jiného sídla. Z pohledu zákona se jedná o dva samostatné subjekty a tudíž dvě samostatné nabídky.
Kde že je to omezení ovlivňování zakázek? Nač přišli dodavatelé speciálních technologií a systémů po prvých zrušených soutěžích, to už věděli stavebníci, dodavatelé počítačů, právních služeb apod. dávno a byli na vše připraveni.
Další „novinkou“ v projednávané novele je rozšíření hodnotících kritérií. Současný zákon umožňuje dva způsoby hodnocení nabídek – na základě ceny nebo ekonomické výhodnosti. U ceny je to velice jednoduché. Nabídky se seřadí a máme vítěze. U ekonomické výhodnosti nastává prvá komplikace při jednoznačném definování, co se bude hodnotit. Předmět a způsob hodnocení musí být logicky již v podmínkách zakázky při vyhlášení. Mnoho lidí neznalých zákona o veřejných zakázkách okamžitě sahá po hodnocení referencí. Je to přeci logické. Avšak i přes svou logičnost je to zákonem zakázáno. Reference jsou pouze překonáním drobného schůdku k získání zakázky. Zadavatel si pouze nastaví, co musí uchazeči o zakázku splňovat, např. musel postavit tři obdobné stavby. Nic jiného. Na kvalitu realizovaných děl se již nehledí. Mimochodem zákon umožňuje, aby dané reference neměl uchazeč, ale třeba jeho subdodavatel.
Jenomže mnoho zakázek je financováno z externích zdrojů – rozuměj dotací. Poskytovatelé dotací však mají na uplatnění ekonomické výhodnosti vlastní specifický názor. Co tedy v rámci ekonomické výhodnosti mohou zadavatelé použít? Nabízí se např. termín plnění. Jenomže poskytovatel dotace – člověk, který většinou nastoupil po škole na úřad či oddělení, kde rozhoduje o milionech – k tomuto kritériu sdělí, že jeho použití je neefektivní. Vám přeci může být jedno, jestli je škola zateplena za měsíc či dva. Máte si přímo nastavit, že stavba musí být realizována nejpozději do určitého data.
Co tedy použít jako další hodnotící kritérium? Například záruku. Logicky čím delší záruka, tím lépe. Ale úředníček z dotačního orgánu má opět jiný názor – proč si nenastavíte záruku napevno? Nemusíte ji hodnotit. Hodnocení záruky je neekonomické. Co dalšího Vám tedy pro hodnocení zbývá? Sankce? Garance? Nikoli, zákonem zakázáno.
Zkusme tedy hodnotit technickou stránku. Jenomže u stavby, kde je již zpracována projektová dokumentace nemáte co hodnotit. Vše je dáno. U nákupu počítačů si můžete vybrat k hodnocení některý z parametrů počítače, ale pozor, nesmí to být poskytovatelem dotace vyhodnoceno jako „zvýhodňující konkrétní produkt“. Uvažujete o hodnocení kvality? Krásné subjektivní hodnocení. Jenomže pozor! Ačkoli dle výkladu zákona soudem nemá nikdo právo přezkoumávat vůli hodnotící komise, což hodnocení subjektivního kritéria členy komise projevem jejich vůle je, poskytovatelé dotace toto právo mají (jejich výklad je nad výklad soudu!). Takže když o kvalitě výrobku členové komise prohlásí, že je skvělá, mnohem lepší než kvalita konkurenčních výrobků, detailně popíší, v čem je ona kvalita lepší, může přijít onen úředníček bez praxe a říci – to není pravda, kvalitnější je výrobek konkurenční. A zadavatel je tzv. nahraný.
V projednávané novele se u hodnotícího kritéria objevila věta: „Dílčími hodnotícími kritérii být také organizace, kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky, pokud mají významný dopad na její plnění“. Už by se možná zdálo, že konečně si zadavatelé mohou nastavit jako hodnotící kritéria např. zkušenosti stavbyvedoucího, schopnosti firmy apod. Ale ouha, stačí se podívat do důvodové zprávy a zjistíte, že to není účelem. V důvodové zprávě je totiž napsáno, že tento způsob hodnocení nebude použitelný u stavebních prací. A jsme tam, kde jsme byli.
Proč zmiňuji právě stavební práce? Protože u nich je největší riziko podhodnocení zakázky. Firmy jen aby zakázku získaly, jdou na minimální cenu. Mnohé dokonce pod náklady s tím, že se zhojí na vícepracích, fakturování neprovedených prací apod. Podle toho následně realizace vypadá.
Když se mě na seminářích k zákonu o veřejných zakázkách zadavatelé ptají, jak to udělat, aby vybrali skutečně kvalitu, neumím jim odpovědět. Jedinou mou radou je, aby se nebáli v případě akcí financovaných z vlastních zdrojů. Riziko, že takovouto zakázku pouze z formalistického pohledu bude někdo přezkoumávat, je malé. U dotačních zakázek si však jakoukoli odvahu musí odpustit. On totiž i ten úředník bez praxe sedící u poskytovatele dotace musí prokázat, že nepobírá plat zbytečně a hledá a hledá.
Mnozí starostové, ředitelé škol a jiné osoby, které se musí tímto zákonem řídit, kvitují prosazovanou myšlenku zrušit zákon o veřejných zakázkách současného znění a nahradit jej jednoduchou normou, obsahující kde mají být zakázky zveřejněny, jak dlouho a co mají obsahovat podmínky poskytované dodavatelům. Nic jiného. Dokonce nemusí obsahovat ani ustanovení týkající se Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Všechno ostatní má být na odpovědnosti právě starostů a ředitelů. Protože tito lidé v této chvíli sklízejí kyselé ovoce špatného zákona a jejich pravomoci jsou značně omezené. V případě přesunu odpovědnosti právě na ně, by realizovali nákupy obdobně, jako to dělají sami pro své účely – hledí na kvalitu. A není lepšího dohledu než dohled občanů, kteří mají zájem o dění v obci, škole, organizaci. Uznávám, že tato změna by byla razantní, skončilo by mnoho firem (včetně mé), které administrují zadávací řízení, ubylo by úředníků, kteří těží z komplikovanosti zákona a nepřehlednosti zakázek, ale všem by se nám žilo lépe.
Jiří Zapletal
spoluvlastník firmy administrující veřejné zakázky
lektor veřejných zakázek
předseda krajského sdružení Svobodných v Moravskoslezském kraji
