Jiří Payne: Protidemokratická demokracie

Jiří Payne: Protidemokratická demokracie

Žijeme v přeregulované Evropě, v přeregulovaném státě a přeregulovaných městech. 

Volení politikové se předhánějí v tom, jak zpřesní zákony a předpisy, jak zvýší tresty a sankce, jak zavedou nové regulace, kde ještě nebyly. Na první pohled to vypadá, že to k něčemu povede. Ale po čase se vždy ukáže, že se předpokládaný efekt nedostavil. Nefungující regulace ale zůstávají dál v platnosti. Vláda předkládá tentýž rok opakovaně novelizaci téhož zákona s odůvodněním, že„napravuje nezamýšlené negativní důsledky předchozí novelizace“. Předpisy se mění tak často, že občané již museli rezignovat na jejich dodržování. Čím méně se předpisy dodržují, tím více se politikové snaží zvyšovat tresty. Začarovaný koloběh. Přeregulace může být jednou z příčin zániku celých civilizací.

Mezi zákonem a morálkou je totiž nepřekonatelná hranice a chyby se dopouští každý politik, který chce morální chování uzákonit. Jak by vypadala morálka odvozená z právních předpisů?  Může se krást, může se vraždit, může se podvádět, může se škodit druhým, jenom se při tom nenechat chytit. Tak jsou postavené právní předpisy – za stanovené nežádoucí jednání ukládají trest. Jak známo, zloděje neodradilo ani usekávání rukou za krádež. Regulace postihuje ve většině případů slušné lidi. Neslušní lidé jsou stejně rozhodnuti regulace nerespektovat, takže je skoro jedno, jak přísné jsou sankce.  

Podívejme se na typický příklad pokusu uzákonit slušnost: přednost chodců na přechodech. Po zavedení regulace zemřelo na přechodech asi tisíc lidí. Zbytečně. Slušnost a ohleduplnost se nezvýšila, dokonce naopak. Pokud byl ohleduplný řidič v minulosti zvyklý nechat někoho přejít i mimo přechod, nyní se vystavuje troubení a možná i nárazu zezadu, protože chodci jsou povinni dojít si na blízký přechod. Podle zákona je slušnost mimo přechody zakázaná. Jsou země, kde se chodec postaví kdekoli na kraji chodníku a první řidič mu s přátelskou veselou gestikulací zastaví, aby mohl pohodlně přejít. Žádný zákon mu to nepřikazuje, ale je to součást slušného chování. Schválení přednosti chodců trvalo jen malou chvilku, přineslo zbytečnou smrt a slušnosti to nepomohlo. Pokud se ale v budoucnu někdo rozhodne regulaci zrušit, bude mu to trvat mnoho let. Okamžité zrušení by mělo za následek další mrtvé. Než se slušnost vrátí alespoň na onu nevalnou úroveň, jakou jsme měli před tím, uplyne řada let. Protože je deregulace nákladnější, pracnější, složitější a zdlouhavější, než regulace, můžeme na přeregulaci krutě doplatit. Proto také zdánlivě humorné euronesmysly vůbec nejsou k smíchu. Říká se, že rybí polévku z akvária máte za chvilku, ale akvárium z rybí polévky až za miliony let. 

Slušnost a morálka je silnější, než regulace. Slušní lidé nekradou ne proto, že by se báli trestu, ale nekradli by, ani kdyby jim žádný trest nehrozil. Někteří politikové si myslí, že je jejich posláním vychovávat druhé prostřednictvím předpisů. Jiní spoléhají na to, že až si jednou zvolíme správné politiky, zavedou slušné chování. Chraň Bůh před takovým uvažováním. Morální zásady mají občané požadovat po politicích. Politik nikdy nesmí ovlivňovat morální zásady. Od politika se žádná morálka odvodit nedá, i kdyby to byl slušný člověk. Stát nesmí vychovávat občany, ale měl by umožnit, aby morální zásady předávali rodiče dětem. Stát má respektovat a chránit svobodu občanů. Politikové by si měli dávat velký pozor, zda svými regulacemi nepostihují především právě ty slušné.

Posláním zákonodárců a zastupitelů není vymýšlet nové regulace, jejich úkolem je minimalizovat změny předpisů. Jejich hlavním cílem má být nedovolit exekutivě, aby měnila předpisy. Mají změnám bránit, ne je podněcovat. Občané si je zvolili proto, aby hájili jejich zájmy proti vládě. To platí i pro koaliční zástupce – měli by z vládního prohlášení vyškrtat vše, s čím jejich voliči nesouhlasí. Vládní prohlášení není pětiletý plán, aby se mělo plnit. Proto musela padnout Nečasova vláda, protože prosadila restituce, s jejichž podobou tři čtvrtiny národa nesouhlasí.

Aby se politikové naučili skutečně naslouchat voličům, vymysleli ve Švýcarsku nejdůležitější prvek přímé demokracie – lidové veto. Když politikové rozhodnou špatně, občané mají záchrannou brzdu, za kterou zatáhnou posbíráním stanoveného počtu podpisů a lidovým hlasováním. A když se v takovém případě prokáže, že zástupci voličů nehájí jejich zájmy a musí zpravidla odstoupit.

Volení zástupci u nás zradili občany a hájí zájmy exekutivy proti lidem. Základní demokratické instituce přestávají plnit své funkce. Naše Listina práv v čl. 23 s takovým případem počítá: občané mají právo na odpor proti takovým politikům. Nedemokratická demokracie neskončí sama od sebe. Nemám rád revoluční změny, ale začarovaný koloběh může změnit pouze radikální odpor občanů. 

Jiří Payne,
místopředseda Strany svobodných občanů

Článek byl publikován na blogu iDnes.cz.

 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Nejnovější video

V pondělí 19. ledna 2025 se v diskusním pořadu Události komentáře na ČT24 představil Libor Vondráček, předseda Svobodných, který společně s Patrikem Nacherem (ANO), Ivanem Bartošem (Piráti) a Pavlem Žáčkem (ODS) diskutoval dvě klíčová témata – prodej bitevních letounů L-159 Ukrajině a zrušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.

Odmítnutí prodeje letadel

Hlavním tématem večera bylo rozhodnutí vlády neprodat čtyři bitevní letouny L-159 Ukrajině, což prezident Petr Pavel kritizoval jako projev sobectví. Vondráček však zaujal pragmatický postoj: „Já pojem solidarita hlavně vnímám v souvislosti s tím, když někdo rozdává ze svého. A přece jenom všechno, co patří státu, ať už je to majetek nebo jsou to peníze, tak je nás všech a z toho by se nemělo tak jednoduše rozdávat.“

Předseda Svobodných zdůraznil, že vláda plní předvolební sliby. „My jsme slíbili našim voličům, občanům České republiky, a chceme ctít nějaké předvolební sliby, že ani peníze, ani zbraně nebudou z českého státního rozpočtu, z české armády posílány směrem na Ukrajinu,“ prohlásil Vondráček. Na dotaz moderátora, zda platí i zákaz prodeje, odpověděl: „Ani prodávány. Nebo to jsme výslovně neřekli, ale v tuto chvíli vláda se takto na koaličním jednání usnesla.“

Vondráček navrhl alternativní řešení: firma Aero Vodochody by si mohla letouny odkoupit zpět a případně s nimi nakládat sama, pokud by armáda letadla nepotřebovala. Tento kompromis by podle něj podpořil český průmysl i zachoval reference pro výrobce.

Ostré výměny s Bartošem o roli prezidenta

Mezi Vondráčkem a Ivanem Bartošem došlo k výrazné konfrontaci ohledně slovních útoků mezi vládou a prezidentem Petrem Pavlem. Bartoš kritizoval ministra zahraničí Petra Macinku za neadekvátní reakci vůči prezidentovi: „Mně přijde, já nezpochybňuji, že pan Macinka určitě jako na něco expertem je a dokáže jako hodnotit, ale já bych byl velmi opatrný, aby ministr zahraničí zrovna v tomhle mistroval prezidenta České republiky s jeho historií, která prakticky celý jeho dospělý život je služba armádě a služba ve strukturách NATO.

Vondráček však uvedl situaci do kontextu a obvinil opozici z dvojího metru: „Když se tady bavíme o tom, že ty výměny názorů mezi panem prezidentem a ministrem zahraničí, respektive členy vlády dneska jsou v nějakém duchu. Tak já myslím, že v čase, kdy byl prezidentem Miloš Zeman, nastupovala vláda Petra Fialy, tak tam ty střety byly daleko tvrdší.“ Dodal, že současná rétorika je „daleko, daleko předtím“ ve srovnání s minulými konflikty.

Když se Bartoš pokusil Vondráčka usvědčit z nepřesnosti ohledně výroku Filipa Turka o expanzi NATO, Vondráček rychle oponoval: „Takhle to neřekl. Je to trošku jinak.“ V klíčovém momentu pak Vondráček zdůraznil konstituční rámec: „Můj šálek kávy je dodržování ústavy, striktní dodržování ústavy,“ a dodal, že prezident „nemůže slibovat, že dá něco, o čem nerozhoduje.“

Souboj se Žáčkem o veřejnoprávní média

Druhá polovina debaty se zaměřila na plánované zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas od ledna 2027. Vondráček zde zaujal opatrnější pozici a bránil postupné zveřejňování informací: „Pro mě je to trošku komfortní, že teď mluvím po Patriku Nacherovi, protože aspoň mohu říci, že jsem rád, že nezacházel do těch detailů, že se mu totiž nestane to, co se stalo panu Baxovi, který v srpnu, v červenci 2022 řekl, poplatky se zvyšovat nebudou. A pak za chviličku začal tlačit něco zcela jiného.“

Pavel Žáček (ODS) ostře kritizoval plánovanou reformu jako možné zestátnění médií, čímž vyprovokoval Vondráčkovu odpověď. „Já v tuto chvíli naprosto žasnu, když tady slyším argumenty, že to je zpochybňování demokracie a svobody, protože skutečně ODS v roce 2009 toto navrhovala,“ řekl Vondráček. Připomněl, že mezi tehdejšími členy ODS byl i Martin Kupka, jehož současná vyjádření připomínají rétoriku ČSSD.

V nejkontroverznějším momentu večera Vondráček přiznal své osobní preference: „Kdyby to bylo na mě, já jsem fanoušek Javiera Mileie, za mě by se to klidně mohlo zrušit, ale my jsme ve vládě, respektujeme programové prohlášení a je to tak, že se bude postupovat podle programového prohlášení. Doufám, že mě zase pozvete, když jsem Javiera Mileie fanoušek.“

Koaliční disciplína nad osobními názory

Vondráčkovo vystoupení ukázalo politika, který balancuje mezi osobními přesvědčeními a koaliční disciplínou. Opakovaně zdůrazňoval, že vláda postupuje podle programového prohlášení a dodržuje předvolební sliby. V závěru debaty potvrdil: „Vládní programové prohlášení je něco, na čem se shodly tři strany a nemyslím si, že pan Klempíř by změnil názor, ale skutečně on je součástí toho celého týmu a my musíme fungovat jako tým po celé čtyři roky, aby čeští občané viděli dobré výsledky.“

Debata ukázala fundamentální rozpory mezi koalicí a opozicí v otázkách zahraniční i mediální politiky, přičemž Vondráček se etabloval jako obránce pragmatického přístupu vlády proti obviněním z ideologie či mocenských zájmů.

Oblíbené štítky

Jiří Payne

Jiří Payne

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31