Podle Kalouska a Klause je Schwarzenberg levičák, zatímco podle ODS a většiny novinářů je pravičák. Zeman sám sebe hodnotí jako autentickou levici, zato podle Diensbiera je to jednoznačně pravicový kandidát. Socialista Špidla místo toho, aby podpořil svého bývalého předsedu Zemana, podporuje na hrad Schwarzenberga. Svět se zbláznil, držte se. Jenom v málo věcech bylo kdy více zmatku než právě v dělení na levici a pravici. Pojďme se podívat na největší tajemství, které je za tím celým skryto.
Tento článek nemá za cíl rozkrýt historický vývoj ani všechny moderní přístupy k politickému spektru. Jeho cílem je zamést strašný nepořádek, který v oblasti levice a pravice vznikl. Pro lepší pochopení textu doporučuji ctěnému čtenáři, aby si pustil 6 nejdůležitějších videí (45 min), které se k textu vážou a jejichž znalost je pro čtenáře výhodou.
Historické dělení (jak to vzniklo)
Způsob dělení na pravici a levici pochází z doby francouzské revoluce, kdy na sněmu zasedali od řečníka vpravo zástupci starých pořádků (konzervativci, král, církev) a vlevo zástupci nových pořádků (různí revolucionáři, zednáři atd…). Tak se stalo i to, že nacismus, ačkoliv se jedná o zkratku nacionálního socialismu, se neobjevil společně s ostatními socialismy a komunismy na levé straně spektra mezi ostatními levicovými extremismy, ale byl zařazen do škatulky pravicový extremismus. Přitom nacismus a komunismus toho měl tolik společného. Až do poloviny roku 1941 byli Stalin a Hitler de facto spojenci.(x) Rozdíl byl především v tom, že Hitler se opíral o „staré pořádky“, tedy o existující aristokracii jako například šlechtice Johanna Hardegga, otce manželky Karla Schwarzenberga a velitele SA(x) nebo o velké průmyslové podniky jako IG Farben, které byly skutečnou páteří nacismu a tak se objevil na pravé straně politického spektra. Zatímco Stalin na ničem takovém stavět nemohl, protože bolševická revoluce smetla celé dosavadní carské zřízení. Sovětský svaz byl mocensky přebudován od základu za pomocí kapitálu z USA, ale neopíral se o dosavadní mocenský aparát v Rusku(x). Cílem bylo vytvořit jakousi plně státní formu kapitalismu, kdy se stát stal majitelem veškerých výrobních prostředků. Rozdíly v plánování hospodářství byly ve finále kosmetické. Zatímco Stalin plánoval v pětiletých plánech svůj sovětský socialismus, Hitler si svůj nacionální socialismus plánoval ve čtyřletých plánech. Značnou část výrobních prostředků sice Hitler na rozdíl od Stalina nechal v soukromých rukou, ale pouze, pokud sloužily říši.
Na tomto případu je vidět velká nepraktičnost historického dělení na levici a pravici, která způsobí to, že ideologie, kterou jsou si vzájemně velmi podobné, skončí na opačných koncích politického spektra, ačkoliv obě mají v názvu socialismus a jsou socialistické. Z toho plyne i rčení:
„Největším úspěchem socialistů bylo přesvědčit lidi, že nacismus (nacionální socialismus) je pravicová ideologie.“
Podobně je na tom i fašismus, což je ideologie, která glorifikuje nacionalismus na úkor svobody jednotlivce. Je to další kolektivistická ideologie, která tvrdí, že skupina je víc než jedinec a která zosobňuje přímé propojení velkých podniků se státem, čehož jsme i dnes čím dál tím více svědky. Jak si nakonec ukážeme, je to právě míra svobody jednotlivce a míra velikosti státu, která by měla být hodnocena, aby jakékoliv politické spektrum dávalo nějaký smysl.
Mediální levice a pravice (médii prezentovaná)
Dnes je obecně médii přijímáno rozdělení takové, že levice jsou ti, kteří chtějí obírat bohaté, aby mohli chudým dávat. Typický představitel mediální levice je tedy takový Robin Hood jako třeba Topolánek, který v roce 2006 zvednul rodičovské přídavky na trojnásobek.(x) Pravice jsou na druhou stranu ti, kteří chtějí obírat chudé, aby mohli dávat bohatým. Sem třeba Zeman řadí Kalouskovo zvýšení dolní sazby DPH, protože se více dotkne chudých než bohatých. Takovou typickou mediálně-pravicovou politikou je například Schwarzenbergova zelená politika podpory obnovitelných zdrojů energie, kde všichni uživatelé elektrické energie bez rozdílu odvedou 600 miliard majitelům solárních elektráren. Tedy jednoduše, levice zvyšuje daně bohatým, aby mohla žít na jejich úkor, zatímco pravice zvyšuje daně chudým, aby mohla žít na jejich úkor. Tento třídní boj brilantně shrnul otec „laissez faire“ (fr. nechte být – otec základatel klasického liberalismu nebo libertariánství) Frederic Bastiat, která v kostce razí docela morální myšlenku, že nikdo by prostřednictvím státu neměl okrádat nikoho.
„Stát je velká fikce, pomocí níž se každý snaží žít na úkor všech ostatních“ – Frédéric Bastiat
Z tohoto úhlu pohledu bychom tedy i Zemana mohli nazvat mediálně-pravicového. Pokud si poslechnete jeho předvolební přednášku na VŠE,(x) dozvíte se, že stát by měl šetřit na sociálních dávkách, ale zato by měl peníze použivat pro investice do vědy, školství, zdravotnictví atd. Neměl by tedy chudým dávat peníze přímo, ale poskytovat jim služby, které vytvoří na státu přisáté bohaté stavební a jiné firmy. Zeman nejspíš skutečně věří tomu, že politici jsou nadlidi, kteří dokážou za ostatní lidi rozhodnout lépe, jak utratí jejich peníze.
„Socialismus je falešná víra, že stát utratí vaše peníze lépe než vy sami“ – moje volební heslo 🙂
Ačkoliv mi je Zemanovo stavění nemocnic o něco sympatičtější než zcela nesmyslné Schwarzenbergovo stavění solárních elektráren, tak princip zůstává stejný. Stát nám pod pohrůžkou násilí bere naše peníze a investuje za ně více nebo méně hloupé a více nebo méně zkorumpované „investice“.
Mediální pravice tedy razí to, čemu se říká korporátní (firemní) socialismus. Je to tedy další socialismus, který se nějakým nedopatřením ocitnul na pravé straně politického spektra.
Smysluplné dělení na levici a pravici
Ve skutečnosti je jediným rozumným měřítkem levicovosti a pravicovosti míra přerozdělování (jedno jestli pro bohaté nebo pro chudé), kterou politici prosazují, a z toho vycházející míra svobody jednotlivce a velikost a pravomoci vlády.
Podle statistik Mezinárodního měnového fondu(x) minulý rok český stát utratil 43,5 procenta z toho, co se v ČR vyrobilo (HDP). Švýcarsku například stačilo pouhých 33 procent, zatímco řecký stát si nevystačil ani s 51 procenty. V civilizovaném světě podle statistik OECD platíme 8. nejvyšší daně. Celých 42,5 procenta z našeho platu padne na různé druhy daní.(x) Švýcarskému státu stačí brát lidem pouhých 21 procent.(x) V Chile stačí státu vzít lidem pouhých 7 procent z platu a zbytek jim nechává. Ve Francii si naopak stát bere skoro 50 procent a ještě mu to nestačí a hluboce se zadlužuje.
Mezi velikostí státu a ekonomickou prosperitou existuje jasně popsaný vztah, kterému se říká Rahnova křivka (video). Optimální velikost státu je podle této křivky mezi 15 až 25 procenty HDP. Nejvýkonnější je takový stát, který se stará především o spravedlnost a bezpečí svých občanů a zbytek nechá na nich. Dnes se do této škatulky vejde z moderních států pouze Hong Kong, Singapur a Jížní Korea (21 procent HDP) a to také odpovídá jejich ekonomické prosperitě. Každá další 4 procenta, které stát přibere, způsobí podle teorie Rahnovy křivky snížení hospodářského růstu o půl procenta.(x) Všechny ty řeči o tom, jak stát může vytvořit hospodářský růst jsou z delšího časového pohledu pouze demagogie. Dnešní přerostlý stát umí svou prací hospodářský růst pouze ničit. Pokud Vás zajímá, proč EU tak zoufale zaostává za USA a proč se jí nedaří ani přes Lisabonskou strategii USA dohnat, tak příčinu hledejte právě zde. I důvod, proč růst USA začíná pomalu ale jistě pokulhávat, hledejte právě ve faktu, že během posledních deseti let velikost vlády. Jak za republikánů, tak za demokratů masivně rostla ze 34 procent v roce 2001 na 41 procent v roce 2011 a tak dusila hospodářský růst.(x) Z tohoto pohledu lze jak republikány tak demokraty označit za levicové strany.
Jak jste si jistě všimli, tak mediálně-pravicová vláda TOP 09 a ODS systematicky navzdory svým předvolebním slibům zvyšuje daně i vliv státu na úkor svobody občana. Kromě DPH zvedla nebo zavedla dalších třináct daní(x) a pan ministr Heger vyniká ve vymýšlení regulací pro naše „zdraví“, o kterých se ani komunistům nezdálo. Musíme si ale přiznat, že je dost pravděpodobné, že vláda ČSSD a KSČM bude dělat to samé ještě o něco razantněji.
V programu měli TOP 09 i ODS několik skutečně pravicových bodů. Samo o sobě například zavedení školného na vysokých školách by dle těchto měřítek mohlo být považováno za pravicový krok. Tento pravicový krok slibují jak TOP 09 ústy Karla Schwarzenberga, tak Strana svobodných občanů. Druhá věc ale je, jak se s těmito ušetřenými 20 miliardami ze státního rozpočtu naloží. Svobodní si od toho slibují, že to je jedna z položek, která pomůže úplně zrušit daň z přijmu fyzických osob (143 mld. Kč, což jsou 4 procenta HDP)(x,x), zatímco TOP 09 s ušetřenými penězi plánuje „zachránit“ eurozónu (350+ mld. Kč )(x)
Jinými slovy se TOP 09 chystá peníze získané na zavedení školného použít na zachránění německých a francouzských bank, které chybně investovaly do bezcenných dluhopisů některé země eurozóny. To je další příklad korporátního socialismu. Není tedy pochyb o tom, že Zeman i Schwarzenberg jsou korporátní socialisti a tedy podle smysluplné definice levice a pravice jsou oba levičáci. Myslím, že na tom není nic moc překvapivého, stejně jako to, že TOP 09 byla a je připravená udělat s ČSSD koalici, kdykoliv by to bylo možné.(x)
Je zde ještě jeden důvod, proč Schwarzenberga, který o sobě tvrdí, že není ani levičák ani pravičák, můžeme klidně označit za levičáka. Britský bonmot trefně shrnuje: „Kdo tvrdí, že není ani pravičák ani levičák, je levičák.“ Jednoduše neexistuje žádná třetí cesta. Buď chcete větší stát a méně svobody nebo opačně. Nic mezi neexistuje.
Může být globalista (eurofederalista) skutečný pravičák?
„Všechna moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně“- Lord Acton
Otcové zakladatelé USA přesně rozuměli tomuto výstižnému citátu. Věděli, že bez ústavního omezení moci se z jakéhokoliv systému a to i z demokracie stane rychle tyranie. Ústava USA byla napsána velmi bytelně, tak aby odolala různým demagogům, a svou roli plnila minimálně do počátku 20. století, kdy velikost vlády nepřekročila 10 procent HDP. Dvě světové války, zavedení daně z příjmu, vznik americké centrální banky Fed, to vše byly významné kroky k posílení role vlády na cestě do otroctví.
Otcové zakladatelé si dobře uvědomovali nejenom nebezpečí, které hrozí USA zevnitř, ale také nebezpečí, které hrozí ze ztráty národní suverenity. Tato mentalita vydržela v podstatě až do založení OSN. USA se předtím nepřipojily ani do Společnosti národů, které inicioval sám prezident USA Woodrow Wilson, právě proto, že si cenili vlastní suverenity. Abraham Lincoln velmi přesně definoval národní suverenitu: „Suverenní je takové politické společenství, které nad sebou nemá žádnou další autoritu“. Thomas Jefferson zase brilantně definoval zahraniční politiku USA: „Mír, obchod a poctivé přátelství se všemi národy; aliance s žádným“. Tento duch ústavy stále přežívá a sílí v USA v libertariánském hnutí reprezentovaném kongresmanem Ronem Paulem.
Skutečně funkční stát nebo národ je společenství lidí, kteří rozumí, že moc korumpuje a že absolutní moc korumpuje absolutně. Příkladem společenství, které má k tomuto ideálu v Evropě nejblíže, je Švýcarsko. Švýcaři svůj stát nezakládají na společném jazyku nebo etniku, ale na společném vztahu ke státu, který je právě charakterizován nedůvěrou k centrální vládě a vysokou nezávislostí kantonů a svobody jednotlivců. Ještě větší nedůvěru mají Švýcaři ke všem nadnárodním organizacím. Švýcarsko se stalo členem OSN až v roce 2002, i přestože zde mělo OSN od začátku svojí existence své sídlo. Dnes zde existují významné síly, které usilují o vystoupení Švýcarska z OSN. Pravděpodobnost, že Švýcaři někdy vstoupí do EU se blíží nule. To je vyšší pravděpodobnost, že k sobě připojí okolní regiony z Francie, Německa nebo Itálie.
Skutečně pravicový člověk tedy z principu chce, aby moc, kterou má jeho vláda, byla co nejmenší a nezasahovala do jeho svobody. Nechce, aby mu stát dával dávky nebo od něj dostával dotace, protože rozumí tomu, že na druhé straně musel vždy stát někoho pod hrozbou násilí přinutit platit daně. Takový člověk se na této krádeži nechce podílet. Pokud chce, aby jeho vláda byla co nejmenší, nemůže nikdy podporovat projekty, jako jsou EU nebo OSN, protože ony soustřeďují jeho moc do jednoho místa daleko od jeho vlivu. EU je navíc postavena na zcela opačném principu než na jakém byly postaveny USA. Je postavena na principu neomylnosti evropských byrokratů a politiků a na principu stále se rozšiřujícího vlivu Bruselu na úkor národních států. Stále si to valná většina lidí vůbec neuvědomuje, ale tempo, kterým přicházíme o naše svobody díky Bruselu, je v dnešní době bezprecedentní. Legislativa, kterou připraví úředníci pracující ve stínu komise, prochází většinou bez přečtení Evropským parlamentem až do národní legislativy, kde se přijímá, protože musí být přijata. V dnešní době je více jak 80 % veškerých zákonů přijímáno na popud EU. Tak drasticky roste moc státu respektive Bruselu nad našimi životy.
Schwarzenbergova a Zemanova vize evropské federace a globální vlády
Poměrně dramaticky jsem před dvěma a půl roky ve videu Proč Karel Schwarzenberg lže? A za co se stydí? upozornil na vizi globální vlády, kterou sdílejí globální elity (Schwarzenberg) a internacionální socialisti (Zeman). Dnes má video 210 tis. shlédnutí a teď před volbami přibývají každý den nové 4 tisíce.
Je paradoxem, že Čechů, kteří si přejí užší integraci EU, je podle průzkumů pouhých 18 procent, přesto máme ve druhém kole na výběr mezi dvěma eurofederalisty. Evropská federace je ale pouze částí ambicióznějšího projektu globální vlády, který se schovává pod termínem Nový globální nebo světový řád (New Global Order). Evropští socialisté mají tento model světové vlády poměrně detailně rozpracovaný od roku 2003 na 150 stranách díky svému předsedovi Poulu Nyrupu Rasmussenovi. V mnoha směrech je tento koncept světové vlády velmi podobný konceptu, který chystají světové elity na polotajných pravidelných setkáních jako Bilderberg skupina, Trilaterární komise nebo Rada pro mezinárodní vztahy. Karel Schwarzenberg je členem všech těchto organizací a proto bychom měli velmi zpozornět, pokud si takového člověka volíme za prezidenta. Bilderberg skupina, kterou spoluzaložil bývalý nacista a později usvědčený korupčník(x) Princ Bernhard, systematicky od svého vzniku formuje styl a dynamiku evropské integrace. Protože má dnes již Bilderberg odtajněné archívy z prvních let svého vzniku a protože úplně na začátku se pořizovaly záznamy z jednání, tak víme, že tato skupina je v podstatě tvůrce Římských smluv, které založily EU.(x) Z vlastních slov minulého předsedy Bilderbergu a bývalého eurokomisaře Étienna Davignona také víme, že Bilderberg hrál důležitou roli při vzniku a zavádění eura a že nejbližším cílem skupiny je zavést společné dluhopisy pro celou EU.(x) O tom jakou roli hrála skupina Bilderberg při výběru prezidenta EU můžeme pouze spekulovat. Jedno je ale jisté. Herman van Rompuy byl představen a pronesl svůj projev o zavedení nových celoevropských daní právě na setkání skupiny Bilderberg, které se konalo pár dní před jeho oficiální volbou na tom samém místě kde se v roce 1957 podepisovaly Římské smlouvy.(x)
Je mezi globalisty a internacionálními socialisty přece jenom nějaký rozdíl?
Během posledních dvou let jsem strávil poměrně hodně času tím, abych celému konceptu Nového světového řádu, tak jak jej prosazují elity a socialisté, porozuměl. Věnoval jsem mu například 45 minutové interview s Vladimírem Špidlou, který jako jeden z mála socialistů v ČR věděl moc dobře, o čem se bavíme. Došel jsem k názoru, že socialistům skutečně jde o vytvoření chiméry světové sociálně-demokratické vlády. Chovají se jako užiteční idioti elit, které o žádnou velkou demokracii nemají zájem a systematicky si tajně budují světovou vládu pod vlastní kontrolou. Dobře se tato věc dá právě ilustrovat na postoji Miloše Zemana k Evropskému stabilizačnímu mechanizmu (ESM). Karel Schwarzenberg tuto diktátorskou nástavbu nad EU plně podporuje a sám předkládal začlenění ESM do Lisabonské smlouvy v Poslanecké sněmovně i v Senátu. Zatimco Miloš Zeman se, zdá se, zarazil, protože ta věc i jemu jako internacionálnímu socialistovi přijde jako příliš silné kafe. ESM je vrcholek evoluce korporátního socialismu v EU. Je to opravdový Rubikon na cestě k evropské diktatuře a negativní postoj Miloše Zemana k němu by mohlo být něco, co by mě zvedlo ze židle a přimělo mě jít ho volit.
V minulosti totiž Miloš Zeman v úplném protikladu ke Karlu Schwarzenbergovi tvrdil:
- Česko by se nemělo aktivně podílet na záchraně eurozóny a nemělo by přispívat do záchranného fondu.(x)
- ČR by neměla usilovat o zavedení společné evropské měny (euro).(x) Zde jsem si vědom, že buď lhal nebo je to pouze chyba z nepozornosti. Na jiných místech na základě zcela zmatených argumentů tvrdí, že euro bychom měli brzo přijmout
- ČR by se neměla připojit k Evropskému stabilizačnímu mechanismu.(x)
Zítra za ním jdu a osobně se ho na tyto věci optám. Uvidíme jestli mi člověk, který má snad kromě ESM, na všechno jiné názory než já, stojí za to, abych šel k volbám.
V článku byly použity texty z připravované knihy autora Globalismus ve světové politice
Vít Jedlička je předsedou krajského sdružení Svobodných v Královéhradeckém kraji a předseda organizace Reformy.cz o.s.
Literatura:
- Knapp, Andrew. Wright, Vincent. The government and politics of France. New York: Routledge, 2001 ISBN 0-415-21526-9
- Sutton, Antony. Wall Street & the Bolshevik Revolution. Buccaneer Books 1993 ISBN: 089968324X (online)
- Rothbard, Murray. Left, Right, and the Prospects for Liberty (online)
- Rothbard, Murray. Anatomie Státu (ke koupi)