Facebook je zaplaven žlutorůžovými profilovkami a titulkami s Karlem. Pan Schwarzenberg je sympatický pán, jeho švýcarské občanství a životní rozhled je pro mě spíš plus, stejně jako to, že umí vadu řeči využít ve svůj prospěch.
Jeho tendence k hlubokému euro-integračnímu směřování je podle mě ale akutním nebezpečím pro novodobou demokracii.
Nelpím na nedotknutelném národním státu jako nacionalisté s hesly „Nic než národ“ nebo „Suverenitu si brát nenecháme“. Národ je bezesporu (stejně jako náboženství) pouhým kulturním konstruktem – ač budovaným po tisíceletí, o jehož nahrazení lze vést diskuzi.
Problémem je, že základní složkou demokracie je zpětná zodpovědnost politiků za jejich činy. Děláš nesmysly, zvyšuješ daně, neumíš hospodařit, šušká se o tobě, že bereš úplatky, příště už tě nezvolíme. Dnes a denně se přesvědčujeme o tom, že tento princip v současném systému Evropské Unie není možný. Kolik z nás má vůbec ponětí o tom, kdo sedí v evropské komisi? Kolik z nás má ponětí, jaké všechny regulace a zákony se každý den valí evropským parlamentem jako lavina, pošlapávající jakoukoli logiku, vymahatelnost a úctu k právu? Zatímco jacísi litevští a maltští úředníci řeší jediný správný název pro pomazánkové máslo, v Řecku hoří auta a na demonstracích umírají lidé, protože ekonomika je dušena sjednoceným eurem a diletantskými pokusy o sociální inženýrství, které nejvíc dopadá na ty, které má údajně chránit. Co na tom, že takový vývoj předpovídali někteří politici a ekonomové už před pěti lety a mainstream je – pod heslem Maastrichtu „Integrace za každou cenu“ – nechtěl slyšet?
Kdo z nás tuší, tlaky kterých korporací stojí za různými zákazy a příkazy (přejmenovávání výrobků, zákazy žárovek, směrnice na příkon a účinnost elektrických spotřebičů, grafických karet, přimíchávání biopaliv do benzínu, křivost a rovnost okurek, složení dovážených karamelových bonbónů, různé bruselské bankovní a průmyslové unie…)? A kolik děr je v korytu, zvaném rozpočet EU, a kolik jimi odtéká peněz do soukromých kapes? Stačí zkouknout pětiminutové video bývalého sovětského politického vězně nebo popularizační shrnutí některých návrhů a získávám lehce mrazivý pocit, že čeští Dalík, Šlouf i Janoušek jsou obyčejní břídilové.
Demokracie v prostoru, jakým je současná Evropa, nemůže centralizovaně fungovat. Každý krok směrem k hlubší integraci je tak krokem směrem od demokracie.
Bohuslav Koukal je členem Svobodných
