Janda: Zelená destrukce měst se řítí Evropou

Janda: Zelená destrukce měst se řítí Evropou

Green deal, neboli zelený úděl, je každodenně skloňované sousloví, za které se dnes lze schovat regulace snad úplně všeho. Od výstavby obydlí až po zpracování potravin. Někde na začátku této ideologie jistě i byla snaha o dobrou věc. Dnes je to jen o „musíme a musíme“ jinak se naplní nějaký katastrofický scénář, který se za posledních cca 50 let změnil, od tvrzení nastane doba ledová až po všichni tady uhoříme. A současná řešení jsou jen čirý aktivismus, nebo lobby, které tvoří penězovody do kapes, na všech úrovních nadnárodní politiky a byznysu. Doba a požadavky lidí se mění, ovšem některé principy jsou staletími prověřeny a velmi dobře fungují dodnes.

Jsem stavař a nemovitostem se věnuji dodnes. „Každá doba má právo na siluetě města zanechat svůj otisk.“ To prý kdysi pravil Ludwig Mies van der Rohe. Je proto hloupost nedovolit městům rozvíjet se a modernizovat. Navíc jednu moc krásnou a nadčasovou stavbu od tohoto architekta v Brně máme, a to vilu Tugendhat, pojďme se tedy inspirovat, jak stavěli města naši předci po staletí. V zahradách tohoto funkcionalistického skvostu se dokonce rozhodlo o rozdělení Česka a Slovenska. Zahrada, uprostřed města. Oáza klidu v ruchu velkoměsta. Ne vždy jsou města jen o ulicích plných aut, ruchu a shonu. Jsou to také parky a zeleň v ulicích. To je to, co vidíme, když se po lecjaké ulici procházíme.

Ovšem ty opravdové oázy klidu bývají ukryty za zdmi domů, v blocích, které mnohdy tvoří uzavřené celky. Plné okrasné zeleně, ale i malých políček s rajčaty nebo ovocnými stromy či dětskými hřišti. Ne každý takový vnitroblok je takovou oázou klidu. Já měl možnost u babičky v jednom krásně kultivovaném vnitrobloku vyrůstat, uprostřed města a přeci jen v bezpečí a zeleni. Bohužel, mnohdy jsou vnitrobloky zarostlá a zpustošená houšť, zanedbávaná někdy i desítky let, vyvolávající spíše žalostný pohled.

To, co obdivuji na práci našich předků, je to, jak si dokázali příkladně poradit s klimatizováním svých obydlí a únikem do klidu. Takový vnitroblok dokáže přirozeně ochladit rozpálený dům o jednotky stupňů, a ještě potěšit pohledem do zeleně. A je jen na nás, jestli dokážeme tento promyšlený chod věcí udržet.

Dnes by se ovšem takovýto komplex, již nedal realizovat. Jednoduše by každý dům nebyl schopen splnit požadavky na osvětlení a mnohá další kritéria vyplývající z norem a zákonů. To, čemu ovšem vůbec nerozumím je moderní snaha z ulice vyhnat auta, pod záminkou zklidnění měst v místech, kde klid leží jen za hradbou z domů. Malování jakýchsi zón klidu na ulicích? To je naprosté nepochopení řádu věcí. Ano souhlasím, ve městech je hodně aut a zplodin. Ovšem, ne každý řidič potřebuje projíždět centrem města, mnohdy jen prostě nemá jinou možnost. Protože nám chybí dálková infrastruktura. Infrastruktura, která byla navržena již před skoro sto lety v době kdy auta teprve začínala. Dálkový tranzit v několika úrovních ze severu na jih, z východu na západ. Dodnes je v České republice postaven jen zlomek z této dálkové dálniční sítě.

A co samotná města? Těm chybí městské okruhy anebo přesun tranzitu do tunelů pod zem kde to jen jde. Což je další uvolnění měst od dopravy. A co hůř, vidím, jak jsou města v rukou neumětelů a aktivistů, kteří bez pochopení urbanismu a principů výstavby, realizují svůj hon za lepšími zítřky jen omezeními a likvidací parkovacích míst, nebo vystrnaděním aut zcela. Kdo by chtěl bydlet v místě kde máte problém vyložit nákup, opravář nemá kde zaparkovat či rozvozce který nemá kde vyložit zboží.

Řád věcí je třeba dělat koncepčně, nikoliv aktivisticky! Neodborný zásah do jednoho likviduje další a další úrovně infrastruktury a logistiky, na které aktivista nedohlédne. Proto je třeba dostavět konečně po sto letech dálkovou infrastrukturu, a městské okruhy či tunely. A města a obce rázem procitnou a budou volnější a čistší.

Politici tu nejsou, aby nás vychovávali, ale aby věci zpravovali a zvelebovali. Je třeba zastavit hrůzu zeleného aktivismu! Jakési prapodivné moderní klimatické sekty soudného dne, bez boha. Jak pravil Nietzsche: „Bůh je mrtev!“ tyto nové sekty nepotřebují boha jim stačí jen ďábel CO₂.

My ve Svobodných nechceme nikoho vychovávat nebo konvertovat k nové víře, chceme zvelebovat naše města a obce a nechat občany ať si sami rozhodnou čím a kde budou cestovat. Proto říkám stop zelenému chaosu a destrukci.

Volte Svobodné!

Michal Janda

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Michal Janda

Michal Janda

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Michal Janda

Michal Janda

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31