Rozhovor s energetikem Ivanem Noveským ukázal, jak drahá byla česká cesta k zelené ideologii V rozhovoru Michala Jandy s dlouholetým energetikem Ivanem Noveským, který stavěl podzemní
Zde je jazykově i stylisticky upravená, konzistentní a profesionální verze textu. Zachovávám význam, jen čistím formulace, logiku a plynulost: Pořad Facka zprava tentokrát nabídl rozhovor zaměřený
Člen strany Svobodní Michal Janda oznámil svůj záměr kandivat do Senátu Parlamentu České republiky za obvod Znojmo. Oznámení přišlo s typicky moravskou nadsázkou – Janda ve
Budeme si muset pořídit emisní povolenku na život? Zateplit dům za 3 miliony, protože to chce Brusel? A když ne, přijde pokuta, exekuce nebo zákaz dědit
7. díl KONFERENCE SVOBODY proběhne 10. dubna od 18:30. Na co všechno se máme připravit kvůli zelené drahotě? Jak nám zdraží bydlení, doprava, topení či jídlo
Rozhovor s energetikem Ivanem Noveským ukázal, jak drahá byla česká cesta k zelené ideologii
V rozhovoru Michala Jandy s dlouholetým energetikem Ivanem Noveským, který stavěl podzemní zásobníky plynu a vedl Energetický regulační úřad, padla čísla, která se v mediálním mainstreamu obvykle neobjevují, a právě proto stojí za pozornost. Noveský totiž nemluví o energetice jako o politickém tématu, ale jako o oboru s vlastními fyzikálními a ekonomickými zákony, které se podle něj v posledních dvou desetiletích čím dál víc podřizují ideologii.
Za klíčový moment označil rok 2007, kdy Evropská unie nařídila takzvaný unbundling, tedy rozbití velkých energetických firem na menší celky. Podle Noveského to rozsekalo dřív ucelený systém výroby, přenosu a distribuce elektřiny a nastartovalo zdražování, které pak pokračovalo. Zatímco v roce 1996 stála průměrná domácnost za elektřinu kolem koruny za kilowatthodinu, dnes je to zhruba osminásobek. Druhým zlomem byl rok 2010, kdy se rozjel solární boom, na jehož důsledky se doplácí dodnes, výkupní ceny elektřiny z tehdejších solárních elektráren dosahují 16,70 korun za kilowatthodinu, zatímco jádro vychází na 0,24 korun a uhlí za 0,4 Kč, i s emisními povolenkami, na zhruba 2,10 Kč.
Nejsilnější část rozhovoru patřila kritice emisních povolenek, které Noveský označil za spekulativní cenný papír bez skutečné vazby na životní prostředí, jehož cena se navíc určuje na burze, a ne podle skutečných nákladů. Připomněl, že z výnosů profitují především zahraniční penzijní fondy, které povolenky vlastní a s nimi obchodují, a že reálný dopad na českou ekonomiku je opačný než deklarovaný cíl, tedy odchod průmyslu a růst takzvané energetické chudoby, kterou podle citovaných odhadů pociťuje až třetina české populace.
Zajímavý byl i technický pohled na obnovitelné zdroje. Podle dat, která Noveský citoval z prvního čtvrtletí letošního roku, tvořily solární a větrné elektrárny 22 procent instalovaného výkonu v Česku, ale vyrobily jen 4 procenta skutečné elektřiny, což ukazuje na jejich nespolehlivost coby takzvaných občasných zdrojů. V debatě padla i konkrétní příčina loňského červencového výpadku sítě, přetěžované vedení mezi rozvodnami v kombinaci s nedostupností jednoho bloku v Ledvicích, což podle Noveského ukazuje, jak blízko limitům se přenosová síť už dnes pohybuje.
Rozhovor se dotkl i plynu a dovozní závislosti po odstřižení od ruských dodávek přes Ukrajinu. Noveský vysvětlil rozdíl mezi klasickým potrubním plynem, kterého dnes k Česku neteče nic, a zkapalněným LNG, které si evropské státy podle něj bez větších rozpaků nadále kupují přímo od ruských dodavatelů. Otevřeně řekl, že z odstřižení Evropy od ruského plynu paradoxně nejvíc profitují Spojené státy, jejichž dražší břidlicový plyn se díky vyšším evropským cenám stal konkurenceschopným.
Na otázku, jak by řešil energetiku, kdyby měl rozhodovací moc, odpověděl bez váhání: rychlá výstavba dalších jaderných bloků v Temelíně, udržení těžby uhlí jako mostu do doby, než naběhnou nové reaktory, a odklon od bateriových úložišť, která podle něj nemají surovinovou budoucnost, ve prospěch osvědčených přečerpávacích vodních elektráren. Nezůstal jen u kritiky Bruselu, upřesnil, že samotná evropská směrnice RED III i český zákon 249/2025 předepisují umisťovat nové solární a větrné projekty primárně na střechy a nezemědělskou půdu, jenže realita je opačná, podle jeho čísel je v souladu s pravidly umístěno jen pět procent takzvaných akceleračních zón.
Noveský se v rozhovoru nevyhnul ani technickým a bezpečnostním rizikům spojeným s větrnými elektrárnami, která se v politické debatě obvykle neřeší. Podle jeho slov konce lopatek moderních turbín dosahují rychlosti až 300 kilometrů v hodině a jejich otěr uvolňuje do půdy toxické částice pryskyřice, pro které dosud neexistuje způsob dekontaminace. Ještě konkrétnější byl u požární bezpečnosti, český hasičský záchranný sbor má u dvěstěsedmdesátimetrových věží úředně stanovenou takzvanou požární výšku nulovou, tedy fakticky se s hašením ani nepočítá, přestože každá turbína obsahuje kolem 600 litrů syntetického oleje z převodovky.
Stejně věcně se Noveský postavil i k uhlí, které podle něj zůstává nezastupitelné nejen jako zdroj elektřiny, ale i jako surovina pro výrobu oceli, bez koksovatelného uhlí se ocelářský proces karbonizace prostě neobejde. Připomněl, že těžební společnost OKD loni vykázala zisk jen 7 milionů korun, v předchozích letech to byly miliardy, a varoval, že krátkodobá ztrátovost by se neměla stát důvodem k ukončení strategicky důležitého odvětví dřív, než bude mít Česko hotovou jadernou náhradu. Podle jeho slov v české politice dnes chybí lidé, kteří by uměli myslet v horizontu desetiletí jako skuteční národohospodáři.
Zajímavá byla i souvislost, kterou Noveský nabídl k takzvanému Green Dealu, tedy že Čína dnes kontroluje 70 až 80 procent světové výroby neodymových magnetů nezbytných pro větrné turbíny a elektromobily, a evropská zelená politika tak paradoxně posiluje čínskou surovinovou dominanci. Jako protipól zmínil čínský thoriový reaktor v poušti Gobi, který nepotřebuje vodu k chlazení, i britský malý modulární reaktor Rolls-Royce o výkonu kolem 470 megawattů, který je svým rozsahem srovnatelný s modernizovanými bloky v Dukovanech, tedy zdaleka ne tak malý, jak název této technologie napovídá. Zmínil také, že nová smlouva na dukovanský reaktor nakonec připadla jihokorejské firmě, a ne francouzskému uchazeči, jak se dřív čekalo, což může ukazovat směr i pro budoucí financování nových bloků v Temelíně.
Závěr rozhovoru patřil otázce skladování energie. Noveský zdůraznil, že jaderné palivo lze bezpečně uložit až na sto let, zatímco skladovací kapacita plynu je omezená a elektřinu ve velkém měřítku prakticky uložit nelze. Za jediné osvědčené dlouhodobé řešení proto označil přečerpávací vodní elektrárny typu Dlouhé Stráně, na rozdíl od baterií, jejichž životnost je pouhých pět až deset let a na jejichž masové rozšíření podle něj ve světě chybí dostatek surovin. Na závěr vyjádřil obavu z možné budoucí denacionalizace, rozdělení a rozprodeje české energetiky a varoval, že končit s uhlím dřív, než bude jaderná náhrada skutečně připravena, by byla chyba, kterou by zaplatili všichni.
Celý rozhovor byl ukázkou toho, jak vypadá debata o energetice, když se vrátí k inženýrským faktům, cenám a fyzikálním zákonům místo hesel. Noveský sice nešetřil ani americkou administrativu, ani evropské instituce, ale jeho hlavní poselství bylo jednoduché: energetika by měla sloužit ekonomice, ne naopak, a čím dřív se u nás k tomuto principu vrátíme, tím míň to bude bolet.
Zde je jazykově i stylisticky upravená, konzistentní a profesionální verze textu. Zachovávám význam, jen čistím formulace, logiku a plynulost:
Pořad Facka zprava tentokrát nabídl rozhovor zaměřený na Brno, jeho rozvoj a na to, proč se podle hosta v komunální politice stále opakují stejné chyby. Do studia přišel Ondřej Jurásek, místopředseda Svobodných v Jihomoravském kraji a kandidát na starostu městské části Brno‑střed, který se v debatě představil nejen jako politik, ale i jako celoživotní Brňák se silným zájmem o pravicové myšlenky. Rozhovor vedl Michal Janda a už od začátku bylo zřejmé, že půjde o kombinaci osobní zkušenosti, kritiky současného vedení města a konkrétních návrhů, jak Brno měnit.
Jurásek popsal svůj vztah k městu jako zásadní a osobní. Připomněl, že je Brňákem od narození, profesně začínal v ekonomickém prostředí a k politice se po letech aktivně vrací, protože považuje současný stav města za dlouhodobě neudržitelný. Podle něj Brno už dvě dekády vede úzký okruh stejných lidí, jejichž koalice ovládá magistrát i Brno‑střed, a skutečné rozhodování se odehrává v malé skupině napojené na současný systém. To považuje za hlavní brzdu změny, zejména pokud jde o velké investice, stavební rozvoj a nakládání s veřejnými penězi.
Velkou část rozhovoru tvořila bytová otázka, kterou oba diskutující označili za klíčový problém velkých měst. Ondřej Jurásek vysvětloval, že v Brně i dalších aglomeracích se byty často neužívají jako prostředek pro zajištění bydlení, ale jako uchovatel hodnoty. Tím se podle něj trh deformuje. Lidé kupují nemovitosti jako ochranu proti inflaci, firmy hledají finance spíše přes banky než přes kapitálový trh a mladí či středně příjmoví obyvatelé pak narážejí na nedostupné ceny. Přidal i širší pohled na urbanizaci. Města budou dál růst a Brno podle něj ještě posílí jako součást jedné ze čtyř hlavních českých aglomerací.
Z toho vyplývá jeho kritika dosavadního bytového a stavebního modelu. Podle Juráska stát i města podporují bydlení hlavně na straně poptávky, například přes příspěvky na bydlení, místo aby posilovaly nabídku. To vede ke zdražování nájmů a k „obchodu s chudobou“, kdy se sociálně slabší lidé soustřeďují v levných a často nevyhovujících lokalitách. Místní samospráva podle něj zároveň nemá motivaci stavět, protože nové byty přinášejí vysoké náklady na infrastrukturu, dopravu, kanalizaci či školy, zatímco daňové výnosy obce rostou jen omezeně.
Na úrovni Brna střed i celého města proto Jurásek navrhuje změnu systému. Zdůraznil, že je potřeba více stavět na straně nabídky včetně družstevní výstavby, lepší práce s obecními pozemky a větší motivace obyvatel hlásit si trvalý pobyt tam, kde skutečně žijí. Kriticky se vyjádřil k systému modrých zón, které podle něj fungují jako skrytá daň a současně neřeší parkování systémově. Tvrdí, že za modré zóny se sice vybírá poplatek, ale reálně nezaručují místo k parkování, což považuje za nesmyslné a byrokratické. Podobně mluvil i o poplatcích za odpad, které podle něj zatěžují hlavně nízkopříjmové domácnosti a zároveň vytvářejí další administrativní náklady.
Silným tématem byla také doprava. Jurásek ostře kritizoval dlouhodobý stav brněnských komunikací, pomalou výstavbu městského okruhu i přetížené dopravní vazby směrem do centra. Podle něj se v Brně soustavně staví podle ideologických priorit například cyklo pruhy či vizuálně atraktivní projekty. Zatímco klíčová infrastruktura zaostává. Zvláštní pozornost věnoval novému nádraží u řeky Svratky. Jeho vznik neodmítá, ale upozorňuje, že současná podoba projektů často vypadá dobře jen na vizualizacích, zatímco skutečné provozní řešení je odtržené od reality. Oceňuje, že nové nádraží má vzniknout mimo historické centrum, ale varuje, že bez návazné celostátní železniční infrastruktury a rychlejších spojů zůstane velká část potenciálu nevyužitá.
Rozhovor se přirozeně stočil i ke konkrétním brněnským problémům, které mají přímý dopad na každodenní život. Jurásek mluvil o komplikovaném pohybu po městě, nedostatku parkovacích míst v hustě osídlených částech a o tom, že některé lokality jsou dopravně uzavřené vlastní strukturou ulic. Zmínil také novou bytovou výstavbu, například v prostoru bývalé Zbrojovky, kde podle něj vznikne velký tlak na dopravu i parkování. To podle něj dokazuje, že bez reálné dopravní koncepce nelze Brno dál rozvíjet. Místo toho je podle něj třeba stavět parkovací domy na sídlištích, dobudovat velký městský okruh a otevřeně přiznat, že automobilová doprava zůstane pro mnoho obyvatel zásadní.
Podobně ostře se vymezil i vůči některým městským investicím, které považuje za politicky atraktivní, ale prakticky méně důležité než doprava a bydlení. Kritizoval například plánovanou multifunkční halu za miliardy korun, kterou chápe spíše jako podporu komerčního podnikání než jako veřejný zájem. Podle něj vedení města dává přednost projektům, které dobře vypadají, ale nejsou pro běžné obyvatele klíčové. Oproti tomu dostupné bydlení, funkční silnice, parkování nebo rozvoj železničních vazeb považuje za skutečné priority městské správy.
V závěru rozhovoru Jurášek představil i politický rámec kandidátky Brno naplno, kterou tvoří Svobodní a Trikolora s podporou Moravanů. Cílem má být podle něj úplná obměna radnice a návrat politiky k obyčejným lidem, kteří pracují, platí daně a očekávají za ně odpovídající služby. Zmínil také konkrétní kandidátku Kláru Liptákovou a ostře se vymezil proti městskému „systému“ napojenému na dlouholeté mocenské vazby. Rozhovor tak vyzněl jako jasný politický manifest: Brno podle Ondřeje Juráska potřebuje změnu v řízení, nové priority a méně dekorativní, zato mnohem praktičtější městskou politiku.
Pokud chceš, mohu text ještě více zestručnit, převést do publicistického stylu, nebo naopak učesat do neutrálního zpravodajského tónu.
Člen strany Svobodní Michal Janda oznámil svůj záměr kandivat do Senátu Parlamentu České republiky za obvod Znojmo. Oznámení přišlo s typicky moravskou nadsázkou – Janda ve videu nejprve žertem prohlásil kandidaturu na „prezidenta Moravy“, aby vzápětí upřesnil, že jeho skutečným cílem je senátorské křeslo.
„Mé jméno je Michal Janda a přijímám kandidaturu… senátora za Znojemský obvod,“ uvedl Janda s odkazem na bohaté vinařské tradice jižní Moravy. Jeho heslo? „Je třeba udělat Moravu opět velkou.“
Janda jako kandidát Svobodných hodlá prosazovat regionální zájmy Znojemska a moravských voličů přímo v horní komoře parlamentu.
Moderní pravicová politika v Česku i Evropě chybí. Méně zákazů, nižší daně a více svobody. Jsme Svobodní Chceme Evropu, kterou neřídí aktivisté a ideje, ale fakta a zdravý rozum.
NÍZKÉ DANĚ
Aby se práce a podnikání vyplatilo. Nyní máme jedny z nejvyšších daní.
ÚSPORNÝ STÁT
Méně úředníků a byrokracie. Efektivní a malý stát, kde se nekrade.
SVOBODNÁ ZEMĚ
Co nejmenší zásahy státu do našich životů a svobod. A plná svoboda slova.