Při čtení článku o nebezpečnosti rtuti v zubech nebožtíků, který se objevil v elektronickém vydání deníku Právo, jsem dlouho přemýšlel, zda se nejedná o novinářskou kachnu. Jistá skupina ekologických pomatenců však evidentně prosazuje „opatření“ k odstranění zubů nebožtíků před kremací. Zřejmě se při žehu podle nich do ovzduší uvolňuje nesnesitelné množství nebezpečné rtuti. Organizace European Environmental Bureau, která činnost "nevládních" sdružení koordinuje, podporuje opatření na ochranu ovzduší zahrnující i krematoria. Ač je, doufám, nepravděpodobné, že se návrh podaří finálně protlačit skrze orgány EU, zdá se, že někteří sociální inženýři nechtějí dát lidem pokoj ani po smrti.
Opravdu nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Snaha regulovat lidem život zachází dnes až takto daleko. Je poněkud tristní, jak „důležité“ problémy EU řeší. Místo toho, abychom se zabývali stále významnějším ekonomickým zaostáváním států unie, vršíme nové regulace. Místo toho, abychom liberalizovali trh a nastartovali tak ekonomický růst a blahobyt, škrtíme ekonomiku dalšími pravidly a zavádíme další nesmyslná "ekologická" opatření, jako bude možná toto. Úředníci a politici přeci vědí lépe než občané, co je pro všechny dobré…
Ačkoliv je návrh takového hanobení mrtvých těl pro normálně uvažujícího člověka zcela odporný a drzý, mnoho plánovačů a dirigentů našich životů myslí podobné hlouposti zcela vážně. Opravdu hodně to o nich samotných vypovídá, stejně jako o stavu celé „evropské společnosti“.
Pokud se prostě voliči včas neprobudí a neuvědomí si, že desítky tisíc regulací EU dusí život jednotlivců i ekonomiku a utvrzují novodobý socialismus, jsme odsouzeni k trvalému a nezvratnému úpadku. Současný začarovaný kruh, kdy problémy regulace a socialismu řešíme přidáním další regulace a více socialismu, je třeba radikálně přetnout.
Obávám se však, že většina evropských voličů si svou pokračující chybu uvědomí až v okamžiku, kdy bude pozdě. Zatím stále nevidí, co se na ně valí, zavírají oči, podléhají masivní propagandě EU nebo nechtějí přijmout plnou odpovědnost za svůj život. Zřejmě jen s nástupem opravdu fatální krize pochopí, že postupně vnucená závislost na státu a vědomá či automatická podpora eurounijní politické a ekonomické zvrácenosti není správnou cestou. Stále to přeci není až zas tak špatné, ne?
A až jim budou v krematoriu trhat zuby, bude jim to přece už všechno úplně jedno…
Jan Polanecký,
člen Republikového výboru Svobodných
