Už před prvním kolem prezidentských voleb se kandidáti mohli přetrhnout v ujišťování veřejnosti, že si do svého týmu rozhodně nevezmou mne a Petra Hájka. A pokračují v tom i nyní před kolem druhým.
Především je to od nich velmi zbabělé. Myslí si, že u veřejnosti získají nějaké body, když se distancují od lidí, ze kterých manipulující média udělala terče své nenávisti za to, že si dovolili nejít s hlavním proudem.
Také je to od nich projevem naprosté neznalosti. Nemají sebemenší tušení o obsahu naší práce. Nikdy nečetli žádný náš posudek, analýzu či doporučení, nikdy neseděli u nějaké naší porady. Nemají žádnou představu o náplni odboru, který mám na starosti. Soudí nanejvýš podle dojmu, který mají z médií.
A k tomu je namístě cosi říct. Za posledních 15 let, kdy pracuji s Václavem Klausem, jsem si už skoro zvykl na názor, že mojí prací je chodit do rádií a televizí a tam hájit názory svého šéfa. Nic takového ale náplní mojí práce nikdy nebylo, za to mě nikdo neplatí a nikdo mi to nikdy neuložil. Sdělovat postoje prezidenta republiky je prací mluvčího, ten je k tomu i autorizován.
V televizi se člověk neobjeví tak, že jim zavolá a řekne: jak se máte, posílá mě pan prezident, že vám mám něco říct. Tam se člověk objeví tak, že mu z redakce zavolají nebo napíší a pozvou ho. Proč mě zvou? To je jejich věc, třeba mají pocit, že řeknu něco zajímavého. Většinou (a to vám dramaturgové a produkční z televizí a rádií potvrdí) odmítnu, protože si nemusím kazit večery a víkendy strkáním své hlavy do obrazovky a před mikrofon. Ale někdy se holt nechám udyndat.
Za celá léta jsem ani jednou nevystoupil v médiích s nějakým mandátem od svého šéfa. Pan prezident nikdy ani neví, že do nějaké televize nebo rádia jdu, natož aby mi dopředu říkal, co tam mám sdělovat. A většinou to neví ani po vysílání, protože média sleduje velmi liknavě.
Vždy říkám jen své názory a nejsem v tom nikým a nijak omezován. Leckdo se rozhořčuje, jak může nevolený úředník říkat své názory. No, běžně je mohou říkat i nevolení soudci a nikomu to nevadí. Ale hlavně: říkám je proto, jelikož se mě na ně ptají.
Často to vystoupení má podobu v tomto stylu:A proč je ten Klaus tak blbej? Klaus není blbej, blbej jste vy, když se tak blbě ptáte. A oni pak napíší, že jsem šel za Klause bojovat. A co jsem měl na to říct? Věřte, že nic takového jsem nikdy neměl zapotřebí a můj šéf také ne. A že jsem poskytl hodně rozhovorů o vážných i nevážných tématech, ve kterých by mě nikdy nenapadlo sám od sebe se nějak zastávat Václava Klause nebo překládat jeho slova z češtiny do češtiny.
Přesto se mi často stávalo, že pak novináři napsali: Klaus žádá (přes svého tajemníka). Nebo: Klaus vzkazuje. A on, chudák, ani nevěděl o tom, že něco vzkazuje. Pro některé lidi je nepředstavitelná myšlenka, že jsem si vždy mohl říkat, co jsem chtěl. Podle sebe soudím tebe.
V tomto kontextu také chápu ujišťování předsedy TOP 09 Schwarzenberga, že za něj by úředníci nemohli v médiích hlásat své názory. Chápu to tak, že on na Hradě by to svým lidem zakázal. Svobodymilovný člověk, skutečně.
Důležitější než všechny předchozí řádky je ale něco jiného. Odmítat mohu jen to, co se mi nabízí. A Jakla (a podle mě ani Hájka) nikdo těm kandidátům nenabízí. Ani na vteřinu nikoho z nás nenapadlo, že bychom se dali najmout do týmu nějakého jiného prezidenta. Já žádné služby nikomu z kandidátů nenabízím, tak si opravdu mohou ušetřit své hrdinské výroky, že by mě v týmu nechtěli. Já nejsem k mání.
