Od svých prarodičů často slýchávám rozhořčená slova nad dnešním politickým děním zakončená vždy zklamaným výrokem: „Vidíš, co dělá ta pravice? Je stejná jako levice!  Zvyšují nám daně, sami si zvyšují platy a na obyčejné lidi kašlou!“ A mají pravdu. V jediném se však mýlí. Žádnou pravici tam nevidím.

Podívám-li se do sněmovny, do senátu či do vlády jen těžko tam najdu pár jedinců, které bych mohla nazvat „pravičáky.“

A kdo je vlastně pravicový politik?
Ten, kdo nechce lidi ožebračovat tím, že by jim sebral na daních více peněz. Ať si každý naloží se svými penězi, jak uzná za vhodné. 
Ten, kdo nechce lidem brát svobodu, výměnou za jistotu, která rozhodně není jistá, ba naopak.
Ten, kdo nechce jiným diktovat, jak mají žít svůj život. Lidi nejsou roboti!
Ten, kdo nechce ostatní zadlužit tak, že jim pak kvůli splácení státního dluhu sotva zbyde na základní potřeby. 
Ten, kdo nebude jednu skupinu lidí zvýhodňovat dotacemi nad druhou.

A to je jen pár základnách bodů, na které bychom měli myslet, když dojde na volbu.

Každý den jsme svědky organizované loupeže levicových politiků, kteří se snaží maskovat za pravicové. Předhazují nám tím kost, po které máme jít. Mezitím, nám berou vše, co poberou. 

Andrea Holopová je příznivcem Svobodných