PÁNEK: Václav Klaus míří do Cato Institutu. Co to je?

PÁNEK: Václav Klaus míří do Cato Institutu. Co to je?

 

Českými médii proběhla zpráva, že po konci svého mandátu zamíří Václav Klaus do amerického Cato Institutu, se kterým bude spolupracovat coby distinguished senior fellow. V článcích se však dle mého názoru nepodařilo českého čtenáře s tímto institutem příliš dobře seznámit. Chtěl bych to na těchto řádcích napravit.

Cato Institute (do češtiny snad přeložitelné jako Catonův institut) je organizace provádějící výzkum v oblasti politiky — tedy think-tank, který je oddaný principům svobody jednotlivce, omezené vlády, volných trhů a míru. Jeho odborníci a analytici podnikají nezávislý, nestranický výzkum v širokém spektru politických témat.

Institut byl založen v roce 1977 a pojmenován po Cato’s Letters, což byla série esejů publikovaných v Anglii 18. století, které představily vizi společnosti bez nadměrné vládní moci. Tyto eseje byly pojmenovány po římském státníkovi Catonovi mladším, který se postavil Caesarovi a raději spáchal sebevraždu, než aby žil pod jeho vládou. (Často se plete s Catonem starším, jeho pradědečkem, který je známý touhou po zničení Kartága.)

Zmíněné eseje inspirovaly americkou revoluci a obhajoba jejich jednoduchých, nadčasových principů zmíněných výše je dnes ještě důležitější, než by si Otcové zakladatelé mohli představit. Společenská a ekonomická svoboda není pouze nejlepší politikou pro svobodný národ, je to nezbytný základ pro budoucnost.

Cato Institute není prodlouženou rukou žádné politické strany. Je to libertariánský (liberální v klasickém smyslu slova, chcete-li) think-tank — není tedy konzervativní, jak se v našich médiích objevilo. V uplynulých dnech např. zaslal amicus brief Nejvyššímu soudu USA s názorem, že zákon o obraně manželství (DOMA) je protiústavní, protože diskriminuje homosexuální páry. V jiných případech vystupuje na obranu prvního (svoboda slova), druhého (držení zbraní), čtvrtého (ochrana před excesivními policejními prohlídkami) dodatku jakož i všech ostatních částí ústavy.

Je pravdou, že v poslední době kritizuje prezidenta Obamu, ale když byl u moci George Bush, kritizoval jeho. Republikáni i demokraté se vizi otců zakladatelů velmi vzdálili a je třeba jim to neustále připomínat a ukazovat americkým voličům, že přijímané zákony jsou protiústavní, jaké budou dopady nejnovějších regulací a jaké regulace by byly efektivnější. Záběr však není omezen pouze na americkou politiku; součástí Cato Instititu je i Centrum pro globální svobodu a prosperitu a institut se zabývá politikou na celém světě — např. pádem železné opony nebo eurozónou, tedy předpokládanými tématy, na kterých bude právě Václav Klaus s Institutem rád spolupracovat.

Profesor ekonomie a bojovník za svobodu jednotlivce Klaus se může samozřejmě zapojit do spolupráce i v jiných tématech jako je americká zahraniční politika nebo ekonomie globálního oteplování. Na globální oteplování samotné má Cato odborníka na slovo vzatého, Pata Michaelse, bývalého předsedu Americké asociace státních klimatologů, ve které zasedá jeden klimatolog za každý stát americké unie.

V minulosti s Cato Institutem spolupracovalo deset vítězů Nobelovy ceny za ekonomii, např. Milton Friedman, F. A. Hayek, Gary Becker nebo Ronald Coase. Jedním ze zakladatelů byl i Murray Rothbard, v češtině vyšly jeho knihy Peníze v rukou státu, Etika svobody a další.

Institut získává přes 80 % svých prostředků od mnoha individuálních podporovatelů a nepřijímá žádné vládní dotace. Cato Institute je plně profesionální výzkumnou organizací, a i když není z think-tanků ani zdaleka nejbohatší, je podle nejnovější studie Centra pro globální rozvoj (Center for Global Development) v přepočtu na dolar rozpočtu tím nejefektivnějším a neproduktivnějším.

V současnosti institutu předsedá bývalý dlouholetý CEO banky BB&T John Allison. Na adresu Klausova příjezdu uvedl: “Václav Klaus ukázal, že neochvějná důvěra ve svobodné trhy spolu se silnými vůdčími schopnostmi může národu pomoci setřást okovy komunismu. Těšíme se na úzkou spolupráci s tímto bojovníkem za svobodu.”

V mírně upravené verzi vyšlo ve včerejší MF Dnes (pdf).
Martin Pánek, šéfredaktor Laissez Faire a euroSEPTIK.cz a stážista v Cato Institutu

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Rozhovor Mariána Barana s místopředsedou Svobodných Miroslavem Havrdou, krajským zastupitelem Královéhradeckého kraje, byl ukázkou toho, jak vypadá politická debata, když se nebojí jít proti pohodlnému mediálnímu konsenzu. Havrda, sám lékař, mluvil věcně a bez zbytečných emocí i o tématech, u kterých se běžně sklouzává k nálepkování, a právě proto stál rozhovor za pozornost.

Hned na úvod se dostal ke kauze Thomase Paunkera a vyplouvajícím faktům o hnutí STAN. Havrda upozornil na nepříjemný paradox, tedy že zatímco tak závažná fakta by měla řešit policie, velká média o nich mlčí, a přitom se stejná média podrobně věnují marginálním kauzám politických oponentů. Ocenil, že jde o dobře odzdrojovaná a ověřitelná tvrzení, a řekl, že teď bude klíčové sledovat, zda policie skutečně odvede svou práci, nebo zda se věci opět zametou pod koberec.

Velký prostor patřil kritice prezidenta Petra Pavla, kterou Havrda vedl s chirurgickou přesností, bez laciných urážek. Odmítl nazývat prezidenta hlupákem, jak to udělal moderátor, a naopak zdůraznil, že jde o člověka, který celý život vydával rozkazy a kompromis v jeho chování prostě nikdy pořádně nenastal. Havrda místo osobních nálepek pojmenoval konkrétní problém: prezident podle něj opakovaně přešlapuje přes ústavu, brzdí legitimní proces obnovy po demokratických volbách a porušil vlastní slib být prezidentem všech. Konkrétní a prakticky uchopitelný byl i jeho návrh, aby parlament zvážil zastavení měsíční apanáže sto tisíc korun pro manželku prezidenta, protože jde podle něj o tradici, nikoliv o ústavní povinnost.

Havrda přitom nešetřil ani takzvané hradní žurnalisty, kterým podle jeho slov Hrad platí za oslavné články, a jako konkrétní příklad zmínil fotografie z Blesku, které prezidenta soustavně staví do zářivého světla. Otevřeně řekl, že takové peníze by měly jít raději do zdravotnictví, aby nemocnice nekrachovaly kvůli podfinancovaným pojišťovnám, a nikoliv na vytváření obrazu na objednávku.

Zajímavý byl i jeho pohled na neziskový sektor. Havrda upozornil, že organizace typu Člověk v tísni hospodaří s rozpočty v řádu miliard korun na platy, přičemž občané často nemají přehled, odkud tyto peníze skutečně pocházejí, ať jde o zahraniční státy nebo nadnárodní instituce. Podle něj by Česko mělo zavést transparentní evidenci zahraničního financování podobnou americkému modelu, protože bez ní nelze vyloučit, že některé neziskovky slouží zájmům jiných než českých občanů, kteří demokraticky zvolili současnou vládu.

Havrda se jako lékař vyjádřil i k větrným elektrárnám, a to z pozice člověka, který má za sebou konkrétní zkušenost z terénu, konferenci v Mikulově i cestu skrz stovky větrníků směrem na Vídeň. Popsal zdravotní rizika spojená s nízkofrekvenčním duněním, na které dlouhodobě upozorňuje jeho kolega, ušní specialista doktor Zlínský, a doplnil vlastní neurologický pohled na to, jak dlouhodobá expozice takovým vlnám může organismus zatěžovat. Nechal zaznít i praktickou výhradu k ekologii celého řešení, tedy že vyřazené kompozitové lopatky se dnes ve velkém vozí z Německa do Česka, protože jejich recyklace nikdo pořádně nedořešil.

Na téma evropské regulace Chat Control byl Havrda věcný a přesný v detailech, které v mediálním zkratkovém podání obvykle chybí. Vysvětlil, jak první, dobrovolná verze nařízení prošla evropským parlamentem díky nízké účasti poslanců v létě, a upozornil, že chystaná druhá verze by narozdíl od té první měla zavést povinnou a trvalou kontrolu komunikace na sociálních sítích, což podle něj představuje zásadní krok od dobrovolného nástroje k plošné digitální kontrole občanů.

K úvaze o možných nástupcích na Hradě přistoupil Havrda se střízlivějším nadhledem než častá mediální hysterie. Připomněl, jak těsný byl v poslední volbě výsledek mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou, a otevřeně přiznal, že představa druhého kola mezi Nerudovou a premiérem Babišem by byla přinejmenším zajímavou zkouškou pro celý politický systém. K Nerudové samotné byl kritický, poukázal na její vystupování v europarlamentu, kde jí podle něj chybí argumenty a nahrazuje je nálepkováním oponentů, což považuje za špatný vzor pro veřejnou debatu. Naopak s uznáním zmínil svou kolegyni z partaje, konkrétně Adrianu Čepižákovou, která se podle něj v době covidových restrikcí zachovala charakterně a hájila lidi, kteří byli tehdy ostrakizováni jen proto, že se nechali očkovat později nebo vůbec.

Rozhovor uzavřel Havrda osobním poděkováním předsedovi Svobodných Liborovi Vondráčkovi, kterého ocenil za to, jak si počíná v parlamentu i v médiích. Podle Havrdy je právě tento klidný, na faktech postavený způsob vystupování cestou, jak dostat českou politiku na vyšší úroveň, a vyjádřil přesvědčení, že díky takovému vedení může strana v příštích volbách získat výrazně větší podporu než dosud. Je to přesně ten typ uznání, které v politice nejvíc váží, tedy ocenění od vlastního kolegy, který ví, o čem mluví

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31