Dnes jsem byl přinucen reagovat na článek týkající se protestů některých „rádoby“ studentů proti školnému na facebooku. Rád bych se totiž od těchto individualit co nejvíce distancoval. Nemluví za všechny studenty a už vůbec nemluví za studenty, kteří studovat chtějí. Pouze lenivý, neodpovědný nebo nemocný člověk si není schopen na školné za rok vydělat. Přičemž ho může morálně omluvit pouze poslední případ. V případě nemoci je samozřejmě možné takovému člověku ke vzdělání pomoci, ale jinak je to na každém z nás.
Ve volbách rozhodly i hlasy studentů o vítězství pravice. Strany, které zvítězily jasně deklarovaly svůj vztah ke školnému. Studenti volili (a dle mého názoru správně), a proto by jim mělo být jasné, jako každému v této zemi, že doba neskutečného utrácení a života na dluh je u konce. Někteří z nás si ale zjevně mysleli, že jich osobně se to dotknout nemůže. Jistěže nemůže, ono se nás to prostě dotknout přímo musí. Za vzdělání se platilo po celou dobu existence lidstva, byla to investice do budoucna. Až v posledním půlstoletí stát navodil dojem, že vzdělání je něco samozřejmého. Něco, na co má každý bezplatně právo. Je ten správný čas uvědomit si opět jeho skutečnou cenu.
Nevidím naprosto žádný důvod, proč by mé vzdělání měl sponzorovat dělník v továrně ze svých daní, když já osobně mu zřejmě nikdy žádný benefit nepřinesu. Proč by tento dělník měl převzít část odpovědnosti za mé studijní výsledky a chování? Jestliže jsem se rozhodl studovat, pak jsem investoval do svého budoucího platu, společenského postavení, uplatnění na trhu práce apd. Bylo to jen mé rozhodnutí, na které již zmiňovaný dělník neměl žádný vliv, přestože mě vlastně také sponzoruje a měl by mít spolurozhodovací právo. Mám ještě bratra a sestru, bratr také studuje VŠ a sestra půjde brzy na střední školu. Pro mé rodiče to s jejich platy rozhodně není lehké, a proto je nepřípustné, aby případné školné platili oni. Platit musíme my sami, ze svých kapes. Individuální odpovědnost by měla být na prvním místě, jenže v současné době očividně není.
Jelikož je vzdělání investicí, platí pro něj stejné zákonitosti jako pro jakoukoli jinou invetistici. Některé se samozřejmě nepodaří, a proto by si každý měl dobře rozmyslet, jestli studovat chce, nebo ne. Pakliže studovat chce, nemělo by mu dělat žádný problém vydělat si na školné, nebo ho později splácet. (má se jednat o odložené školné) Jestliže ale platit školné nechce, nemá zřejmě takový člověk o studium zájem a pak by ho neměl nikdo nutit. Už dnes je nedostatek některých profesí a naopak přetlak na mnohých školách.
Závěrem bych tedy chtěl říci, že lidé, kteří v takovýchto protestech budou pokračovat, si nezaslouží žádný můj obdiv ani respekt, ale jen mé pohrdání. Nejsem jedním z nich a rád bych požádal média, aby pro příště napsala, že jen „někteří“ studenti protestují. „Někteří“ v tomto případě samozřjemě znamená hloupí, líní a nezodpovědní. Z takových lidí totiž vyrostou zpravidla jen flákači a pijavice sociálních dávek. Školství je službou, za kterou se prostě musí platit. A nemělo by zůstat jen u rodičů, nýbrž by každý měl začít sám u sebe. V této souvislosti bych jen rád apeloval na stát, aby povolil uzdu zákoníku práce a umožnil tak ještě větší a průžnější zaměstnávání studentů a brigádníků.
Filip Hendrych je podporovatelem Strany svobodných občanů
