MACHAČ: Pohádka o Smolíčkovi Pacholíčkovi

MACHAČ: Pohádka o Smolíčkovi Pacholíčkovi

Lidovou pohádku o Smolíčkovi Pacholíčkovi zná bezpochyby každý občan České republiky. Určitě si pamatuje jak prochladlé jezinky přemlouvaly Smolíčka Pacholíčka, aby otevřel světničku a mohly si ohřát aspoň jeden prstíček. Smolíček Pacholíček však nedbal varování jelena se zlatými parohy a pootevřel dveře pro jeden prstíček. Po chvíli však byly ve světničce prstíčky dva pak tři až tam byla celá ruka a nakonec jezinky vtrhly do světničky a Smolíčka Pacholíčka se zmocnily a unesly. Nic přitom nepomohl jeho následující pláč. Tento pohádkový děj, vzniklý na základě životních zkušeností lidí mě napadá vždy, když sleduji v časové posloupnosti vývoj reálné politiky Evropské unie, ve které ovšem postavení jezinek zaujímají politici a úředníci Evropské unie a postavení Smolíčka Pacholíčka převážná většina politiků České republiky a značná část našich občanů.

Připomeňme si, jak politici a úředníci Evropské unie, jako jezinky, postupně pronikají do naší světničky. Nelze samozřejmě očekávat, že uvedu všechny skutečností prokazující tuto postupnou agresi, na to není v tomto článku prostor, nicméně uvedu aspoň některé.

Podepsáním Smlouvy o přistoupení k Evropské unii jsme se současně zavázali přijmout i Společnou zemědělskou politiku Evropské unie. V tom okamžiku však do našeho zemědělství a všeho co s ním souvisí vtrhly agresivní jezinky, které ho začaly spravovat k obrazu svému. Jezinky našim občanům přikazují co mohou chovat a pěstovat, kolik toho mohou chovat a pěstovat, na jakém pozemku a jakým způsobem, jakou technologii mohou používat při chovu zvířat a zpracování zemědělských surovin, kdo může, co může a kolik toho může prodat, komu to může prodat, případně do jaké země. Z toho je zřejmé, že občané byli ze své světničky vytlačeni a ztratili své přirozené právo spravovat ve své světničce, tedy ve své zemi, vše co bezprostředně souvisí se zemědělstvím.

 Svou agresi okupující jezinky stále prohlubují a rozšiřují prostřednictvím byrokratického aparátu, tedy závazných legislativních předpisů, jejichž neplnění je jezinkami přísně trestáno. Jen tak pro zajímavost, v období od 1. ledna 2008 do 1. března 2009 bylo ve Sbírce zákonů publikováno celkem 101 nařízení či směrnic Rady ES a Komise ES a nařízení ES a směrnice EP, bezprostředně se dotýkajících Ministerstva zemědělství. V národní legislativě došlo ve stejném období k 76 změnám v právních předpisech, vyvolaných požadavky jezinek. To jen potvrzuje obrovskou agresivitu jezinek a současně ukazuje, jak snadno a rychle se dá přijít o suverénní postavení ve vlastní světničce a stát se nevolníkem ve vlastním domě, a to vše bez fyzického násilí či vojenské okupace.

Postavení nevolníků ve vlastním domě se postupně rozšiřuje i do dalších oblastí společenského života, což lze dokumentovat např. tzv. chemickou směrnicí (REACH) vydanou jezinkami, zákazem výroby žárovek a připravovaným zákazem výroby televizorů a dalších elektrospotřebičů, povinným přimícháváním biopaliv do benzinu a nafty a povinnou výrobou elektřiny technologií solárních panelů.
 
Výrazným aktem průniku jezinek do světničky byl náš vstup do Schengenského prostoru. Tento akt se již nedotkl pouze určité skupiny občanů, ale naprosto všech občanů. Všichni občané přišli nejen o dveře svých světniček, ale rovnou o vstupní dveře do svých domů. Žádná návštěva již nemusí klepat. Vstup do domu je povolen naprosto všem, a to i nepozvaným.

Podobným, avšak daleko výraznějším průnikem jezinek do světničky, dotýkajícím se rovněž života všech občanů ve všech složkách společenského života bylo podepsání Lisabonské smlouvy. O konkrétních důsledcích tohoto aktu bylo již napsáno celkem dost a nepovažuji proto za smysluplné je opakovat.  

V současné době připravují jezinky další razantní vlom do světničky. Jde o povinnost jednotlivých zemí EU předkládat jezinkám k vyjádření návrh státního rozpočtu své země ještě před schválením v národních parlamentech. Jedná se bezpochyby o další krok zvyšující centralizaci moci jezinek a směřující k federaci EU. Po nějakém čase bude následovat krok další, kterým přejde pravomoc národních parlamentů, tedy schvalování Státních rozpočtů na jezinky. O použití cca 80% HDP již nebudou rozhodovat občané, kteří ho svou prací vytvořili, ale jezinky.

V této souvislosti si dovolím připomenout tři úryvky z článku „Barroso „uklidnil“ svět. EU nejde změnit“ uveřejněném v MF DNES dne 26. května letošního roku, které mě zaujaly, ale nepřekvapily – „Evropa se neumí pořádně zreformovat“, „evropské potíže mají hluboké kořeny“ a „Euro je dosud měna, která nemá jednotnou hospodářskou politiku“. Z uvedeného je naprosto zřejmé, jak naivní jsou představy některých našich politiků a občanů, že se jakékoliv úsilí o změnu fungování EU zevnitř, setká s nějakým hmatatelným výsledkem. Výsledek bude naprosto stejný, jako když někteří komunisti usilovali o změnu fungování Komunistické strany a socialistického systému vedení společnosti. Poslední uvedený úryvek pak ukazuje, že hospodářská politika jednotlivých národních států se bude tvořit a schvalovat v Bruselu a lze proto očekávat, že podobně jako je dnes řízeno zemědělství a vše co s ním souvisí Společnou zemědělskou politikou EU, budou společnou hospodářskou politikou postupně řízeny i všechny zbývající složky společenského života.

Závěrem by snad stačilo opakovat větu z úvodu tohoto článku „Nic přitom nepomohl následující pláč Smolíčka Pacholíčka“. Nicméně si neodpustím připomenout, jak se měnil pohled na českou státnost a českou státní ideu významného politika a historika české státnosti Františka Palackého v 19. století. Ten z počátku uváděl, že pokud bychom neměli Rakouska, museli bychom je vytvořit, aby následně, zklamán ze zápasů o státoprávní uspořádání uvnitř monarchie a z politiky vytváření německého Rakouska uvedl : „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“

 Miloslav Machač je členem Strany svobodných občanů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31