Lidovou pohádku o Smolíčkovi Pacholíčkovi zná bezpochyby každý občan České republiky. Určitě si pamatuje jak prochladlé jezinky přemlouvaly Smolíčka Pacholíčka, aby otevřel světničku a mohly si ohřát aspoň jeden prstíček. Smolíček Pacholíček však nedbal varování jelena se zlatými parohy a pootevřel dveře pro jeden prstíček. Po chvíli však byly ve světničce prstíčky dva pak tři až tam byla celá ruka a nakonec jezinky vtrhly do světničky a Smolíčka Pacholíčka se zmocnily a unesly. Nic přitom nepomohl jeho následující pláč. Tento pohádkový děj, vzniklý na základě životních zkušeností lidí mě napadá vždy, když sleduji v časové posloupnosti vývoj reálné politiky Evropské unie, ve které ovšem postavení jezinek zaujímají politici a úředníci Evropské unie a postavení Smolíčka Pacholíčka převážná většina politiků České republiky a značná část našich občanů.
Připomeňme si, jak politici a úředníci Evropské unie, jako jezinky, postupně pronikají do naší světničky. Nelze samozřejmě očekávat, že uvedu všechny skutečností prokazující tuto postupnou agresi, na to není v tomto článku prostor, nicméně uvedu aspoň některé.
Podepsáním Smlouvy o přistoupení k Evropské unii jsme se současně zavázali přijmout i Společnou zemědělskou politiku Evropské unie. V tom okamžiku však do našeho zemědělství a všeho co s ním souvisí vtrhly agresivní jezinky, které ho začaly spravovat k obrazu svému. Jezinky našim občanům přikazují co mohou chovat a pěstovat, kolik toho mohou chovat a pěstovat, na jakém pozemku a jakým způsobem, jakou technologii mohou používat při chovu zvířat a zpracování zemědělských surovin, kdo může, co může a kolik toho může prodat, komu to může prodat, případně do jaké země. Z toho je zřejmé, že občané byli ze své světničky vytlačeni a ztratili své přirozené právo spravovat ve své světničce, tedy ve své zemi, vše co bezprostředně souvisí se zemědělstvím.
Svou agresi okupující jezinky stále prohlubují a rozšiřují prostřednictvím byrokratického aparátu, tedy závazných legislativních předpisů, jejichž neplnění je jezinkami přísně trestáno. Jen tak pro zajímavost, v období od 1. ledna 2008 do 1. března 2009 bylo ve Sbírce zákonů publikováno celkem 101 nařízení či směrnic Rady ES a Komise ES a nařízení ES a směrnice EP, bezprostředně se dotýkajících Ministerstva zemědělství. V národní legislativě došlo ve stejném období k 76 změnám v právních předpisech, vyvolaných požadavky jezinek. To jen potvrzuje obrovskou agresivitu jezinek a současně ukazuje, jak snadno a rychle se dá přijít o suverénní postavení ve vlastní světničce a stát se nevolníkem ve vlastním domě, a to vše bez fyzického násilí či vojenské okupace.
Postavení nevolníků ve vlastním domě se postupně rozšiřuje i do dalších oblastí společenského života, což lze dokumentovat např. tzv. chemickou směrnicí (REACH) vydanou jezinkami, zákazem výroby žárovek a připravovaným zákazem výroby televizorů a dalších elektrospotřebičů, povinným přimícháváním biopaliv do benzinu a nafty a povinnou výrobou elektřiny technologií solárních panelů.
Výrazným aktem průniku jezinek do světničky byl náš vstup do Schengenského prostoru. Tento akt se již nedotkl pouze určité skupiny občanů, ale naprosto všech občanů. Všichni občané přišli nejen o dveře svých světniček, ale rovnou o vstupní dveře do svých domů. Žádná návštěva již nemusí klepat. Vstup do domu je povolen naprosto všem, a to i nepozvaným.
Podobným, avšak daleko výraznějším průnikem jezinek do světničky, dotýkajícím se rovněž života všech občanů ve všech složkách společenského života bylo podepsání Lisabonské smlouvy. O konkrétních důsledcích tohoto aktu bylo již napsáno celkem dost a nepovažuji proto za smysluplné je opakovat.
V současné době připravují jezinky další razantní vlom do světničky. Jde o povinnost jednotlivých zemí EU předkládat jezinkám k vyjádření návrh státního rozpočtu své země ještě před schválením v národních parlamentech. Jedná se bezpochyby o další krok zvyšující centralizaci moci jezinek a směřující k federaci EU. Po nějakém čase bude následovat krok další, kterým přejde pravomoc národních parlamentů, tedy schvalování Státních rozpočtů na jezinky. O použití cca 80% HDP již nebudou rozhodovat občané, kteří ho svou prací vytvořili, ale jezinky.
V této souvislosti si dovolím připomenout tři úryvky z článku „Barroso „uklidnil“ svět. EU nejde změnit“ uveřejněném v MF DNES dne 26. května letošního roku, které mě zaujaly, ale nepřekvapily – „Evropa se neumí pořádně zreformovat“, „evropské potíže mají hluboké kořeny“ a „Euro je dosud měna, která nemá jednotnou hospodářskou politiku“. Z uvedeného je naprosto zřejmé, jak naivní jsou představy některých našich politiků a občanů, že se jakékoliv úsilí o změnu fungování EU zevnitř, setká s nějakým hmatatelným výsledkem. Výsledek bude naprosto stejný, jako když někteří komunisti usilovali o změnu fungování Komunistické strany a socialistického systému vedení společnosti. Poslední uvedený úryvek pak ukazuje, že hospodářská politika jednotlivých národních států se bude tvořit a schvalovat v Bruselu a lze proto očekávat, že podobně jako je dnes řízeno zemědělství a vše co s ním souvisí Společnou zemědělskou politikou EU, budou společnou hospodářskou politikou postupně řízeny i všechny zbývající složky společenského života.
Závěrem by snad stačilo opakovat větu z úvodu tohoto článku „Nic přitom nepomohl následující pláč Smolíčka Pacholíčka“. Nicméně si neodpustím připomenout, jak se měnil pohled na českou státnost a českou státní ideu významného politika a historika české státnosti Františka Palackého v 19. století. Ten z počátku uváděl, že pokud bychom neměli Rakouska, museli bychom je vytvořit, aby následně, zklamán ze zápasů o státoprávní uspořádání uvnitř monarchie a z politiky vytváření německého Rakouska uvedl : „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“
Miloslav Machač je členem Strany svobodných občanů
