MACHAČ: Pohádka o Smolíčkovi Pacholíčkovi

MACHAČ: Pohádka o Smolíčkovi Pacholíčkovi

Lidovou pohádku o Smolíčkovi Pacholíčkovi zná bezpochyby každý občan České republiky. Určitě si pamatuje jak prochladlé jezinky přemlouvaly Smolíčka Pacholíčka, aby otevřel světničku a mohly si ohřát aspoň jeden prstíček. Smolíček Pacholíček však nedbal varování jelena se zlatými parohy a pootevřel dveře pro jeden prstíček. Po chvíli však byly ve světničce prstíčky dva pak tři až tam byla celá ruka a nakonec jezinky vtrhly do světničky a Smolíčka Pacholíčka se zmocnily a unesly. Nic přitom nepomohl jeho následující pláč. Tento pohádkový děj, vzniklý na základě životních zkušeností lidí mě napadá vždy, když sleduji v časové posloupnosti vývoj reálné politiky Evropské unie, ve které ovšem postavení jezinek zaujímají politici a úředníci Evropské unie a postavení Smolíčka Pacholíčka převážná většina politiků České republiky a značná část našich občanů.

Připomeňme si, jak politici a úředníci Evropské unie, jako jezinky, postupně pronikají do naší světničky. Nelze samozřejmě očekávat, že uvedu všechny skutečností prokazující tuto postupnou agresi, na to není v tomto článku prostor, nicméně uvedu aspoň některé.

Podepsáním Smlouvy o přistoupení k Evropské unii jsme se současně zavázali přijmout i Společnou zemědělskou politiku Evropské unie. V tom okamžiku však do našeho zemědělství a všeho co s ním souvisí vtrhly agresivní jezinky, které ho začaly spravovat k obrazu svému. Jezinky našim občanům přikazují co mohou chovat a pěstovat, kolik toho mohou chovat a pěstovat, na jakém pozemku a jakým způsobem, jakou technologii mohou používat při chovu zvířat a zpracování zemědělských surovin, kdo může, co může a kolik toho může prodat, komu to může prodat, případně do jaké země. Z toho je zřejmé, že občané byli ze své světničky vytlačeni a ztratili své přirozené právo spravovat ve své světničce, tedy ve své zemi, vše co bezprostředně souvisí se zemědělstvím.

 Svou agresi okupující jezinky stále prohlubují a rozšiřují prostřednictvím byrokratického aparátu, tedy závazných legislativních předpisů, jejichž neplnění je jezinkami přísně trestáno. Jen tak pro zajímavost, v období od 1. ledna 2008 do 1. března 2009 bylo ve Sbírce zákonů publikováno celkem 101 nařízení či směrnic Rady ES a Komise ES a nařízení ES a směrnice EP, bezprostředně se dotýkajících Ministerstva zemědělství. V národní legislativě došlo ve stejném období k 76 změnám v právních předpisech, vyvolaných požadavky jezinek. To jen potvrzuje obrovskou agresivitu jezinek a současně ukazuje, jak snadno a rychle se dá přijít o suverénní postavení ve vlastní světničce a stát se nevolníkem ve vlastním domě, a to vše bez fyzického násilí či vojenské okupace.

Postavení nevolníků ve vlastním domě se postupně rozšiřuje i do dalších oblastí společenského života, což lze dokumentovat např. tzv. chemickou směrnicí (REACH) vydanou jezinkami, zákazem výroby žárovek a připravovaným zákazem výroby televizorů a dalších elektrospotřebičů, povinným přimícháváním biopaliv do benzinu a nafty a povinnou výrobou elektřiny technologií solárních panelů.
 
Výrazným aktem průniku jezinek do světničky byl náš vstup do Schengenského prostoru. Tento akt se již nedotkl pouze určité skupiny občanů, ale naprosto všech občanů. Všichni občané přišli nejen o dveře svých světniček, ale rovnou o vstupní dveře do svých domů. Žádná návštěva již nemusí klepat. Vstup do domu je povolen naprosto všem, a to i nepozvaným.

Podobným, avšak daleko výraznějším průnikem jezinek do světničky, dotýkajícím se rovněž života všech občanů ve všech složkách společenského života bylo podepsání Lisabonské smlouvy. O konkrétních důsledcích tohoto aktu bylo již napsáno celkem dost a nepovažuji proto za smysluplné je opakovat.  

V současné době připravují jezinky další razantní vlom do světničky. Jde o povinnost jednotlivých zemí EU předkládat jezinkám k vyjádření návrh státního rozpočtu své země ještě před schválením v národních parlamentech. Jedná se bezpochyby o další krok zvyšující centralizaci moci jezinek a směřující k federaci EU. Po nějakém čase bude následovat krok další, kterým přejde pravomoc národních parlamentů, tedy schvalování Státních rozpočtů na jezinky. O použití cca 80% HDP již nebudou rozhodovat občané, kteří ho svou prací vytvořili, ale jezinky.

V této souvislosti si dovolím připomenout tři úryvky z článku „Barroso „uklidnil“ svět. EU nejde změnit“ uveřejněném v MF DNES dne 26. května letošního roku, které mě zaujaly, ale nepřekvapily – „Evropa se neumí pořádně zreformovat“, „evropské potíže mají hluboké kořeny“ a „Euro je dosud měna, která nemá jednotnou hospodářskou politiku“. Z uvedeného je naprosto zřejmé, jak naivní jsou představy některých našich politiků a občanů, že se jakékoliv úsilí o změnu fungování EU zevnitř, setká s nějakým hmatatelným výsledkem. Výsledek bude naprosto stejný, jako když někteří komunisti usilovali o změnu fungování Komunistické strany a socialistického systému vedení společnosti. Poslední uvedený úryvek pak ukazuje, že hospodářská politika jednotlivých národních států se bude tvořit a schvalovat v Bruselu a lze proto očekávat, že podobně jako je dnes řízeno zemědělství a vše co s ním souvisí Společnou zemědělskou politikou EU, budou společnou hospodářskou politikou postupně řízeny i všechny zbývající složky společenského života.

Závěrem by snad stačilo opakovat větu z úvodu tohoto článku „Nic přitom nepomohl následující pláč Smolíčka Pacholíčka“. Nicméně si neodpustím připomenout, jak se měnil pohled na českou státnost a českou státní ideu významného politika a historika české státnosti Františka Palackého v 19. století. Ten z počátku uváděl, že pokud bychom neměli Rakouska, museli bychom je vytvořit, aby následně, zklamán ze zápasů o státoprávní uspořádání uvnitř monarchie a z politiky vytváření německého Rakouska uvedl : „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“

 Miloslav Machač je členem Strany svobodných občanů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Interview ČT24 s moderátorem Danielem Takáčem mělo být zpovědí k projevu prezidenta Petra Pavla na valném shromáždění OSN, ve skutečnosti se ale proměnilo ve čtvrthodinový výslech, v němž moderátor opakovaně tlačil hosta k jednoslovným odpovědím. Libor Vondráček, předseda Svobodných a místopředseda sněmovního výboru pro evropské záležitosti, se do této hry nenechal vtáhnout. Na otázky odpovídal klidně, s právnickou přesností a s argumenty, které se v televizních debatách o bezpečnosti objevují jen zřídka.

Hned na úvod bez vytáčení potvrdil, že agresivita jakékoliv velmoci, včetně Ruska, je hrozbou pro bezpečnost, a to zejména pro menší státy, které velmocemi nejsou. Zároveň ale upozornil na věc, kterou si mnozí diváci jistě uvědomují také: v projevech světových lídrů zaznívá slovo válka mnohem častěji než slovo mír. Vondráček připomněl, že všechny války, včetně těch světových, nakonec skončily u jednacího stolu, a proto je potřeba o mír aktivně usilovat, nikoli neustále vyvolávat dojem, že České republice bezprostředně hrozí válka. To podle něj není pravda a strašení veřejnosti nikomu nepomáhá.

Když se ho moderátor zeptal, čím k ukončení války přispěl on sám, odpověděl věcně a bez nafukování vlastní role. Zahraniční politiku podle ústavy vede ministerstvo zahraničí a nejvyšší ústavní představitelé, poslanec na to mandát nemá. Jeho příspěvkem je snaha neeskalovat situaci, a to i ve veřejné komunikaci. Připomněl bývalou ministryni obrany Janu Černochovou, která po dopadu rakety na polské území začala na sociálních sítích psát téměř o třetí světové válce, a doporučil učit se spíše od rakouské diplomacie. Bezpečnost podle něj není soutěž o to, kdo se vyjádří první a bombastičtěji. Platí staré pravidlo: dvakrát měřit, jednou řezat.

K roli Číny, kterou prezident Pavel vyzval k pomoci s ukončením války, zaujal Vondráček střízlivý postoj. Přiznal, že konkrétní výsledky čínské snahy nevidí, ale dodal podstatnou věc: konkrétní výsledky nevidíme u nikoho, jediné, kdo o mírových jednáních alespoň otevřeně mluví, jsou Spojené státy. Možnou čínskou strategii viděl v tom, že nedodává zbraně žádné ze stran, a tím konflikt neeskaluje. K prezidentově větě, že čím je země mocnější, tím větší nese odpovědnost, doplnil přesnou právní logiku: odpovědnost nese v první řadě ten, kdo jedná. Za překročení ukrajinských hranic odpovídá Rusko, stejně jako za invazi do Iráku v roce 2003 bez mandátu Rady bezpečnosti odpovídala vláda Spojených států. Jde o konzistentní měřítko, které neuhýbá podle toho, o koho se jedná.

Tuto nestrannost prokázal i u Donalda Trumpa. Přestože přiznal, že s mnoha jeho větami souhlasí, výrok o tom, že někdo může někoho poslat do pekla, označil za špatný slovník, který na půdu OSN nepatří. K reformě OSN pak nabídl jasnou vizi: organizace vznikla po druhé světové válce proto, aby pečovala o mír, a to má zůstat jejím hlavním úkolem. Nemá rozšiřovat pravomoci o pandemické úmluvy WHO ani prosazovat zelené ideologie. Zároveň ale Vondráček realisticky upozornil, že větším ohrožením pro každodenní život Čechů je dnes centralismus Evropské unie, který má nad naším životem mnohem větší moc než OSN.

U otázky, zda zrušit právo veta stálých členů Rady bezpečnosti, ukázal, že uvažuje o krok dál. Formálně by šlo o škrtnutí pár slov, jak namítal moderátor, jenže prakticky by to mohlo vést k tomu, že Čína a navázané země BRICS z OSN odejdou a velmoci přestanou spolu mluvit úplně. OSN má cenu právě jako místo, kde se politici mohou setkávat, aniž by je někdo a priori z něčeho obviňoval. V této souvislosti připomněl pokrytectví kolem cest do Číny: zatímco Ursula von der Leyenová tam za posledních deset let byla asi pětkrát, česká delegace vyvolala doma poprask.

K NATO se Vondráček vyjádřil zcela jednoznačně. Pro něj je důležité, aby platily články čtyři a pět Severoatlantické smlouvy, a na přímou otázku odpověděl, že je připraven hlasovat pro vyslání českých vojáků na pomoc spojenci, pokud bude zjevné, že probíhá otevřený válečný konflikt. Kdyby někdo zaútočil na nás, také očekáváme, že nám spojenci přijdou na pomoc. Zároveň ale rozlišil skutečnou obranu od zneužívání článku pět a připomněl Afghánistán, kde čeští vojáci přišli o život, a dnešní režim tam rozhodně není lepší než ten předchozí. Jde o poučení z historie, nikoli o zpochybňování aliance.

Profesionalitu prokázal i ve chvíli, kdy mu moderátor předložil výrok slovenského premiéra Roberta Fica, že nechce, aby se Slovensko stalo součástí vojenského konfliktu kvůli nějakému článku pět. Místo aby se nechal vtáhnout do komentování citátu vytrženého z kontextu, Vondráček férově uvedl, že výrok neslyšel a nezná jeho kontext ani tón. Přesto dodal, že on sám by na Ficově místě volil jiná slova. Taková odpověď není vytáčením, ale projevem odpovědnosti politika, který nechce hodnotit cizí slova, dokud si je sám neověří.

Nejostřejší část rozhovoru se týkala hybridní války a důvěry v tajné služby. Vondráček uvedl, že Rusko vede hybridní válku proti NATO, což se dotýká i Česka, a že nejlepší obranou je pravdivá komunikace vlády. Na naléhání, zda bere za fakt vše, co řeknou tajné služby, odpověděl jako právník: nečiní tak automaticky a pro označení něčeho za fakt uplatňuje podobně přísná kritéria jako trestní řízení. Jako příklad uvedl útok na Nord Stream, kde se to, co se zpočátku prezentovalo přesvědčivě jako fakt, po letech vyšetřování ukázalo jinak. Připomněl, že pachatele lze stíhat i v nepřítomnosti, jak se to děje u válečných zločinců, a pokud jsou u Vrbětic jmenováni konkrétní lidé, mělo by to vést k soudnímu řízení, stejně jako tomu bylo po 11. září. Nejde o nedůvěru ke státu, ale o požadavek na právní stát.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31