Ester Kaplánková: Sexistické prasátečko, aneb norské fondy nejsou sexy

Ester Kaplánková: Sexistické prasátečko, aneb norské fondy nejsou sexy

„Celý projekt Sexistického prasátečka je financován z norských fondů. Z něčích daní. Z peněz lidí, kteří každý den musí vydělávat na svoji obživu,“ říká Ester Kaplánková.

Před časem jsem natočila klip, ve kterém jsem chtěla poukázat na to, jak nás stát doslova odírá na daních. Abych tuto skutečnost ukázala názorně, neváhala jsem se svléknout – ne úplně do naha, ale přesto svléknout (na poslední chvíli mě před svléknutím zachránila vlajka mé politické strany). Doufala jsem, že pokud v nadsázce ukážu málem holé pozadí, pochopí diváci, že přesně s tímto holým pozadím skončíme dříve či později všichni, pokud vláda svoji daňovou politiku nepřehodnotí. Myslím, že toto sdělení je z videa docela dobře patrné. Našel se však člověk, který ji nepochopil, a tím je jakýsi pan Miloslav Dostál, jenž mě nominoval na cenu v Sexistickém prasátečku.

Přiznám se, že nevím, co je na mém videu sexistického. Označení „sexismus“ má zřejmě souvislost s tím, že dnes žijeme v době, kdy se všemu dává koncovka „ismus“ a kdy jsme zvyklí tyto termíny jen tak bez rozmyslu vypouštět do vzduchu, jako balónky s heliem.

V podstatě jediné, co na celé věci mohu ocenit je, že se autoři pokusili alespoň o vtip, když ve zdůvodnění nominace napsali, že „Problém je znázorněn na ženském těle, které je ke konci nahé. Ženina důstojnost je tu podkopána a žena je tímto videem zesměšněna. Dochází k sexuální objektifikaci.“ Humorné je, že Nesehnutí považuje za nedůstojné a zesměšňující, že se žena ve snaze upozornit na opravdu vysoké daně, svlékne. V Nesehnutí se ohánějí právy žen, ač jejich práva sami (nebo spíše samy) vůbec nerespektují. Nechtějí respektovat fakt, že takto mohou jednat dospělé, svéprávné ženy zcela dobrovolně. Nerespektují, že jsem chtěla upozornit na vysoké daně a moji práci ponižují tím, že mě obviňují ze „sexuální objektifikace“. Slyšeli v Nesehnutí někdy o hnutí FEMEN? Např. ukrajinský HAS FEMEN protestoval v době Janukovyčovy vlády proti omezováním demokratických svobod a svobody tisku. A ano, aktivistky byly nahé. A byly nahé dobrovolně. Ochránkyně zvířat, kterým vadí chov zvířat na kožichy, využívají velice často naprosto stejný způsob.  Kdykoliv se žena demonstrativně svlékne za jakýmkoliv účelem, je to její svobodná volba.  A je to tak správně. V zemi, kde stát bere občanům polovinu jejich příjmů a Den daňové svobody připadá na 22. 6., je potřeba na tento fakt upozorňovat každý den, celý den, jakýmkoliv způsobem. Udělala bych to znovu. Jen bych to udělala trochu jinak.  Protože v Nesehnutí mají pocit, že „Žena je v upoutávce využita bez jakékoliv spojitosti s problémem, na který se ve videu upozorňuje.“ Závěr by byl, aby si lidé dali pozor, že vlivem vysokých daní jim také příští rok může zůstat holá zadní část těla, aby i v Nesehnutí pochopili, že spojitost to má. Hájila jsem svoje práva, lidská práva, ženská práva. Právo na důstojný život a možnost nakládat se svými penězi, dle svého uvážení.

V Norsku je Den daňové svobody ještě o pár dní později než v České republice. V Nesehnutí jim jistě nevadí, že někde existují lidé, kteří na takovou anketu musejí pracovat. Parazitovat na daňových poplatnících přijímáním nesmyslných grantů na kritiku práce někoho jiného je zase jejich způsob obživy. Nevadí jim, že na straně jedné Norové posílají do České republiky peníze na kampaň na podporu proti rasismu a násilí z nenávisti a při tom jsou schopni odebrat Indům děti, protože jejich děti s nimi spí v posteli a jedí rukama na zemi, což je pro indickou kulturu běžné. Nesehnutí se neštítí peněz ze státního rozpočtu země s rozvinutou sociální politikou, která svým občanům bere skoro 60 % peněz na daních a rozděluje je do nesmyslných projektů jako „Dejme šanci ženám“.

Co ženám skutečně ubližuje, jsou vysoké daně, vybírané za účelem sociálních projektů a sociálních dávek, protože jsou placeny z jejich daní, z jejich peněz. A pokud stát nebude občany, tedy i ženy, okrádat o 50 % příjmu, nebudou ženy závislé na sociálních dávkách, nebudou závislé na partnerovi. Když stát nebude ženy ochraňovat u zaměstnavatele hlídáním pracovního místa po dobu 3 let, nebude se bát je někdo zaměstnat, nebudou potřebovat, aby jim pomáhal stát, norské fondy a projekty jako „Dejme šanci ženám“.

Pokud jde, ale o mě, kdybych byla Norka a tato anketa mě mělo stát byť jen jedinou hodinu práce, jedinou hodinu mého času, chtěla bych s ní naložit, jak já uznám za vhodné. Byla bych se svým synem nebo bych mu třeba koupila malý bagr nebo pár jízd v dětském vláčku, ale rozhodně bych nechtěla, aby můj čas a moje peníze šly na nesmyslnou anketu. V Nesehnutí jistě vědí, co věděl již Vespasianus, když zdanil využívání veřejných záchodků, peníze nesmrdí.

Na závěr mi dovolte několik řečnických otázek: K čemu je dobré takové ceny, jako Sexistické prasátečko, vůbec vyhlašovat? A k čemu je dobré je navíc ještě financovat z dotací, tedy veřejných peněz a je jedno, jaké země? Pochopila bych, kdyby byly financované z peněz soukromých, jako je tomu v případě dalších podobných anket, které hodnotí televizní a jiné reklamy. Ale k čemu je dobré za peníze daňových poplatníků vyhlašovat, že nějaká reklama (nebo počínání) jsou sexistické a že některé jsou sexistické více, než jiné? Je vůbec možné, že si z něčeho takového udělá někdo, v tomto případě jakési Nesehnutí, své živobytí? Právě kvůli takovým zbytečným projektům, které hradíme z našich daní, musíme ty daně platit tak vysoké. Právě kvůli takovým lidem jako tyto ženy z Nesehnutí jsem se obnažila a víte co? Klidně bych to udělala znovu!

Ester Kaplánková
místopředsedkyně pražského sdružení Strany svobodných občanů

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31