Stanovský: Covid? Jde to i jinak

Stanovský: Covid? Jde to i jinak

Na úvod musím říct, že sám nepatřím mezi horlivé zastánce vládních opatření. Je to z nejrůznějších důvodů, ale především proto, že v nich nevidím smysluplnost, velmi často se míjejí účinkem, ba jsou vysloveně kontraproduktivní.

Přesně podle hesla – mysleli jsme to dobře, dopadlo to jako vždycky. A mysleli jste to skutečně dobře? No, raději pojďme předpokládat, že ano.


Je třeba říct, že jednotlivá vládní nařízení jsou vydávána zcela chaoticky, nepředvídatelně a dost často jsou zmatečná. Vzpomeňme si z minulých dnů na to, jestli hospody mohly nebo nemohly čepovat pivo – napřed do PET lahví domů, pak dokonce na pití doma. Nebo že musí zavřít ve 20 hodin, ale obchody jsou otevřeny do 22 hodiny. O nápoji sebou (například kafe do kelímku) se raději ani zmiňovat nebudu. Nebo to, že donedávna museli být mnohé malé obchody uzavřeny, ale stejný sortiment se prodával v supermarketech. Restaurace, hotely, penziony byly uzavřeny, na chvilku je vláda povolila otevřít a už zase vyhrožuje uzavřením. A kompenzace? Polovina nájmu (se značnou byrokratickou zátěží) a příspěvek na mzdy. Zbytek ber, kde ber.


To je doslova likvidační pro tyto malé provozy. Lidi se dostávají do zoufalých situací a sami začínají dělat zoufalé činy. Proto se množí otevřené hospody i přes zákaz. Je třeba si uvědomit, že vláda těmito chaotickými a likvidačními nařízeními nemá absolutně žádnou důvěru. Místo, aby slušně žádala, vyhrožuje, místo, aby pomáhala, likviduje, místo aby vysvětlovala, zpřísňuje represe. A přitom stačí dle mého celkem málo.
Nechte lidi svobodně dýchat, dejte jim možnost se uživit, požádejte je, aby byli obezřetní a opatrní a dodržovali hygienická opatření. Není důvodu, proč by to nezvládly i malé obchody, když to zvládnou velké markety. Není důvod, proč by to nezvládly hospody a restaurace. Omezte třeba počet lidí ve vnitřních prostorách, ty restaurace to zvládnou, obchody také, ale nechte je vykonávat svou činnost. I ty případné kompenzace vyjdou nakonec pro stát podstatně levněji. Například srovnáním tržeb za prosinec 2019 a 2020 dojdu k tomu, že obchod nebo restaurace dosáhne na 60% tržeb z roku 2019 a mohu dorovnat pouhých 20% do stropu 80% loňských tržeb.
Neomezujte otevírací dobu, když ji omezíte, lidi se vám nahrnou do obchodů v menším časovém rozpětí a bude jich tam mnohonásobně více najednou než když se budou moci v čase rozprostřít. Když vezmu příklad – vláda nyní uvažuje o zavedení 4. stupně PES. Nikdo netuší, jestli to postihne opět i ty malé obchody nebo ne. Kdo tedy ještě něco shání, bude se snažit nakoupit ještě před jejich případným uzavřením. Nebo restaurace – číslo R začalo stoupat už 3 dny před jejich otevřením. Jaký je teda důvod jejich uzavření? Kde jsou nějaká čísla, že restaurace jsou tím prostředím, které značnou měrou přispívá k šíření Covidu? Nic takového neexistuje, respektive nám nebylo předloženo. To vše jsou kroky, které absolutně nemají šanci vzbudit důvěru ve vládní kroky a nařízení. Nedivím se. A spoustě lidí dochází trpělivost, nedivím se.

Vezměme si praktický příklad z Ostravy z obchodního centra Karolina, jak jej popsal na svém Facebooku Pavel Drobil. Protože lidé netuší, co vláda nařídí zítra, odpoledne, pozítří, Karolina se hezky přeplnila. Před prodejnami byly řady namačkaných lidí čekajících na košík (téměř žádný rozestup) a nádherně se promořují, zatímco v prodejnách se plouží pár jednotlivců a užívá si svých 15m. To je přesný obraz výsledku vládních nařízení. A mohou za to ti, co taková nařízení vydali, ne ti, kteří jsou v těch frontách.

Řešení? Tak například – Vážení občané, jsme delší dobu ve velkém problému. Korona virus se nám stále nedaří dostat pod kontrolu a neustále se šíří naší populací. Musíme být všichni velmi obezřetní a opatrní, abychom tuto pandemii byly schopni naším zdravotnictvím zvládnout a abychom neohrozili ohrožené spoluobčany, tedy starší občany a nemocné. Vláda proto rozhodla pravidelně dodávat ohroženým skupinám obyvatel zdarma respirátory a dezinfekce a Vás všechny snažně prosíme o dodržování hygienických standardů a rozestupů. Využívejte více bezkontaktního způsobu plateb, omezte shromažďování osob atd. Jsme v tom všichni spolu, věřím, že to zvládneme. Děkuji.

Nebylo by to lepší?

Vítězslav Stanovský

člen Republikového výboru

Zdroj: https://stanovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=762366

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

V pořadu Echo Prime Time se Libor Vondráček a Jiří Pospíšil střetli nad tím, zda má prezident Petr Pavel jet na červencový summit NATO, a zejména nad tím, jaká má být jeho role vůči vládě. Vondráček působil jako ten, kdo má na roli prezidenta jasný pohled: prezident má podle něj respektovat, že zahraniční a obrannou politiku nese primárně vláda, a nemá do ní vstupovat způsobem, který by působil jako paralelní hlas. Zároveň ale jeho vystoupení nevyznělo jen konfrontačně — spíš jako snaha dovést spor k jasnému pravidlu, které by podobné situace do budoucna nevyvolávaly.

Spor o NATO

Debata se od začátku točila kolem otázky, zda byla prezidentova účast na jednání vlády nutná, nebo spíš symbolická. Jiří Pospíšil ji interpretoval jako gesto smíření a snahu spor uklidnit, zatímco Vondráček tvrdil, že prezident na jednání nebyl potřebný, protože vláda si o účasti na summitu může a má rozhodnout sama. Podle Vondráčka navíc prezident už dříve veřejně naznačil, že by nebyl schopen hájit pozici nové vlády, což podle něj zpochybňuje smysl jeho aktivní účasti na summitu.

Vondráček se opíral o logiku rozdělení rolí: prezident je sice vrchním velitelem ozbrojených sil a má důležitou ústavní roli, ale není to podle něj důvod, aby se přirozeně přesouval do oblasti, kde za politickou odpovědnost nese hlavní díl vláda a obhajoval tím koaliční postoj, ale zároveň hledá oporu v systematičtějším výkladu ústavy. Právě v tom byl jeho výkon přesvědčivý nehrál na emoce, spíš se snažil ukázat, že spor není o osobní antipatii, ale o to, kdo za co v ústavním systému odpovídá.

Prezident a Ústava

Silnou část pořadu tvořila i širší debata o výkladu Ústavy. Pospíšil připomínal, že prezident Pavel podle něj ústavu ohýbá méně než jeho předchůdci, zatímco Vondráček trval na tom, že právě současné napětí ukazuje potřebu pravidla zpřesnit. V jeho pojetí není důležité jen to, co si kdo myslí, ale co by mělo být napsáno tak jasně, aby nevznikaly opakované spory o to, zda prezident musí, nebo nemusí jednat podle návrhu premiéra.

Vondráček opakovaně říkal, že by se mu líbilo, kdyby kompetenční žaloba vše vyjasnila, a když už by se ukázalo, že ústava není dostatečně jednoznačná, měla by se změnit. Nešlo přitom o boj za jednorázový politický efekt, ale o snahu nastavit systém, v němž bude jasné, kde končí pravomoc prezidenta a začíná odpovědnost vlády. V této části vystoupení působil nejvíc jako ústavně orientovaný politik, který se snaží do ostrého politického sporu vložit technicky přesnější rámec.

Mandát a odpovědnost

Zajímavý moment nastal ve chvíli, kdy se rozhovor stočil k tomu, zda by prezident mohl na summitu NATO vystupovat jinak než vláda, ale přitom tvrdit, že respektuje její mandát. Vondráček to zpochybnil. Připomněl, že prezident už dříve veřejně formuloval vlastní postoje k obraně a výdajům na armádu, a proto se obává, že by na summitu nešlo jen o formální zastupování státu, ale o samostatnou politickou linku.

Na rozdíl od Pospíšila, který zdůrazňoval diplomatický význam jednotného hlasu, Vondráček argumentoval tím, že pokud by prezident chtěl opravdu ctít mandát vlády, nemusel by se summitu účastnit vůbec, nebo by do něj vstupoval jiným způsobem. Tím se snažil obhájit názor, že nejde o nedůvěru k hlavě státu jako takové, ale o racionální snahu vyhnout se situaci, v níž by Česká republika navenek vysílala dvojí signál. Tady byl jeho výkon nejsilnější: byl jasný, věcný a opíral se o konzistentní princip, ne o momentální politický zájem.

Napětí mezi Hradem a vládou

Do debaty se neustále vracela také otázka, proč se vztah prezidenta a vlády dostal do tak napjaté podoby. Vondráček za hlavní příčinu označil spor kolem Filipa Turka a prezidentovu předchozí kritiku jeho nominace. Podle něj právě tato kauza odstartovala řetězec veřejných výroků, které vztahy dále poškozují, a proto je podle něj těžké čekat rychlé zklidnění.

Přestože to bylo podáno poměrně ostře, nepůsobil Vondráček jako někdo, kdo chce krizi jen přiživovat. Spíš naznačoval, že dokud nepadne jasné vysvětlení a dokud se nevyjasní hranice kompetencí, bude se podobné napětí vracet. Jiří Pospíšil to označoval za nedůstojné a zbytečné, ale Vondráček reagoval tím, že veřejný spor je jen důsledkem hlubší nejasnosti ústavy. V tom spočívala jeho největší síla v debatě: uměl politický konflikt převést do srozumitelnějšího rámce, aniž by se z něj snažil udělat osobní válku.

Celkové vyznění

Celkově Vondráček v pořadu vyzněl dobře, protože dokázal spojit jasný postoj s věcným vysvětlováním. Nebyl to výkon, který by stavěl na velkých gestech nebo silných emocích, ale spíš na argumentu, že stát má mít srozumitelná pravidla a že jejich nejasnost plodí zbytečné konflikty. V souboji s Jiřím Pospíšilem nepůsobil jako někdo, kdo by jen opakoval koaliční rétoriku, ale jako politik, který má vlastní čitelný výklad situace.

Zároveň však zůstalo zřetelné, že spor o prezidenta, NATO a kompetence není jen technická debata. Je to i střet stylů, kde jedna strana zdůrazňuje diplomatický klid a symbolickou důstojnost, zatímco druhá volá po tvrdším oddělení rolí a přesnějším ústavním vymezení. Vondráček v tomhle střetu obstál, protože působil jako někdo, kdo neuhýbá, ale zároveň se nesnaží z konfliktu dělat divadlo.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31