V souvislosti se senátní kandidaturou MUDr. Jaroslava Mitlenera vznikla na webu Svobodných debata ohledně kandidátova návrhu iniciovat potrestání České strany sociálně demokratické za dlouhodobou podporu nyní vazebně stíhaného bývalého hejtmana Středočeského kraje a místopředsedy ČSSD MUDr. Davida Ratha. Vyjadřovaný nesouhlas se stanoviskem dr. Mitlenera byl veden obavou, že by trestní stíhání politické strany bylo uplatněním principu kolektivní viny.
V dané věci jde o téma, jež se týká zákona o trestní odpovědnosti právnických osob č. 418/ 2011 Sb. z 27. října 2011, jenž vstoupil v platnost 1. ledna 2012. Daný typ zákona byl původně běžný pro anglo-americkou právní kulturu (ve Velké Británii od r. 1842), ale nyní se s takovými zákony můžeme setkat i v kontinentálním prostoru Evropy.
Kritika zákona poukazuje na jeho dopad na nezainteresované subjekty, a zde se vyskytuje názor, že je vlastně variantou uplatnění principu kolektivní odpovědnosti., resp. viny, např. u drobných akcionářů či zániku pracovního poměru zaměstnanců takovým zákonem postižené firmy. Obdobně argumentoval i prezident republiky, když zákon v r. 2011 odmítl podepsat. Zákon podle něj popírá vazbu mezi pachatelem a trestem a je alibismem v případě neschopnosti odhalit pachatele trestného činu. Je tak v rozporu s uznáním individuální schopností, a tak odpovědností občanů.
Prezidentovy kritické výtky mají opodstatnění. Rozhodující pro daný problém nepochybně bude způsob uplatňování, resp. výkladu zákona soudem v jednotlivých případech. A právě zde by se možná trestní odpovědnost ČSSD za činnost Davida Ratha mohla stát precedentem. V případě podání takového trestního oznámení a následné žaloby by klíčovou roli měla sehrát vyšetřováním zjištěná a soudem uznaná fakta.
Vzhledem k u nás velmi závažnému problému zákonnosti způsobu získávání peněz pro politické strany a pravděpodobnému zapojení významných stranických struktur do takové činnosti by například mohlo jít o následující trestné činy: legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti, nadržování a účast na organizované trestné skupině.
V případě soudního prokázání viny politické strany by v úvahu mohly připadat tresty zrušení právnické osoby, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty a zákaz činnosti.
Politický život České republiky se do značné míry odehrává v prostředí politických stran. To ale nemůže znamenat, že politické strany existují mimo trestní postižitelnost zákonem. Nyní se všeobecně uznává, že Komunistická strana Československa byla zločineckou organizací. Stalo se tak i proto, že se postavila nad zákon, a dokonce své nedotknutelné diktátorské postavení po čase začlenila jako článek ústavy.
Individuální občanská svoboda a s ní spjatá odpovědnost jsou smyslem existence a základem ústavně demokratického státu. Možnost přeměny politických stran do uskupení prolnutého trestnou činností není v ústavně demokratických podmínkách vyloučena, a proto by měla být zákonným způsobem postižitelná. Jedině soud může posoudit hranici, kdy se činnost individuálně trestně odpovědných osob ve svém souhrnu a souběhu, ne-li podle výchozího záměru, stane trestnou činností právnické osoby, v daném případě politické strany.
Miloslav Bednář, místopředseda Strany svobodných občanů.
