Geopolitický stav Evropy dnes určují tři hlavní mocenští hráči: Německo, Rusko a USA. Německé postavení vyplývá z vůdčí role Německa v Evropské unii. Zde se německá hospodářská síla snoubí s vyježděnými, německou demokracií nezměněnými kolejemi chápání politiky jako vlivového a silového materialismu. Ten v zásadě odpovídá antipolitické, svou podstatou nedemokratické ideologii a jednání hlavního proudu EU, jež za německého vedení Evropu dovedly do katastrofální situace.
Putinovské Rusko obnovilo imperiální vidění světa, včetně pohledu na USA jako dědičného nepřítele. Rusko využívá pozvolného rozpadu neudržitelné post-demokratické Evropské unie k posílení mocenského postavení v Evropě. Ruský geopolitický záměr prosadit si evropskou sféru vlivu se ukazuje hlavně v Bělorusku, na Ukrajině, v Srbsku a Řecku. Evropským snem demokraticky pochybného Ruska je nejen obnova rozhodujícího mocenského vlivu v postsovětské sféře Evropy. Hlavním záměrem Ruska a vůdčích eurounijních elit je významné posílení energetické závislosti EU na Rusku a vytvoření eurasijského mocenského bloku zaměřeného na vypuzení USA z Evropy.
Důsledkem unijně-ruského úsilí je značné oslabení NATO jako akceschopného uskupení na obranu demokracie a páteře transatlantické vazby Evropy. Dějinně vzniklá averze hlavně Německa a Ruska proti USA a jejich přítomnosti v Evropě s antiamerickými resentimenty „staré Evropy“ ohrožují existenci demokratické civilizace v Evropě. Proti se tradičně staví „nová Evropa,“ hlavně Británie, Nizozemí, Dánsko, Švýcarsko a postkomunistické demokracie.
Přítomnost USA ukotvuje stále neklidný, strategicky významný evropský kontinent v okruhu demokratické civilizace. To je ale jen jeden prvek zásadního geopolitického smyslu euroatlantické vazby. Další souvisí s klíčovým geostrategickým postavením Evropy. Ta je globálně výlučnou branou do Ruska, Asie a Afriky, tedy na tzv. „světový ostrov.“Rozhodující vliv na něj se blíží světovládě. Zachovat demokracii Evropy a její transatlantické vazby proto geopoliticky znamená uchovat rozhodující globální postavení demokratické civilizace. Pro USA je přístup na světový ostrov z východu nebo jihu ve srovnání s evropskou branou do Eurasie a Afriky téměř nemožný. Japonsko je kvůli neototalitní povaze Číny pro takový záměr nefunkční a indicko-pákistánská cesta je problematická.
Důvodem nynějšího amerického posunu zájmu do Tichomoří je obava ze vzrůstající vojenské moci komunistické Číny. Americký krok je strategicky nutný. Neznamená ale, že by již pro USA geopolitická priorita transatlantické Evropy neplatila. Jde o globální nutnost posílit americké pozice prvořadé demokratické mocnosti s demokratickými spojenci jako je Japonsko, Austrálie a Filipíny v pacifické oblasti, zjevně ohrožované čínským mocenským vzmachem.
Prvořadý geopolitický význam Evropy je vidět na umísťování amerických vojenských základen do spojenecké středovýchodní Evropy v Polsku, Bulharsku a Rumunsku. Geopolitický pohyb USA do středovýchodní Evropy vzbuzuje nevoli Ruska a Německa. Ta se projevila v r. 2008 u nás, kdy šlo o umístění amerického protiraketového radaru. Reakce hlavně Německa a Ruska byla vyhrocená, včetně aktivit zpravodajských služeb, jak naznačují informační úniky z parlamentu. Výsledkem byla davová a politická hysterie, jež s následnou usmiřovací politikou prezidenta Obamy přispěla k vycouvání USA z obranného česko-amerického projektu, jejž česká vláda podporovala přes agresivní tlaky.
Uvedené dramatické události ilustrují klíčový význam pásu mezi Německem a Ruskem. Je-li Evropa branou do Asie i Afriky a naopak, je území mezi Německem a Ruskem, jež T. G. Masaryk označoval za centrální zónu střední Evropy, jádrem evropské brány. Masarykovými slovy z jeho válečné přednášky na londýnské King´s College v r. 1915 je tento pás „skutečným jádrem takzvané východní otázky.“ V dané souvislosti je na místě uvést, že ne bez příčiny dospěl Bismarck k závěru, že kdo ovládá Čechy, ovládá Evropu. Proto takový rozruch v České republice a Německu s Ruskem v r. 2008 a podobný neklid kolem protiraketové obrany NATO nyní. Je zřejmé, že klíčový význam centrální zóny střední Evropy pro Evropu, Eurasii, „světový ostrov,“ a tím svět, je stálý a neměnný.
Proto tak záleží na tom, jak se vyvine krize EU. Nedemokratická a Německem katastroficky řízená EU je neudržitelná.Výrazná přítomnost USA v Evropě a aktivnější působení blízkých amerických spojenců v NATO jsou kvůli neúnosnému vedení EU, ruským mocenským záměrům a souběžným antiamerickým sklonům evropských elit nezbytné. Rovněž naléhavé je oživit Evropskou unií podrytý demokratický ráz Evropy a přeměnit oslabené NATO ve spojenectví skutečně ochotných bez nespolehlivých.
Vyšlo v Lidových novinách. Miloslav Bednář, filosof, místopředseda Strany svobodných občanů
