VRBÍK: Dotace, doping aneb fair play

VRBÍK: Dotace, doping aneb fair play

Olympijské hry – nejvelkolepější a nejvýznamnější sportovní událost planety. Podle otce novodobých olympijských her Pierra de Coubertina by toto sportovní klání mělo být apolitické a nekomerční. Narozdíl od 80. let minulého století se dnes docela daří naplňovat požadavek apolitičnosti, s požadavkem nekomerčnosti je to trošku složitější.

Vrcholový profesionální sport a obchod dnes neoddělitelně propojuje reklama a sponzoring. (Mimochodem jistě je rozumnější financovat sport z peněz soukromých než veřejných.) A je tu i jedna skrytá podobnost mezi sportem a obchodem: obojí je soutěž. U sportu je to evidentní, u hospodářství možná méně, ale máme přece Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, třebaže mu hovorově říkáme „antimonopolní úřad“. Další podobnost je možná ještě méně viditelná a sice doping a dotace.1

V obou případech se jedná o použití speciální „látky“ (v prvním případě chemické, ve druhém případě peněz) za účelem umělého zvýšení přirozeného výkonu (sportovce nebo firmy). Zatímco ve sportu je doping striktně zakázán, kontrolován a přísně trestán a tudíž jeho uživateli sofistikovaně skrýván, aby nebyl odhalen antidopingovou kontrolou, v podnikání firmy, které dostaly finanční doping v podobě dotací, se touto skutečností naopak tajit nesmí! Nejen v případě dotací z EU je povinností příjemce, aby umístil tuto skutečnost oznamující ceduli s logem na dobře viditelném místě. Firmy se tak vlastně musí „chlubit“ tím, že obdržely dotace, které deformují přirozené fungování trhu a potírají využívání komparativních výhod.

Paradoxem je, že zatímco v případě sportu není až tak důležité, kdo vyhraje – „chleba levnější nebude“2  jak praví jedno lidové moudro a zřejmě z tohoto prozaického důvodu Thorstein Veblen považoval mimo jiné také sportovce za ekonomicky neproduktivní členy společnosti, tj. příslušníky tzv. zahálčivé třídy3  – přerozdělování veřejných peněz má na život (životní úroveň) veřejnosti mnohem větší vliv. Ten vliv je negativní! Dotace jsou živnou půdou pro korupci a předražování nákupů.

Obhájci dotací, jenž patří mezi tzv. ochranářská opatření, tvrdí, že je potřeba podpořit ta domácí průmyslová odvětví nebo konkrétní firmy, které jsou ještě „v plenkách“ a zajistit jim rovnost šancí oproti zahraniční konkurenci. Jak ale konstatoval americký sociolog Talcott Parsons (čelní představitel strukturálního funkcionalismu), zajistit rovnost šancí není možné, protože nelze zajistit stejné podmínky na „startovní čáře“. Každý je k využívání příležitostí jinak vybaven. Parsons navíc tvrdí, že taková nerovnost postavení a šancí je dokonce funkcionálně nezbytná. Jinými slovy: ekonomický zákon využití komparativních výhod dokáže s přirozenou nerovností výkonnosti jednotlivých pracovníků, firem či celých národních hospodářství docela dobře pracovat ku prospěchu všech.

Teorie nezralého průmyslu nejvíce proslavila německého ekonoma Friedricha Lista, ačkoliv ještě před Listem tuto teorii formuloval Američan Alexander Hamilton – jeden z otců zakladatelů, první ministr financí Spojených států a zakladatel první americké centrální banky. (Ovšem ani Adam Smith nebyl až tak fanatickým „free-traderem“, jak by se mohlo zdát. V jeho Bohatství národů najdeme mimo jiné argumenty ve prospěch například dovozních cel, slouží li k rozvoji domácích dosud nerozvinutých odvětví.)

Pokud bychom teorii rovnosti šancí pro všechny aplikovali ve sportu, znamenalo by to, že např. v závodě ve sprintu by jeden závodník musel dát ostatním několik sekund náskok, jiný by dostal na záda batoh se závažím, další by měl trať o několik metrů kratší apod., aby všichni doběhli do cíle současně. Nemuselo by se to ale povést, ať už kvůli chybě při výpočtech a určování jednotlivých handicapů nebo nepředvídaným mimořádným výkonem či nečekaným propadákem jednoho ze závodníků.

Pokud bychom ve sportu aplikovali princip dotací, pak by to znamenalo, že těm závodníkům, kteří správně vyplnili potřebné formuláře a příslušně zdůvodnili, proč potřebují ono zvýhodnění oproti ostatním soupeřům, by byl povolen (a z veřejných peněz poskytnut) doping a na startovní čáru by se postavil jeden nebo několik závodníků, kteří by samozřejmě museli být ve startovním poli výrazně označeni jako příjemci dopingu, aby byli na první pohled odlišní od ostatních. Ovšem společný závod těch, kteří dopovali s těmi, kteří nedopují, je považován za nefér. Stejně tak nefér je společné soupeření na jednom trhu mezi firmami, které dostaly dotace a těmi, které takovou finanční injekci nedostaly.

Kolik dopingových afér vypukne během konání letních olympijských her? A kolik úplatkářských afér spojených s dotacemi vyplave na povrch během této doby nebo spíše po skončení okurkové sezóny před podzimními krajskými a senátními volbami? To druhé by mělo občana zajímat víc! Panstvo a vrchnost se snaží odvést pozornost veřejnosti od důležitých věcí chlebem a hrami stejně jako kdysi ve starém Římě.

Antimonopolní úřad ale plní poněkud jinou funkci než antidopingový kontrolor. Úvaha o jeho potřebnosti a užitečnosti není předmětem tohoto článku.
O nedůležitosti počtu zlatých medailí oproti hospodářským úspěchům jednotlivých zemí se zmiňuje např. Russel Roberts ve své knize „The Choice: A Fable of Free Trade and Protectionism“ (česky: Obchodem k bohatství. Liberální institut, Praha 2003, str. 28 – 29)
Ačkoliv fyzickou dřinu (aneb „toil and trouble“ řečeno s Adamem Smithem), kterou dnes mnozí sportovci podstupují, jim nelze upírat.

Autor je příznivcem Strany svobodných občanů 

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Předseda strany Svobodní a poslanec Libor Vondráček se ve čtvrtečním pořadu 360 na CNN Prima News střetl s opozičními politiky v debatě o zákazu sociálních sítí pro děti, o ekonomických radách vlády a zejména o státním rozpočtu. V téměř hodinové diskuzi moderované Michalem Půrem se Vondráček spolu s Davidem Pražákem z hnutí ANO utkal především s Vojtěchem Munzarem z ODS a Janem Berkim z hnutí STAN.

Svobodný internet místo ověřování totožnosti

Hlavním tématem úvodní části diskuze byl návrh premiéra Andreje Babiše na zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, inspirovaný australským modelem. Vondráček se k tomuto návrhu postavil velmi skepticky a upozornil na rizika spojená s ověřováním věku uživatelů. „Pokud chceme, aby na internetu už neexistovalo soukromí, pak samozřejmě můžeme zavést ověřování věkové hranice,“ varoval Vondráček s tím, že by lidé museli předkládat digitální, bankovní nebo jinou identitu.

Předseda Svobodných připomněl, že i Martin Kupka z ODS ve svém tweetu navrhl ověřování uživatelů na internetu, což Vondráček považuje za problematické. „To je potom navázané na digitální identity, digitální peněženky, na to, co kritizujeme třeba v Číně,“ vysvětlil poslanec s tím, že svobodní chtějí zachovat internet jako svobodný prostor, kde lidé mohou užívat služby v soukromí.

Překvapivě se s Vondráčkem shodli i jeho opoziční protivníci. Vojtěch Munzar z ODS zdůraznil, že stát nemůže nahradit rodiče a že plošné zákazy vedou k formalismu. Jan Berki z hnutí STAN sice připustil, že určitá regulace je na místě, ale i on se vyjádřil opatrně. Vondráček nabídl alternativní řešení: „Teď hrají třeba i děvčata hokej na olympiádě, tak dělejme reklamu sportu, ať se děti věnují tomu. Dávat pozitivní příklady je daleko lepší než dělat restrikce.“

NERV končí, zůstávají obavy z jednostranného poradenství

Druhá část debaty se věnovala zrušení Národní ekonomické rady vlády (NERV), kterou premiér Babiš označil za zbytečnou. Vondráček zmínil, že NERV nestál daňové poplatníky „ani korunu“ a že možná sloužil spíš jako alibi pro vládu. Zároveň zdůraznil, že dostatek ekonomů je i na vysokých školách.

Vojtěch Munzar však upozornil na výhodu NERV, kde byli zastoupeni ekonomové různých směrů – od monetaristů po keynesiánce. „Já třeba se skoro nikdy neshodnu s Danielem Prokopem, ale i pro politika je dobré si vyslechnout jiné názory,“ řekl Munzar s tím, že naslouchání různým stanoviskům není na škodu.

Jan Berki dodal, že výhodou NERV bylo, že ekonomové se museli nejprve shodnout mezi sebou, což zajišťovalo transparentnost a širší podporu pro doporučení. Moderátor Půr se ptal na nové poradce vlády, přičemž zazněla jména Jaroslava Ungermanna (levicově orientovaný ekonom blízký odborům) a Petra Macha (pravicový ekonom, nyní náměstek ministryně financí Aleny Schillerové).

Rozpočtová bitva: 310 nebo 344 miliard?

Nejostřejší půtka se strhla kolem státního rozpočtu a jeho deficitu. Vondráček opakovaně tvrdil, že vláda ušetřila 34 miliаrd korun oproti plánu předchozí vlády, jehož skutečný schodek měl podle něj dosáhnout 344 miliard. „My máme jenom 310 miliard,“ zdůraznil poslanec s tím, že předchozí vláda zapomněla do rozpočtu zahrnout přes 26 miliard do Státního fondu dopravní infrastruktury.

Vojtěch Munzar však Vondráčkovi oponoval s poukazem na stanovisko Národní rozpočtové rady. „Zjistíte, že Národní rozpočtová rada říká, že porušujete zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti o 63 miliard korun,“ kontroval Munzar. Podle něj je navíc problematické, že vláda škrtla výjimky (jako 18 miliard na Dukovany nebo 20 miliard na obranu), ale tyto prostředky nahradila jinými výdaji, čímž deficit nesnížila.

Vondráček připustil, že vláda zákon možná porušuje, ale „méně než předchozí vláda“. „Bohužel ho porušujeme, měli jsme málo času na to, abychom ho neporušovali,“ přiznal. Zároveň kritizoval předchozí vládu za to, že navýšila kumulativní státní dluh z 31% na 33,5% HDP a „nasekala 1200 miliard korun dluhů, což je celá třetina všech dluhů všech vlád v České republice“.

Jan Berki upozornil, že vláda škrtla 21 miliard na obranu ve chvíli, kdy Donald Trump naopak chce po spojencích vyšší výdaje, a dále snížila rozpočet na vnitřní bezpečnost a rozvědky. Moderátor Půr pak připomněl, že výdaje na vědu klesly v poměru k HDP na 0,6 % a výdaje na školství o sedm miliard korun.

Důchodová reforma a zkrácení školní docházky

Vondráček v diskusi nabídl kontroverzní návrh na řešení důchodového systému. Místo prodlužování věku odchodu do důchodu, které podle něj „žene lidi už ve věku opotřebované do práce o rok déle“, navrhl zkrácení školní docházky z devíti na osm let. „Mladí zdraví lidé půjdou do práce o rok dřív, vyřešíme to daleko rychleji,“ argumentoval poslanec.

Tento návrh je zajímavý i tím, že podobně uvažuje i poslankyně Renata Zajíčková z ODS, s níž se Svobodní jinak příliš neshodují. Vondráček však kritizoval, že Zajíčková zároveň navrhuje nové roky povinné docházky včetně předškolního roku, což by celkovou povinnou docházku prodloužilo na 12 let. „Maturita taky není nutná pro hasiče, dneska to tam je a některé lidi to opravdu udržuje zbytečně delší dobu v té škole,“ dodal.

Munzar v závěru diskuse zdůraznil, že škrty v obraně jsou problematické vzhledem k bezpečnostní situaci. „Svoboda je nezaplatitelná,“ citoval italskou premiérku Giorgii Meloni a dodal, že podtrhávat nohy české obranyschopnosti neustálými škrty je chyba.

Debata ukázala zásadní rozpory mezi vládní koalicí a opozicí nejen v hodnocení rozpočtu, ale i v přístupu k regulaci internetu a ekonomickému poradenství. Zatímco Vondráček a Pražák hájili kroky vlády jako úsporné a svobodnější, Munzar a Berky je kritizovali jako nesystémové a rizikové pro budoucnost státu.

Redakce

Oblíbené štítky

Svobodni-31