BEDNÁŘ: Nejen Bárta

BEDNÁŘ: Nejen Bárta

Bizarní firemní kultura Víta Bárty, stmelující osobními finančními injekcemi jeho podnikatelsky vzniklou vládní politickou stranu, je projevem charakteristické duševní slabosti české postkomunistické demokracie. Je příkladem, jehož variace a permutace snadno nejdeme jak ve dvou zbývajících stranách vládní koalice, tak na straně dnešní parlamentní opozice.

Bártův platební recept na zajištění politické spolehlivosti má ale nespornou pedagogickou hodnotu. Názorně ukazuje, že mnozí čeští politici vůbec nechápou, že politika a ekonomika jsou dvě zcela odlišné sféry, přestože se navzájem ovlivňují. Vliv totiž neznamená identitu. Bárta sice pochopil, že korupci lze potřít z politické roviny. Nepochopil ale, že politická sféra musí mít ve svém fungování mravní povahu.

Jinak řečeno, Bárta nechápe, a v tom není zdaleka sám, že nečisté prostředky poškozují, tedy znečišťují, původně stanovený čistý cíl. Do pasti této jednoduché, nevyhnutelné filosofické rovnice se při jejím osudovém ignorování nechytil a nechytí zdaleka jen on. Jak ve vládě, tak v opozici. Koloběh podvedených chytráků bude pokračovat, dokud politikům v demokratickém systému nedojde, že ta nejchytřejší politika musí být čistá od začátku, jak říkával Karel Havlíček, jehož politické texty nejen Bárta zřejmě nezná. Právě tak jako Tomáše G. Masaryka, který jako prezident říkával, že všechny politické a ekonomické problémy mají mravní základ. Kdo to dnes u nás chápe? Do té doby, než takto chápaví lidé budou reprezentovat veřejnost, naše demokracie se bude nadále ploužit v nedůstojných postkomunistických křečích bártovského, drobilovského, a jim podobného rázu.

S tím zjevně souvisí neschopnost vlády předložit věrohodné reformy, tedy důchodovou, zdravotní a školskou. Mohou lidé, kteří to snad myslí dobře, ale dosud nepochopili, jaký je rozdíl mezi politikou a ekonomikou, a jak to vše souvisí s jejich mravním základem, předložit veřejnosti věrohodné, systémově ucelené a učleněné reformy? Volby vyhráli proto, že jim to voliči uvěřili. Ale mají ministři vůbec na to? Jsou kompetentní?

To se týká i zahraniční politiky. Evropská unie, do které jsme po demagogické vládní kampani a znemožněné zásadní veřejné debatě v r. 2004 neprozřetelně vstoupili, se nyní před našima očima postupně hroutí. A vláda není schopna předložit program, jak z blížící se katastrofy Německem a Francií dokonale zpackaného projektu ven. Titanik nabírá vodu a vláda dělá, jakoby se jí to netýkalo. Ostatně není divu. Co dělají Merkelová a Sarkozy ve velkém, předvádí Bárta a další našinci v malém. Z komediálních výstupů praštěných vládních hvězd se v dohledné době asi vyhrabeme.Uniknout sebevražednému řetězci rozhodování Evropské unie a jeho zničujícímu dominovému efektu bude mnohem náročnější úkol. Kdo na něj ve vládě má?

Každopádně platí: Čím dříve vystoupíme z EU a budeme dál žít jen v Evropské hospodářském prostoru a v NATO, tím lépe jak pro naše, tak evropské zdraví. Vědí to ve Strakovce?

Prof. Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31