BEDNÁŘ: Nečasův okamžik pravdy

BEDNÁŘ: Nečasův okamžik pravdy

Novopečený premiér Petr Nečas bude 16. září v Bruselu poprvé reprezentovat Českou republiku na zasedání Evropské rady, tedy vrcholného výkonného, a právě tak zákonodárného orgánu Evropské unie, který se ze svých rozhodnutí nikomu nezodpovídá.

Nadcházející zasedání Evropské rady je nadto vyhlášeno jako mimořádné. Mělo by totiž rozhodnout o návrhu na hlubší koordinaci rozpočtové a sociální politiky. Podle tohoto plánu by měl být nastolen režim tzv. hospodářské vlády (economic governance).To znamená, že by EU každý rok nařizovala členským státům základní strategii hospodářské a sociální politiky. A do Bruselu se mají rovněž předkládat ke schválení návrhy státních rozpočtů členských států EU.

Zde si ale již Velká Británie s odvoláním na své nezměnitelné demokratické tradice na předcházejícím zasedání ministrů financí EU alespoň prosadila nanejvýš důležitou výjimku. Britský rozpočet bude, na rozdíl od ostatních poslušných členských států jako je Česká republika, totiž nejdříve schvalovat, jak ostatně bývá v normálních demokratických státech zvykem, britský parlament. A proč se tak rázně hovořící český ministr financí Kalousek alespoň k Britům nepřidal ?

Pro předsedu vlády nastává ostrá zkouška platnosti slovních prohlášení o Evropské unii tam, kde se skutečně rozhoduje. Na místě by zajisté bylo předložené návrhy odmítnout s poukazem na demokratickou svrchovanost České republiky, a tak chystaný posun od demokratického rozhodování k nedemokratickému bruselskému centralismu účinně znemožnit. Bez mandátu parlamentu ČR je totiž Bruselem chystaná závažná proměna ústavního uspořádání státu nepřijatelná. Oblast rozpočtu, hospodářské a sociální politiky je výsadní, suverénní pravomocí politiky státu. Zodpovídá za ni jedině a pouze vláda svobodně a demokraticky zvolenému parlamentu, a takto voličům, tedy lidu jako jedinému suverénovi.

Petr Nečas má naprosté právo, a jako předseda vlády svrchovaného demokratického státu povinnost říci ne, i kdyby se jako jediný vyjádřil proti navrhovanému centralistickému režimu ekonomické vlády EU. Tu nelze uskutečnit bez souhlasu všech členů Evropské rady.

Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných a kandidátem do Senátu v obvodu Prahay 11.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v třinácté epizodě svého pravidelného pořadu Proč? Jak? Co? odpovídal na dotazy diváků bez vyhýbání se, a to i v tématech, kde by bylo jednodušší sáhnout po obecné frázi. Na otázku, zda by Senát neměl být jen čestnou funkcí bez platu, odpověděl protiotázkou po smyslu instituce a vysvětlil, proč ji za současné situace nechce zrušit, byť sám v Senátu nikdy usednout neplánuje.

Vondráček argumentoval konkrétními případy, kdy Senát podle něj fungoval jako skutečná pojistka demokracie. Připomněl, že Senát mezi lety 2022 a 2024 odmítl ratifikovat Istanbulskou úmluvu, kterou popsal jako smlouvu zaklínající se bojem proti násilí na ženách, ale ve skutečnosti zavádějící širší povinnosti státu. Stejně tak zmínil, že sněmovna sice v prvních měsících vlády Petra Fialy schválila takzvaný pandemický zákon inspirovaný Německem, ale byl to právě Senát, kdo ho zastavil, podobně jako u nákupu gripenů, kde se nakonec místo nákupu prosadil nájem.

Na místo plošné kritiky všech senátorů ale Vondráček nabídl konkrétní nástroj, jak je hodnotit. Odkázal na web vysvědčenísenátoru.cz, kde je vidět, že drtivá většina současných senátorů hlasovala v rozporu s programem vlády, ale zdůraznil, že existují i výjimky, které si podle jednotlivých obvodů zaslouží podržet. Zároveň jasně řekl, že bez souhlasu Senátu nelze zakotvit korunu a hotovost do ústavy ani zrušit korespondenční volbu, a proto vyzval k účasti ve volbách 9. a 10. října.

V otázce dálkově ovládaných a plně sledovaných nových automobilů zaujal Vondráček jednoznačně kritický postoj k povinné elektronice, kterou vyžaduje evropská regulace, od kamer sledujících pohyb očí řidiče až po automatické hlášení spotřeby přímo Evropské komisi. Upozornil, že podobné systémy mohou vozidlo paralyzovat nebo se stát terčem zneužití, a proto je Svobodní odmítají jako povinnou výbavu.

Nejpropracovanější odpověď patřila lidovému vetu podle švýcarského modelu, kde by stačilo 50 tisíc podpisů a čtvrtletní hlasovací okna, aby občané mohli zrušit i již schválený zákon. Vondráček přitom nemluvil o revoluci, ale o zkušenosti známého, který ve Švýcarsku vyrůstal: hlavní přínos referenda není v častém hlasování, ale v tom, že si politici prostě nedovolí navrhovat tak špatné zákony, protože riskují prohru u lidí.

K rozpočtu na rok 2027 zůstal Vondráček realistický, ale nikoli rezignovaný. Otevřeně popsal karetní rozdání sněmovny, kde Svobodní mají 15 mandátů, motoristé 13 a ANO 80, a přesto podle něj dokázali prosadit do programového prohlášení vlády řadu vlastních myšlenek, které by tam ANO samo nikdy nedalo. Právě tato kombinace věcných argumentů, konkrétních čísel a ochoty přiznat omezené možnosti dělá z Vondráčka politika, který místo velkých gest nabízí voličům přehledný účet toho, co se podařilo a co ještě zbývá dokončit.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31