Barbora Barcalová: Státní zastupitelství jako firma?

Barbora Barcalová: Státní zastupitelství jako firma?

Podle Ústavy ČR zastupuje státní zastupitelství veřejnou žalobu v trestním řízení, popřípadě vykonává další úkoly, které mu stanoví zákon. Snahy zájmových skupin o změnu Ústavy a vytvoření čtvrté státní moci vyvrcholily v opětovné předložení nového zákona o státním zastupitelství, který vrací veřejnou žalobu zpět k totalitní prokuratuře, kdy hrstka vedoucích státních zástupců jako Leviathan koncentrují veškerou moc. 

Již několik let je státní zastupitelství systematicky budováno jako firma, řízená skupinkou vyvolených. Noví státní zástupci jsou přijímáni prakticky na základě rozhodnutí velmi úzké skupiny osob, a mnozí zkušení státní zástupci jsou šikanováni a nuceni své funkce opustit, neboť základním kritériem je bezmezná loajálnost k osobám, které státní zastupitelství ovládly. O moci, jakou již dnes tato úzká skupinka koncentrovala, ostatně vypovídá i názorový veletoč ministra Pelikána, který se téměř přes noc stal vehementním prosazovatelem nového zákona, ačkoli do té doby byl jeho hlasitým kritikem. Samozřejmě hrozba trestního stíhání v kombinaci s vágním trestním zákoníkem, je natolik silným argumentem, že by mu podlehla i daleko zkušenější a vyzrálejší osobnost. Jednotlivec nemá proti této moci žádnou šanci. Již dnes je vedení státního zastupitelství nazýváno zcela příznačně Výborem pro veřejné blaho. 

Může snad být ještě hůř? Ano, nový zákon o státním zastupitelství jde totiž ještě dál. Pokud bude přijat, skončí veškerá hra na demokracii a právní stát, neboť o tom kdo bude kandidovat, kdo bude zvolen, jakož i kdo ve funkcích zůstane, v jakýchkoli volbách rozhodne státní zastupitelství. Stejně tak bude státní zastupitelství, ostatně stejně jak už činí dnes, rozhodovat o všem a o všech. Není divu, že tato vidina neomezené moci je velkým lákadlem, a proto již dnes za nezájmu médií probíhá velmi tvrdý střet, mezi prosazovateli zákona a těmi, kteří mají zato, že již stávající zákon dává státnímu zastupitelství nadmíru kompetencí nebo minimálně pravomoci zcela postačující k naplnění jeho účelu. 

Pojem státní zastupitelství evokuje, že by mělo jednat v zájmu státu nebo alespoň v zájmu veřejném. Skutečnost je však naprosto odlišná, prosazovatelům nového zákona o zájem státu, natož o veřejný zájem, vůbec nejde, naopak vše směřuje k tomu, že úzká skupinka osob bude prosazovat a hájit pouze zájmy své. Výrazně vzroste korupční potenciál, neboť pár jednotlivců získá moc nad všemi občany této země.  

Namísto přijímání nového zákona by tak měl být podrobně, na základě zkušeností z praxe, analyzován a upraven zákon stávající tak, aby státní zástupci opravdu potírali kriminalitu a skutečně hájili zájmy státu a veřejný zájem. Státní zastupitelství žije z veřejných prostředků a mělo by sloužit především občanům této země. Základním principem demokracie jsou volby tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Nahrazení tohoto principu všemocným státním zastupitelstvím je pak přímá cesta k totalitě. Svobodní proto nedopustí, aby ve volbách rozhodovali namísto voličů státní zástupci. 

Barbora Barcalová,
členka Svobodných

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Ve středečním vydání pořadu Události, komentáře na ČT24 se střetly názory na probíhající jednání Poslanecké sněmovny k vyslovení důvěry nové vládě Andreje Babiše. V debatě moderované Terezou Řezníčkovou vystoupil Libor Vondráček jako místopředseda ústavně-právního výboru a předseda Svobodných společně s místopředsedou Sněmovny Patrikem Nacherem za ANO na straně koalice a s Janem Skopečkem z ODS a Markem Výborným z KDU-ČSL na straně opozice. Vondráček v průběhu diskuse čelil ostré kritice programového prohlášení vlády a musel vysvětlovat postoj své strany k několika kontroverzním tématům.

Už v úvodu se přihlásil k části kritik opozice, když připustil, že problémy s bydlením jsou reálné a dlouhodobě neřešené. Okamžitě však obrátil optiku: namísto obvyklého politického alibismu ostře přiřkl výrazný díl viny právě Pirátům, kteří teď v opozici patří mezi nejhlasitější kritiky. Vondráček mluvil o „sebemrskačství“ a absurditě situace, kdy ti, kdo podle něj pomohli současný stav způsobit, dnes předstírají, že mají recept na nápravu. Zdůraznil, že jeho klub chce postupovat jinak – konkrétně připomněl stavební zákon jako jednu z prvních norem, které chce nová vládní většina otevřít a změnit. Vondráček tak využil téma bydlení k tomu, aby se profiloval jako politik, který sice dokáže uznat diagnózu problému, ale současně odmítá, aby jí monopolně vládla bývalá vládní garnitura.

Druhou klíčovou linií večera byl spor se zástupci bývalé pětikoalice kolem programového prohlášení nové vlády. Zatímco Jan Skopeček z ODS a předseda KDU-ČSL Marek Výborný mluvili o „souboru neslučitelných slibů“ a vnitřně rozporném textu bez jasné vize, Vondráček program naopak hájil jako materiál, který je dostatečně konkrétní, srozumitelný a měřitelný. Připomněl, že byl předložen v rekordním předstihu, aby se s ním poslanci mohli detailně seznámit, a argumentoval i tím, že co do rozsahu se výrazně neliší od programového prohlášení předchozí vlády. Klíčový byl ale jiný moment: poukázal na to, že skutečným měřítkem není délka textu, nýbrž schopnost vlády program dodržet – a právě tady zaútočil na Fialův kabinet, který podle něj porušil svůj slib nezvyšovat daně, a dokonce dodatečně měnil základní parametry ekonomické a evropské politiky, aniž by si znovu vyžádal důvěru Sněmovny.

Vondráček tak obrátil kritiku Skopečka a Výborného proti nim samotným. Když bývalý ministr a místopředseda Sněmovny varoval před „rozpočtovým armageddonem“ a nefinancovatelnými sliby nové vlády, Vondráček připomněl, že právě koalice Spolu si dříve vylepovala billboardy se slibem zkrocení rozpočtu, a přitom během svého vládnutí navýšila státní dluh o více než bilion korun. V jeho podání tak zástupci bývalé vládní pětikoalice ztráceli morální autoritu poučovat současnou většinu o odpovědném hospodaření. „Ukázaná platí, uvidíte za čtyři roky,“ uzavřel Vondráček jeden ze svých vstupů, čímž posunul debatu z roviny abstraktních výtek k jednoduchému politickému testu, který má proběhnout před voliči v příštích volbách.

Výrazně rezonovala také pasáž věnovaná sporné muniční iniciativě pro Ukrajinu, která v posledních dnech vyvolala napětí uvnitř nově vzniklé vládní většiny. Moderátorka připomněla ostré výroky poslance Jaroslava Foldyny, jenž spojoval svůj postoj k důvěře vládě právě s tím, jak se kabinet k iniciativě postaví. Vondráček zareagoval suverénně: popsal jednání, které Babiš vedl na klubu SPD, a zdůraznil, že pro jeho poslance je zásadní především to, že ze státního rozpočtu nepůjdou na tento projekt peníze českých daňových poplatníků. Téma pojal nejen jako rozpočtový problém, ale také jako otázku transparentnosti a kontroly výdajů, když zmínil pochybnosti o maržích a celkovém nastavení iniciativy. Zároveň vyslal jasný signál dovnitř koalice: podle něj není důvod pochybovat, že i Foldyna nakonec pro vládu ruku zvedne. Ve finální třetině pořadu se debata stočila k širším otázkám politické kultury, vztahu vlády a opozice a k často skloňované „izolaci“ hnutí ANO a SPD. Zatímco marek Výborný zdůrazňoval potřebu jasného prozápadního ukotvení a varoval před námluvami s „antisystémovými“ subjekty, Vondráček se znovu postavil do role obhájce voličského mandátu. Ostrými slovy odmítl nálepkování části politického spektra jako nedemokratického a připomněl, že skutečný demokrat se má především smířit s výsledky voleb. Pokud některé strany mluví o „demokratických“ a implicitně „nedemokratických“ subjektech, otevírají podle něj dveře k pohrdání nejen svými politickými soupeři, ale i samotnými voliči, kteří je do Sněmovny poslali. Vondráček zároveň deklaroval, že v zahraniční politice je SPD a uskupení kolem něj připraveno ke shodě všude tam, kde bude na prvním místě zájem České republiky

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31