Někdejší prezidentský kandidát Karel Diviš se politických ambicí nevzdává. Příští rok bude kandidovat do Evropského parlamentu na kandidátce Svobodných a jak sám říká, chce být spojkou mezi Štrasburkem a Prahou. Zároveň kritizuje vládu Petra Fialy, že prý nehájí české národní zájmy. Diviš tvrdí, že bude prosazovat racionální politiku, která pomůže českým firmám i tuzemské ekonomice.
Máte za sebou kandidaturu na prezidenta, nedávno jste oznámil kandidaturu v evropských volbách. Co vás táhne do politiky?
Stejný pocit, který mě motivoval jít do prezidentské volby: totiž že je třeba něco v politice změnit. Úplně narovinu: hlavní důvod je, že stále nevidím, že by české vlády, ať ta současná nebo ta předchozí, hájily české národní zájmy. Že by podporovaly tuzemské firmy, aby se staly takzvanými finalisty, výrobci konečných produktů a aby ovládly celý dodavatelský řetězec. Aby Česko bylo tahounem inovací.
Chtěl bych, aby vláda přišla s vizí, se strategií. Aby premiér s ministry přišli a ukázali plán, jak se nám podaří do tří, pěti let být tahounem v tom či onom. Jenže nic takového tu nevidíme, nic takového tu nemáme. Stále spoléháme na automobilový průmysl, přestože víme, jak to s ním může dopadnout. Důsledkem, pokud to přeženu, může být, že se z Česka stane banánová republika.
A jak si myslíte, že zrovna toto téma ovlivníte ze Štrasburku a Bruselu?
Pochopitelně evropský poslanec příliš pravomocí nemá, maximálně může hlasovat „pro“ nebo „proti“. Nemá dokonce ani žádnou zákonodárnou moc. Na druhé straně se ale může podílet na přípravě zákonů Evropské komise v různých výborech, může lobbovat u českých politiků a u české vlády. A především, správný europoslanec by podle mě měl být jakousi mediální spojkou mezi Českou republikou a Evropskou unií, aby se tu víc vědělo o tom, co se v Bruselu děje a připravuje. Pokud totiž skutečně přibližně 60 procent nové legislativy Česka má původ v EU, tak je škoda těch dobrých věcí nevyužít a ty špatné věci včas nezarazit. To se nyní neděje.
Máte konkrétní příklad toho, v jakých oblastech „se to neděje“?
Jedním z příkladů je to, čemu se nyní se Svobodnými věnuji: petice na podporu výroby aut se spalovacími motory na benzín a naftu. Jestli totiž skutečně dojde k tomu, že se tato auta v roce 2035 direktivně zakáží, tak může dojít, zejména v České republice, k zásadním ekonomickým problémům. Český průmysl je totiž orientovaný na automotive sektor, a pokud by toto bylo narušeno, je otázkou, co by se mělo novým tahounem naší ekonomiky stát.
Ta otázka konce spalovacích motorů v Evropě ale není jen o ekonomice. Je třeba se na to dívat pohledem ekologie – pokud studie říkají, že zákazem spalovacích motorů v Evropě se CO2 v ovzduší sníží jen o 0,14 procenta, tak je na místě se ptát, zda podobného efektu neumíme dosáhnout jinak, aniž bychom ničili tradiční odvětví. A nechápejte mě špatně: já mám elektromobily rád, mám rád inovace. Ale je třeba se na tak zásadní rozhodnutí dívat v trochu širším kontextu.
Je z vašeho pohledu plánovaný zákaz spalovacích motorů „trade-off“ mezi ekonomikou a životním prostředím?
Naše planeta trpí a je třeba jí pomáhat, to je myslím zřejmé. Na druhé straně je třeba, aby to bylo nějakým způsobem vyvážené, v určitém poměru cena výkon. Nemůžeme se jen tak vrátit do doby kamenné, nemůžeme marginálně snižovat emise za cenu toho, že si tu „vypustíme“ náš autoprůmysl. Já jsem ekonom a počtář, mám přírodu rád, ale musí to být vyvážené.
Pokud jste počtář, jak jste si spočítal šance, že se vám podaří prolomit tento zákaz spalovacích motorů?
Začínáme peticí a je třeba, aby o ní lidé věděli. Naším cílem je shromáždit 100 tisíc petičních podpisů. Následně je důležitý rok 2026, kdy se bude o zákazu znovu hlasovat na evropské půdě. V té době už bude po českých parlamentních volbách, bude tu nová vláda, takže je šance, že ta svůj lobbing za spalovací motory na evropských radách trochu zvýší. Je šance, že se to podaří udělat ještě nějak rozumněji.
A znovu dodávám: není to nic proti ekologii, nejsem zpátečník. Elektroauta jezdí pěkně a mají své výhody. Ale z pohledu Čecha, který chce hájit české zájmy, to pro nás, vzhledem ke struktuře naší ekonomiky, prostě není ideální.
Poměrně hlasitě kvůli tomu kritizujete vládu Petra Fialy. Není to s přihlédnutím k evropskému kontextu trochu nefér?
Podívejte, tvrdili, že zákaz výroby spalovacích motorů odmítnou. A když přišlo české předsednictví, nestalo se vůbec nic. Následně předsednictví přešlo pod Švédsko a hned došlo ke změkčení z toho pohledu, že bude možné používat spalovací motory na syntetická paliva.
Řada věcí se ale předjednávala během českého předsednictví.
No dobrá, ale když se pak bavíte s ministrem dopravy Kupkou, tak tvrdí, že petice za zachování spalovacích motorů po roce 2035 je dezinformační a že se mu nelíbí. Vláda zkrátka v řadě případů něco slibuje, ale reálně dělá něco úplně jiného. Dělo se to u spalovacích motorů, děje se to u úsporného balíčku a škrtání dotací, děje se to v dalších oblastech.
Zůstane vám motivace jít do politiky i v případě, že vás voliči do Štrasburku nepošlou?
Já jsem člověk, který jde krok za krokem, nevím co bude. Pokud to vyjde, bude to fajn, pokud ne, tak se uvidí. Já jsem po prezidentských volbách cítil podporu. A i když nebyla úplně vyjádřena volebním výsledkem, měl jsem z toho dobrý pocit. I řada lidí v zákulisí mi říkala, ať pokračuju, že je to fajn, že jim moje myšlenky přijdou zajímavé. Dokonce mi navrhovali, aby založil politickou stranu. Chvíli jsem o tom uvažoval, nicméně v této době to není úplně reálné – jak finančně, tak z pohledu energie. A ve chvíli, kdy jsme si se Svobodnými myšlenkově poměrně blízko, tak jsem kývnul na poměrně logické spojení a budu na jejich kandidátce.
zdroj: INFO.CZ
