Senátor Chalupský: Zákoník práce, který bere práci brigádníkům a přidělává ji zaměstnavatelům

Senátor Chalupský: Zákoník práce, který bere práci brigádníkům a přidělává ji zaměstnavatelům

Bude nový Zákoník práce brát brigádníkům / dohodářům práci a přidělávat ji zaměstnavatelům? Tato novela totiž doznala pod tlakem EU, ale i našich papežštějších horlivců, takových změn, že lidem opět zbytečně komplikujeme život a nutíme je vymýšlet kličky, aby k sobě zaměstnanec a zaměstnavatel našli schůdnou cestu.

Brigádníci se se všemi nařízenými výhodami stanou pro zaměstnavatele luxusem, který si bude těžké dovolit, nebo rizikem, které nebudou chtít podstoupit. Na obranu podnikatelů, menších firem, zaměstnavatelů a brigádníků jsem v Senátu vystoupil a spolu s kolegy navrhnul ZAMÍTNUTÍ tohoto zákona jako zpětnou vazbu pro Evropskou Komisi, že nám všem komplikuje život.

„Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři … Dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona!

Tento návrh zákona je totiž další svěrací kazajkou, další byrokracií, dalším umělým zvyšováním nákladů a taháním peněz z kapes daňových poplatníků.  Snižuje naší konkurenceschopnost.  Zhoršujeme podnikatelům prostředí, vytváříme další riziko nesmyslných pokut, soudních pří, zaséváme další semínko nevraživosti a pnutí ve společnosti, tentokrát mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.  Ničíme stávající jakž takž fungující princip práce na dohodu.  Sypeme další písek do podnikatelského motoru, kterému rapidně klesají obrátky. Minimálně v menších firmách a v regionu.

Házíme klacky pod nohy i samotným brigádníkům. Díky další agendě, papírování a umělým nárokům je děláme méně zaměstnatelnými. Přitom bychom měli být rádi, že ještě existují mladí lidé, kteří si chtějí ve svém volnu vydělat peníze prací.

Uměle prodražujeme zaměstnavatelům sezonní pracovní sílu a činíme jí toxickou, protože jí dáváme na úkor zaměstnavatele neadekvátní práva bez povinností.  Nemluvím jen o ad hoc výpomoci typu vypomáhání v restauraci, točení zmrzliny, pomoc při sklizni, rozdávání letáků na ulici, provázení na zámku, skartovávání GDPR dokladů, vypomáhání v kabinetu, doučování jazyků, generální úklid v provozovně, v hotelu, odhrnování sněhu …  

Ale mluvím i o zdravotních sestřičkách, které vypomáhají u soukromých lékařů při čerpání dovolené, o výpomoci sestřiček v paliativní péči, když dojde k nárůstu nevyléčitelně nemocných atd.  I tito lidé mě kontaktovali.

Relativně dobře fungující dobrovolný vztah dohodářů (tedy brigádníků) zdeformujeme, vženeme je touto novelou do šedé zóny nebo do náručí agentur, které si na tom rozšíří byznys a budou studentskou pracovní sílu fakturovat zaměstnavatelům.  A to už se nebavíme o té přátelské podnikatelské rodině, kde se jeden zajímá o druhého.  Tohle chceme?

Já, jako podnikatel, určitě ne! Chci rozvíjet dobré vztahy, chci budovat dobrou značku, ne si kupovat studenty přes agentury. Na malém městě jsou to navíc děti přátel a známých.  S brigádníky podnikatel nemůže trávit tolik času papírováním. Nevyplatí se mu sedět a vše písemně zdůvodňovat, nechat se šikanovat tím, na co všechno má brigádník právo, ještě ani nezačal pracovat, platit mu dovolenou, složitě se vyviňovat.  Brigádníci a dohodáři jsou o práci, o tom vydělat si peníze za omezený počet odpracovaných hodin, ne o benefitech.  Je to přivýdělek. Je to šance nezávazně poznat možná budoucího zaměstnavatele na plný úvazek, když se osvědčí a vzájemně to zafunguje.

Některé požadavky zákona jsou v praxi nerealizovatelné a podnikatelé budou nuceni vymýšlet kličky, jak si s tím poradit. Respektive to oddřou účetní a daňové firmy. Podnikatel za to bude muset více zaplatit a promítnout to do svých cen. Neefektivně vynakládat peníze na činnosti, které zákazníkovi nic lepšího do života nepřináší.

Tímto zákonem děláme z brigádníka přítěž, ne přínos! Přitom to má být nejflexibilnější a nejjednodušší pracovní vztah. Stačí, že už nyní se zaměstnavatel musí pružně vypořádávat s tím, že brigádník prostě nepřijde, něco zničí či poškodí – vše na vrub zaměstnavatele. Ale s tímto rizikem už umíme nějak žít.

Jako podnikatel chci dělat správné věci, zabývat se smysluplnými činnostmi, budovat přátelské vztahy.

Jako senátor chci spoluvytvářet dobré zákony. Ne přejímat výmysly, které lze jen těžko aplikovat na naše podmínky a hledat způsoby, jak krkolomně ze zla udělat menší zlo.

Jsem si vědom, co prakticky znamená zamítnutí zákona v Senátu.

Ale není čas, abychom alespoň jako Horní komora Parlamentu jednoho členského státu vyslali signál?

V Bruselu nejsou hloupí lidé a určitě nechtějí zvyšovat pnutí mezi partnery. Ale potřebují k tomu konstruktivní zpětnou vazbu. Nikomu nepomůže, když budeme mlčet nebo si lhát do kapsy, jak je všechno fajn, nebo že to nějak zvládneme.

Ano, zvládneme, o tom jsem přesvědčen, ale s další zbytečnou EU pachutí v ústech. Přitom díky vládou dobře zvládnutému předsednictví Evropské unie a dobře zvládané ukrajinské krizi si vláda získala pozornost a věřím, že i patřičný respekt. Není správný čas tedy zvednout hlavu a říct:

„Podívejte se, udělali jsme pro transpozici maximum, ale Horní komora s tím má zásadní problém, protože to v našich podmínkách věci jen zhoršuje a nebudete to fungovat. Proto si to potřebujeme udělat po svém. To, čeho se chce dosáhnout touto transpozicí, stejně v reálu přirozeně funguje, protože se dobrý zaměstnavatel s dobrým zaměstnancem vždy rád na čemkoli svobodně domluví. Není třeba jim do toho uměle strkat zákony.“

Takový je můj pohled. A proto tedy návrh na zamítnutí a výzva pro Vás, abyste se přidali a zkusili jsme vyslat tuto zpětnou vazbu.  Pokud nás nebude dost, podpořím krkolomnější varianty menšího zla.  Byl jsem delší, šlo to určitě říct jednou větou, proto děkuji za pozornost.“

Děkuji senátorům Ladislav Faktor, Rostislav KoštialHynek Hanza,  Martin ČervíčekZdeněk HrabaLumír AschenbrennerTomáš Jirsa, Petr Štěpánek, Michael Canov, Miroslav Adámek, Ladislav Václavec, Ondřej Feber, Petr Vícha a senátorkám Jitka Chalánková, Věra Procházková, Daniela Kovářová za podporu, byť 17 hlasů nestačilo na zamítnutí.

Vrátili jsme zákon do Sněmovny s pozměňovacími návrhy k vylepšení.  Přál bych si ale, aby vláda skutečně tlumočila náš názor jako zpětnou vazbu do Bruselu a ta s ní začala při návrzích pracovat! Je třeba si říct, že jsme rovnocenným partnerem, ne poslušným implementátorem všeho. A podle toho se chovat.

zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Ing. Jaroslav Chalupský

Ing. Jaroslav Chalupský

senátor za Svobodné – obvod 15

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Ing. Jaroslav Chalupský

Ing. Jaroslav Chalupský

senátor za Svobodné – obvod 15

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31