„Ekonomické problémy, které se valí na české občany, nesmíme podceňovat. Pokud budou příliš drtivé, tak nejen že vlna solidarita pomine, ale může se i zvednout odpor a nenávist vůči uprchlíkům,“ myslí si místopředseda Svobodných Luboš Zálom, podle kterého není možné českým občanům tvrdit, že existuje něco jako morální povinnost kvůli válce na Ukrajině strpět ekonomické a následně existenční problémy.
Mnohá města v těchto dnech zažívají nápor válečných běženců z Ukrajiny. Jaká je aktuální situace v Berouně? Způsobuje vám příliv uprchlíků nějaké problémy?
Situaci kolem uprchlické vlny se věnovalo minulý týden mimořádné jednání zastupitelstva. Město se na příliv uprchlíků připravuje, i když zdroje jsou značně omezené. Zastupitelstvo odsouhlasilo vytvoření položky v rozpočtu o výši jeden a půl milionu, z níž by se měly bezprostřední potřeby hradit. V tuto chvíli jde hlavně o zajištění ubytování. Do Berouna dorazilo už nějakých pět set uprchlíků, kteří jsou ubytováni vesměs v rodinách. Mnoho z nich mělo kam jít, mají zde příbuzné, jiných se ujali dobrovolníci, soukromá charita funguje. Je potřeba říct, že jde skutečně o matky s dětmi nebo staré lidi. Problémy samozřejmě přijdou. Teď ale město situaci zvládá, a jako opoziční zastupitel nemám zatím co namítat. Ostřejší debata se vedla spíše kolem peněžního daru, který město rozhodlo odeslat na Ukrajinu přes organizaci Lékaři bez hranic, ale to je zase úplně jiné téma.
Jak je podle vás vaše město připraveno na případný další příliv migrantů z Ukrajiny? Je vaše radnice dostatečně připravená? Je něco, co vám v této oblasti chybí?
Každé město má určité kapacity, které může použít. Mnoho měst má svoje obecní byty, jiné mají k dispozici ubytovny, nebo se mohou domluvit s velkými výrobními podniky a zčásti využít jejich ubytovací zařízení. Beroun nic takového nemá. Městských bytů se zaplať pánbůh zbavil kdysi dávno, a teď vlastní jen několik sociálních bytů, které jsou plně využité. Je k dispozici několik míst, které se dají upravit k provizornímu obývání, ostatně na to byla právě naplněna dříve zmíněná kapitola v městském rozpočtu. Ale co dále? Kapacita Berouna není v tomto ohledu příliš velká, není moc kde stavět, pokud bychom přemýšleli třeba o nějakém stanovém městečku. Což ani dlouhodobě není myslitelné. Jeden velký problém, o kterém se správně zmínilo vedení města, jsou hygienické podmínky, které musí každé zařízení pro uprchlíky splňovat. Nikdo samozřejmě nechce, aby museli přežívat v nějakých nevhodných podmínkách, to je přehnaná představa, ale je pravda, že mnohé normy jsou až nesmyslně přísné, a nezohledňují, že může přijít skutečně nouzová situace. Nikdo neví, kolik dalších uprchlíků může do Berouna přijít. A nejen kolik jich skutečně samostatně přijde, ale i jaké budou vůči městu nároky ze strany kraje nebo státu. Ale Beroun rozhodně není nafukovací. To je potřeba si uvědomit.
Při zvládání této krize je jistě důležitá dobrá koordinace mezi městem, krajem a státem. Jak ji hodnotíte z vašeho pohledu?
Protože nejsem ve vedení města, do této komunikace bezprostředně nevidím. Zatím je všechno spíš na začátku. Obávám se nejvíc toho, aby kraj a stát nesáhl k nějakým zoufalým opatřením. Nejen že by kladl na města víc nároků, než co lze fyzicky splnit, ale obávám se samozřejmě i zásahů do práv českých občanů. Ostatně nouzový stav to státu umožňuje. A pak je už úplně jedno, zda a jak se komunikuje a koordinuje.
Město Beroun se rozhodlo také přispět na pomoc Ukrajině částkou půl milionu korun. Nebudou tyto peníze ale naopak chybět v městském rozpočtu například právě pro zvládání uprchlické krize?
Už jsem toto téma letmo zmínil v odpovědi na první otázku. Beroun přispěje na pomoc Ukrajině prostřednictvím organizace Lékaři bez hranic částkou půl milionu korun. Peníze šly z kapitoly rezerv, kde, podle vyjádření vedení města, jsou připravené pro případ, že by město muselo řešit sanaci asbestové skládky v městské části Lištice. Je to kauza, která se táhne už třicet let, zamotaná v nekonečném kruhu jednotlivých soudních instancí a řešení je v nedohlednu. Město předpokládá, že když z této rezervy vezme dva miliony korun, tedy že půl milionu pošle na pomoc Ukrajině, a zbytek použije na vytvoření nějaké základní infrastruktury pro uprchlíky u nás v Berouně, nebude to problém. Teď má tedy město na zvládání uprchlické krize vyčleněn milion a půl. Jestli je to dostatečné, nikdo neví. Spíš se obávám, že není. V tuto chvíli se uprchlická krize nijak nedotkne plánovaných městských investic ani služeb, i když kvalita některých městských služeb, např. svozu odpadu, je už teď dost tristní. Předpokládám, že kdyby peníze nestačily, předloží nám zastupitelům vedení města další rozpočtové opatření. Pro mě je jednoznačně kritérium, aby se žádná pomoc neděla na úkor berounských občanů. Bez ohledu na to, co se děje na Ukrajině, není to vina našich občanů, kteří už vlastně náklady ukrajinské války nesou v podobě vysokých cen. A mimoto by to byl hazard s jejich vůli pomáhat. Samozřejmě, jak už jsem vyjádřil obavu, nejhorší situace nastane, když kraj nebo stát začne na města klást nesplnitelné nároky.
Jak se podle vás daří zvládat soužití místních občanů s ukrajinskými uprchlíky? Cítíte mezi lidmi stále velkou vlnu solidarity?
Myslím, že zatím je vše na začátku. Jestliže je v Berouně pět set uprchlíků, vesměs matky s dětmi, není to skoro znát. Možná, když se člověk na ulici pozorněji zaposlouchá, častěji slyší znít ukrajinštinu. To je zatím vše. Vlna solidarita je stále vysoká. Mimochodem, můj kolega ze zastupitelstva Jiří Míka organizoval už před dvěma týdny sbírku věcí pro Ukrajinu, zajistil autobus a přívěs, a společně s partou lidí odvezl na slovensko-ukrajinskou hranici obrovskou hromadu potřebných věcí. A nazpět přivezl autobus plný ukrajinských žen a dětí. Lidé stále nosí do sbírky věci. Další sbírky a dobročinné akce fungují v rámci berounské Farní charity a dalších organizací. Tohle je skutečně výjimečná situace, a dobrovolná solidarita je tady na místě. Když to srovnám s migrační krizí před pár lety, je tady vidět, že lidé si pečlivě volí, komu chtějí pomáhat. Ukrajinci jsou nám kulturně blízcí. Pokud jim Rusko ubližuje, mnoho lidí chce svoji solidaritu projevit. Zatímco postoj české veřejnosti vůči migraci ze Sýrie nebo Iráku byl nesrovnatelně více rezervovaný. Oprávněně, je třeba dodat.
V posledních dnech se množí obavy z toho, že pomoc uprchlíkům nebude jen na týdny, ale minimálně dlouhé měsíce. Nevyprchá podle vás tato solidarita s postupem času a s eskalací ekonomických dopadů na občany ČR?
Vyprchá. S tím je potřeba počítat. Proto je potřeba, aby válka na Ukrajině co nejdříve skončila, a aby z ní ukrajinský národ, který se tam vlastně v této válce rodí, vyšel vítězně. A aby se co nejvíce lidí mohlo vrátit. Pokud budou mít kam. A pokud nebudou, vrátí se později, až Ukrajina projde nějakým procesem obnovy a zbořená města budou zase postavena. I proto soudím, že Ukrajina potřebuje především zbraně, a až teprve potom humanitární pomoc. Protože války se vyhrávají pomocí zbraní. Nicméně, solidarita bude slábnout, i proto, že mnoho lidí prostě svoje možnosti, jak pomoci, pomalu vyčerpá. A třeba i proto, že mnoho ukrajinských uprchlíků si tady najde práci, a nebudou bezprostředně odkázaní na pomoc. Ekonomické problémy, které se valí na české občany, nesmíme podceňovat. Pokud budou příliš drtivé, tak nejen že vlna solidarity pomine, ale může se i zvednout odpor a nenávist vůči uprchlíkům. Bude se říkat, že nám ujídají chleba. A že nás připravují o práci. Nechci to omlouvat, ale je to přirozené a je potřeba s tím počítat.
A proto mi připadá neuvěřitelně hloupé, jak se naše vláda chová. Jak bezohledně dává najevo, jako by pouze Ukrajinci měli právo na projevy pomoci a účasti. Jako by utrpení byla nějaká soutěž. Samozřejmě, že porovnávat utrpení někoho, kdo utíká před válkou, lze jen těžko srovnávat s problémem vysokých cen energií, benzínu nebo bydlení. Na druhou stranu, nemůžete někomu, kdo stěží vyjde s platem, aby zaplatil nějaký životní standard sobě a své rodině, mravokárně říkat, že se má podívat na Ukrajince a stydět se. To prostě nejde. I když naši vládní politici donekonečna opakují frázi, že na Ukrajině se bojuje za nás, nelze českým občanům tvrdit, že existuje něco jako morální povinnost kvůli tomuto boji strpět ekonomické a následně existenční problémy. Ty přece lze řešit. Jenomže vláda je řešit nehodlá. Oni vlastně válku na Ukrajině zneužívají jako pohodlnou záminku, jak problémy neřešit a jak následky jejich nečinnosti lidem omluvit jako důsledky války.
Svobodní dlouhodobě tvrdí, že daňové zatížení pohonných hmot je nemravně vysoké. I když by zrušení, třeba jen dočasné, daňového zatížení pohonných hmot a energií obecně, asi nevyřešilo všechny ekonomické problémy naší republiky, bylo by to cenné gesto. Vláda by dala najevo, že se zajímá o české občany. Že je schopna jim nabídnout ne jen prázdné řeči, ale nějakou reálnou úlevu. Obávám se, že čím déle se bude vláda chovat, jako by Češi měli trpět za ukrajinskou válku, asi za to, že zde máme mír, tím dříve solidarita pomine, a nejen to, tím dříve začne sílit odpor a nenávist vůči ukrajinským běžencům. A tento odpor se jistě bude snažit někdo zneužít. Nějaký politický darebák a hochštapler. Nicméně, jak tu nečinnost vlády vůči českým občanům sleduji, napadá mě, že lidé jako Fiala, Pekarová nebo Rakušan s tím možná počítají. Možná počítají s tím, že česká veřejnost přestane být solidární a začne se vůči běžencům projevovat negativně. Dostanou tím totiž možnost k dalšímu utažení šroubů, dostanou záminku mravokárně mluvit o čecháčkovské xenofobii, a možná zneužijí situace i pro další zavádění cenzury, zkrátka pro posilování své politické moci. Oni jsou totiž vlastně také takoví političtí hochštapleři.
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Zdroj: Parlamentní listy
