Uvalením kolektivní viny na všechny Rusy zvyšujeme riziko použití jaderných zbraní, obává se Bohbot

Uvalením kolektivní viny na všechny Rusy zvyšujeme riziko použití jaderných zbraní, obává se Bohbot

Válka na Ukrajině trvá již téměř měsíc. Podle bezpečnostního experta a ředitele Centra pro výzkum terorismu Davida Bohbota délka trvání konfliktu zvyšuje riziko použití chemických a jaderných zbraní. Že by k tomu mohlo dojít, nasvědčují i letecké manévry nad ruským územím.

„Rusko zcela nezakrytě nacvičuje evakuaci svého politického vedení z Moskvy do předem připravených úkrytů. Tak lze totiž prezentovat aktuální informaci o demonstrativním startu téměř všech strojů speciálního leteckého oddílu zajišťujícího přepravu nejvyšších státních představitelů, které se se zapnutými transpondéry rozletěly z Moskvy na různá místa hluboko v Rusku. Neohlášeně. Můžeme si jen domýšlet, co nám chtějí naznačit,“ řekl David Bohbot, který si poprvé od vypuknutí války na Ukrajině myslí, že hrozba použití jaderného a chemického arzenálu je reálná.   

„V případě, že Rusko v čele s Putinem bude nedobrovolně ustupovat, anebo mu jen dojde trpělivost, bude zde významně větší riziko přehodnocení použití sil,“ vychází z vojenských zkušeností David Bohbot.   „Západ aktuálně netlačí jen na Putina a jeho armádu, ale i na celý ruský národ včetně umělců, sportovců a i vědců, na které uvalil kolektivní vinu, což podle mě vůbec není na místě. Možnost likvidace týmu Chelsea, jen proto, že patří ruskému majiteli, který je nejštědřejším ruským donátorem v historii a loni daroval 80 000 obědů zdravotníkům bojujícím s COVIDem, je jen špička ledovce. Rusové cítí obrovský tlak a Putin je v pozici, kdy nemá co ztratit. A jestli je nějaká situace sakra nebezpečná, je to boj s protivníkem, který nemá co ztratit. Obzvláště s takovým, který disponuje největším jaderným arzenálem na světě,“ vysvětluje David Bohbot.   

 „Čím déle tato válka trvá, tím je situace nebezpečnější. Vladimír Putin dnes říká Rusům, že Západu nejde o Ukrajinu a její oběti, ale spíše o možnost díky prolévání ukrajinské krve a na území Ukrajiny maximálně ponížit Rusko jako velmoc a dostat ho na kolena. Potom bude mít tři možnosti. Akceptovat porážku, vyhledat spojence – např. Čínu a přizvat jej na pomoc, anebo třetí a nejhorší možnost – stisk jediného tlačítka,“ líčí možné scénáře dalšího vývoje ředitel Centra pro výzkum terorismu.   

Davida Bohbota se i vzhledem k možnostem vlastní armády chováme neprozíravě a nezodpovědně, když posíláme na Ukrajinu zbraně a vojenský materiál. „USA, Německo a ostatní země posílají Ukrajině dostatek silných a chytrých zbraní a vojenské pomoci. My se máme a musíme o to více soustředit na humanitární a zdravotnickou pomoc, kterou můžeme na Ukrajinu doručit díky malé vzdálenosti osobně a cíleně, takže je pro Ukrajinu velice užitečná. Navíc poskytujeme Ukrajincům azyl, na rozdíl od zmíněných velmocí,“ myslí si bezpečnostní expert, který se zároveň sklání před statečností Ukrajinců. „To ale rozhodně není jediný důvod, proč tak dlouho a úspěšně čelí ruské ofenzivě. Západ Ukrajinu podporuje v boji jak dodávkami zbraní, tak operativními činnostmi, jako třeba satelitní monitoring pohybu vojsk. Díky tomu Ukrajinci úspěšně ničí ruskou armádu na cestě ještě před tím, než se dostane na místo plánované operace,“ vysvětluje expert, podle kterého se ani Rusko nerozhodlo pro nejlepší válečnou strategii k dosažení rychlého vojenského úspěchu.    „Rusko poměrně dobře ovládá nebe nad Ukrajinou, ale k tomu si zvolilo i tu nejobtížnější variantu útoku – pozemní operaci. Přináší méně civilních obětí než bombardování z letadel, je to však operace pomalá, logisticky náročná a velmi nebezpečná. Navíc když Rusové dorazí do měst, čeká je extrémně obtížný scénář. Střechy vícepatrových budov jsou zaminované, což znemožňuje výsadek, a ve vrchních patrech jsou odstřelovači. V takovéto situaci je postup velice obtížný, pomalý a ztrátový,“ dodal David Bohbot. 

David Bohbot, bezpečnostní expert Svobodných

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Svobodní

Svobodní

Novinky

Nejnovější video

Vystoupení Libora Vondráčka v Událostech, komentářích 15. dubna znovu ukázalo, že předseda Svobodných dokáže i v ostře vedené televizní debatě držet jasnou linii a argumentovat věcně, bez zbytečných emocí. Hlavním tématem byla úprava financování veřejnoprávních médií, legislativní nouze a vztah návrhu k právům podnikatelů i k soudní ochraně. Vondráček působil konzistentně: odmítal přehnané zásahy státu do ekonomiky, upozorňoval na rozdíly mezi českým a polským přístupem a zároveň připomínal, že proti zneužívání veřejné moci má vždy existovat právní obrana.

Konzistence místo pokrytectví

Už v úvodu debaty bylo patrné, že Vondráček nechce řešit jen samotný zákon, ale především způsob, jakým se o něm vede politická diskuse. Připomněl, že jako „velmi pravicový politik“ by měl problém hlasovat pro opatření, které by dříve kritizoval u předchozí vlády. Tím se jednoznačně vymezil proti účelovému přebírání názorů podle toho, kdo je zrovna u moci. Jeho postoj působil jako důraz na principy, nikoliv na okamžitý politický zisk.

Stejně tak odmítl jednoduché obvinění, že návrh dává vládě možnost „vyhnout se soudům“. Vondráček připustil, že právní režim se mění, ale zdůraznil, že tím nezaniká možnost soudní ochrany. Jen se mění forma, jakou se občan nebo podnikatel může bránit. V debatě tak nepůsobil jako někdo, kdo chce právo obejít, ale naopak jako politik, který trvá na tom, aby právní stát fungoval podle jasně definovaných pravidel.

Obrana podnikatelů a trhu

Silná část jeho vystoupení se týkala dopadů cenových zásahů na podnikatele. Vondráček upozornil, že nelze „hodit přes palubu“ jednu skupinu podnikatelů jen proto, aby stát získal nástroj pro regulaci cen paliv. Připomněl, že čerpadláři už dnes mluví o kompenzacích a že je legitimní, aby se vláda snažila čelit drahým energiím, ale ne na úkor konkrétních podnikatelských subjektů. Tato rovina jeho argumentace byla srozumitelná i divákovi, který nemusí sledovat všechny detaily legislativního procesu.

Velmi dobře vyzněl i jeho důraz na konzistenci v přístupu ke stropování cen. Připomněl, že stejná politická reprezentace, která dnes kritizuje legislativní nouzi, sama v minulosti ve stavu nouze schvalovala zásadní zásahy do důchodového systému nebo cen energií. Tím Vondráček nepůsobí jako politik, který by se snažil jen vyhrát momentální spor, ale jako někdo, kdo upozorňuje na dlouhodobý problém dvojích standardů.

Polsko jako lepší model

Jedním z nejsilnějších momentů debaty bylo srovnání s Polskem. Vondráček ocenil, že Polsko se rozhodlo snížit daň z přidané hodnoty na pohonné hmoty, což podle něj znamená pro trh a podnikání lepší řešení než administrativní stropy. Současně ale upozornil, že Evropská unie do tohoto prostoru výrazně zasahuje a členské státy mají jen omezenou svobodu volby. Tím znovu postavil do popředí téma suverenity a ochrany domácí ekonomiky.

Na rozdíl od obvyklé televizní debaty se neuchýlil k prostému odmítnutí celé regulace bez alternativy. Naopak připomněl, že v Evropské unii má smysl usilovat o co nejmenší škody, ale není správné tvářit se, že česká vláda musí bez odporu implementovat vše, co přichází z Bruselu. I když šlo o ostrou polemiku, Vondráček působil jako politik, který chápe evropské souvislosti a současně hájí český zájem.

ETS2 a odpor vůči přemíře regulace

Další část debaty se stočila k emisním povolenkám ETS2. Vondráček se zde držel svého dlouhodobého postoje, že systém emisních povolenek je jen jinou formou zdražování života lidí a oslabování konkurenceschopnosti ekonomiky. Jeho argument nebyl jen ideologický; opakovaně vysvětloval, že vyšší náklady pro domácnosti a malé a střední podniky dopadnou především na ty, kdo mají nejmenší prostor se bránit. Pro české prostředí jde o srozumitelnou a politicky silnou linku.

Významné bylo i to, že Vondráček nepůsobil jako odmítač jakéhokoli kompromisu. Přiznal, že menší dopad je lepší než větší dopad, ale současně trval na tom, že samotná logika systému je chybná. Jeho kritika ETS2 tak vyzněla jako obrana ekonomické svobody a předvídatelnosti, nikoli jako prosté protestní gesto. V tom spočívá i jeho politická síla: dokáže kritizovat konkrétní opatření, aniž by sklouzl k prázdnému křiku.

Veřejnoprávní média a právo veta

Závěrečná část pořadu se věnovala i veřejnoprávním médiím, která jsou pro Svobodné dlouhodobě citlivým tématem. Vondráček odmítl představu, že by obrana ústavních pravidel nebo odpor vůči některým návrhům znamenaly slabý vztah k právu. Naopak se opakovaně dovolával respektu k zákonům a k demokratickému mandátu, který občané dávají ve volbách. V tomto směru působil jako politik, který nechce jen „vyhrát spor“, ale hájí širší princip svobody a suverenity.

Stejně důrazně se vymezil proti tomu, aby se Česká republika obracela s vnitropolitickými spory na Brusel. Podle něj je to projev slabosti a nedospělosti, protože suverénní země si své problémy má řešit sama. I tato část vystoupení pomohla vytvořit obraz Vondráčka jako politika, který má na evropské integraci jasný názor a dokáže ho obhájit bez váhání.

Oblíbené štítky

Svobodní

Svobodní

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31