Omezte jízdu autem a spotřebu, zní jako by vládli Zelení, ne ODS. Green Deal by byl průšvih i bez Putina, varuje předseda Svobodných

Omezte jízdu autem a spotřebu, zní jako by vládli Zelení, ne ODS. Green Deal by byl průšvih i bez Putina, varuje předseda Svobodných

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Česká vláda by měla jít cestou Polska, protože vysoké daně lidem lámou vaz, myslí si Libor Vondráček, předseda strany Svobodní. „Je potřeba, abychom na to reagovali rychle, protože cena pohonných hmot se promítá do všech cen. Snaha vychovávat občany, aby méně jezdili autem, to by mně sedělo spíše ke Straně zelených než k ODS,“ doplňuje. Také je dle něj potřeba, abychom byli co nejvíce energeticky nezávislí. „Musíme přemýšlet nad tím, jak si většinu naší spotřeby pokrýt z našich zdrojů. Je to jednoznačně návrat k těžbě uhlí a urychlení dostavby jaderných elektráren,“ vysvětluje.

Aktuálně řidiči řeší drahý benzín, ale stoupá i cena elektřiny a vlastně vůbec všeho. Čím to je? Jaké jsou příčiny tohoto stavu? 

Je to kombinace politiky předchozí Babišovy vlády, která rozhazovala peníze a tím šla naproti inflaci. Kombinace spekulací na trhu, které jsou spojené s nejistotou, ať už okolo války, ale také s nejistotou vyvolanou Green Dealem. Tato nejistota hraje svou roli už dlouhodobě, protože ke zdražování docházelo už před tím, co se nyní odehrává na Ukrajině. Současně je to neochota Fialovy vlády jít cestou, kterou šlo třeba Polsko. To ví, že vysoké daně lidem lámou vaz, a bylo schopno na toto zareagovat.  

Česká vláda je kritizována, že se současnou drahotou nic moc nedělá. Zrušila přimíchávání biopaliv, vyzvala lidi k omezení spotřeby. Je toto dostatečné? 

Tyto kroky jsou nedostatečné. Je tu prostor pro to, nevymýšlet něco, co nikde jinde nemají, ale podívat se do toho Polska. Musíme si dát pozor, abychom inspiraci nehledali v Maďarsku, kde zastropování cen benzínu vytvořilo velké problémy, nedostatek a krachy zejména malých pumpařů. Je potřeba, abychom na to reagovali rychle, protože snaha vychovávat občany, aby méně jezdili autem, to by mně sedělo spíše ke Straně zelených než k ODS. 

Důležitým i ekonomickým faktorem je ruská agrese na Ukrajině. Z Ruska bereme plyn a ropu. Budeme muset změnit svoji energetickou politiku. Jak toto nejrychleji udělat? 

Ihned bychom měli obnovit těžbu uhlí tam, kde jsme ji ukončili. Elektrárny na zemní plyn v zásadě z hlediska pochybných ekologických měřítek vycházejí stejně negativně jako elektrárny na uhlí. Oba druhy těchto elektráren ale mají výhodu, že jsou schopné vykrývat výpadky v elektrické síti, protože jsou schopny nárazově zvyšovat či snižovat své výkony. K tomu, abychom byli více energeticky nezávislí, musíme přemýšlet nad tím, jak si většinu naší spotřeby pokrýt z našich zdrojů. Je to jednoznačně návrat k těžbě uhlí a urychlení dostavby jaderných elektráren.

Co evropský Green Deal? Předpokládám, že Svobodní k němu mají výhrady. Způsobí současná situace v Evropské unii změnu postoje k němu?  

Kéž by to tak bylo. Green Deal ve své podstatě nás vrátil do pozice, kdy jsme byli snáze vydíratelní, protože jsme byli závislí na dodávkách zdrojů z jiných koutů světa, z Ruska i odjinud. Dnes jsme schopni si říci, že z toho Ruska to bylo špatně, ale bylo by dobré, kdybychom si uvědomili, že špatně je to v každém případě, a měli bychom se snažit dosáhnout energetické nezávislosti. Green Deal nám to neumožňuje. 

V souvislosti s případným nahrazením ruského plynu se mluví o dovozu zkapalněného břidličného plynu. Je však otázka, jestli je ho dost, a pak také jeho cena je výrazně vyšší… 

Pokud máme brát břidlicový plyn odněkud a máme-li přistoupit k tomu, že budeme topit plynem, který se nějakým způsobem frakuje, pak je otázka, zda tento způsob těžby povolit na našem území. Nějaká ložiska tu máme. Pro nás by bylo daleko lepší snažit se o skutečnou energetickou nezávislost, než se spoléhat na zdroje z ciziny.

Co se týče elektřiny, jsme soběstační, dokonce ji i vyvážíme. Pak ji však nakupujeme draho na evropské burze v Lipsku. Je to správný přístup? Neměli bychom i toto změnit? 

Za současné situace to úplně změnit nedokážeme. Pro nás by bylo nejlepším krokem, kdybychom vystoupili ze systému emisních povolenek. Je to řešení, které by mohlo být velice rychlé a efektivní. Otázka evropské burzy je pro nás aktuálně neřešitelná, ale musíme nad tím přemýšlet. Poláci jsou schopni být trochu mimo systém nákupu energie v Lipsku. Takže by bylo dobré zamyslet se nad tím, zda bychom dokázali jít cestou Polska. Ale tady tato cesta nebude tak rychlá. 

Z těch emisních povolenek už nějaká země vystoupila? 

Nejhlasitěji o tom mluví Poláci. Bylo by dobré se k tomu také přihlásit, aby se jim to snáze realizovalo. Takto jsou na to sami. Bezpochyby je to však cesta správná. Bylo by v našem zájmu, abychom se k Polákům přidali. Prospělo by to nám i jim.

Zdroj: Parlamentní listy

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Nejnovější video

Libor Vondráček v debatě o dotacích pro Agrofert hájil nárokové dotace jako systém, který má po splnění podmínek fungovat stejně pro všechny. V pořadu Události, komentáře se s Markem Výborným přel o to, zda je současný postup vlády a resortů dostatečně jistý, nebo naopak zbytečně riskantní.

Debata se točila kolem posledního dopisu Evropské komise a kolem toho, zda české úřady mohou dál vyplácet dotace firmám z Agrofertu. Výborný tvrdil, že bez jasného vyřešení střetu zájmů Andreje Babiše nelze mít jistotu, že peníze nebudou později problém. Vondráček naopak upozorňoval, že poslední oficiální stanovisko Bruselu dalo za pravdu Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu v části týkající se nárokových dotací, a že je proto rozumné vycházet z toho, co je právě teď oficiální, ne ze spekulací.

Nárokové dotace

Vondráček opakovaně vysvětloval rozdíl mezi nárokovými a nenárokovými dotacemi. Nárokové dotace podle něj nejsou výhodou pro konkrétní firmu, ale nástroj, na který má po splnění podmínek nárok každý, kdo je splní. Použil k tomu i obraz „dotace na mrkev“, aby ukázal, že v takovém systému nerozhoduje, kdo přesně podává žádost, ale jestli jsou splněná pravidla.

Zároveň ale šel dál než jen k obhajobě jednoho dotačního režimu. Řekl, že obecně je proti všem dotacím a že zemědělské dotace by měly být zrušeny v celé Evropské unii. Pokud už ale tento systém existuje, pak podle něj platí, že nečerpání nárokových dotací je pro české zemědělce konkurenční nevýhoda. Z tohoto pohledu je pro něj důležitější rovnost podmínek než snaha dotace vykládat tak, aby v konkrétním případě někoho poškodily.

Riziko a právo

Výborný se snažil debatu vrátit k tomu, že stát má chránit veřejné peníze a nenechat se zahnat do situace, kdy zůstane bez právní jistoty. Vondráček na to reagoval opatrněji: pokud existuje riziko arbitráží, je podle něj lepší postupovat podle posledního oficiálního stanoviska a nesnažit se hned přerušit vyplácení podpory jen z obavy, že by někdy v budoucnu mohl vzniknout spor.

Tento postoj mu vycházel z jednodušší logiky, kterou v debatě držel od začátku: stát nemá vytvářet pravidla, která některým subjektům dávají konkurenční nevýhodu, pokud už jsou podmínky nastavené jako univerzální. Neobhajoval Agrofert jako výjimku, ale spíše bránil systém, v němž mají všichni hráči stejná pravidla. V tom se jeho argumentace odlišovala od Výborného, který víc tlačil na právní opatrnost a riziko budoucích sporů.

Zákon a střet zájmů

Výrazná část sporu se odehrála kolem návrhu změny paragrafu 4c a kolem toho, zda má stát zpřesnit pravidla tak, aby nárokové dotace nebyly automaticky spojované se střetem zájmů. Vondráček opakoval, že zákon má podle něj oddělit reálný střet zájmů od situací, kde dotace plynou automaticky podle předem daných pravidel. Tím se snažil vysvětlit, že návrh nemá někoho vyvinit, ale odstranit nejasnost, která v praxi působí problémy.

Výborný naopak tvrdil, že taková změna by mohla oslabením pravidel pomoci Andreji Babišovi a fakticky zmenšit prostor pro pozdější vymáhání neoprávněně vyplacených peněz. Vondráček na to reagoval tím, že čím méně dotací a méně složitých rozhodnutí, tím méně možností pro chyby, které se projeví až po letech. Tahle linie mu seděla: nešlo o velká gesta, ale o technický, a přitom politicky čitelný důraz na jednoduchost a předvídatelnost.

Vyznění debaty

Celkově Vondráček v pořadu nepůsobil jako vítěz, ale jako ten, kdo dokáže svou pozici udržet bez zbytečné agresivity. Mluvil srozumitelně, nepouštěl se do osobních útoků a držel se toho, že v systému dotací je největší problém nepřehlednost a zpětné přehodnocování pravidel. Právě díky tomu vyzněl pro něj večer relativně příznivě, i když šlo o spor, v němž měl proti sobě ostře naladěného Marka Výborného.

Vondráčkovo vystoupení tak posloužilo spíš jako ukázka jeho stylu než jako demonstrace síly. Nešel do debaty s velkými hesly, ale s konkrétními argumenty o nárokových dotacích, právní jistotě a smyslu státních zásahů. A právě to mu v této konfrontaci pomohlo vyznít dobře, aniž by text musel přecházet do nadměrného chválení.

Oblíbené štítky

Mgr. Libor Vondráček

Mgr. Libor Vondráček

právník a předseda Svobodných

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31