Zálom: Levičáci nabízejí, že se k prosperitě prožereme. Teď vidíme, jaká je realita. Historická šance pro pravici.

Zálom: Levičáci nabízejí, že se k prosperitě prožereme. Teď vidíme, jaká je realita. Historická šance pro pravici.

Otevírá se historické okno pro českou pravici, podobné tomu z listopadu 1989. Levicový přístup velkého státu totiž v čase koronakrize zcela selhal a lidem tak jako na konci osmdesátých let dochází, že stát nefunguje, ale spíše jim dokonce škodí. Přinášíme vám rozhovor s místopředsedou Lubošem Zálomem.

S jakým cílem jdou Svobodní do spojenectví s Trikolorou a Soukromníky? Chcete se zaměřit pouze na zájmy podnikatelů a živnostníků, nebo máte širší vizi?

Cílem je vrátit do Poslanecké sněmovny principiální pravicovou politiku. To v zásadě velice úzce souvisí s podporou živnostníků. Zároveň si ale myslíme, že tímto se naplňuje dlouholetý požadavek pravicových voličů, aby se ty strany spojily, protože je vidět, že to tříštění sil oslabuje všechny.

Některé pravicové strany toto tříštění sil přežily, jako například Svobodní, jiné bohužel ne, jako třeba Realisté. Zároveň je pravda, že tím samostatným bojem jsme si vytvořili na noze kouli neúspěchů.

Ale teď je ta doba opravdu vážná a není na to už prostor. Ale na druhou stranu si myslím, že se v tuto chvíli otevírá pro pravici velmi zajímavé startovní okno. A kdybychom toto okno promarnili hrabáním na vlastním písečku, tak už by to byl opravdu snad zločin.

O jaké „startovní okno“ se jedná? Co v něm uvidíme?

Většinová společnost standardně pravicová není, to je bohužel fakt. A platí to nejen o České republice, ale i celosvětově. Principiálních zastánců svobody a kapitalismu je ve společnosti všude málo.

Takže to vypadá, že pravicová strana může uspět jen tak, že bude stále posouvat diskurs toho, co je vlastně pravice, směrem do středu.

Ale na druhou stranu v dějinách nastávají okamžiky, někdy velice krátké, kdy i středově orientovaní lidé začnou přemýšlet pravicově a dojde jim, že ta pravicová politika má smysl. A že musí přemýšlet o své vlastní svobodě, protože vidí, že ta svoboda a s ní spojený blahobyt mizí.

Levičáci nabízejí, že se k prosperitě proregulujeme a prodaníme a prožereme. To vypadá lákavě, ale občas se v tom okně ukáže, že to nefunguje. A že to vede jak k úbytku svobody, tak k poklesu životní úrovně.

Takovým startovním oknem byl třeba rok 1989, kdy socialistická společnost už na tom byla ve srovnání se Západem tak špatně, že už to ani nešlo zakrývat. A až v tu chvíli si lidé řekli, že takhle to nejde a že bude lepší, když se budou starat o sebe, než aby to nechali na nefungujícím státu. A proto zvolili Václava Klause, který přesně toto říkal.

Pak se to ukázalo třeba za migrační krize. A naposledy se to ukázalo v posledním roce, kdy to okno příležitosti pro pravici otevřel koronavirus a naprosto zločinný způsob, jak jej vláda řešila. Oni vlastně ani nebojovali s virem, našli si snadnější cíl, a to byl boj s občany, který vypadal jako boj s virem.

My chceme ukázat, že má větší smysl volit si ty těžší cíle, které ale vedou k úspěchu. A skutečně si myslím, že se tu teď otevírá podobné startovní okno jako v roce 1989.

Ale na druhou stranu si uvědomujeme, že to okno nebude otevřené příliš dlouho. Takže když se dostaneme do Sněmovny a třeba i do vlády, tak se budeme snažit prosadit co nejvíce. A to se může stát, protože ten guláš ve Sněmovně může být takový, že bude třeba menšího partnera, který si ale bude moct klást vysoké požadavky.

Co by to bylo za požadavky?

Zachování koruny, snižování daní, už nikdy žádný lockdown, a pokusit se nadřadit české právo právu Evropské unie, a vlastně v mnoha věcech návrat do devadesátých let.

Když už mluvíme o těchto tématech, jak moc složité bylo najít na nich shodu v rámci vaší společné kandidátky se Soukromníky a Trikolorou?

Na těchto principech jsme se shodli. Nebyla tam nějaká „třecí oblast“, kterou by někdo zarputile odmítal.

Na tomto projektu participují tři pravicové strany. Vy sám jste ale zmínil, že česká pravice je velmi roztříštěná, pestrá a různorodá. Je váš projekt otevřen i dalším pravicovým jednotlivcům nebo organizacím?

Je to stále otevřený projekt, i když marketing nebo logo už jsou uzavřeny. Ale pro podporu je stále otevřen jednotlivcům i uskupením. Existuje tu Strana nezávislosti ČR, její členové jsou dost často bývalí svobodní, ti se do toho mohou zapojit

Pokud se připojí pravicoví opinion makeři, tak samozřejmě budeme velice rádi. Tito lidé skutečně mohou mnohé přivést k pochopení, že tu svobodu prostě potřebujou. Máme určitě zájem o umělce, i když ti se v posledních letech většinou neomylně staví na tu špatnou stranu. Ale možná právě teď poznali, že je tu alternativa.

Jsou už nějaká konkrétní jména umělců, kteří by vás podpořili?

Nechci prozrazovat. Ale určitě nemusím zakrývat třeba jméno Daniela Landy, který se k vládní politice v lockdownu vyjadřuje velice kategoricky a hlasitě, jak to umí. Tam ještě není jasné, jaká bude forma jeho podpory.

Když mluvíme o osobnostech na pravici, tak musí zaznít jedno jméno – Václav Klaus. Měl by se na tomto projektu nějakým způsobem podílet?

Václava Klause samozřejmě nikdo nemůže nijak usměrňovat. A my nejsme v situaci, abychom si mohli vybírat, kdo nás podpoří. Každý hlas podpory je skvělý a Václav Klaus je nadto skvělá osobnost, které si vážím.

Přesto si myslím, že jeho hlavní úloha je teď trochu jiná. Měl by sbírat síly na útok na Pražský hrad.

Luboš Zálom

Zdroj: zde.

Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.

Místopředseda Svobodných Luboš Zálom při vystoupení na sněmu Strany soukromníků ČR.

Zaujal Vás článek? Podpořte jej a autora pár Satoshi. Předem dík...

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Nejnovější video

Předseda Svobodných a poslanec Libor Vondráček byl 8. února hostem politické diskuse Partie Terezie Tománkové, kde se střetl s opozičními stranami nad klíčovými tématy současné politiky – od personální krize kolem Filipa Turka přes státní rozpočet až po návrh zákazu sociálních sítí pro děti.

Debata probíhala v napjaté atmosféře těsně po mimořádné sněmovní schůzi o nedůvěře vládě, kterou iniciovala opozice. Vondráček se v diskusi ocitl v defenzivě vůči kritice Ivana Bartoše (Piráti) a Věry Kovářové (STAN), kteří zpochybňovali vládní hospodaření i schopnost Petra Macinky zvládat současně dvě ministerstva. Zároveň musel balancovat mezi obhajobou vlády Andreje Babiše a vlastními principy Svobodných týkajících se fiskální zodpovědnosti.

Vondráček na úvod zdůraznil potřebu uklidnění politické situace a odmítl „štěpící“ rétoriku. Reagoval na kritiku demonstrací proti vládě tím, že odsoudil označování demonstrantů za „proruské síly“, jak zaznělo podle něj za minulé vlády. „Komunikovat rozhodně musíme, musíme komunikovat i s těmi, kteří přišli na ty protivládní demonstrace,“ zdůraznil s tím, že se s takovými hodnoceními setkával i z vlastního poslaneckého klubu SPD, konkrétně od Jaroslava Rajchla, což ale odmítl jako osobní názor, s nímž nesouhlasí.

Personální turbulence a role Motoristů

Hlavním terčem opozice byla role Petra Macinky, který jako vicepremiér dočasně vede ministerstvo zahraničí i životního prostředí po odmítnutí kandidatury Filipa Turka ze strany prezidenta Petra Pavla. Vondráček bránil Macinku slovy o jeho manažerských schopnostech: „Petr Macinka už překvapil mnoho lidí tím, jak dokázal jako manažer dostat svoji stranu do sněmovny, po dlouhé době se tam objevil nový subjekt. Takže já myslím, že jeho organizační schopnosti a jeho tým, který je současně na obou ministerstvech, toto umožňují.“

Když moderátorka připomněla, že Macinka nemohl odjet na summit ministrů životního prostředí kvůli jiným povinnostem, Vondráček mluvil o „počátečních porodních bolestech“ a vyjádřil přesvědčení, že se vymyslí fungující systém. Odmítl kritiku Ivana Bartoše, že by Motoristé „nerozuměli klimatu jak koza petrželi“, a namísto toho poukázal na plánovanou sněmovní konferenci „Může za sucho CO2″, která se má konat 30. března.

Vondráček zdůraznil demokratický mandát: „My jsme v těch demokratických volbách dostali mandát, Motoristé jsou součástí většiny.“ Nicméně, když byl dotázán, zda není problém, že jeden ministr má dva resorty, uznával, že „to je otázka“ a připustil, že na začátku to nebylo ideální. Opozice mu vytýkala, že se Svobodní, kteří mají ve svém programu návrat k vyrovnanému rozpočtu, vzdávají svých principů ve prospěch setrvání ve vládní koalici.

Rozpočtový spor a kritika Národní rozpočtové rady

Klíčovým tématem byla debata o státním rozpočtu a jeho souladu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Národní rozpočtová rada upozornila, že návrh rozpočtu od Aleny Schillerové je v rozporu se zákonem o 63 miliard korun. Premiér Andrej Babiš na to reagoval označením NRR za „zbytečnou instituci“, kterou nebude poslouchat, a vyrovnané rozpočty nazval „nesmyslem“.

Vondráček se pokusil navigovat mezi těmito protichůdnými postoji. Na jednu stranu připustil, že vzhledem k minulému průměrnému schodku 300 miliard korun za minulou vládu si „nikdo realisticky úplně neumí představit“ rychlý návrat k vyrovnaným rozpočtům. Na druhou stranu se snažil obhajovat návrh Schillerové: „Já doufám, že ta ekonomika i ty reformy způsobí, že to zas takový nesmysl nebude a že třeba ke konci volebního období už se budeme blížit k vyrovnaným rozpočtům.“

Když ho moderátorka konfrontovala s tím, že je jako právník v rozporu se zákonem, Vondráček odpověděl diplomaticky: „Já si myslím, že spíš ano, ale není to tak jednoznačné, protože opravdu, pokud měníte ten rozpočet v průběhu roku, tak nemůžete makroekonomicky počítat s tím, když schvalujete schodek v březnu, jak to je vůči tomu HDP.“

Vondráček se pokusil relativizovat kritiku NRR tím, že připomněl její politické složení: „Mojmír Hampl, který se nezjevil v Národní rozpočtové radě jako že by se tam snesl z obláčku, ale byl tam dosazen vládní většinou ve sněmovně, v Senátu, tímto způsobem se formuje Národní rozpočtová rada a ta pochopitelně má blíže k těm, kteří do těch pozic ji nominovali.“ Kovářová mu ale oponovala, že NRR kritizovala i vládu Petra Fialy velmi ostře a že byla založena na návrh Andreje Babiše v roce 2017.

Obrana a úspory – kontroverzní škrty

V debatě o rozpočtu zazněla ostrá kritika škrtů v oblasti obrany. Vondráček tvrdil, že vláda „ušetří 21 miliard korun na obraně, aniž by to zmenšilo obranyschopnost této země.“ Vysvětloval to tím, že se nebudou platit „zbytečné zálohy“ jen proto, aby se formálně dosáhlo dvou procent HDP na obranu: „My prostě nebudeme dělat takové ty triky, že zaplatíme navíc zálohy, abychom utratili 2% HDP, ty zálohy nám obranyschopnost nezvýší.“

Zároveň se hájil proti kritice, že vláda jen škrtá: „My jsme dali 26 miliard korun do dopravy, které tam chyběly, to znamená, ty stavby, které se zastavily, budou moci povětšinou běžet.“ Kovářová mu vytýkala, že vláda dva měsíce řeší personální problémy místo konsolidace veřejných financí, a připomněla, že předchozí vláda předala rozpočet s deficitem pouhých 2% k HDP.

Svoboda versus bezpečnost – sociální sítě pro děti

Překvapivým tématem bylo oznámení Andreje Babiše, že vláda zvažuje zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let, podobně jako v Austrálii. Ivan Bartoš (Piráti) upozornil, že plošný zákaz by vyžadoval ověřování totožnosti občanským průkazem, což by znamenalo konec anonymity na internetu.

Vondráček zaujal jasně libertariánské stanovisko: „Jakmile se vzdá společnost svobody ve prospěch bezpečí, nakonec může ztratit oboje dvoje. A tohle to jsou slova Benjamina Franklina.“ Upozornil, že by takový zákaz mohl vést k odchodu některých sociálních sítí z českého trhu, podobně jako Elon Musk čelí tlaku Evropské unie kvůli regulaci DSA (Digital Services Act).

Když byla otázka směřována na ochranu dětí a jejich duševní zdraví, Vondráček připustil, že jako otec malého dítěte chápe výzvu, ale trval na tom, že svoboda nesmí být obětována: „My bychom tu svobodu měli hájit, kdo jiný než Svobodní.“ Kovářová označila téma za velmi závažné, ale varovala před tím, aby byl návrh jen další „perličkou“, kterou Babiš vypouští do médií, aby odvedl pozornost od skutečných problémů vlády.

Komunikace a politická kultura

Vondráček se během debaty snažil prezentovat jako zastánce slušné politické diskuse. Kritizoval „soudy“ typu označování části politického spektra za „svoloč“ a odmítl minulé výroky o demonstrantech jako o „proruských silách“. Navrhl, aby občané měli možnost „opravovat zákony vládní většiny třeba ve formě lidového veta,“ což je dlouhodobý program Svobodných. „Ať občané nemuseli jenom chodit frustrovaně na demonstrace, ale mohli si třeba sesbírat nějaké podpisy a zabránit, já nevím, korespondenční volbě nebo něčemu, co je pro ně důležité,“ vysvětloval.

Bartoš mu ale připomněl nesrovnalosti v komunikaci koaličních partnerů. Zmínil, že Jindřich Rajchl (PRO), dříve demonstrace vehementně podporoval, ale nyní je kritizuje: „Když se demonstrovalo proti minulé vládě, když Andrej Babiš křičel Fialova drahota, tak v pohodě. A když opozice vyvolá hlasování o nedůvěře vládě nebo nespokojení lidé jdou do ulic, tak ti samí politici tohle to shazují.“

Vondráček se od Rajchlových výroků distancoval a zdůraznil, že osobně podporuje právo na shromažďování. Připomněl případ muže, který přišel na protivládní demonstraci obhajovat Petra Macinku a byl „polit vodou a nadávali mu“, ale přesto zůstal a snažil se komunikovat: „A já tohle to musím ocenit, protože pokud tam ten člověk nejde tu demonstraci kazit, pískat, narušovat, bučet, tak je to přece v pořádku.“

Vztah k Evropské unii a zahraničí

Bartoš se Vondráčka zeptal na konzistenci jeho postojů k Evropské unii, připomněl mu, že Svobodní prosazujícího Czexit. Vondráček na to nereagoval přímo a namísto toho se zaměřil na kritiku EU: „Ursula von der Leyen vyhrožuje velkými pokutami Elonu Muskovi, když nebude zavádět pomocí různých jeho algoritmů to, co si přeje Evropská unie formou DSA.“ Rovněž obhajoval cestu Petra Macinky do USA, kde měl jednat s ministrem zahraničí Marcem Rubiem, ačkoliv nakonec kvůli sněhu zůstal ve Frankfurtu.

Redkace

Oblíbené štítky

Mgr. Luboš Zálom

Mgr. Luboš Zálom

Novinky

Oblíbené štítky

Svobodni-31