Otevírá se historické okno pro českou pravici, podobné tomu z listopadu 1989. Levicový přístup velkého státu totiž v čase koronakrize zcela selhal a lidem tak jako na konci osmdesátých let dochází, že stát nefunguje, ale spíše jim dokonce škodí. Přinášíme vám rozhovor s místopředsedou Lubošem Zálomem.
S jakým cílem jdou Svobodní do spojenectví s Trikolorou a Soukromníky? Chcete se zaměřit pouze na zájmy podnikatelů a živnostníků, nebo máte širší vizi?
Cílem je vrátit do Poslanecké sněmovny principiální pravicovou politiku. To v zásadě velice úzce souvisí s podporou živnostníků. Zároveň si ale myslíme, že tímto se naplňuje dlouholetý požadavek pravicových voličů, aby se ty strany spojily, protože je vidět, že to tříštění sil oslabuje všechny.
Některé pravicové strany toto tříštění sil přežily, jako například Svobodní, jiné bohužel ne, jako třeba Realisté. Zároveň je pravda, že tím samostatným bojem jsme si vytvořili na noze kouli neúspěchů.
Ale teď je ta doba opravdu vážná a není na to už prostor. Ale na druhou stranu si myslím, že se v tuto chvíli otevírá pro pravici velmi zajímavé startovní okno. A kdybychom toto okno promarnili hrabáním na vlastním písečku, tak už by to byl opravdu snad zločin.
O jaké „startovní okno“ se jedná? Co v něm uvidíme?
Většinová společnost standardně pravicová není, to je bohužel fakt. A platí to nejen o České republice, ale i celosvětově. Principiálních zastánců svobody a kapitalismu je ve společnosti všude málo.
Takže to vypadá, že pravicová strana může uspět jen tak, že bude stále posouvat diskurs toho, co je vlastně pravice, směrem do středu.
Ale na druhou stranu v dějinách nastávají okamžiky, někdy velice krátké, kdy i středově orientovaní lidé začnou přemýšlet pravicově a dojde jim, že ta pravicová politika má smysl. A že musí přemýšlet o své vlastní svobodě, protože vidí, že ta svoboda a s ní spojený blahobyt mizí.
Levičáci nabízejí, že se k prosperitě proregulujeme a prodaníme a prožereme. To vypadá lákavě, ale občas se v tom okně ukáže, že to nefunguje. A že to vede jak k úbytku svobody, tak k poklesu životní úrovně.
Takovým startovním oknem byl třeba rok 1989, kdy socialistická společnost už na tom byla ve srovnání se Západem tak špatně, že už to ani nešlo zakrývat. A až v tu chvíli si lidé řekli, že takhle to nejde a že bude lepší, když se budou starat o sebe, než aby to nechali na nefungujícím státu. A proto zvolili Václava Klause, který přesně toto říkal.
Pak se to ukázalo třeba za migrační krize. A naposledy se to ukázalo v posledním roce, kdy to okno příležitosti pro pravici otevřel koronavirus a naprosto zločinný způsob, jak jej vláda řešila. Oni vlastně ani nebojovali s virem, našli si snadnější cíl, a to byl boj s občany, který vypadal jako boj s virem.
My chceme ukázat, že má větší smysl volit si ty těžší cíle, které ale vedou k úspěchu. A skutečně si myslím, že se tu teď otevírá podobné startovní okno jako v roce 1989.
Ale na druhou stranu si uvědomujeme, že to okno nebude otevřené příliš dlouho. Takže když se dostaneme do Sněmovny a třeba i do vlády, tak se budeme snažit prosadit co nejvíce. A to se může stát, protože ten guláš ve Sněmovně může být takový, že bude třeba menšího partnera, který si ale bude moct klást vysoké požadavky.
Co by to bylo za požadavky?
Zachování koruny, snižování daní, už nikdy žádný lockdown, a pokusit se nadřadit české právo právu Evropské unie, a vlastně v mnoha věcech návrat do devadesátých let.
Když už mluvíme o těchto tématech, jak moc složité bylo najít na nich shodu v rámci vaší společné kandidátky se Soukromníky a Trikolorou?
Na těchto principech jsme se shodli. Nebyla tam nějaká „třecí oblast“, kterou by někdo zarputile odmítal.
Na tomto projektu participují tři pravicové strany. Vy sám jste ale zmínil, že česká pravice je velmi roztříštěná, pestrá a různorodá. Je váš projekt otevřen i dalším pravicovým jednotlivcům nebo organizacím?
Je to stále otevřený projekt, i když marketing nebo logo už jsou uzavřeny. Ale pro podporu je stále otevřen jednotlivcům i uskupením. Existuje tu Strana nezávislosti ČR, její členové jsou dost často bývalí svobodní, ti se do toho mohou zapojit
Pokud se připojí pravicoví opinion makeři, tak samozřejmě budeme velice rádi. Tito lidé skutečně mohou mnohé přivést k pochopení, že tu svobodu prostě potřebujou. Máme určitě zájem o umělce, i když ti se v posledních letech většinou neomylně staví na tu špatnou stranu. Ale možná právě teď poznali, že je tu alternativa.
Jsou už nějaká konkrétní jména umělců, kteří by vás podpořili?
Nechci prozrazovat. Ale určitě nemusím zakrývat třeba jméno Daniela Landy, který se k vládní politice v lockdownu vyjadřuje velice kategoricky a hlasitě, jak to umí. Tam ještě není jasné, jaká bude forma jeho podpory.
Když mluvíme o osobnostech na pravici, tak musí zaznít jedno jméno – Václav Klaus. Měl by se na tomto projektu nějakým způsobem podílet?
Václava Klause samozřejmě nikdo nemůže nijak usměrňovat. A my nejsme v situaci, abychom si mohli vybírat, kdo nás podpoří. Každý hlas podpory je skvělý a Václav Klaus je nadto skvělá osobnost, které si vážím.
Přesto si myslím, že jeho hlavní úloha je teď trochu jiná. Měl by sbírat síly na útok na Pražský hrad.
Luboš Zálom
Zdroj: zde.
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
