Mám radost z toho, že soudce zpravodaj Filip, kterého si nesmírně vážím jako odborníka, dovedl tuto kauzu k výsledku, který jsem od něj v podstatě očekával.
V roce 2019 jsem pod jeho vedením psal dlouhou práci na toto téma a jeho konzistentní přístup k problematice od devadesátých let oceňuji. V jednom jiném rozhovoru jsem ještě před zveřejněním verdiktu říkal, že pokud by bylo jen na něm, pak bych očekával zrušení sčítací klauzule.
K mému pozitivnímu překvapení plénum o tom dokázal přesvědčit celé plénum Ústavního soudu a § 49 byl tedy zrušen. Díky tomu, že o věci rozhodovalo celé plénum, mohlo tedy dojít k odchýlení se od judikatury Ústavního soudu z roku 2001.
Rozhodnutí ústavního soudu je v souladu se závěry mé práce, a proto by bylo zvláštní, kdybych se neradoval. Byť bych se samozřejmě raději radoval trochu dříve.
Zásadní otázkou je: „A komu to teda pomůže?“
Rozhodnutí Ústavního soudu může v důsledku pomoci všem, nakonec i ANO.
Záleží, jak se na to podíváme, jaká bude finální úprava a jak daleko dokážeme vidět.
V první řadě, a to zejména, ale může pomoci lidem a jejich důvěře v právní stát a demokratické rozhodování. To si myslím, že je v dnešní době mimořádně potřeba.
Sama Ústava v podstatě říká, že úprava volební formule voleb do Poslanecké sněmovny nesmí být nástrojem pro snazší zisk moci některých politických stran, ale má věrně promítat do obsazení Sněmovny všechny názory ve společnosti poměrným způsobem.
Základním východiskem v Ústavě je totiž článek 18/1, který říká, že „volby do Poslanecké sněmovny se konají (…) podle zásad poměrného zastoupení.“ V protikladu je ústavní zmínka o volbách do Senátu, kde vítěz v daném obvodě bere vše (jediné křeslo), ikdyž vyhraje třeba 50,1 % ku 49,9 %.
Většinový systém je ovšem založený na silných osobnostech a zcela jiném způsobu vedení kampaně. Netvrdím, že je špatný nebo dokonce nedemokratický. Tvrdím, že účelové míchání jedno s druhým v rámci jedné komory Parlamentu považuji za velmi nebezpečné a zejména proti smyslu Ústavy.
Tvůrci Ústavy podle toho, chtěli tímto zněním jednoduše říct, že samotní politici, ne volební zákon, mají zajistit vznik stabilní vlády.
Je velmi zajímavé, že v době tvorby Ústavy se právě tento článek podrobně rozebíral a není tedy náhodou ani omylem, že je v Ústavě právě v tomto znění.
(Více rozebírám v kapitole 4.1.2 mé práce Většinotvorné prvky ve volební formuli poměrného zastoupení na příkladu voleb v České republice, kde zmiňuji tehdejší roli poslance Hirše a dalších.)
Při dotazu, proč jsme tu měli 20 let „protiústanvní pravidla“ si musíme uvědomit, v jaké době vznikla.
V době opoziční smlouvy jej stvořili dva hegemoni tehdejší sněmovny.
ČSSD a ODS se po roce 1998 pokusily o opak, než o co šlo tvůrcům Ústavy, když úmyslně velmi tvrdě zakotvili poměrný systém pro Poslaneckou sněmovnu. Pokusili se vytvořit něco jako „směs většinového a poměrného systému“.
Chtěly v podstatě pomocí zákona pokřivit vůli občanů, aby se jim pohodlněji vytvářely povolební politické dohody. Jako sportovec bych mohl říct, že si chtěly zkrátit trať.
Tato zbraň se ale za ty roky obrátila proti nim a z rozhodnutí mají dnes evidentně upřímnou radost jak v ČSSD, tak v ODS.
A co si myslím o politikaření kolem rozhodnutí soudu?
O politických tlacích a motivacích nechci spekulovat, může to měnit „jen“ můj názor na konkrétní lidi, ale ne názor na správnost rozhodnutí.
V hlavní roli byl reálně profesor Filip, který je asi největším odborníkem na volební zákony v zemi. Jestli tam byly nebo nebyly nějaké tlaky mě vlastně ani moc nezajímá, podstatný je výsledek a ten je z mého odborného pohledu velmi správný.
Přesto bych tu rád vyjádřil alespoň to, že od Pavla Rychetského bych očekával trochu větší zdrženlivost v mediálních výstupech. Lidé mu pak velmi snadno a oprávněně předhazují nekonzistentnost v názorech, a to autoritě Ústavního soudu nesvědčí.
Najednou začíná všem dávat smysl tak brzkého vyhlášení voleb a role Miloše Zemana v celé kauze.
Pan prezident byl tím, kdo v době opoziční smlouvy zadával vznik volebního zákona, který byl vyhodnocen v roce 2001 jako protiústavní, a stál za vznikem zákona, který byl jako protiústavní vyhodnocen i v roce 2021.
Dalo se očekávat, že si bude tento zákon chtít zachovat a udělá vše proto, aby se neměnil. Byť by klidně mohl „změnit názor“, protože jak sám říká, jen idiot nemění názory. Evidentně právě proto vyhlásil termín voleb tak brzy.
Na rozdíl od prezidenta jsem rád, že Ústavní soud rozhodl před podzimními volbami, protože bych považoval za velmi alibistické, pokud by rozhodl až po nich.
Není přeci možné nechat proběhnout volby podle zjevně protiústavních pravidel ve chvíli, kdy protiústavnost je oficiálně namítána zákonodárci a tato kauza leží Ústavnímu soudu na stole. Pokud by rozhodl až po volbách, zpochybnil by legitimitu již vzniklých mandátů
Dostávám mnoho dotazů, zda se nedalo rozhodnout rychleji. Na to vždy odpovídám velmi razantně a jednoznačně, nevím! Ale spíš ne a nepovažuji to za kriticky důležité.
Profesor Filip mi na emaily odpovídal klidně ve 14 hodin na Štědrý den a jindy zase, když to nehořelo, týdny mlčel.
Pamatuji si ho jako velmi zaměstnaného člověk, který se snaží svá vyjádření vždy pečlivě odůvodnit a jistě má dost práce i dnes.
Nemyslím si, že by účelově odkládal rozhodnutí, ale nemám dost informací bych to načasování mohl nějak definitivně hodnotit.
Je třeba si uvědomit, že byl i soudcem zpravodajem v kauze Lex Babis. Ve kterém loni rozhodl ve prospěch Andreje Babiše a nikdo po rozhodnutí nevykřikoval, že jde o kampaň nebo účelovku. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo pro lajka nepředstavitelně dlouhé a ně každý si umí představit, jak složité je formulovat podobně zásadní kauzy.
Ano, soud mohl možná trošičku rozhodnout dříve, ale nikdo neví, zda by to nebylo na úkor kvality. Proto je zásadní, že rozhodl a zjevnou protiústavnost deklaroval a odůvodnil.
A to, že nedal prostor na disentní rozhodnutí, tak jako to obvykle bývá?
Právě to myslím, dokazuje, že si byl vědom reality blížících se voleb a uvážil, že je ve veřejném zájmu zkrátit čas na disentní rozhodnutí, aby mohli začít zákonodárci pracovat na nové volební formuli včas.
I zachování volebních krajů svědčí o tom, že si je soud vědom již probíhajících jednání a jeho cílem rozhodně není vytvoření ústavní krizi, ba spíše naopak.
Libor Vondráček
předseda strany
Články vyjadřují osobní názor autora a nejsou oficiálním stanoviskem strany, pokud není uvedeno jinak.
Vyšlo v politické aréně echo24: https://echo24.cz/a/SXD8S/z-odborneho-hlediska-me-rozhodnuti-ustavniho-soudu-potesilo-mrzi-me-ale-ze-den-po-vyhlaseni-uz-kolem-toho-smrdi-politikareni
