Náš první rozhovor s předsedou Svobodných, Liborem Vondráčkem o spolupráci s Trikolorou, EFTA nebo prezidentských volbách.

Redaktor (P. Kryl): Svobodní se omluvili voličům za spolupráci s Trikolorou. Můžete tedy občanům slíbit, že s Trikolorou už spolupracovat nebudete? A co bylo takovou ,,poslední kapkou“, která vás vedla k ukončení spolupráce a omluvě?

L. Vondráček: Spolupráce skončila v den finančního vyrovnání po volbách 2021. Omluva se objevila až vzhledem k vývoji, poslední kapkou potom byla podpora Andreje Babiše, kterého oficiálně podpořila Trikolora před druhým kolem. Svobodným tím v očích mnoha lidí navlékla dres fanklubu Andreje Babiše a naši členové i voliči s tím byli konfrontováni. Nás toto velmi zamrzelo, protože v době, kdy jsme zahájili spolupráci s Trikolorou, byl jejím členem například Petr Mach, náš mnohaletý předseda, a nemohli jsme tak dramatický obrat směrem k Babišovi tušit. Na místě tak byla omluva všem členům i voličům, které toto spojení poškodilo, a museli kvůli němu vysvětlovat v nepříjemných situacích, že Svobodní nesdílí názory Trikolory a už vůbec nepodporují Babiše.

Redaktor (P. Kryl): Uvažujete v eurovolbách o nějaké spolupráci s jinými stranami? Třeba ODS, která do eurovoleb nejspíš tradičně pošle euroskeptické křídlo, pana Vondru, Zahradila a další.

L. Vondráček: Úvahy o spolupráci s vládní stranou současné nebo předchozí koalice nepředpokládám. Stejně jako případě Trikolory si však uvědomuji, že je to vždy hodně i o konkrétních lidech a změnách ve vedení. V ODS stejně jako v jakékoliv jiné straně může dojít ke stranickému převratu a stranickou politiku mohou časem dělat jiní lidé než ti, kteří dnes schvalují kvóty na ženy ve firmách, tvorbu nových úřadů, zákaz spalovacích motorů, schodkové rozpočty, které zadluží budoucí generace, nebo lidé, kteří plánují zvyšovat daně.  Za současné konstelace je však ODS euroskeptická hlavně rétoricky, podobně jako ANO, ale fakticky, podobně jako ANO, hlasují pro vše, co přijde z Bruselu. Spolupráci si tedy představit neumím.

Redaktor (P. Kryl): Vy jako strana předkládáte za alternativu k EU alianci EFTA. Mohl byste prosím lidem vysvětlit jaké to pro nás může mít výhody a nevýhody a případně jak celý tento proces byste provedli?

L. Vondráček: Umíme si představit i jiné cesty, jak se bránit škodlivým dopadům euronesmyslů, jak se bránit zavedení green dealu, který zlikviduje náš průmysl nebo dalšímu přerozdělování migračních kvót. Pokud bychom se vydali cestou odchodu z EU, měli bychom mít nejprve potvrzeno, že stále platí nabídka na vstup do EFTA. V takovém případě bychom ani zdaleka neměli podobné problémy jako Británie, která odešla z EU bez přestupu do EFTA. Vystoupila tím totiž z Evropského hospodářského prostoru, není součástí ani celní unie, a není ani v Schengenském prostoru. Zůstala pouze součástí projektu Erasmus, kde kromě ní je mimo EU a EFTU ještě Turecko. Našimi přestupem do EFTA bychom přišly jen o nevýhody a zachovali bychom si výhody. Byli bychom součástí všeho, co opustila Británie, naši podnikatelé by tak dále mohli podnikat za zcela stejných podmínek a naši občané dále cestovat jako den před vystoupením. Nemuseli bychom ovšem v takové míře financovat dotace z eurofondů, nemuseli bychom zavádět přes 80 % směrnic a nařízení, a nemuseli bychom platit 60 000 úředníků v Bruselu ani europoslance a jejich stěhování z Bruselu do Štrasburku. Jednoduše řečeno zachováme si dobrovolnou spolupráci a rozvoj ekonomiky, přijdeme o diktát a plýtvání prostředky neboť členství v EU stojí členské státy podle výpočtů evropské komise 4 % HDP na alikvotních (skrytých) výdajích a je za 20 let více než 3 biliony korun.

Redaktor (P. Kryl): Kdo je Vaším politickým vzorem? Poprosil bych čtyři jména – 2 česká (historické a současné) a 2 světová (historické a současné).

L. Vondráček: Tomáš Baťa/Alois Rašín a Jaroslav Kubera + Ronald Reagan/Margaret Thatcherová a Ron de Santis/Georgia Meloni

Redaktor (P. Kryl): Českou republiku trápí rychlé zadlužování a rozhodně to nejsou malé deficity. Jak tuto situaci chcete vy, Svobodní, řešit a byli byste ochotni vyslat nějakého Svobodného na ministerstvo financí, kdyby o to byl zájem ze strany pana premiéra Fialy?

L. Vondráček: To je zajímavá úvaha, že by někdo od nás šel na ministerstvo. Poslal bych tam Roberta Vláška, který se věnuje ekonomii a vyloženým odborníkem je na zlaté investice. Má podobný náhled na věci jako Alois Rašín, ten by si nenechal líbit nějaké socialistické nápady ala Maláčová v podání ministra Jurečky a dalších…

Redaktor (P. Kryl): Kdybyste byl od roku 2021 předsedou vlády, jel byste po začátku ruské agrese na Ukrajině navštívit Kyjev tak, jak učinil Petr Fiala?

L. Vondráček: Hlavně bych se snažil nepomáhat Rusku naší závislostí na dodávkách plynu. Tzn. odmítl bych orientaci na zemní plyn, což jsme v minulosti dělali, když jsme si rozdávali kotlíkové dotace na plynové kotle a bránil bych se zákazu využívání toho, co na svém území máme, tedy raději bych chránil naše jaderné a uhelné elektrárny a zdroje. Dělal bych více praktických kroků proti posilování Ruska a méně gest a signálů. Ta cesta byla jistě gestem podpory, ale větší význam v tom nevidím. Abychom mohli být oporou pro jakýkoliv napadený stát, včetně Ukrajiny, musíme bát sami dostatečně silní. Kdo je slabý nemůže pomáhat ostatním, a potřebuje spíš od jiných pomoc, a to je bohužel scénář, který nám hrozí navzdory tomu, jak hezky o zvládání současné ekonomické krize umíme mluvit. Tedy nemám informace, které měl Petr Fiala, a proto se neumím rozhodnout, ale určitě bych se k podobným gestům upínal méně než k reálným krokům.

Redaktor (P. Kryl): Vy jste de facto parlamentní strana – máte jednoho senátora. Ten má zákonodárné pravomoci. Není škoda, že pan Chalupský není moc vidět?

L. Vondráček: Jardovi Chalupskému se zásadně příčí takové to „zviditelňování se“, tedy místo naskakování na trendy témat se zaměřuje na dobré hlasování a kvalitní práci ve výborech a komisích. V praxi to znamená, že hlasoval 2× pro zamítnutí pandemického zákona nebo v nedávné době byl spolu-navrhovatelem ústavní ochrany platby v hotovosti. Současně řeší zejména problémy, které vyvěrají na povrch v našem regionu, ale mají své kořeny v celostátní legislativě. Je tedy více velvyslancem svého regionu než nějakou hlásnou troubou celostátních téma, která řeší Svobodní. To mě může jako předsedu mrzet, zároveň pro něj mám ovšem lidsky pochopení.

Redaktor (P. Kryl): Velice kontroverzní byla účast vašeho politika pana Havrdy na proruské demonstraci, kde na pódiu vystupovala i šéfka komunistů Konečná. Není to od vás, jako od pravice, zrada?

L. Vondráček: Svobodní si obecně myslí, že komunistická myšlenka je srovnatelně nesmyslná jako tvrzení, že 2+2 je 5. Představme si situaci, že komunisti vystoupí na pódiu před 100 000 lidmi a nikdo jim v tu chvíli nebude oponovat. Možná tam dokonce ani nikdo neřekne, že 2 + 2 jsou 4. A pak na takové pódium, před vyděšený dav, který přišel oficiálně na protivládní, nikoliv proruskou akci, předstoupí doktor Havrda. Pravičák jako poleno těmto lidem rozčarovaným jako jediný z předchozích řečníků řekne, že 2 + 2 jsou 4, ale také řekne na rovinu to, že komunisti říkají nesmysly, když tvrdí, že 2 + 2 je 5. Kdyby tam tento Havrda nevystoupil, nikdo by se to na té demonstraci nedozvěděl. Možná by si dokonce mohl takový dav myslet, že neexistuje nikdo, komu se současně nelíbí kroky této vlády a přitom říká, že 2 + 2 jsou 4. To by určitě poškodilo pravici. Celý ten dav by totiž přešel k jiným nepravicovým účastníkům demonstraci, kteří toto nejsou schopni říct a pravice by ostrouhala. Zatímco on tam šel a za cenu dehonestace pronesl geniální projev, ve kterém hned na začátku urazil komunisty. Mnoha lidem to aranžmá nemuselo sedět. Přes opakované pozvání právě z podobných důvodů na to pódium našel náš předseda, přesto uměl ocenit svého místopředsedu, že on tam s touto motivací šel. 5 minut stál tedy na pódiu, kde chvilku před ním nebo po něm mluvili komunisti. Což možná nebylo úplně příjemné, ale byl to daleko méně škodlivé, než kdyby otevřeně podporoval bývalého komunistu ve volbách a jako komunista se choval. Jako komunista bojoval za zestátnění ČEZu, zvyšování daní, omezování svobody slova nebo podporoval více centrálních zásahů v ekonomice (zákazy aut apod.). Takové chování je skutečnou zradou pravice.

Redaktor (P. Kryl): Byl jste volit v prezidentských volbách a řeknete nám případně svého favorita?

L. Vondráček: Jaroslavu Chalupskému se zásadně příčí takové to „zviditelňování se za každou cenu“, tedy místo naskakování na trendy témata se zaměřuje na dobré hlasování a kvalitní práci ve výborech a komisích. V praxi to znamená, že má vysokou účast při hlasování a v důležitých hlasováních 2x hlasoval pro zamítnutí pandemického zákona. Byl spolunavrhovatelem ústavní stížnosti proti povinnému očkování nebo v nedávné době byl spolu-navrhovatelem ústavní ochrany platby v hotovosti. Má také trefné interpelace, nedávno se ptal na efektivitu sankcí. Současně řeší zejména problémy, které vyvěrají na povrch v našem regionu, ale mají své kořeny v celostátní legislativě. Je tedy více velvyslancem svého regionu než nějakou hlásnou troubou celostátních témat, která řeší Svobodní. Jako stranu nás to může mrzet, zároveň však chápeme jeho pohnutky.

Zdroj: Vše o politice