„Pikantní je, že změnu Ústavy ČR ve prospěch EU chystal tehdy Zemanův velký přítel Pavel Rychetský, který dnes Zemana otevřeně nenávidí a sám sebe považuje více za občana EU než ČR. To je u předsedy Ústavního soudu, který má chránit české, nikoliv unijní, právo dost zvrácené. Je smutné, že podobnými lidmi se právě Miloš Zeman obklopoval a pomohl jim na výsluní,“ myslí si Libor Vondráček, předseda Svobodných.
Blíží se prezidentské volby, favority na postup do druhého kola jsou Petr Pavel, Andrej Babiš a Danuše Nerudová. Váš komentář?
Médii, průzkumnými agenturami a dalšími cestami, je nám podsouváno, že jedině tito tři kandidáti mohou uspět. Možná je až příliš pozdě na to, aby toto účelové dělení kandidátů do dvou kategorií bylo zpochybněno, a tak zřejmě skutečně někdo z těchto tří bude prezidentem. Já však rozhodně nikoho z těchto kandidátů volit nebudu, neboť preferuji volbu „srdcem a rozumem“. V prvním kole hlavně srdcem a v druhém více rozumem. Pokud bude zvolen někdo z těchto tří, tak Svobodní z toho určitě nebudou mít radost. Troufám si dokonce odhadovat, že už v den voleb nebude spokojeno s výsledkem přes 60 % obyvatel.
Proč Svobodní nemají vlastního kandidáta? A rozhodli se nikomu nevyslovit oficiální podporu?
Největším handicapem Svobodných je, že mají příliš mladého a pohledného předsedu (úsměv). To však jen z legrace připomínám slova o 15 let starší Danuše Nerudové, která to o sobě tvrdí. Pokud jde o nám blízké kandidáty, představovali bychom si ideálně někoho s názory a příběhem jako Tomáš Baťa či Alois Rašín. Svého času měli velkou vnitrostranickou podporu pan Březina nebo paní Vitásková. Dlouho pracovali na tom, aby se do prezidentské volby dostali a Svobodní neměli ambici tříštit pravicovou scénu dalšími kandidáty. Jasně pravicovým a pročeským kandidátům bychom dokázali i více pomáhat, jelikož jejich názory jsou nám poměrně blízké.
Tak, jak jsme si prohlíželi kandidáty, kteří tam jsou, shodli jsme se v rámci předsednictva, že ani jeden z kandidátů nám není dostatečně blízký. Než jsme vydali oficiální stanovisko, dali jsme příznivcům a členům možnost, aby se v širokém hlasování vyjádřili. Výsledek hlasování jen potvrdil naše úvahy a oficiálně nikoho nepodpoříme. Já osobně dnes uvažuji o volbě dvou kandidátů, kteří již odpověděli na našich 10 prezidentských otázek.
Co říkáte na nejasnosti okolo sčítání podpisů?
Šokující na tom všem je zejména to, že „údajné“ chyby ověřuje stroj HP, a ne přemýšlející lidé. Tedy přesto, že se neověřují ani při odvolání všechny odevzdané podpisy, tak ani tento vzorek není kontrolován pořádně. Ministerstvo vnitra si chtělo ušetřit práci nespolehlivou technologií, ale místo toho si uřízlo ostudu. V protikladu s touto přísností stroje je to, že kontrola pravosti podpisu ani porovnání se vzorem nejsou prováděny.
Volby mají být svátkem demokracie, jednou za čas je tu pak svátek nejslavnostnější, a to prezidentská volba. Jestliže se na nějaký svátek připravuji tak bídně, že by to lépe zvládli i v Horní Dolní, tak je na zvážení, aby i sám ministr vnitra uvažoval o rezignaci.
Končí prezidentování Miloše Zemana. Jak vnímáte jeho činnost, proměnil se v letošním roce váš vztah k němu? A co říkáte na jeho letošní projev?
Určitě je úctyhodné, že v politice fungoval tak dlouho. Mnoho věcí popsal fakticky přesně, ale překvapilo mne, že se staví do role bojovníka za zachování české suverenity. Vždyť právě on byl tím prezidentem, který na Pražském hradě natrvalo vyvěsil vlajku EU. Sám sebe označoval za eurofederalistu a právě za jeho vlády v roce 2001 proběhla změna naší ústavy, která vytvořila aplikační přednost pro všechny mezinárodní smlouvy a umožnila skrz článek 10a předat rozhodovací kompetence do Bruselu. To jsou zásadní věci, na které zapomněl.
Pikantní je, že změnu Ústavy ČR ve prospěch EU chystal tehdy jeho velký přítel Pavel Rychetský, který dnes Zemana otevřeně nenávidí a sám sebe považuje více za občana EU než ČR. To je u předsedy Ústavního soudu, který má chránit české, nikoliv unijní, právo dost zvrácené. Je smutné, že podobnými lidmi se právě Miloš Zeman obklopoval a pomohl jim na výsluní.
Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp, a obávám se, že po vyhlášení výsledků prezidentské volby se nakonec bude Miloš Zeman moci upřímně zasmát. Zřejmě totiž nastane ta doba, kdy při pohledu na Hrad na něj bude většina národa s láskou vzpomínat.
Vaše vedení se rozhodlo rezignovat. Oznámil jste to v novoročním videu. Končíte v politice?
Ne, to snad opravdu ne! Vyhlásili jsme nové volby vedení a rezignovali k 11. únoru. Kolegové i já ovšem budeme usilovat o znovuzvolení do širšího či užšího vedení. Místopředsedovi Miroslavu Havrdovi měl skončit v únoru mandát, a tak místo pouhé volby jediného místopředsedy bude voleno současně všech pět členů předsednictva.
Všichni členové Republikového předsednictva chtějí pracovat pro Svobodné dál. Cítíme ovšem, že je nyní správné rezignovat, i proto, abychom byli dostatečně úspěšní v eurovolbách 2024. Jde o to, abychom si znovu jako strana položili otázku, kdo nás má vést. Tentokrát už s vědomím, že volíme na období před eurovolbami 2024, ale i s vědomím, že po nich budeme mít příležitost si vedení vybrat znovu před volbami sněmovními.
Osobně budu na začátku února kandidovat současně na předsedu strany i na lídra do europarlamentu, protože jsem přesvědčený, že máme největší šanci s koncentrací na jednu silnou tvář, ať už je to kdokoliv, která může následně podporovat svou známostí ostatní i stranu jako takovou.
Co očekáváte od roku 2023? Co by mohly přinést vaše vnitrostranické volby? Na co se těšíte?
Vnitrostranické volby dopadnou jistě dobře. O Svobodné byl vždy zájem, když ODS své krásné předvolební sliby popírala realitou vládnutí. Aktuálně nám přicházejí noví, často i mladí členové a do vnitrostranických voleb možná zasáhnou i úspěšní komunální politici, kterých máme nejvíce v historii. Výběr bude jistě kvalitní a „voličstvo širší“, takže si na začátku února vybereme jistě dobrého lídra do europarlamentu. Těšilo by mne, kdybych to byl já, jelikož právě s tématem EU jsem v roce 2022 objel 26 přednášek.
Tím navazuji na to, na co se těším. Těším se na setkávání s lidmi, které vždy probíhá ve skvělé atmosféře. Doufám, že přednášek „Mrazivá fakta o právu EU“ bude v roce 2023 ještě více než loni. Jsem v každodenním kontaktu s lidmi, ale potkávání lidí z různých koutků republiky s různými problémy a pohledy je hodně osvěžující a přínosné.
Velmi se těším, také na akce na začátku ledna. 5. ledna to je 100 let od spáchání toho nejhoršího politického atentátu v historii naší republiky. Atentátu na úřadujícího ministra financí Aloise Rašína, který na následky tohoto atentátu bohužel zemřel. Jeho památku uctíme také pochodem 7. ledna, když se sejdeme ve 14.00 na náměstí Republiky a půjdeme průvodem až k jeho domu, před kterým byl zavražděn. Celá akce bude mít protivládní nádech, neboť nám připadá, že zejména poslední vlády pokračují v Šoupalově atentátu, tentokrát likvidují odkaz, který tu po Rašínovi zbyl.
Hodně se těším také na diskusi o „nepřijetí eura“, která proběhne v Praze-Hostivaři 6. ledna a řečníky na konferenci budou skvělé dámy Markéta Šichtařová, Hana Lipovská, ale i další 4 báječní pánové. Na akci dorazí mnoho dalších zajímavých hostů a diskuse bude jistě velmi poučná.
To zní, jako byste čekal vše jen pozitivní. Bojíte se něčeho?
Samozřejmě že se bojím mnoha věcí. Ekonomika růst nebude, zatímco inflace bude stále vysoká, tedy růst budou koncové ceny. V nerůstu bude pokračovat věk dožití, který zejména v 90. letech rostl dramaticky. Růst bude naopak i státní dluh, který vzrostl dramaticky zase v roce 2022 o 41 tisíc korun pro každého z nás. Obávám se tedy i růstu daní, protože to nám bude nabízeno jako „jediné“ řešení.
Čeho se ale opravdu bojím? Současná vládní pětikoalice má 108 poslanců a bezpečně se tedy nemusí bát předčasných voleb. Mohla by tedy dělat kroky, které by šly vzít jen těžko zpět a těch se právě bojím. Uvědomuju si totiž, že v roce 2023 nebude příležitost to v nějakých volbách změnit a předávání kompetencí ve vztahu k EU by příští vláda nemohla zrušit tak snadno jako škodlivé zákony.
Lze se bát kývnutí na ztrátu práva veta. Lze se bát dalšího ničení koruny ve prospěch přijetí eura, omezení svobody projevu či zvaní cizích vojsk na naše území. A také se lze bát zavedení korespondenční volby nebo dokonce, v případě získání ANO na svou stranu, negativních změn ústavy. Ale právě protože máme v úctě Aloise Rašína, nesmíme se vzdávat přesile, a i s jedním senátorem se musíme snažit tomuto bránit. Vždyť Rašín bojoval za vznik našeho státu, přestože byl kvůli tomu několikrát ve vězení. Proto jsme přesně v den stoletého výročí atentátu odnesli petici za českou korunu do Senátu. A sbíráme zatím elektronické podpisy pod petici proti korespondenční volbě i proti verbálním trestným činům.
Musíme jako Svobodní oslovit více a lépe sponzory, abychom příště nebyli tak bezmocní při pohledu na politickou reprezentaci a měli v rukách silnější nástroje než petice. A v tomto ohledu bych byl opět spíše pozitivní a v pozitivním duchu bych i rád úvodní rozhovor v roce 2023 skončil.
Zdroj: Parlamentní listy
